Archiv štítku: nacismus

Henry Tandey, muž, který během první světové války ušetřil zraněného Hitlera

28. září 1918 se do slova a do písmene psala historie. Došlo k incidentu, který mohl ovlivnit dějiny celého lidstva na mnoho desítek let. Henry Tandey (mrkněte na jeho medailonek na Wikipedii), britský voják sloužící u francouzské vesnice Marcoing, během závěrečných bojů první světové války údajně narazil na zraněného německého vojáka a odmítl ho zastřelit. To by nebylo nic tak divného, kdyby se tento německý devětadvacetiletý desátník nejmenoval Adolf Hitler.

Henry Tandey, muž, který nedorazil Hitlera
Henry Tandey, muž, který nedorazil Hitlera, zdroj: pri.org

Pokračování textu Henry Tandey, muž, který během první světové války ušetřil zraněného Hitlera

Oskar Dirlewanger, nacistická zrůda

Oskar Dirlewanger se narodil v Würzburgu dne 26. září 1895. Během první světové války dosáhl hodnosti poručíka a získal Železný kříž. V letech 1919 a 1921 se podílel na potlačení komunistických povstání v Porúří a Sasku, také sloužil ve Freikorps v Horním Slezsku.

Oskar Dirlewanger
foto: spiegel.de

Pokračování textu Oskar Dirlewanger, nacistická zrůda

Odhalení pamětního kamene obětem nacismu a fašismu v Chebu (12. 9. 2015 v 10:00)

V sobotu 12. září v 10 hodin bude v ulici Obětí nacismu v sousedství kruhového objezdu před nádražím slavnostně odhalen pamětní kámen k uctění památky obětem nacismu a fašismu. Stane se tak u příležitosti 70. výročí ukončení 2. světové války. Vznik pietního místa iniciovaly místní organizace Klubu českého pohraničí, Českého svazu bojovníků za svobodu, Československé obce legionářské a Českého svazu žen.

Zdroj: http://www.cheb.cz/slavnostni-odhaleni-pametniho-kamene/d-954620

Něco o fašismu a německém fašismu, zvaném nacismus

Kdysi, cca 1920, si západní svět kladl otázku jak dál. Feudalismus, konzervativismus, buržoazní přístup ani náboženské systémy nebyly schopny plnit úlohu nosné filozofie nebo nosného sociálního a hospodářského systému. Ani států ani hospodářských mocí. Rozvoj metodiky hospodářství i veřejného poznání si s těmito, tehdy již klasickými, metodami nevystačil. Tam, kde se je pokusili uchovat uměle, docházelo k hospodářské stagnaci a sociálnímu napětí, často doprovázenému určitou mírou ztráty suverenity ve prospěch rozvinutějších regionů.

Na cestu SSSR, k diktatuře proletariátu, západ nastoupit nechtěl.

Vznikaly tedy různé nové postupy a metody vládnutí a hospodaření, snažící se vyjít vstříc nové době. V různých regionech různé, podle podmínek a vlivů v nich panujících.

V USA se pokusili uchovat volnou buržoazní soutěž doplněnou vírou lidu v Boha. S katastrofálním výsledkem Černého pátku a následujícím New Dealem, z jehož principů a poučení čerpají dodnes. Na okraj, Novaja ekonomičeskaja politika již tehdy založila první krůčky k demokratizaci dělnických systémů, ne ideologicky, ale proto, že bez toho to prostě nešlo.

Ve Francii, poučeni osudem krále a komunardů i krizemi z rent a krizemi z populační exploze, již zakládali symbiózu socialistického státu a soukromých mocí.

Velká Británie potřebovala konzervativismus k vládnutí Commonwealthu a volnou buržoazní soutěž pro hospodářství, vznikl tedy poměrně šťastný mix liberalismu a konzervativismu.

Státy, jejichž hospodářství stálo na mořeplavbě, rybolovu, obchodu a zemědělství, modernita tolik nezasáhla, zachovaly si tedy klasický konzervativní systém království+církev (Španělsko, Portugalsko, Holandsko, Dánsko).

Předmětem zájmu tohoto článku jsou některé okolnosti fašismu a nacismu, poučné i pro dnešní dobu.

Německo a Itálie totiž nesly podobné znaky. Agilní průmysl, který vyrobil sebevědomý proletariát, silné zemědělství a rybolov, nepodstatné příjmy a rozlohy kolonií, nesjednocená šlechta, společný jazyk ale mnoho kulturně odlišných regionů, obrovská prohra ve WWI se ztrátou víry obyvatel v Boha i panstvo, a další.

V této situaci Garibaldiho odkaz nestačil a Italové přišli s fašismem, ideologií, sjednocující národ hrdostí na svou minulost Římské říše a dočasně zvyšující akceschopnost komunit odhozením solidarity a snadným centrálním řízením prostřednictvím držitelů fasces, sdružujícím ve svých rukách vůči členům svých družin moc zákonodárnou, soudní i výkonnou. Ve shodě s tradicí starého Říma. Navíc držitelé fasces často pocházeli z míst, ve kterých působili, tedy pro družiny stanovovali pravidla vycházející z místních zvyklostí, tedy pro voliče byli přitažliví. Termín držitel fasces pro tyto mocné lídry vznikl z toho, že ve starém Římě jako symbol své moci nosili u pasu sekyru omotanou pruty, zvanou fasces. Tolik o prostém pohledu na fašismus.

