O Ludvíkovi Očenáškovi jsem se dozvěděl díky textu, který mu ve své knize Doteky dějin věnoval Karel Pacner. Uvidíte, že si tohoto geniálního objevitele a statečného odbojáře rychle oblíbíte, stejně jako já.
Ludvík Očenášek se narodil 4. srpna 1872 v Kříších na Rokycansku. Už ve třetí třídě prý sestrojil funkční dětský kolotoč s spolužáky na něm vozil za pytlík třešní. Po smrti otce, který byl důlním v břidlicovém lomu se v roce 1888 rodina přestěhovala do Prahy. Ludvík nastoupil do učení k firmě Houdek a Hevert, továrna na mechanické a fyzikální přístroje a později navštěvoval průmyslovku. Na vojně byl v Písku, tak se seznámil se svou ženou Pavlínou. V letech 1893-1898 pracoval v patentní kanceláři ing. L. Vojáčka a navštěvoval českou techniku jako mimořádný posluchač v oboru elektrotechniky a fyziky. Poté začíná podnikat, z malé dílny rychle vznikl elektrotechnický podnik se stovkou zaměstnanců. Vyrobil například monocykl (jednokolo).
V roce 1905, tedy jen dva roky po prvním letu bratří Wrightů, vyrobil letecký rotační motor. Ten se sice během zkoušek roztrhl, ale v roce 1910 Očenášek svůj druhý motor rovnou osadil do vlastního letadla. V letech 1911-1912 testoval v Plzni letadlo s největším rozpětím křídel v tehdejším Rakousko-Uhersku. Jeho mechanik se s letadlem pokusil vzlétnout (bez Očenáškova svolení) a havaroval. Zbyl jenom motor, který potom Očenášek věnoval průkopníkovi českého letectví Evženovi Čihákovi.
Na začátku 1. světové války narukoval na vojnu a stal se rentgenologem v pražské vojenské nemocnici a kromě toho vymyslel takzvané vzdušné torpédo, jakousi okřídlenou minu a předchůdce později vyvíjených raket. V roce 1915 pomocí T. G. Masaryka tajně dostal výkresy do Francie, místní vláda je obdržela jako dar.
Koncem války Ludvík Očenášek předvedl husarský kousek, kterým se proslavil asi nejvíc. Podařilo se mu najít drát spojující rakouské a německé ministerstvo obrany a odposlouchávat jejich komunikaci. Napíchnutí linky Vídeň – Berlín mezi Košíři a Břevnovem přišlo pozdě, ale přece. Odbojáři z Maffie měli díky šikovnosti Očenáška dobrý přehled o tom, co si Němci a Rakušané koncem války povídají.
Po vzniku republiky byl Ludvík Očenášek vyznamenán za odboj Československou revoluční medailí a o svém válečném počínání sepsal knížku Na pomoc dohodě. Koncem dvacátých let minulého století se začal zabývat raketovou technikou, tou dobou šlo o úplně nový obor, alespoň v té podobě, jak ho známe dnes. 2. března roku 1930 zkoušel na Bílé hoře jedno i dvoustupňové rakety na pevné palivo, jeho vynálezy doletěly nejvýše 1,5 kilometru. V roce 1938 pokračoval ve zkouškách, tentokrát tajně, bez zvědavých diváků z řad veřejnosti. Tehdy jeho raketa dolétla 2,5 kilometru daleko.
Kromě toho vynalézal i další, většinou v armádě upotřebitelné stroje. Na Vltavě a Berounce prý zkoušel reakční (raketový) člun a v polovině třicátých let vymyslel bezhlučný kulomet. V roce 1937 vybavil plochu pro sokolský slet podzemními reproduktory. Očenášek snil o budoucnosti raket a myslel si, že budou mezi kontinenty přepracovat poštu a nadšení dobrovolníci se mu zcela vážně hlásili k letu raketou na Měsíc, byl slavný i za hranicemi republiky. Dnes je označován za jediného českého otce kosmonautiky.
Druhou světovou válku prožil Ludvík Očenášek v ústraní a na útěku, tušil totiž, že by si na něj nacisté mohli vzpomenout a nutit ho ke spolupráci na vývoji jejich raket. Před válkou se totiž Otčenášek v Praze setkal s Hermannem Oberthem, německou špičkou v oboru raketové techniky. Za války Oberth působil v Peenemünde a známější Werhner von Braun byl jeho žákem…
Pokud vás zajímá, jak se Ludvék Očenášek zapojil do odboje během druhé světové války, tak vězte, že v květnu roku 1945 ve věku 73 let bojoval na barikádě v Praze při obraně rozhlasu a 8. května je raněn střepinami granátu. Po válce stihl vymyslet stroje pro farmaceutický průmysl, zemřel 10. srpna roku 1949. Po převratu byl prý pronásledovaný komunistickým režimem, se kterým odmítl spolupracovat. V roce 1978 byl Ludvík Očenášek uveden v síni slávy Muzea historie výzkumu vesmíru v Novém Mexiku v USA.
Od začátku nového tisíciletí nese jeho jméno nově objevená planetka a v roce 2012 po něm byla pojmenována základní škola v Dolní Bělé, kterou jako chlapec navštěvoval. V létě roku 2018 byl v jeho rodných Kříších na návsi odhalen krásný pomník.
Zdroje a podrobnější čtení:
https://www.kosmonautix.cz/2013/09/vesmirne-osudy-23-dil-ludvik-otcenasek/
https://cs.wikipedia.org/wiki/Ludvík_Očenášek
