V 90. letech 19. století Německo začalo, dvě desetiletí po svém vzniku v roce 1871, soupeřit s Velkou Británií, tehdejší největší mocností světa. Vrhalo milionové částky do stavby bitevních lodí, které by v době války udržely trasy do německých kolonií průjezdné. Soutěžení bylo finančně velmi zatěžující, takže Karl Haushofer, pozdější profesor geopolitiky, začal formulovat zásady německé geografické politiky jiným způsobem. Přišel na nápad, že by se Německo mohlo zcela vzdát zámořských kolonií a místo toho usilovat o vytvoření německého impéria na pevnině absorbováním etnických germánských skupin mimo hranice Německé říše spolu s dostatečným územím. Obrovské budoucí impérium se mělo podle něj táhnout za příznivých okolností od Baltu až po Pacifik. Haushofer při svých úvahách sice nezdůrazňoval skutečnost, že většina území na východě patřila v té době Rusku, předpokládal však, že rozšíření německého říše nastane výhradně mírovými prostředky (!) a to během asi sta let.
Volání po rozšíření životního prostoru, Lebensraumu, zesílilo během první světové války a po ní. Jistě též vlivem územních ztrát Německa následnými mírovými smlouvami. Fritz Fischer shrnul ve své práci z roku 1961 tehdejší poválečné německé cíle týkající se životního prostoru: Belgii dostat pod německou kontrolu, francouzská železnorudná ložiska anektovat, Ukrajinu a území po první světové válce vzniklého Polska připojit k Německu a vyčistit je od neněmeckého obyvatelstva. Nutno podotknout, že všechny evropské státy zatažené do první světové války a jí vyvolaného hladovění obyvatelstva jídla se po jejím skončení snažily napříště zajistit dostačující výrobu potravin a zásob pro krizová období, což tehdy bylo možné jen zvětšením obdělávané zemědělské půdy. Takže expanzionistické představy měly všechny státy. I Československo.
Málo se uvádí, že myšlenka rozšíření německého životního prostoru nepocházela od německých nacionálních socialistů, Hitler ji pouze převzal, modifikoval a značně redukoval. Na rozdíl od představ všech tehdejších německých zastánců rozšíření životního prostoru zamýšlel si s Velkou Británií smírně rozdělit světovládu, ponechat Němce v Jižním Tyrolsku Itálii, aby v ní získal spojence v oblasti Středozemního moře, odmítal představu výmarské republiky, aby se oba válkou zavržené státy, Německo a Rusko spojily na účet Polska, a zcela v rozporu s politikou výmarského státu uzavřel 26. 1. 1934 s Polskem desetiletý pakt o neútočení. Tím omezil politický vliv Francie v Polsku.
Stejně jako Haushofer nejevil zájem o zámořské kolonie ani o jejich opětovné získání, i když pak byl v mírových návrzích Velké Británii ochoten větší část bývalých německých kolonií si vzít zpět. Byl přesvědčen o nutnosti expanze do širšího „německého Východu“, který si ve středověku Němci podmanili a osídlili, aby pak byli odtud vytlačeni Slovany. Oproti Haushoferovým tezím omezil budoucí růst Německé říše na východ Irákem a pohořím Uralu, coby přirozeným nárazníkem mezi Říší a Asií, a zcela se vzdal jejího rozšíření západním směrem (!), kde by německá expanze mohla kolidovat se zájmy britskými. V knize Mein Kampf se Hitler věnoval Lebensraumu jen okrajově a v roce 1937 začal veřejně požadovat pro Německo „životní prostor na Východě“.
Karl Haushofer se svým synem Albrechtem navázali ve 30. létech rozsáhlé styky s ukrajinskou organizací Hetman, usilující o osvobození Ukrajiny zpoza sovětské nadvlády. Západní část SSSR a Kavkaz hrály klíčovou roli v německých geopolitických představách: Ukrajina se měla stát říšskou obilnicí, kavkazské oblasti zdrojem ropy. Haushofer ale vždy uvažoval jen v pojmech: diskuse, jednání, plebiscit, smlouvy.
Po druhé světové válce spojenci nalezli čtyři a sloučili celkem šest dokumentů do tzv. Generálního plánu Východ (Generalplan Ost), což vydávali za důkaz připravované likvidace slovanských národů včetně Čechů. Jenže to byl prachsprostý trik, vymyšlený zastřešovací pojem spojenecké propagandy. Stačí se jen podívat na dokumenty, které podle spojenců Generalplan Ost tvoří, aby to jen trochu pozorně čtoucímu bylo jasné. Řazeny jsou chronologicky podle data svého vzniku.