Německo s nadšením přijalo princip obdivu k Říši Římské. Jenže bylo v jiné situaci než Itálie. Jeho integritu nikdo nezpochybňoval a obyvatelstvo bylo uvyklé disciplíně z dob absolutismu. Prvotním úkolem bylo povznesení hospodářství a způsobu vládnutí na úroveň, zajišťující mu sebezáchovu a svéprávnost. Základ akceschopného systému družin řízených držiteli fasces byl přejat od předků z doby Velkého Říma a od Italů. Protože prvotním úkolem bylo povznesení hospodářství a zároveň mezinárodně silný stát, měly velké slovo při zavádění nového systému vládnutí cechy, průmysl a branné moci. Tak se stalo, že německý fašismus získal vlastní formu, v níž pravidla pro družiny držitelé fasces určovali často podle pravidel cechovních a se zvýšeným ohledem na loajalitu. To byl základ budoucí katastrofy. Elitářství cechovního přístupu v tomto případě nevyloučilo ty slabší nebo ty, kteří nevyhovovali kontrášům, z cechu, ale z občanské společnosti. A navíc, zbytek světa už od klasického cechovního způsobu organizace utíkal pro jeho zkostnatělost, neschopnou reagovat dostatečně rychle na vývoj poznání. To je důvod, proč Německo někdy v 1936 zjistilo, že majetek okradených slabších, vyhnaných nebo povražděných, je prožrán a struktura hospodářství a státu je totálně nesmyslná, neumožňující trvale udržitelný rozvoj.
Tehdy měli Němci dvě možnosti, buď spadnout do hluboké hospodářské a systémové krize a pomalu a poučeně začít znova, bez debility fašismu, nacismu a středověkých tradic, nebo se vydat na lup. Vydali se na lup a protože lidskost přímo či nepřímo ztratili již ve 30. letech, ztratili tvář a na dlouhá léta i svéprávnost. Délku doby, po kterou nesměli vychovávat vlastní děti neznám přesně, ale pokud vím, ještě v 60. letech německé školství učilo podle osnov vypracovaných spojenci a bylo pod jejich dohledem. Rok, kdy dostali plné právo vládnout si svobodně sami též nevím, ale Prusko, pokládané za nejzvrácenější, až po 1989 a i v západní části byl život pod určitou kontrolou spojenců ještě v 1988.

Proč to sem celé píšu?

Je ve Vašem životě někdo, kdo se Vás ve Vašem občanském životě, tedy mimo pracovní dobu a pracovní smlouvu, snaží podrobit vlastnímu systému zákonů, odlišnému od státní soustavy zákonů, vymáhá na Vás dodržování tohoto vlastního systému zákonů a trestá Vás pokud jej neuposlechnete? Snaží se někdo řídit Váš občanský život (mimo pracovní dobu a pracovní smlouvu)? Vězte, že tito lidé (nebo subjekty) v minulosti přiváděli regiony, ve kterých působili, do katastrof a ohrožují životní úroveň Vaši i Vašich potomků. Stejně Vás i Vaše potomky dříve nebo později ohrozí na životě.

Fašismus tedy je, když je občanská společnost rozdělena do skupin (družin) a tyto družiny mají své lídry, kteří, každý nad svou družinou, vykonávají více či méně úplnou moc zákonodárnou, výkonnou i soudní. Nebo alespoň dvě z těchto mocí současně.

Nacismus je tedy fašismus doplněný o další vlastnosti. Z nich ta nejpodstatnější je, že občané jsou rozděleni nejen do družin, vedených mocnými lídry, ale jsou rozděleni i do skupin, z nichž každá má jinou úroveň státní soustavy zákonů.

Zdroje: učebnice dějepisu a občanské nauky pro ZŠ a SŠ

Správy o koncentračných táboroch nacistov v svetových médiach

Napriek značnému skepticizmu a nedôvere aj zahraničné médiá už minimálne od roku 1942 uverejňovali správy hovoriace o deportáciach a následnom vyvražďovaní.

13. októbra 1942 denník Newcastle Morning Herald and Miner´s Advocate 1 uverejnil krátku správu s titulkom « Will be no Jews in Reich in 1943 »2 Správa bola uverejnená na základe Štokholmskej správy. Najskôr píše o Židoch žijúcich v Nemecku, hovorí však aj o aplikácii rovnakého plánu na zvyšok okupovanej Európy3. Správa sa zmieňuje aj o tom, že nemecká vládnuca vrstva je sama prekvapená gigantickosťou svojho plánu, rovnako aj veľmi vlažnou reakciu zo strany zahraničia.

