Audiokniha Jméno růže mi dělala společnost po tři dovolenková odpoledne. Jde o dramatizaci slavného detektivního románu spisovatele Umberta Eca. Knihu jsem nečetl, takže jsem tohle dílo poslouchal načisto, aniž bych znal předem zápletku, postavy a rozuzlení.

Jediné, co jsem věděl, než jsem se do poslechu pustil, byly kusé informace o období, ve kterém se kniha odehrává a o prostředí, kde se rozehrává detektivní zápletka. Pravda je, že Umberto Eco svoje dílo rozpracoval do posledního detailu, byl totiž kromě autora knih také filozofem a historikem. Jiné roviny než tu detektivní a historickou jsem v knize nevnímal, postmodernismus a další styly a odbočky rozhodně nepůsobí rušivě. Kdo chce, to své si v knize najde, kdo nechce, poslouchá středověkou detektivku s vraždami a napětím. Svůj příběh zasadil Eco do roku 1327 na půdu středověkého kláštera, kam přijíždí hlavní hrdina Vilém z Baskervillu se svým žákem Adsonem z Melku.

Vilém má na františkánské půdě připravit podmínky pro jednání s papežem, ale ihned po příjezdu se jako bývalý inkvizitor pustí do vyšetřování vražd či sebevražd a každý den má nový případ, Během listopadového týdne roku 1327 jsou nacházeni mrtví obyvatelé kláštera, tedy mniši. Atraktivní prostředí a zápletka jsou dílem Umberta Eca, ale to, co z jeho románu udělali autoři dramatizace, je snad ještě pozoruhodnější.

Tato audiokniha není audioknihou původem. Jde o četbu na pokračování z dílny Českého rozhlasu z roku 2002. Knihu přeložil Zdeněk Frýbort, dramatizaci provedl Michal Lázňovský, dramaturgem byl Hynek Pekárek, režíroval Ivan Chrz. Dílo bylo oceněno Prix Bohemia Radio 2006 v kategorii rozhlasová inscenace pro dospělé posluchače. Co se týče obsazení, tak to nemá obsolutně chybu – role čtou Josef Somr, Pavel Soukup, František Němec, Radoval Lukavský, Jan Vlasák, Václav Vydra, Jiří Lábus… Prostě ty nejlepší hlasy, co jsou k dispozici.

Jediné co mi trochu vadilo, bylo uvozování jednotlivých dílů stejným úvodem – chápu ale, že v případě rozhlasového čtení na pokračování je taková věc nutná.

Jestliže většina ostatních audioknih obnáší načtení zkráceného textu knihy, tak Jméno růže je věcí diametrálně odlišnou – a to jednoznačně lepší. Tradice a umění lidí z rozhlasu je vidět, tohle dílo je skvělé po všech stránkách, spíkři jsou naprůměrní, zvuk a hudba perfektní, samotná dramatizace musela dát obrovskou práci, jen samotná úprava dialogů je velmi náročná disciplína.

Musím přiznat, že Pavla Soukupa jako Viléma a Josefa Somra jako vypravěče, respektive vyprávějícího a bilancujícího Adsona, jsem si zamiloval. I kdyby četli telefonní seznam, budete jejich hlasy hltat. Za každou větou je vidět poctivá příprava všech aktérů, autorů i hlasů. Text krásně plyne, je citlivě přerušovaný decentními efekty a hudebním podkresem. Herci skutečně hrají, nejde o prosté čtení textu. Pamatuji si ze svého dětství rozhlasové hry a pohádky. Už tehdy jsem obdivoval jejich dokonalost, každý detail seděl. Člověk byl vtažen do děje a pro skvělý zážitek vůbec nepotřeboval obraz. Jméno růže je přesně ten případ.