Archiv štítku: odboj

Audiokniha: Ostře sledované vlaky

Hrabalovy Ostře sledované vlaky do podoby audioknihy načetl Kryštof Hádek. Talentovaný herec s hlasem mutujícího teenagera byl více než vhodnou volbou pro vytvoření postavy tak trošičku přiblblého zaměstnance železnice Miloše Hrmy.

Ostře sledované vlaky

Kdo by neznal Ostře sledované vlaky, že? Hlavně díky Menzelovu oskarovému filmu, tak je to alespoň v mém případě. Bohumil Hrabal je pro mě svéráznou postavou české literární scény minulého století, jeho dílo znám bohužel zprostředkovaně, z filmových předloh.

Ostře sledované vlaky se odehrávají ke konci války, v roce 1945. Miloš Hrma je trochu přihlouplý dvaadvacetiletý zaměstnanec drah, svět okolo sebe pozoruje dětskýma nevinnýma očima a i když by měl být dávno mužem, stále se mu nedaří zbavit se panictví. Trpí předčasnou ejakulací a tento problém ho dokonce dohnal až k pokusu o sebevraždu. Naštěstí mu to nevyšlo, podřezal si sice žíly, ale zachránil ho náhodný svědek, kterého Miloš poté považuje za Boha.

Miloš se snaží srovnávat s kolegou výpravčím Hubičkou, ten s ženami problémy nemá, právě naopak. Užívá si života s různými dámami a slečnami, razítkuje zadnice mladičkým telegrafistkám a dokonce tajně obdivuje i nedostupnou paní z nedalekého zámku. Výpravčí Hubička je suverén a samozřejmě je namočen do odboje proti okupantům, který se s blížícím koncem války stupňuje. Jde o likvidaci vlaku s municí, tenhle konvoj může ještě o chvíli prodloužit německý odpor a válku vůbec a proto je důležité, aby nedojel.

Mladík Miloš se k odbojové činnosti dostane jako slepý k houslím. Noc před průjezdem vlaku jinak klidnou a bezvýznamnou stanicí přijde o panictví s jednu z Hubičkových milenek a narostou mu křídla. Najednou je chlap a ničeho se nebojí. Hubička je naopak bábovka, ví, že vyhodit vlak do pověří není legrace na úrovni špásování se slečnami. Miloš se těší na rande se svojí láskou Mášou, které chce předvést to, co se se svojí krátkodobou společnicí v noci naučil, ale jeho dívka se ho nedočká. Miloš totiž zahyne hrdinskou smrtí…

Konec knihy a tedy i audioknihy se od konce filmového v jedné maličkosti liší, ale odlišnost prozrazovat nebudu, je na posluchači, aby film s předlohou srovnal. Jesliže jsem měl dříve Miloše Hrmu před očima kvůli filmu zhmotněného do podoby Václava Neckáře, tak teď se mi tam docela hezky zapletl Kryštof Hádek, díky svému hlasu a  přirozenému přednesu knihy. Jeho hlas je nevyzrálý a nesmělý (ať mi prosím ctěný interpret promine), což se ale k postavě skvěle hodí.

Miloš Hrma je svéráz a skvěle popisuje svoje rodinné zázemí, hlavně historka o dědečkovi, který se jako hypnotizér pokusil v roce 1939 zastavit sílou myšlenky německé tanky a jeho hlavu nakonec páčili z pásů až těsně před Prahou… ta je prostě výjimečná. Bohumil Hrabal při psaní Ostře sledovaných vlaků čerpal ze svých zkušeností z železničního prostředí, jeho popisy činností na stanici jsou precizní. Vytvořil několik zapamatovatelných malých postaviček, přednostu stanice, zmíněného sprosťáka Hubičku, paní přednostovou, která musí složitě odmítat Milošovy prosby o zaučení ve věcech sexu.

Za vrcholné pasáže audioknihy bych označil popis ztráty Milošova panictví a následující vykreslení jeho hrdinského odbojářského činu – obojí je prostě skvělé. Dvě a půl hodiny poslechu excelentního Kryštofa Hádka čtoucího snad ještě lepší předlohu, to prostě nemá chybu. Jeden večer si pro Ostře ledované vlaky prostě vyhradit musíte.

