Archiv pro měsíc: Prosinec 2014

Tipy

TIP: Československé a české dějiny 20. století

V rámci OP Vzdělávání pro konkurenceschopnost vznikla nová učebnice moderních českých dějin. Hlavním cílem projektu je podpora realizace kurikulární reformy škol se zaměřením na výuku moderních československých a českých dějin 20. století v širších souvislostech. Tohoto cíle bude dosaženo vytvořením výukových pomůcek, které budou zobrazovat nezkreslenou a objektivní formou události soudobé historie československé a české společnosti 20. století.

Slovo vedoucího projektu
Z vlastní pedagogická praxe učitele dějepisu a především znalost situace s výukou novodobých dějin na středních školách mě přivedly na myšlenku zkusit pojmout dějepis netradičním způsobem. Cílem přitom nebylo jen inovovat učebnici moderních dějin, ale především přitáhnout k zájmu o tuto problematiku žáky středních škol. Mou ambicí bylo skloubit srozumitelný obsah s moderní, takřka teenegerskou formou.
Již na počátku, kdy vznikaly v úzké spolupráci s kolegy z úřadu a následně s odbornými pracovníky Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci první kontury projektu, jsem si uvědomoval, jak složité téma jsme si vybrali. V rámci náročných debat a pracovních jednáních jsem zdůrazňoval nutnost nahradit klasické až akademické pojetí dějepisu něčím zcela novým, s využitím přitažlivých prostředků jako je komiks či zapojení informačních technologií v rámci multimediálního pojetí. Jednoduše řečeno: mělo jít o „Dějiny v pohodě“, konkrétně o výuku historie, která žáky nebude nudit.
Nezbývá než poděkovat všem, kteří se svou prací, ať už na poli odborném, ekonomickém či administrativním podíleli na realizaci projektu. Chci dále poděkovat partnerským školám z Olomouckého a Moravskoslezského kraje. V neposlední řadě mé díky patří i všem učitelům dějepisu, kteří mají obrovskou zásluhu na tom, že náš národ neztratil svou historickou paměť.Mgr. Miroslav Gajdůšek, MBA

Slovo odborného garanta
S postupujícím třetím tisíciletím neubývá důvodů ke studiu minulého století, protože realita dnešní české společnosti je neoddělitelně spojena se životy našich předků. Projekt „Dějiny v pohodě“ cílí k inovativnímu výkladu československých dějin 20. století pro studenty středních škol.
Prostřednictvím učebnice, webového rozhraní, komiksu a dalších pomůcek budou studenti vybraných středních škol Olomouckého a Moravskoslezského kraje seznamování se všemi hlavními historickými epochami a zvraty českých Zemí a Slovenska od pozdního Rakouska-Uherska po nové milénium. Dějiny v pohodě nabídnou vícevrstevný podklad pro gymnázia i školy negymnaziálního typu, který vyučujícím umožní s různou mírou podrobnosti sledovat československé 20. století. V centru zájmu nejsou pouze „klasické“ politické dějiny, ale rovněž otázky sociálních struktur, menšin, ekonomika či film a každodennost. „Dějiny v pohodě“ takto předestřou vnímání minulého století skrze odlišná témata a vytvoří pestřejší škálu pro navázání dialogu mezi studentem a učitelem.
Doc. PhDr. Mgr. Jiří Lach, Ph.D., M.A.

Stahujte tady.

Články

5 zajímavostí o útoku na Pearl Harbor a USS Arizona

Nedávno jsme si připomněli výročí japonského útoku na Pearl Harbor. Američané si 7. prosinec pravidelně připomínají a díky tomu jsem objevil článek o pěti zajímavostech, týkajících se právě Pearl Harboru a lodi USS Arizona, která byla japonským náletem potopena. Určitě se podívejte na celý text (viz odkaz na zdroj dole), já zde jenom vyjmenuji stručně body, na které autor článku upozornil.

