Archiv štítku: PRčlánek

Správné vybavení na krátký výlet i několikadenní túru

S postupujícím datem se nám teploty nepatrně zvedají, což pomalu ale jistě znamená konec zimy. Samozřejmě cítím se zastánci zimních sportů, kteří začínají žít s prvním napadeným sněhem a otevřenou sjezdovkou. Jenže právě konec zimy nám otevírá nové možnosti. Možnosti, na které je třeba být připraven. Právě onen tající sníh a ustupující led nám odhalí turistické stezky a nádherná zákoutí, která trpělivě čekala pod zimním závojem bílého sněhu. V postupně zvedajících se teplotách rádi zapomeneme na zimní bundy a vrstvení oblečení. Nabídne se nám několika měsíční příležitost k prozkoumání blízkých i vzdálených krajů. Samozřejmě, že zde mluvím o turistice a ne jen o ni, ale o všech možných outdoorových aktivitách (jízda na kole, air-soft, horolezení, paintball, Mil-sym a dalších), každá z nich je stejně náročná, jako zábavná. Právě ona náročnost ale potřebuje řádnou přípravu a vybavení, které nám dopomůže ke zdolání svých vlastních limitů.

pr1

Hned v první řadě bychom si měli rozmyslet, kam chceme jet a jaké tam jsou podmínky. Jinak bude u nás na zahradě a jinak o 1000 metrů výše, kde se mění počasí z minuty na minutu a terén zrovna není zralý na otevřenou ortopedickou obuv. Proto je právě volba destinace zásadní pro zvolené vybavení. Pokud bychom se chtěli bavit o oblečení, snad i člověku bez zkušeností dojde, že nemůže očekávat od streetové módy perfektní vlastnosti pro nízko i vysokohorskou turistiku. Měli bychom hned zapomenout na široké džíny s nízkým rozkrokem, nebo plátěnou bundu, která ačkoli stála hotové jmění, tak nesplňuje nutné požadavky. Pohodlí a kvalita je nejdůležitější u bot, s tím se mnou jistě každý souhlasí. Díru v pláštěnce poznáme, až když začne pršet. Nekvalitní obuv se ozve při prvním kroku. Toto heslo by si měl každý pamatovat. Proto je třeba takovou obuv vybírat opravdu pečlivě. Nejlépe si vyzkoušet několik různých bot, jak nám sedí, přečíst si o použitých materiálech a zvolit si nějaký cenový interval. Než se pustíme do vybírání, měli bychom se sami sebe zeptat na dvě otázky, které jsou naprosto zásadní.

pr2

  • Na co budu boty primárně používat? Tedy rozmyslet si, kam v nich budu chodit. Budou-li to jen procházky po udržovaných stezkách, naprosto si vystačím s nekotníkovou botou, která mi dodá pocit pohodlí a volnosti. Jenže ne vždy se dá chodit po stezkách a náročnější turista se bude chtít podívat i mimo ně. V tuto chvíli bychom měli začít uvažovat o kotníkové obuvi. Ta pevně sevře kotník a zafixuje nohu tak, aby nedošlo k úrazu. Její přednosti oceníme při zdolávání kamenitých terénů a skalnatých úseků.
  • Z jakého materiálu by měla bota být, popřípadě s membránou, nebo bez? Na trhu jsou tři hlavní skupiny bot – kožené, textilní a kombinované. Někdo může namítnout, že moderní textilní průmysl je schopen vytvořit materiály s takovými možnostmi, o kterých se kůži ani nezdálo. Někdo s tím může souhlasit a někdo ne. Když si ovšem uvědomíme, že z kůže se šije tisíce let a stále je na trhu v oboru bot na předních pozicích, je to důvod k zamyšlení.