Audiokniha: Dva proti Říši

Audiokniha Dva proti Říši je bez přehánění zatím to nejlepší, co jsem z “historické” produkce Audiotéky (tuto audioknihu připravilo vydavatelství OneHotBook) slyšel. Předlohu, román Jiřího Šulce, mistrně načetl Ladislav Frej. Pokud náhodou tento skutečný příběh neznáte, tak vězte, že jde o detailní popis všech souvislostí atentátu na říšského protektora Heydricha v roce 1942.

Audiokniha Dva proti Říši

Operace nazvaná Anthropoid (více na Wikipedii) byla posvěcená samotným exilovým prezidentem Benešem, který se rozhodl, že jediným krokem, který zajistí poválečnému Československu samostatnost a úctu bude nějaký významný odbojářský čin na území Protektorátu. Co třeba spáchat atentát na Reinharda Heydricha? Třetího nejmocnějšího muže nacistické Říše a vrchního stratéga při vymýšlení plánů na konečné řešení otázky co s podlidmi. Tedy těmi, co nepatří do árijské vyvolené rasy.

Audiokniha nás zavede do Anglie a Skotska, kde se v roce 1941 připravují na své úkoly na území Protektorátu českoslovenští výsadkáři, cvičení na speciální úkoly, které budou plnit po seskoku do svojí vlasti. Cvičí se i Jan Kubiš a Jozef Gabčík, kamarádi na život a na smrt. Náhoda tomu tak chce, že se nakonec nejlepší přátelé mají společně pokusit zabít Heydricha.

Příběh nás zavede samozřejmě i do protektorátu, kde je místní odboj tvrdě potlačován Gestapem a není moc odvážných, kteří by chtěli pomáhat parašutistům. Ti jsou na své mise připravováni pečlivě, ale v Protektorátu zjistí, že existuje něco jako potravinové lístky, s čímž organizátoři akcí nepočítali. Trápí je i špatně padělané dokumenty, zranění po seskoku a další nepředvídatelné okolnosti. Přes to všechno se většině výsadkářů podaří zapojit se do odboje, hlavně díky pomoci místních rodin, které je ukrývají a živí. Gabčík s Kubišem se po seskoku místo u Plzně objeví u Nehvizd u Prahy. Nakonec se s domácími odbojáři a i ostatními parašutisty spojí a mohou začít plánovat útok na Heydricha. Zvolí nejlepší místo, vše promyslí, nacvičí a i provedou. Gabčíkovi selže samopal Stengun a vše zachrání Kubiš – na auto říšského protektora vrhne bombu, ta ho smrtelně zraní.

Když Heydrich o několik dní po atentátu v nemocnici díky infekci v ráně od střepiny zemře, teror na domácím obyvatelstvu se ještě zvýší. Denně jsou popravovány stovky lidí, kvůli zámiňce jsou vyhlazeny Lidice, nacisté zuří a na atentátníky vypisují milionovou odměnu. Díky Karlu Čurdovi, parašutistovi, který dostal strach o sebe a rodinu a přihlásil se na Gestapu, zachycují vyšetřovatelé stopu.

Čurda prozradil úkryty výsadkářů, jejich pomocníci byli okamžitě zatčeni a mučeni. Jeden ze spolupracovníků odboje mučení a psychický teror nevydržel (ukázali mu hlavu jeho matky naloženou v lihu) a prozradil, že se atentátníci a i další výsadkáři skrývají v kostele svatých Cyrila a Metoděje u Karlova náměstí v Praze.

Gestapo a SS na kostel útočí, proti nim stojí sedm statečných. Boj trvá několik hodin, výsadkáři zabijí mnoho útočníků a v bezvýchodné situaci několik přeživších spáchá sebevraždu. Gestapák Fleischer, který je měl za úkol dostat živé, zuří.

Prologem je scéna, ve které se prezident Beneš baví o atentátu a obětech následných represí v Protektorátu s plukovníkem Moravcem, mozkem československé tajné služby v Británii. Beneš přiznává, že si jména atentátníků nepamatuje, vybavuje si jenom to, že se neustále smáli…

Více než šestnáctihodinová audiokniha má vše, co je potřeba. Skvělý příběh, strhující děj, dobrou dramaturgii a hlavně perfektní podání Ladislava Freje. Na tuto audioknihu si vyhraďte alespoň pět večerů, ale může se vám stát, že dáte půlku na jeden zátah. Nemá prostě chybu.