USS Arizona Memorial

  1. Na USS Arizona zahynulo 23 bratrských dvojic nebo trojic. Celkem na lodi v době útoku sloužilo 37 bratrských párů nebo trojic. Celkem šlo o 77 mužů, z nichž bylo 62 zabito. Pouze jedna bratrská dvojice útok přežila kompletní, šlo o Kennetha a Russella Warrinerovi. Kenneth byl mimo loď na cvičení s San Diegu a Russell byl těžce raněn, ale přežil.
  2. Americké ztráty při útoku na Pearl Harbor byly z poloviny tvořeny obětmi z USS Arizona. Na lodi zemřelo také všech 21 členů lodní kapely. Hudebníci byli totiž v době útoku na palubě a chystali se hrát k rituálu vztyčování americké vlajky.
  3. V době útoku na USS Arizonu měla loď plné nádrže, chystala se totiž později v prosinci 1941 na dlouhou cestu. Většina paliva shořela při útoku, ale z potopené lodi pak pohonné hmoty unikaly sedmdesát let. Dodnes je možné v okolí vraku pozorovat pozůstatky této ropné katastrofy. Říká se jim “slzy Arizony” nebo černé slzy”. Kvůli dodržení piety (Arizona je vlastně hrobem i památníkem v jednom) neprobíhají žádné zásahy, které by měly zabránit pokračujícímu úniku malého množství paliva z lodi.
  4. USS Arizona slouží jako místo posledního odpočinku i pro námořníky, kteří nezemřeli přímo při útoku, ale i později po válce. Od roku 1982 jsou v památníků pohřbíváni veteráni, kteří na Arizoně sloužili.
  5. Z potopené lodi USS Arizona se stal památník až v roce 1958, kdy jeho zřízení posvětil president Eisenhower. A to za státní i soukromé peníze. K jejich výběru pomohl i zpěvák Elvis Presley svým benefičním koncertem. Vydělal 50 000 dolarů, což byla celá desetina peněz potřebných na otevření památníku v roce 1962. Každý rok památník navštíví asi milion lidí.

Zdroj: http://www.history.com/news/5-facts-about-pearl-harbor-and-the-uss-arizona

Fotky, Tipy

Fotky: Druhá světová válka v barvě

Náhodou se mi na Pinterestu podařilo objevit skvělou galerii barevných fotek z druhé světové války. Najdete tam snímky známých i neznámých lidí, výzbroje, letadel. Ze všech možných stran konfliktu. Zajímavá jsou stíhací esa i bezejmenní sovětští vojáci. Jestli si máte na Pinterestu prohlížet nějaké fotky, tak tyhle.

Sovětský partyzán

Články, Komentáře

Jak se dnes na Pearl Harbor dívají Japonci?

1 komentář

Článek “In Japan, Pearl Harbor is seen as just another battle in a decades-long war” mě zaujal hlavně díky svému titulku. To, jak se na události z 7. prosince roku 1941 dívají Američané, je zřejmé. Na jejich základnu v Pearl Harboru na Havaji zákeřně zaútočili Japonci, potopili mnoho jejich lodí a zabili skoro dva a půl tisíce lidí, zejména vojáků. Japonci tak USA zatáhli do války. Tak nějak to vnímají Spojené státy americké a zbytek západního světa. Američané si tento den pravidelně připomínají a je pro ně důležitý. A nejenom pro ně, kdo ví, jak dlouho by trvalo, než by se Amerika vložila do války bez útoku na její území.

Svatyně Yasukuni, Tokio

Zdroj fotky: japan-guide.com

Jak to prožívali a prožívají v Japonsku? Pro Japonce prý nebyl útok na Pearl Harbor začátkem války, ale prostým pokračováním konfliktu, který trval mnoho dekád. V roce 1853 totiž komodor Matthew Perry navštívil se svojí flotilou Tokijský záliv a nařídil místním, aby se otevřeli obchodu s okolním světem.

Do té doby byl v Japonsku obchod se světem trestným činem trestaným smrtí. Pak byl pro změnu problém držet krok se západní konkurencí. Chyběly přírodní zdroje, ty Japonsko muselo dovážet ze Spojených států, Velké Británie, a Nizozemské východní Indie. Japonci dostali strach, že přijdou o svou po staletí budovanou nezávislost, začali chystat expanzi za surovinami na území, které ovládaly západní mocnosti. Z tohoto pohledu byla tedy válka s USA pro Japonsko nevyhnutelná.