Newcastle Morning a Herald Miners' Advocate, 13. října 1942
Newcastle Morning Herald and Miners’ Advocate, 13. října 1942

Pokračování textu Správy o koncentračných táboroch nacistov v svetových médiach

August Landmesser – muž, který nehajloval

Fotku vloženou níže jste možná už někde viděli. Zobrazuje dav, který zdraví Adolfa Hitlera zdviženou pravicí a jeden člověk v davu se trochu odlišuje – nehajluje, naopak má založené ruce v gestu odporu. Příběh německého muže, který se takto odvážil vzepřít Hitlerovi není rozhodně tolik známý jako fotka, která tento příběh dokumentuje.

August Landmesser
August Landmesser, muž, který nehajloval (foto: Wikipedia)

Adolf Hitler byl zdraven zdviženou pravicí a provoláváním hesla “Sieg heil” od roku 1930, tedy ještě před tím, než jeho projevy sledovaly tisícihlavé davy zfanatizovaných Němců a než se chopil moci. Nicméně platilo, že ve třicátých a čtyřicátých letech dvacátého století tento pozdrav nacistické strany ukazoval loajalitu a respekt pro Hitlera, stranu (NSDAP) a vlastenectví vůči Německu.

Zmíněný August Landmesser odmítl zvednout paži k pozdravu v průběhu masové manifestace nacistických stranických příznivců v roce 1936. Z této akce pochází fotka, přesné datum je 13. června.

Landmesser byl členem nacistické strany už od roku 1931, aktivně se politice věnoval a postupně se posunoval směrem vzhůru ve stranickém kariérním žebříčku. V polovině 30. let byl pevnou součástí nacistického stroje, ale zároveň také miloval židovskou ženu Irmu Ecklerovou. August a Irma se v roce 1935 zasnoubili. V nacistické straně panovala známá nechuť k Židům, které později vyústila ve vražedný holokaust. Kdyby Landmesserovi straničtí kolegové zjistili, že je jeho snoubenka Židovka, byl by okamžitě vyloučen ze strany.

Než došlo na svatbu, kterou Landmesser plánoval tak trochu tajně, začaly platit Normimberské zákony a ty zakazovaly svatby Němců s Židy. Bez ohledu na nové zákony žil pár společně a v roce 1935 se mu narodilo dítě, nemanželské. Od srpna 1937 se báli o své životy, a tak se pokusili o útěk do Dánska. Ale pár a jejich dítě byli zastaveni na hranicích a obviněni z porušení nacistických zákonů.

Landmesserovi nacisté nakonec jeho prohřešek odpustili pod podmínkou, že už nebude s Irmou Ecklerovou ve vztahu pokračovat. Pár spolu přesto žil dál, August byl poslán do koncentračního tábora, Irma, podruhé těhotná, skončila stejně. Pár se už nikdy nesetkal, Irma věznění nepřežila a August zahynul v roce 1944 na frontě v Chorvatsku. Jejich manželství bylo uznáno platným až v roce 1951, první dcera Ingrid užívala příjmení Landmesser, druhá dcera Irene matčino příjmení Eckler.

Přečtěte si:

https://www.warhistoryonline.com/war-articles/one-german-who-defied-hitler.html

http://uk.businessinsider.com/the-lone-german-man-who-refused-to-give-hitler-the-nazi-salute-2015-6

https://en.wikipedia.org/wiki/August_Landmesser

Muž, který dal Göringovi nechtíc kyanid

Američan Herbert Lee Stivers podle svého tvrzení omylem umožnil nacistickému pohlavárovi Göringovi spáchat sebevraždu. Místo léku dal nacistovi kyanid a nevědomky tak ušetřil katovi práci. Göring se otrávil několik hodin před plánovanou popravou.

 

Herbert Lee Stivers

Stivers, foto: ww2f.com

Po celá desetiletí historici uvažovali, jak se Göringovi podařilo kata předběhnout. Jedna teorie říkala, že si schoval jed během soudního procesu, jiná, že Göringovi dala jed manželka při polibku na rozloučenou.V roce 1946 bylo Stiversovi devatenáct, živil se jako strážný u soudu. Doprovázel obžalovené během norimberského procesu do a ze soudní síně. Strážní rozhodně nepostupovali podle předpisů, dokonce šmelili s podpisy nacistů.

Stivers se chtěl blýsknout před slečnou a dal jí Göringův autogram. Byla to past, strážný se pak seznámil s dalšími Němci, kteří tvrdili, že je Göring nemocný a potřebuje lék, který není ve vězení k dostání. Stivers skočil na lep a lék, tedy vlastně jed, Göringovi tajně doručil. O dva týdny později, asi dvě hodiny před popravou dne 15.října 1946, spáchal Göring sebevraždu. Vojenské šetření pak dospělo k závěru, že velitel Luftwaffe měl kyanid po celé líčení a schovával ho v tělní dutině a na záchodě.

Stivers z Hesperia v San Bernardino County řekl, že byl samozřejmě na pochybách, zda má svůj čin prozradit, ale bál se trestu od armády. V roce 2005 se pak smířil s Bohem a svůj čin konečně prozradil.

Zdroj: http://www.telegraph.co.uk/news/worldnews/1483081/I-gave-Goring-his-poison-pill-says-American.html