Jiří Šulc je detailista a poskytuje posluchači obrovské množství podrobností o životě v Protektorátu, o odboji a i o politických souvislostech a praktikách Gestapa. Román Dva proti Říši je silně na pomezí literatury faktu, toho, co si autor domyslel, je podle mého názoru hodně málo.

Proti Polákům jsme skutečně národem zbabělců

Poláci o nás, Češích, občas tvrdí, že jsme národem zbabělců, poseroutků a Švejků. O svojí svobodu nebojujeme, poklonujeme okupantům, nejsme schopni přinášet oběti za vlast. K tomuto pohledu mám samozřejmě svoje výhrady, ale pokud si toto hodnocení Čechů a českého národa může někdo dovolit, tak to jsou právě Poláci. Jde pro změnu o národ, který proléval vždycky dost krve a byl stejně jako my v kleštích Němců a Rusů.

Armia krajowa

Zejména polský odboj za druhé světové války zaslouží pozornost. Poláci byli v celé okupované Evropě ze všech nejaktivnější, do odboje se zapojily statisíce lidí. Protinacistický odboj byl opravdu velmi silný a nutno dodat, že šlo skoro výhradně o odboj nekomunistický. Komunisté byli v Polsku během války zalezlí a po té, co se objevila blízko Rudá armáda, začali lézt Sovětům do zadku. A přesto to přesto, že NKVD vyvraždila u Katyně mnoho tisíc polských elitních důstojníků a Sovětský svaz zabral začátkem války větší část Polska než nacistické Německo. Když už jsme u katyšnkého masakru – naše armáda taková jatka nezažila, ani nebojovala. Tedy až na světlé výjimky.

Pokud budete mít tu možnost, přečtěte si dva skvělé články o polském protinacistickém odboji v čísle 3/2014 magazínu Paměť a dějiny. Pochopíte, že Poláci si z našeho odboje opravdu mohou dělat srandu. Zde je pár vybraných údajů, které myslím velmi dobře demononstrují, proč bychom měli polský protinacistický odboj (zejména Zemskou armádu – Armia Krajowa) obdivovat.

Armia Krajowa měla až 350 000 členů. Fungovala jako skutečná armáda s veškerým zázemím. Poláci měli ilegální síť lékařů, podzemní univerzitu, samosprávu a lidové soudy. Speciální jednotka likvidovala zrádce, kolaboranty a představitele německých okupantů. Byla podporována i židovská povstání v ghetech, hlavně zbraněmi a materiálem. Od srpna 1944 až do začátku října téhož roku trvalo Varšavské povstání. Šlo o strategickou akci, která měla předejít osvobození hlavního polského města Rudou armádou. Proti Němcům bojovalo nejdřív 20 000 a nakonec až 45 000 lidí, Němců bylo kekonci povstání 50 000. Kapitulace povstalců přišla daleko později, než se čekalo. Varšava byla skoro kompletně zničena, zástavba byla z poloviny srovnána se zemí. Povstalců padlo 10 000, 7 000 bylo pohřešováno a 5 000 zraněno. O život přišlo 150 000 polských civilistů. Němci měli 7 000 mrtvých, 6 000 pohřešovaných a 9 000 raněných. Polští povstalci dali okupantům co proto, i když měli výrazně slabší výzbroj.

Podívejme se i na několik impozantních čísel ze článku Polský protinacistický odboj od Pavla Zemana (je ve zmíněném čísle P&D).

Přehled samotážních a diverzních akcí polského odbojového hnutí (leden 1941 – červen 1944), výběr:

6 930 poškození lokomotiv

732 vykolejených transportů

443 zapálených transportů

38 zničených železničních mostů

638 přerušení elektrických sítí ve Varšavě

130 vypálených vojenských táborů

1 167 zničených benzínových cisteren

Tak takový byl polský odboj. Až tedy příště uslyšíte od někoho tvrdou kritiku naší povahy co se bojování proti okupaci týče, ujistěte se, kdo jí pronáší. Pokud to bude Polák, tak vězte, že zrovna on na to právo má. Jeho předkové totiž předvedli, co je to skutečný odboj, do kterého se zapojí velká část národa…

Sponzorovaný hosting od WebSupport.cz