Paměť a dějiny 1/2019: Jaroš, Batlička a českoslovenští vojáci v Polsku

Letošní první číslo revue Paměť a dějiny přináší zajímavý mix témat a dokumentů, příznivci historie si opět přijdou na své. I když na obálce je motorizovaný pluk SS projíždějící po Václavském náměstí (datovaný na 4. října 1939), texty většinou nejsou věnované březnové okupaci, ale častěji tomu, co jí následovalo.

Paměť a dějiny 1/2019

Hned v úvodním textu nazvaném Krakov, 30. dubna 1939, Jiří Plachý popisuje formování československé vojenské skupiny v Polsku. Po 15. březnu 1939 utíkali nejenom vojáci do zahraničí s vidinou ozbrojeného odporu proti nacistům, když už neměli možnost bojovat doma. Prvním vojákem, který dorazil do Krakova s úmyslem bojovat se zbraní v ruce byl 7. dubna nadporučík dělostřelectva Rudolf Slíva, pak dobrovolníků, kteří se přihlásili postupně přibývalo. Článek popisuje první velitele, transporty do Francie a na Střední východ ještě před začátkem války a mnoho detailů, ze kterých si čtenář může udělat obrázek o tom, jak československý zahraniční odboj začínal.

V dalším textu píše Stanislav Kokoška o pracovních táborech na území Protektorátu a vlastně v době ještě před ním, na konci roku 1938. Petr Klinovský pak na toto téma navazuje a představuje velitele tzv. cikánského tábora v Letech – jde o Josefa Janovského a jeho nástupce Štěpána Blahynku a Františka Havelku. Za pozornost stojí hlavně nástin toho, jak se tábor vyvíjel z kárného pracovního tábora na pozdější sběrný tábor a cikánský tábor.

Jiří Klůc popisuje odlišné osudy tří příslušníků 1. čs. samostatné brigády v SSS, jde o Josefa Buršíka, Antonína Sochora a Richarda Tesaříka. Pavla Plachá potom v rozhovoru s Jiřím Šitlerem, současným velvyslancem ve Švédsku, poodkrývá  vyjednávání o odškodění českých obětí nucené práce pro nacistický režim. Jan Zumr se ve svém příspěvku zabývá strukturou Gestapa v letech 1938-39, v dalším dokumentu si čtenáři mohou přečíst projev předsedy vlády gen. Syrového v parlamentu 10. října 1938.

Článek Žil jsem v SSSR od Jana Dvořáka představuje Josefa Kličku, který pobýval před druhou světovou válkou v Sovětském svazu a v protektorátních dobách se věnoval aktivistické žurnalistice zaměřené na poměry v SSSR. Jaroslav Čvančara potom píše o Otakaru Batličkovi, který byl nejenom spisovatel zaměřená na mládež, spisovatel a dobrodruh, ale také odbojář popravený 13. února 1942 v Mauthausenu. Batlička byl členem ilegální skupiny a jako telegrafista zajišťoval spojení Protektorátu s Moskvou a Londýnem.

V rubrice “Objektivem” je možné najít fotky z obsazení Chustu maďarskou armádou v březnu roku 1939 a fotodokumentaci naší jednotky v rámci Šanghajského dobrovolnického sboru v letech 1940-41.

Článek Jiřího Klůce Kult kapitána Jaroše je o vzniku jedné z komunistických legend. Kdo byl vlastně Otakar Jaroš a proč se po něm jmenovaly a jmenují ulice snad v každém městě? Jeho do jisté míry nešťastná smrt u Sokolova a posléze vyznamenání titulem Hrdiny Sovětského svazu (ten obdržel jako první z nemnoha Čechoslováků) ho katapultovalo na propagandistický piedestal a města se předháněla v tom, kdo lépe uctí jeho odkaz. Přitom byl v jádru prvorepublikovým vlastencem a masarykovcem…

Sponzorovaný hosting od WebSupport.cz