První dokument má 21 stran a název Planungsgrundlagen (Plánovací podklady). Byl zpracován v únoru 1940 Plánovacím úřadem Říšského komisaře pro upevnění němectví (Reichskommissar für die Festigung deutschen Volkstums, RKF), kterým byl Reichsführer SS (říšský vůdce SS) Heinrich Himmler. Obsah: Plánované osídlení Západního Pruska a Povartí, kde se mělo zřídit asi stotisíc osidlovacích statků o výměře 29 ha. Území měla být osídlena 4,3 miliony Němců, židé o počtu cca 560 000 vysídleni a s nimi i 3,4 milionu tam žijících Poláků (44 % z tam žijících).
Druhým dokumentem jsou podle spojenců podklady pro přednášku Siedlung (Osídlení) zvící pěti stránek z prosince 1940 pocházející ze stejného úřadu. Obsahuje požadavky pro osídlení v cílových oblastech Němci ze „staré Říše“, tj. Německa v hranicích z roku 1937.
Třetí dokument s názvem Generalplan Ost (Generální plán Východ) nebyl nalezen, co v něm bylo, není známo. Zpracován byl stejným úřadem v červenci 1941. Údajně se zabýval objemem plánovaného osídlení v dobytých územích Sovětském svazu.
Čtvrtý dokument též zmizel, jeho obsah není znám, jen jeho název: Gesamtplan Ost (Úhrnný plán Východ) a byl zpracován Plánovací skupinou III B úřadu III Hlavního říšského bezpečnostního úřadu (RSHA) v prosinci 1941. Údajně obsahoval popis plánovaného osídlení v SSSR a v Generalgouvernement a zeměpisná ohraničení jednotlivých sídelních území.
Pátý dokument 5 má 84 stran a název Generalplan Ost (Generální plán Východ). Byl zpracován 28. 5. 1942 Institutem pro zemědělství a zemědělskou politiku berlínské Friedrich-Wilhelmovy univerzity. Odhaduje potřebu nových německých osídlenců na 5,65 milionu lidí, 31 milionů původního obyvatelstva mělo být vysídleno.
Šestý dokument s názvem Generalsiedlungsplan (Generální osidlovací plán) má 200 stran včetně 25 mapek a tabulek a zpracoval ho v září 1942 Plánovací úřad Říšského komisaře pro upevnění němectví. Potřeba německých osídlenců pro území o ploše celkem 330 000 km2 se v něm vyčísluje na 12,21 milionů, z původního obyvatelstva má být deportováno 30,8 milionů lidí.
Naléhavě vyvstává pochybovačná otázka: Kde by Říše podle pátého nebo šestého dokumentu z tzv. Generalplanu Ost sebrala 5,65 nebo 12,21 milionů Němců potřebných k novému osídlení? Ani za několik poválečných generací by to nebylo realizovatelné! Velmi zarážející je i další skutečnost. Dokumenty subsumované pod souhrnným názvem Generalplan Ost vypracovaly různé úřady, přičemž chybí rozhodnutí Říšského komisaře pro upevnění němectví o tom, který ze šesti dokumentů je závazný, zejména když pátý a šestý dokument, oba vystavené v rozmezí čtyř měsíců, uvádějí diametrálně rozdílné (!) sumární údaje. Spojenecká propagandistická snaha vydávat oněch šest různorodých studií za závazný, tj. schválený plán pro osídlení Východu tak přímo bije do očí.
Jaká byla skutečnost, co se z toho realizovalo? Nacionálně socialistickému Německu se během války podařilo vysídlit neporovnatelně méně lidí, než nastiňovaly studie podle spojeneckých historiků údajně tvořící Generalplan Ost a vydávané jimi za závazný plán osídlení evropského Východu. Z Povartí (Warthegau), z území připadlého po rozbití Polska přímo do Říše, bylo deportováno do Generalgouvernementu (útvar vytvořený ze zbytku polského území dobytého Německem) 280 606 Poláků a židů, kteří jen z menší části byli nahrazeni etnickými Němci z jihovýchodní Evropy. Následné negativní dopady vysídlení na hospodářství župy – začaly chybět pracovní síly – další deportace původního obyvatelstva Povartí zastavily. Z Říšské župy Danzig–Západní Prusko, též připadlé přímo do Říše, bylo obdobně do Generalgouvernementu vysídleno několik málo desítek tisíc osob, bližší počet není znám. Ve dvou dalších oblastech, stačilo nacistické Německo během války začít s přípravami k výměně obyvatelstva s tímto výsledkem: V oblasti kolem města Zamość úřady usídlily 9000 etnických Němců (plánováno 60 000), v oblasti Žytomyru usídlily 10 000 Němců a deportovali 15 000 Ukrajinců. Francouzi mezi válkami se přistěhovavší se do Alsaska a Lotrinska, připadlého rozpadem Francie opět Německu, byli německou správou vystěhováváni zpět. Víc toho nacistické Německo za války nestihlo.
