Na co čeští historici s oblibou zapomínají (2.): Mezi avarským kaganátem a Franskou říší

O takzvané Sámově říši vědí historici v podstatě jen to, že se v polovině 7. století nacházela kdesi mezi Franskou říší, jejíž východní část se později stala Svatou říší římskou, a avarským kaganátem, společenstvím Avarů v Pannonii. Frankové byli Germáni, Avaři byli buď turkického, nebo mongolského původu, jejich řeč patřila do turkické jazykové skupiny, Sámova říše byla volným svazkem slovanských kmenů, které se dočasně spojily proti vládě Avarů. Archeologické nálezy napovídají, že Slované se snažili Avary napodobovat a že kaganát byl v poslední fázi své existence už výrazně poslovanštěný. Po vítězném franském vojenském tažení proti kaganátu v roce 803 a následné porážce i slovanských kmenů hledal franský král Karel Veliký, což byl romanizovaný Frank, tedy Germán, někoho, komu by po pádu avarského kaganátu mohl svěřit do správy území na východě své říše. Ty nakonec volně (vazalsky) v roce 805 připojil ke Království Franků (k Franské říši).

Velká Morava je českými historiky a politiky vylhaná konstrukce neexistujícího státu jen kvůli odůvodnění vzniku republiky coby společného státního útvaru Čechů a Slováků údajně navazujícího na společný stát v dávné minulosti, mezi lety 833 až 907. Proč to všechno? Čechům a Slovákům totiž chyběly společné dějiny, protože žili v jiných státech. České země byly karolínskou markou (pohraničním územím Franské říše) s jistým stupněm volnosti pod dědičnou vládou mojmírovských knížat, jejichž primát legitimizovala křesťanská víra a bohatství plynoucí z výnosného obchodu s otroky, se kterými se ve střední Evropě běžně obchodovalo až do konce 11. století, v Pannonii i ve století 12.

Trh s otroky propojoval východ Evropy s jihem a západem, pro moravské Mojmírovce měly zásadní význam Benátky, odkud otroci jimi prodávaní byli loďmi převáženi do Španělska, Tunisu, Egypta a na blízký Východ. V posledních letech odhalili archeologové na několika místech v dnešním Polsku značné množství sekaného stříbra a arabských dirhamů, řádově desítky tisíc kusů. Dirhamy nebyly podle původního předpokladu archeologů raženy Araby ve Španělsku, nýbrž ve střední Asii, kde tamní stříbrné doly těžily nejvíce stříbra právě mezi 8. a 10. stoletím a závisely na přísunu pracovní síly-otroků. A těmi byli hlavně Slované prodaní do otroctví Slovany. Není doloženo, že by se Mojmírovci, po nich Přemyslovci přímo podíleli na jejich lovu, spíše si k tomu najímali slovanské sousedy, nebo jim ukládali tribut, který zahrnoval také otroky – Mojmírovci čerpali své otroky v Povislí a Karpatské kotlině, Přemyslovci na Bugu. Největší zájem byl o mladé muže a ženy mezi dvanácti a dvaceti lety [Kuncová].

Slovanské elity se chtěly podobat franským, ale náklady na pořízení obdobné zbroje, oděvů, šperků byly vysoké. Nákladný byl i tehdy obligatorní obdarovávací rituál, kdy host musel obdarovat hostitele cenným darem – zbraní, šperkem, kožešinou. Když hostitel dar přijal, znamenalo to, že host je vítán a v bezpečí. Na oplátku obdržel host při loučení dar obvykle ještě cennější. Výměnou darů se host i hostitel stávali spojenci a zároveň se rozšiřovala moc panovníka. Vyvážet tehdy se toho dalo málo, takže víceméně jediným dostupným zdrojem většího bohatství stalo obchodování s otroky. Tímto způsobem se slovanští předáci relativně rychle vyrovnali svým jměním franským protějškům, nicméně byli i nadále coby pohané vykazováni ze sakrálních rituálů, při společných hostinách museli sedět na podlaze, což bylo pro ně ponižující. Jejich takto dotčená důstojnost byla zřejmě hlavním motivem, který moravské a české velmože donutil se nechat pokřtít.

Po svržení Mojmírovců nahradili výpadek v obchodu s otroky Přemyslovci, což dokládá zpráva známého židovského kupce Ibráhíma ibn Jákúba, který popsal državu českého knížete Boleslava I. Jeho slovům dávají za pravdu též nálezy sekaného stříbra a arabských dirhamů v českých zemích, byť jich zde nebylo nalezeno tolik jako v Polsku.

Od roku 806 se odváděl franské říši tribut, vyměřený dohromady všem českým klanům. Jejich předáci se tedy museli scházet a dohadovat se, kolik, kdo a čeho dodá, aby byl naplněn, protože někde byl kraj úrodnější, jinde chovali především dobytek nebo rýžovali zlato. Místo konání pravidelných dohadovacích sněmů muselo být neutrální, zároveň je však někdo musel uspořádat a zajistit pro rokující bezpečnost, přenocování a dostatek zásob. Oním sněmovištěm byl pravděpodobně hřeben nad obloukem Vltavy, území chráněné vodním tokem ze tří stran, pozdější Pražský hrad. Protože nejblíže sídlili Přemyslovci, stali se zřejmě z tohoto důvodu organizátory sněmů a tak začala narůstat jejich společenská a mocenská role [Kuncová].

Česká knížata skládala slib věrnosti do rukou franských králů a postupně se zařadila k vysoce postaveným vazalům. Od 13. století patřila do sboru kurfiřtů, sedmičky říšských volících knížat a arcikancléřů (arcibiskupů), jež volila římskoněmecké krále. Přemyslovci tak měli přístup na dvorské sjezdy, kam je doprovázely skupiny velmožů z českých zemí. Ti se stávali svědky velkolepých dvorských rituálů, obdivovali tamější chrámy i paláce a po čase se viděné pokoušeli doma napodobit. Rozhodující předěl nastal kolem poloviny 12. století v souvislosti s tažením Vladislava II. do Lombardie. V dnešní severní Itálii se Češi setkali s jednou z nejvyspělejších forem středověké latinské civilizace a domů se nejspíš vraceli okouzleni. Tehdy se urychlil a prohloubil dialog se Západem, což umožnilo modernizaci českých zemí ve 13. století. V roce 1197 se vlády v zemi chopil dvojice bratrů Přemysl Otakar I. a Vladislav Jindřich. Oba věděli, jak vypadá moderní správa země, a vytvořili prostor pro kohokoli, kdo byl ochotný v Čechách nebo na Moravě podnikat. Aby do země přilákali řemeslníky a zemědělce ze zahraničí, zaručili jim do té doby nevídaná práva [Kuncová].

Literatura:

Kuncová, Monika: Historik Martin Wihoda o počátcích českých dějin: Za vzestupem stálo křesťanství i otrokářství. Novinky.cz, 6. 9. 2020, www.novinky.cz/historie/clanek/historik-martin-wihoda-o-pocatcich-ceskych-dejin-za-vzestupem-stalo-krestanstvi-i-otrokarstvi-40333819