Současné japonské učebnice o útoku na Pearl Harbor píší jen velmi málo. A když se autor zmiňovaného článku ptal Japonců, tvrdili mu, že o této události vědí jen velmi málo. Asi mnohem méně, než vědí Američané. Japonci vědí, že akci provedlo asi 100 letadel, byly provedeny dvě vlny bombových útoků z šesti letadlových lodí.

Mayako Shibata, vysokoškolská studentka, vyprávěla, že si nemůže vzpomenout, že by se někdy učil, proč vlastně k útoku na Pearl Harbor došlo. A že prý někdo z japonské vlády s tímto krokem nesouhlasil. A mnozí další oslovení japonští studenti a učitelé o tomto tématu vůbec nechtěli mluvit.

Japonci se vůbec špatně vyrovnávali s prohranou válkou. Teď je například premiér Abe obviňován, že se snaží přepisovat válečnou historii. A v kontroverzní svatyni Jasukuni jsou připomínáni japonští úředníci, kteří byli po druhé světové válce shledáni vinnými ze zločinů proti míru. Mezi nimi byl i Tojo, který schválil útok na Pearl Harbor. Po válce byl oběšen, teď je jeho památka stále častěji připomínána.

Zmíněné svatyni dominuje stíhačka Zero (tak jí nazývali Američané, správné japonské označení je Mitsubishi A6M), symbol japonského válečného umění ve druhé světové válce. Na stěnách jsou obrazy uzkazující heroické výkony japonských pilotů, často jsou znázorněny sestřelená americká letadla. Ano, toto je místo, kde jsou prezentovány oficiální japonské pohledy na desítky let válčení se západními mocnostmi.

Údaje a informace budí dojem, že Japonsko bylo k válce s USA donuceno. Američané prý po Japonsku požadovali bezpodmínečné stažení z Číny a dalších teritorií. Jednání se nedařila a Japonci pod tíhou ropného embarga museli jednat. Byli tlačeni do kouta a vlastně neměli jinou šanci, než situaci řešit silou. Celé to vypadá tak, že Japonci byli do války vlastně šikovně vmanipulováni.

Bílému domu šlo prý hlavně o to, aby Japonsko dotlačil k prvnímu úderu. Prezident Roosevelt prý nařídil svým lidem, aby se připravili na překvapivý útok, který by měl přijít 1. prosince.

A jak si vůbec mohli Japonci myslet, že zvítězí ve válce se Spojenými státy, které byly průmyslově i vojensky mnohem silnější? Dělali si naději, že rychlým úderem ochromí americkou pacifickou flotilu a získají čas na to, aby mohli jako zdroj surovin využívat východní Asii. Tyto nápady byly předem odsouzené k nezdaru a není tedy divu, že se v Japonsku o útoku na Pearl Harbor příliš nemluví.

Zdroj: http://www.charlotteobserver.com/2014/12/06/5366389/in-japan-pearl-harbor-is-seen.html

Články, Osobnosti

Stanisław Skalski, eso, které zatápělo Luftwaffe už na začátku války v Polsku

Mnozí z nás žijí v představě, že začátek druhé světové války ve vzduchu měl až příliš jednoznačný průběh. Německá Luftwaffe během pár dnů smetla z oblohy polské letectvo, které se nevzmohlo na sebemenší odpor.

Stanislaw Skalki, polské stíhací eso

Zdroj fotky: http://www.pinterest.com/pin/460563499367483291/

Ano, tak nějak to skutečně bylo, ale polští letci nemohou být obviňováni ze zbabělosti nebo z toho, že nezaznamenali žádné dílčí úspěchy.

Příkladem hrdiny předem prohraného boje polského letectva s německou Luftwaffe může být Stanisław Skalski, stíhací eso, které se později proslavilo v RAF, vedlo polský stíhací wing a po válce se doma v Polsku stalo obětí vykonstruovaného procesu vedeného místními komunisty.

Skalski byl po válce odsouzen k trestu smrti, rozsudek byl změnen na doživotí a až po pádu komunismu se dočkal úplné rehabilitace. Poté dvakrát neúspěšně kandidoval do polského parlamentu a zemřel ve věku osmaosmdesáti let v roce 2004.

