Archiv rubriky: Komentáře

Komentář: Den památky obětí holocaustu

Den, kdy se vzpomíná, připadá na 27. 1., kdy v roce 1945 Rudá armáda údajně osvobodila komplex koncentračních táborů (KZ) pod souhrnným názvem KZ Auschwitz (Osvětim). V českém kalendáři je zanesen jako Den památky obětí holocaustu a předcházení zločinům proti lidskosti, mezinárodně má název Den vzpomínky na oběti nacionálního socialismu. Posuzováno z vícero hledisek není spornější lokality pro vzpomínku na šoa, než je KZ Auschwitz. Proč?

Pokračování textu Komentář: Den památky obětí holocaustu

Komentář: Němci zvyšují odškodnění obětem komunistického režimu v NDR. Co na to Češi?

Zatímco v Česku musejí oběti bolševické zvůle dokazovat, že se aktivně zúčastnily odboje proti komunistickému režimu, aby dostaly jednorázové odškodnění ve výši 100 000 CZK a jejich starobní důchody byly zvýšeny alespoň na celostátní průměr, tak Němci nyní zvyšují kompenzace postiženým za bolševický útisk v bývalé Německé demokratické republice vyplácené jim již před (!) vznikem nároku na starobní důchod, bez ohledu na věk. A nově usnadňují i podmínky pro jejich získání. Všem politicky perzekvovaným, tedy nikoliv pouze účastníkům protikomunistického odboje jako v ČR!

Pokračování textu Komentář: Němci zvyšují odškodnění obětem komunistického režimu v NDR. Co na to Češi?

Komentář: Co přinesla republika?

Naprostou raritou bylo, že až na zcela zanedbatelný počet několika desítek jedinců neměl nikdo z obyvatelstva budoucího státu o snahách československých exulantů T. G. Masaryka (podle cestovního pasu Rakušana, pak dvakrát po sobě Srba a nakonec Brita), E. Beneše a Francouze M. R. Štefánika tušení. Češi po celou dobu války toužili, stejně jako před ní, po větší míře národní autonomie v rámci Rakouského císařství, po něčem obdobném, co si vynutili v roce 1867 Uhři, ne po samostatném státě. Neporovnatelně vyšší počet Čechů, než československých legionářů bojoval za války v řadách rakousko-uherské armády. I syn Masaryka, Jan, vyznamenaný za statečnost rakouským císařem.

Pokračování textu Komentář: Co přinesla republika?

Komentář: Kdo vlastně zavinil druhou světovou válku?

Obvykle se uvádí, že Německo přepadením Polska 1. 9. 1939, avšak Ministerstvo zahraničí Ruské federace dodnes označuje za jediného viníka druhé světové války Polsko, protože v roce 1939 dvakrát mobilizovalo proti Německu a vytrvale odmítalo s ním jednat o sporných otázkách. Odmítnutí projednávat sporné otázky a požadavky s druhým státem pokládala Společnost národů od roku 1924 za agresi, ostatně k tomu bylo Polsko povinováno i mezinárodní bilaterální arbitrážní smlouvu s Německem z roku 1925. Mobilizace se všeobecně považovala od roku 1892, od podepsání francouzsko–ruské vojenské konvence přímo za válečný akt. Poznamenejme, že Německo proti Polsku nemobilizovalo (ani v roce 1938 proti Československu).

Pokračování textu Komentář: Kdo vlastně zavinil druhou světovou válku?

Komentář: Snaha o zvětšení německého životního prostoru a Generalplan Ost

V 90. letech 19. století Německo začalo, dvě desetiletí po svém vzniku v roce 1871, soupeřit s Velkou Británií, tehdejší největší mocností světa. Vrhalo milionové částky do stavby bitevních lodí, které by v době války udržely trasy do německých kolonií průjezdné. Soutěžení bylo finančně velmi zatěžující, takže Karl Haushofer, pozdější profesor geopolitiky, začal formulovat zásady německé geografické politiky jiným způsobem. Přišel na nápad, že by se Německo mohlo zcela vzdát zámořských kolonií a místo toho usilovat o vytvoření německého impéria na pevnině absorbováním etnických germánských skupin mimo hranice Německé říše spolu s dostatečným územím. Obrovské budoucí impérium se mělo podle něj táhnout za příznivých okolností od Baltu až po Pacifik. Haushofer při svých úvahách sice nezdůrazňoval skutečnost, že většina území na východě patřila v té době Rusku, předpokládal však, že rozšíření německého říše nastane výhradně mírovými prostředky (!) a to během asi sta let.

Pokračování textu Komentář: Snaha o zvětšení německého životního prostoru a Generalplan Ost

Komentář: Je na čase opustit blud o vyhánění Čechů ze Sudet

V interview v Parlamentních listech se novinářka zeptala: „Je podle vás stejně důležité si připomenout, že loni uběhlo 80 let od vyhnání Čechů ze Sudet, stejně jako to, že příští rok uplyne 75 let od vyhnání Němců z Československa?“

Nezabývejme se úrovní znalostí dotyčné novinářky, vyhnání Čechů ze Sudet je blud sdílený celou českou společností. Když se po více než sedm desetiletí v českých sdělovacích prostředcích, ve školách za vehementní podpory historiků a politiků lživě líčí, jak Němci po odstoupení pohraničí v roce 1938 odtud Čechy vyhnali, zanechá to nutně v myšlení Čechů stopy. Pokud si sami nezjednají pravdivé informace, věří, že vyhnáni byli, protože celonárodní diskurs k tomu dodnes neproběhl.

Pokračování textu Komentář: Je na čase opustit blud o vyhánění Čechů ze Sudet

Komentář: Grundplanung O. A. – téměř s jistotou český padělek

Ačkoliv se po připojení Rakouska k Německu spekulovalo se snahou Říše přičlenit německá sídelní území v ČSR k Německu, není dodnes nic takového doloženo (!). Karl Hermann Frank uvedl po válce do soudního protokolu, že nikdo z vedení SdP (Sudetendeutsche Partei, Sudetoněmecká strana) do 21. 9. 1938 nepovažoval za možné jiné řešení sudetoněmeckého problému, než získání autonomie, vedení SdP připojení k Říši neplánovalo. Existuje i svědectví, že teprve koncem srpna nebo v září 1938 řekl Henlein své ženě: „Sám nevím, zda nám Hitler pomůže… dosáhnout autonomie, nebo zda se rozhodne násilně vojensky obsadit pohraničí.“ Henlein se až 12. 9. 1938 dověděl od samotného Hitlera, se kterým se sešel po norimberském sjezdu NSDAP v Bayreuthu, že je odhodlán rozbít Československo vojensky. Že chtěl Hitler připojit pohraniční oblasti českých zemí k Německu, je výmysl českých historiků, neshody se Sudetoněmeci v ČSR využil jako nátlakový prostředek na Československo, jeho cílem bylo zničení vojenského ohrožení Německa z jihovýchodu československou armádou, která byla po francouzských ozbrojených silách vojensky nejsilnějším protivníkem Německa v Evropě, nepočítáme-li Rudou armádu.

Pokračování textu Komentář: Grundplanung O. A. – téměř s jistotou český padělek