Národní muzeum získalo unikátní rukopisy – dosud neznámý dopis Antonína Dvořáka a kvitanci Josefiny Duškové

V úterý 5. dubna 2016 se podařilo získat do sbírek Národního muzea dva významné rukopisy – dopis Antonína Dvořáka rakouskému estetikovi a hudebnímu kritikovi Eduardu Hanslickovi  ze dne 25. 10. 1882 a kvitanci Josefiny Duškové, ve které potvrzuje svému mecenáši hraběti Christianu [Christophovi] Clam-Gallasovi, že od něj přijala penzi ve výši 250 guldenů. Oba dokumenty byly vydraženy na 703. aukci organizované aukčním domem J. A. Stardardt GmbH v Berlíně, která proběhla v hotelu Kempinsky v centru města, za 9 500 a 1 600 eur. Výjimečná akvizice mohla být realizovaná díky finanční podpoře Ministerstva kultury ČR.

Dopis Antonína Dvořáka
Dopis Antonína Dvořáka, zdroj: stargardt.de

Národní muzeum spravuje nejrozsáhlejší a nejvýznamnější soubor dvořákovských materiálů na světě. Dopisy Antonína Dvořáka se na aukcích objevují vzácně, a proto nás velmi těší, že se nám tento unikátní rukopis podařilo získat a obohatit naše sbírky. Kromě Dvořákova dopisu jsme zakoupili i další významný dokument, kvitanci Josefiny Duškové. Obou akvizic jsme dosáhli za výhodných podmínek, neboť obvyklé ceny na aukcích bývají i mnohem vyšší. Velké poděkování patří Ministerstvu kultury, které nákup nejen financovalo, ale též velice rychle finanční prostředky uvolnilo,“ říká generální ředitel Národního muzea Michal Lukeš.

Dopis Antonína Dvořáka obohatí fond světového významu

Fond Antonína Dvořáka, který spravuje Národní muzeum, je největším na světě a obsahuje kromě vzácných autografů i řadu fotografií a unikátních předmětů – Dvořákův klavír, violu, taktovku či brýle, které používal při dirigování.

O existenci vydraženého dopisu se doposud nevědělo, není uveden ani v rozsáhlé edici Dvořákovy korespondence. Dopis je unikátní nejen kvůli svému pisateli a adresátovi (Eduard Hanslick byl jedním z nejvýznamnějších tehdejších hudebních kritiků a estetiků), ale i z hlediska obsahu – Dvořák popisuje premiérové představení opery Šelma sedlák, op. 37 v Dresden Hofoper, které se konalo 24. 10. 1882. Dvořák v něm bezprostředně vyjadřuje své dojmy z drážďanského provedení, včetně pozitivního hodnocení inscenace. Žádá v něm také Hanslicka o uveřejnění alespoň malé zprávy o opeře v novinách „Neue freien Presse“, které by mohlo napomoci k uvedení opery Šelma sedlák ve vídeňské opeře. Dokument demonstruje rovněž i úzký vztah a důvěru, jakou měl Dvořák k  Eduardu Hanslickovi a je významným dokladem jejich osobního i profesního vztahu.

Kvitance Josefiny Duškové

Druhou akvizicí je kvitance Josefiny Duškové (1754–1824), ve které potvrzuje svému mecenáši hraběti Christianu [Christophovi] Clam-Gallasovi, že od něj přijala penzi ve výši 250 guldenů. Zpěvačka Josefina Dušková patřila mezi nejvýznamnější osobnosti české hudební kultury přelomu 18. a 19. století. Od roku 1777 byla v kontaktu s W. A. Mozartem, který pro ni zkomponoval i dvě árie. V bytě Duškových a na jejich sídle na Bertramce byl Mozart hostem během svých pobytů v Praze a v roce 1787 zčásti na Bertramce dokončil operu Don Giovanni. Byt Duškových byl významným místem, kde se setkávali pražští umělci.

K životu a působení Josefiny Duškové se dochovalo velmi málo přímých pramenů. V Národním muzeu – Českém muzeu hudby jsou uloženy jediné známé dochované osobní dopisy Josefiny Duškové, které se týkají jejích uměleckých sbírek. Zánik osobního archivu Josefiny Duškové představuje velkou kulturně-historickou ztrátu, všechny originální dokumenty spojené s touto osobností jsou proto velmi cenné. Zakoupená kvitance představuje důležité svědectví o hmotném zabezpečení umělkyně v době jejího stáří, jež bylo dosud spíše nejasné. Zároveň je dokladem mecenášských aktivit rodu Clam-Gallas, známého především v souvislosti s odkupem Nosticova divadla českými stavy a domácími divadelními produkcemi v pražském paláci v první čtvrtině 19. století.

Doklady k Josefině Duškové jsou významné i z hlediska historie Národního muzea. Dlouhodobým podporovatelem byl jeden ze zakladatelů muzea František Josef hrabě Sternberk Manderscheid, kterému Dušková odkázala své umělecké sbírky.

Vyobrazení dopisu Antonína Dvořáka v aukčním katalogu na straně 243: http://www.stargardt.de/download/file/703/IV_Musik.pdf

Zdroj: TZ NM