Znáte-li odpověď, můžete se vrhnout na podřadnější otázky, které vám z toho vyplynuly. Znáte-li upotřebení obuvi, můžete začít s vybíráním tvrdosti bot. Ta se řadí do čtyř základních skupin A, B, C a D. Boty kategorie D jsou opravdu nezničitelnou a tvrdou záležitostí hodící se na vysokohorskou turistiku například do Himalájí, obecně na drsné výstupy s možností použití maček. Na druhou stranu boty kategorie A jsou měkké a pohodlné, hodí se například na běžné nošení do města, nebo do lehkého terénu. Za příklad takových nekotníkových bot by se daly považovat boty Boty Tanto Light Hiker od značky Black Hawk. Jedná se o nízkou, lehkou a všestrannou obuv, která vám dodá perfektní pocit z chůze a nezklame vás ani na procházce lesem. Jako materiál zde byl zvolený nubuk semiš, který v kombinaci se síťovinou dosahuje skvělých výsledků na poli vzdušnosti. Jistě oceníte i tvarované antibakteriální vložky, které se dají vyjmout z bot a omýt.

pr3

Boty vybrané máme, dále budeme jistě potřebovat i něco na záda. Něco, kam se nám vejde základní vybavení (pití, mikina, bunda, svačina a podobné). Jak asi tušíte, mluvím zde o batozích. Jejich historie sahá daleko až do nepaměti. Od té doby ušli pěkný kus cesty a v dnešní době by je asi ani jejich objevitelé nepoznali. Ale i takový batoh má svá kritéria, která z něj dělají pomocníka a ne přítěž. Volba vhodného batohu je samozřejmě opět na nás. Musíme vědět, jak velký batoh chceme. Jestli nám stačí malý batoh jednodenní (do 30 litrů obejmu), třídenní (do 50 litrů objemu), nebo batoh vícedenní, do kterého snadno naskládáme i větší počet oblečení, spacák, karimatku a občas i vhodný stan, nebo bivak. Pamatujte, že čím je batoh větší, tedy čím více se do něj vejde, tím bude těžší. Každý batoh by měl mít dobře vyřešený nosný systém, obzvláště pak velké krosny, které jsou skoro tak velké jako my a při absenci tohoto systému nebudou pořádně držet a veškerou práci oddřou naše záda a ramena. To může být nebezpečné z dlouhodobého i krátkodobého hlediska. Představme si situaci, kdy zdoláváme kamenitý terén, což je i bez batohu obtížné. Přičtěme si k tomu velkou sto litrovou naloženou krosnu na zádech bez pořádného nosného systému. Stačí jeden špatný náklon, krosna se převáží a vezme nás s sebou tam, kam půjde ona. Z dlouhodobého hlediska si pak můžeme odrovnat záda, což nám může zůstat až do konce života, který může záhy skončit na výše popisovaném kamenitém terénu. Co by tedy batoh měl mít? O dobře řešeném odvětrání zad zde ani snad nemusíme mluvit a přejděme hned k již zmíněnému nosnému systému. Bez dvou ramenních popruhů si to asi ani neumíme, ale i ty by měli být polstrované a řešené tak, aby dobře držely. Bederní popruh je jedním z nejdůležitějších prvků. Ten rozkládá zatížení a přenáší jej z ramen a zad do pasu a nohou. Další popruh, který by neměl chybět je hrudní pás mezi ramenními popruhy. Ten zafixuje pozici ramenních popruhů, čímž zamezí putování batohu po zádech. Dalšími bonusy jsou různé kompresní pásky a popruhy na batohu, které nám zaručí jeho stabilitu. U velkých batohů si dejme pozor na výztuhy zad a vnitřní zádové konstrukce batohů. Ať už tedy velký nebo malý, je třeba si batoh odzkoušet, abychom věděli, jak nám bude sedět a jak jsou právě tyto prvky řešeny. Teprve potom bychom měli začít řešit ostatní věci, jako je materiál, nebo rozložení kapes a možnost umístění CamelBacku. Jedním z těch batohů, u kterých je vidět, že firma opravdu přemýšlela, než jej umístila na trh je batoh od firmy Direct Action – Dust. U tohoto batohu se můžete spolehnout na jeho skvěle vyřešený větrací systém, který udělá vše, aby vaše záda zůstala suchá. Se svým objeme 20 litrů patří mezi ty menší batohy (jednodenní). Navzdory menšímu objemu do něj můžeme umístit CamelBack, který odbourá přítomnost rozměrné flašky v hlavním prostoru a tím poskytne větší možnosti uskladnění. Jeho nosný systém je sestaven ze dvou ramenních popruhů, které jsou konstruované tak, aby se batoh dobře nosil. Zároveň na nich nalezneme hrudní popruh pro jejich fixaci. Jak jsem již zmiňoval, každý nosný systém by měl mít bederní pás. Proto ho nalezneme i u tohoto batohu. Vezmeme si tedy dobrý nosný systém, přidáme k němu kvalitní materiál 500D Nylon Cordura s povrchovou úpravou pro odpuzování vody a všude přítomné YKK zipy, které jsou považovány za jedny z nejlepších na světě, dostáváme batoh, který si při nejmenším zaslouží vaší pozornost.

