O hrůzách Osvětimi toho bylo napsáno hodně (i když podle mého skromného názoru to stále není dost). Mnoho stran bylo popsáno příběhy lidí, kteří byli schopni udělat cokoliv, aby se transportu do nechvalně známé továrny na smrt jakýmkoliv způsobem vyhnuli. A přesto existoval člověk, který se tam jako vězeň snažil dostat. A podařilo se mu to.
Řeč je o Witoldu Pileckém, jednom z největších hrdinů Druhé světové války. Pilecki se narodil v květnu roku 1905 v Olonci, jednom z nejstarších sídel v Karelii. Tam byla jeho rodina násilně přesídlena ruskou carskou vládou po poském Lednovém povstání v letech 1863–64. Jeho děd strávil léta v exilu na Sibiři právě za účast v tomto povstání. Rodina se posléze přestěhovala do Vilniusu, kde se mladý Witold přidal ke skautům. Během Velké války sloužil u polských jednotek domobrany složených právě ze skautů. Poté, co bolševici zabrali celou oblast, pokračovali v partyzánském způsobu boje. Po Velké válce Pilecki vstoupil do polské armády a bojoval v Polsko-Ruské válce, kde si vysloužil dva Válečné kříže za statečnost. Po skončení konfliktu si dokončil vzdělání, oženil se a narodily se mu dvě děti.
Za Druhé světové války se Pilecki zúčastnil tuhých bojů proti Němcům a krátce poté, co zaútočilo i Sovětské Rusko, byla jeho jednotka rozpuštěna a Poláci se vzdali. Pilecki se vrátil do Varšavy a spoluzakládal jednu z prvních polských odbojových organizací – Tajnou polskou armádu. V roce 1940 přesvědčil své nařízené k neuvěřitelné akci: Nechá se zavřít do Osvětimi, podá informace o tamní situaci a pokusí se tam zorganizovat povstání. Z dnešního pohledu se jednalo o sebevražednou misi, nicméně je třeba si uvědomit, že v té době byly informace o dění v Auschwitzu naprosto minimální a převládal názor, že se jedná o internační tábor, o továrně na smrt tehdy nikdo nevěděl.
A tak Witold Pilecki, pod jménem Tomasz Serafiński, vyrazil během velkého zátahu do ulic Varšavy a nechal se 19. září 1940 sebrat. Po dvou dnech výslechů (ano již tenkrát se používaly gumové obušky) byl odeslán do Auschwitzu a bylo mu přiděleno číslo 4859.
V Osvětimi založil organizaci Zwiazek Organizacji Wojskowej, který se snažil posilovat morálku vězňů, dodávat jídlo a oblečení navíc pro své členy. Zwiazek také cvičil své členy v boji. Jedním z nejvýznamějších počinů je ovšem podrobné informování o dění v táboře. Vězňům se dokonce podařilo sestavit vysílačku a posílat zprávy rádiem. Vysílačku později v obavách z odhalení rozebrali. V květnu 1943 Witold Pilecki z tábora uprchl, vrátil se do Varšavy a pokračoval v práci pro odbojové hnutí.
Výsledkem jeho tříletého pobytu v Auschwitzu byla takzvaná Witoldova zpráva, ve které se podrobně popisuje vyhlazování Židů. Ve zprávě se psalo, že v Auschwitzu zemřely během prvních tří let provozu dva miliony lidí a na další dva roky plánují Němci zavraždit další tři miliony. Když dorazila Witoldova zpráva do Londýna, nikdo těm číslům nevěřil. Tahle nedůvěra byla pravděpodobně také příčinou zamítnutí spojenecké letecké operace, která by pomohla polským odbojářům tábor osvobodit.
Pilecki z kraje roku 1944 vstoupil do tajné protikomunistické organizace NIE, která se připravovala na odpor vůči možné okupaci Polska Sovětským Svazem. Když vypuklo Varšavské povstání, zúčastnil se bojů, byl zajat a zbytek války strávil v zajateckých táborech. Po osvobození zajateckého tábora Murnau se přidal k polským jednotkám druhého armádního sboru v Itálii a později byl vyslán zpět do Polska, aby shromažďoval informace pro exilovou vládu v Londýně. Když bylo prozrazeno jeho krytí odmítl odejít a dále shromažďoval důkazy o sovětských zvěrstvech v Polsku a popravách odbojářů.
Pilecki byl zatčen a obviněn a v politickém procesu odsouzen k trestu smrti. Witold Pilecki byl zastřelen 25. května 1948 a místo, kde je pohřben je dodnes neznámé. Své ženě prý při jejich posledním rozhovoru řekl: „Už nemůžu žít, zabili mě. Ve srovnání s nimi byla Osvětim čajíček.“
Volně dle Wikipedie, JVL a dalších zdrojů na Internetu.