Vraťme se ale do září roku 1939. Německo a Sovětský svaz vtrhli do Polska, Luftwaffe masakrovala polské letectvo hlavně ještě na zemi. Pokud už polské zastaralé stíhačky měly to štěstí a dostaly se do vzduchu, moc šancí proti německým Messerschmittům Bf-109 neměly. Pravda, těch nad Polskem moc nelétalo, ale i bombardéry a pozorovací stroje byly pro polské stíhačky těžkým soupeřem.

Za těchto nevýhodných podmínek, proti obrovské přesile, si Skalski připsal od začátku války 1. září 1939 do 16. září 6 potvrzených sestřelů a stal se tak prvním spojeneckým stíhacím esem druhé světové války.

Po rychlém konci Polska Skalski utekl přes Rumunsko do Bejrůtu, dostal se do Francie a pak do Anglie. S RAF se úspěšně zapojil do Bitvy o Británii, byl těžce zraněn a kariéru po uzdravení odstartoval už v polské stíhací peruti. Předtím působil v britské jednotce. Následovaly úspěchy ve vzduchu i při vedení místních i polských perutí, kromě Spitfiru si zalétal i na americkém Mustangu. Jak již bylo řečeno, konce války se dožil a po převzetí moci komunisty si “užil” polská vězení.

Tento zajímavý chapík si zaslouží pozornost nejen kvůli tomu, že se stal vůbec prvním spojeneckým stíhacím esem druhé světové války, ale hlavně pro svojí zajímavou kariéru jako celek. Nejde jenom o úctyhodný počet bojových letů a sestřelů, ale i o jeho lidskost. Když v Polsku sestřelil německé letadlo, přistál vedle něho, zraněné členy posádky ošetřil a zařídil jejich převoz do nemocnice. V roce 1990 se brigádní generál Skalski s jedním německým letcem z této posádky setkal osobně.

Přečtěte si:

http://en.wikipedia.org/wiki/Stanisław_Skalski

http://forum.valka.cz/viewtopic.php/p/160974#160974

Infografiky, Komentáře

Kolik amerických vojáků zemřelo v různých konfliktech?

Twitterový účet Českého rozhlasu upozornil na zajímavou “infografiku” ukazující počet mrtvých amerických vojáků v jednotlivých důležitých válkách a konfliktech.

Americké oběti válek a konfliktů

Občanská válka přinesla skoro půl milionu obětí, následuje druhá světová válka se skoro třemi stovkami tisíc obětí. Vždycky jsem si myslel, že nejhorší byla co se týče obětí na životech pro Američany právě druhá světová válka. A že v Evropě během první světové války zahynulo “jenom” 50 000 Američanů? Tipoval bych víc.

I korejský a vietnamský konflikt nevypadají tak hrozivě. A co vy, tipovali byste přesně tohle pořadí?

Fotky, Objevy

Graffiti? Ne, umění staré tisíce let

1 komentář

Místo nazvané North Shore v Sydney je opravdu zvláštní. Na skále jsou skvěle zachované umělecké výtvory původních australských obyvatel, staré prý několik tisíc let. Vzácné umění bylo ale po mnoho generací ukryto pod křovím a když je někdo náhodou zahlédl v poslední době, myslel si, že jde o současné graffiti.

Australské umění

Místo bylo objeveno náhodou, kousek od něho byl totiž objeven starý kostěný rybářský háček, také pozůstatek po Aborigincích. Přesná poloha místa, kde je možné vidět malby na skále, je tajné. Úřady se totiž bojí vandalů, kteří by jistě rádi na vzácnou tvorbu domorodců něco dokreslili…

Zdroj a foto: http://www.abc.net.au/news/2014-11-20/ancient-aboriginal-rock-art-site-discovered-in-sydney/5907530

Články

Poklad? Třeba archivní víno za 20 milionů

Při slavném nálezu relikviáře sv. Maura v roce 1985 byl pod podlahou kaple hradu Bečov objeven ještě jeden poklad – 133 lahví prvotřídního vína, koňaku a šampaňského. Další tři lahve našli archeologové NPÚ v roce 2011. Až nyní se však podařilo význam nálezu ohodnotit – má hodnotu minimálně 20 milionů korun.

Archivní víno, hrad Bečov

Pokračování textu Poklad? Třeba archivní víno za 20 milionů →