pr4

Co na nohy víme a co na záda s sebou máme taky rozmyšlené. Můžeme tedy vyrazit a prozkoumat krajinu, která byla tak dlouho schovaná pod sněhem. Plánování výletu je dost důležitá část příprav. Jenže ne každý výlet se snadno vleze do jednoho dne a je škoda se stále vracet domů, když se dá přespat i venku. Lehce se řekne, ale občas těžko udělá. Pokud nám to podmínky dovolí, tak můžeme přespat pod širákem přikryti pouhou mikinou, nebo bundou. Kdyby to šlo pokaždé, tak snad ani tuto část článku nemusím psát. Jenže nejde. Proto jsou na trhu takové věci, jako stany, spacáky, karimatky, nebo bivakovací pytel – tak zvané žďáráky. S rodinou na kempování stačí obyčejný stan, ale do přírody s sebou si nemůžeme dovolit mít pětikilové monstrum o rozměrech psí boudy. Ideálním řešením v tomto případě je již zmiňovaný bivakovací pytel, neboli žďárák. Prakticky se jedná o přetah na váš spacák, který supluje funkci stanu. Do tohoto vaku umístíte karimatku spolu se svým spacákem. Žďárák je vyroben z nepromokavého materiálu s izolačními vlastnostmi. Po složení váží do tří kil, s rozměry stočené nafukovací karimatky. Snadno se tedy vejde do většího batohu bez toho, aby vám zabral cenné místo, kde byste za normálních okolností měli například jídlo. Obrovskou výhodou je tedy jeho váha a rozměry. Jediná nevýhoda, kterou bychom mu mohli vytknout fakt, že naše věci (např. batoh) zůstanou venku. Když toto pomineme, dostáváme ideální alternativu spaní pod širákem bez problémů s venkovní teplotou, nebo nepřízní počasí. V létě při vyšších teplotách jej navíc můžeme použít jako samostatný spací pytel. Gore-Tex Original US Army US-woodland je bivakovací vak (přetah na spacák) americké armády. Hned z názvu můžeme poznat, že na tento přetah byla zvolena jedena z nejlepších membrán dneška – Gore-Tex. Díky jeho struktuře se dostanou molekuly páry ven ze žďáráku, na rozdíl od molekul vody, které dovnitř díky své velikosti neprojdou. Samotný žďárák je zhotoven z velmi odolného materiálu, který chrání sám sebe. K ideální nepromokavosti dopomáhají podlepené švy. Jediným rizikovým faktorem je tedy zip. I zde byl zvolen velmi kvalitní YKK zip, který je překryt širokou légou pro minimalizování možnosti protečení. Je tedy vidět, že si na tomto bivakovacím vaku dali opravdu záležet. Díky tomu se jedná o kvalitní kus vybavení, který vás nezklame.

Ve třech částech jsme vám zde nastínili dvě zásadní a jednu vedlejší problematiku. Vždy je totiž důležité co máte na nohou, dále co na zádech a kde budete spát (nepočítáme-li jídlo a pití). Proto je dobré vědět, co si máme koupit a co si kupujeme. Uvědomit si, že máme jen jedno zdraví a v tomto případě se nevyplácí šetřit. Ušetřená pětistovka nám bohužel záda do původní polohy nevrátí a zlomený kotník nenapraví.

______________________

komerční sdělení

Rodokmen oživuje ztracenou paměť, jeho vytvoření zajistí odborníci

Zajímáte se o historii vašeho rodu? Kdo jste a odkud jste přišli, čím byli vaši předkové, jak žili? Pátrání po předcích je nejen budováním mostů mezi minulostí, přítomností a budoucností, ale hlavně poznáním sama sebe.

Sestavováním nejen rodokmenů se zabývá genealogie, která zkoumá vztahy mezi lidskými jedinci, vyplývající z jejich společného rodového původu. V poslední době je velmi populární především díky digitalizovaným matrikám. Mnozí si tak sestavují rodokmen sami. Představuje to náročnou práci, protože je nutné hledat ve starých záznamech psaných kurentem, často v němčině nebo latině. Je nutné se také dobře orientovat ve starých mapách, vyznat ve farnostech, v zápisech v gruntovních knihách, vědět co je berní rula a zvládat mnoho dalších věcí.

Pro sestavování rodokmenů je, jak je vidět, potřeba mnoho zkušenosti a dostatek času. Pokud nemáte jedno nebo druhé, pak můžete využít služeb profesionálních genealogů. Na webu Rodokmeny Zdeňka najdete nabídku nejen na sestavování rodokmenů, ale také pomoc při vašem vlastním pátrání. Paní Zdeňka věnuje každému klientovi individuální péči podle jeho potřeb, přání či finančních možností.

V problematice rodokmenů bývá trochu zmatek v pojmech. Proto je dobré si ujasnit ty základní.

Pokud budeme sledovat pouze mužskou (otcovskou) linii předků, pak mluvíme skutečně o rodokmenu. Jde vlastně o nejjednodušší formu rodinného stromu, kdy pátráme po nositelích stejného jména (příjmení). I když se jedná o základ rodinné historie, pátrání může být poměrně náročné. Na území Čech a Moravy jsou některé matriky dochované až do 17. století, takže se lze dostat teoreticky k 10. – 13. generaci. V nejstarším období se v matrikách uváděly pouze základní informace a rodinnou historii je tak většinou nutné doplňovat z jiných zdrojů.

Často si lidé pod pojmem rodokmen představují tzv. vývod. Sestavení vývodu je nejčastější požadavek při pátrání po předcích. Podobně jako u rodokmenu se vychází z určené osoby a sleduje se linie jejích předků. Na rozdíl od rodokmenu však po mužské i ženské linii. Znamená to, že v 1. generaci, což jsou rodiče určené osoby, to je otec a matka, ve 2. generaci jejich otcové a matky, což jsou již 4 osoby. Takto můžeme postupovat dále až třeba k 7. generaci, která zahrnuje 128 osob (pokud jsou známy všechny osoby).

Poslední, nikoliv nejméně významnou, formou uspořádání rodinné linie je rozrod. Jedná se o všechny potomky určeného jedince. Většinou jde o sledování původu například šlechtických rodů nebo významných lidí (umělci, vědci apod.). Sestavení rozrodu je velmi náročná činnost, protože se často nelze opřít o logické vazby (linie předků) a je nutné procházet matriky stránku po stránce a prozkoumat řadu dalších historických podkladů. Při vytváření rozrodu lze postupovat dvěma způsoby: buď sledujeme jedno příjmení, a pak zahrnujeme jen osoby nesoucí toto příjmení, nebo sledujeme potomky synů i dcer, bez ohledu na příjmení.

_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _

komerční sdělení