Archiv štítku: kniha

A co vy, přečetli byste si Hitlerovy projevy? A vydali byste je?

Soud rozhodl o tom, že vydání Hitlerových projevů není trestným činem. No sláva! Jde o záznam řečí člověka, o kterém všichni vědí, že byl masovým vrahemm, zločincem a dost možná i šílencem. Jde o literaturu faktu, přepis něčeho, co se opravdu událo, v historii. Může jít o propagaci nacismu? Nemyslím si a jsem rád, že soud rozhodl tak, jak rozhodl.

Adolf Hitler

Foto: astewart02.wordpress.com

Vydavatel autora projevů neoslavuje, prostě jen jeho texty vydal. A co bychom si nalhávali, s největší pravděpodobností za účelem zisku, nikoliv za účelem šíření nacistické ideologie. Nejde o to, aby se s projevy lidé seznámili, ale o to, aby se kniha prodala a zacinkaly zlaťáky.

Chápu to a asi nejsem jediný, vydavatele za propagátora nacismu nepovažuji. Kdyby vyšly projevy Jakeše (nebo třeba Stalina), těžko by někdo obvinil vydavatele, že šíří komunistickou ideologii, že? Ale trochu se bojím, že i kdyby vyšla nějaká kniha vyloženě propagující komunismus, nic by se nestalo. Naopak kniha oslavující nacismus by ani nevyšla, do toho by se totiž musel pustit jenom naprostý šílenec.

První otázka z titulku zní – přečetli byste si Hitlerovy projevy? Já osobně ano, tedy kdybych na to měl čas. Zcela jistě jde o mimořádně zajímavý exkurz do Hitlerovy doby a pohled do jeho mozku. A kdybyste byli vydavatelé, vydali byste projevy v této podobě? Já asi ano – jde o důležité dokumenty, které stojí za to šířit a na kterých se dá jistě i solidně vydělat. K tomu šíření – proč by si lidé nemohli číst projevy jednoho z nejhorších masových vrahů historie? Jde o záznam doby, literaturu faktu. Budeme snad dělat, že žádný Hitler neexistoval, že nezatočil s větší polovinou Evropy a že nestál za genocidou Židů? Těžko, že?

Doufám, že doba zakazování knih je nenávratně pryč. Pokud se někdo bude chtít vzhlížet v nacistické ideologii, bude to dělat s knihou nebo bez knihy. Může si informace najít na internetu, koupit knihy v zahraničí, nechat se poučovat od zkušenějších nácků. Těch možností je hromada. Tím, že nebudeme vydávat a číst podobné knihy, se neonacismu neubráníme. Možná právě naopak, zakazané ovoce totiž chutná nadmíru…

Soud rozhodl, vydání Hitlerových projevů není trestným činem

Vydání knihy Adolf Hitler: Projevy není trestným činem a jeho vydavatelům nehrozí žádný postih. Rozhodl tak Krajský soud v Brně. Obžaloba ve vydání publikace s 18 projevy nacistického diktátora spatřovala schvalování genocidy. Kniha je stále v prodeji.

Hitlerovy projevy

Foto: http://eshop.guidemedia.cz

Majitelům brněnského vydavatelství Guidemedia Pavlu Kamasovi a Lukáši Novákovi i tvůrci publikace Stanislavu Beerovi hrozilo až deset let vězení. Podle ČTK ale tvrdí, že genocidu neschvalují a vydáním projevů jen čtenářům předložili historické dokumenty. Názor na projevy si mají čtenáři udělat sami. Knížka vyšla v roce 2012 v nákladu 10 000 kusů, vloni byla vyprodán a vyšel dotisk. Před soudem stál v minulosti podle ČTK také vydavatel Hitlerovy knihy Mein Kampf. Dostal podmínku a nakonec byl Nejvyšším soudem v roce 2005 zproštěn viny.

Zdroj: České noviny

Audiokniha: Dva proti Říši

Audiokniha Dva proti Říši je bez přehánění zatím to nejlepší, co jsem z “historické” produkce Audiotéky (tuto audioknihu připravilo vydavatelství OneHotBook) slyšel. Předlohu, román Jiřího Šulce, mistrně načetl Ladislav Frej. Pokud náhodou tento skutečný příběh neznáte, tak vězte, že jde o detailní popis všech souvislostí atentátu na říšského protektora Heydricha v roce 1942.

Audiokniha Dva proti Říši

Operace nazvaná Anthropoid (více na Wikipedii) byla posvěcená samotným exilovým prezidentem Benešem, který se rozhodl, že jediným krokem, který zajistí poválečnému Československu samostatnost a úctu bude nějaký významný odbojářský čin na území Protektorátu. Co třeba spáchat atentát na Reinharda Heydricha? Třetího nejmocnějšího muže nacistické Říše a vrchního stratéga při vymýšlení plánů na konečné řešení otázky co s podlidmi. Tedy těmi, co nepatří do árijské vyvolené rasy.

Audiokniha nás zavede do Anglie a Skotska, kde se v roce 1941 připravují na své úkoly na území Protektorátu českoslovenští výsadkáři, cvičení na speciální úkoly, které budou plnit po seskoku do svojí vlasti. Cvičí se i Jan Kubiš a Jozef Gabčík, kamarádi na život a na smrt. Náhoda tomu tak chce, že se nakonec nejlepší přátelé mají společně pokusit zabít Heydricha.

Příběh nás zavede samozřejmě i do protektorátu, kde je místní odboj tvrdě potlačován Gestapem a není moc odvážných, kteří by chtěli pomáhat parašutistům. Ti jsou na své mise připravováni pečlivě, ale v Protektorátu zjistí, že existuje něco jako potravinové lístky, s čímž organizátoři akcí nepočítali. Trápí je i špatně padělané dokumenty, zranění po seskoku a další nepředvídatelné okolnosti. Přes to všechno se většině výsadkářů podaří zapojit se do odboje, hlavně díky pomoci místních rodin, které je ukrývají a živí. Gabčík s Kubišem se po seskoku místo u Plzně objeví u Nehvizd u Prahy. Nakonec se s domácími odbojáři a i ostatními parašutisty spojí a mohou začít plánovat útok na Heydricha. Zvolí nejlepší místo, vše promyslí, nacvičí a i provedou. Gabčíkovi selže samopal Stengun a vše zachrání Kubiš – na auto říšského protektora vrhne bombu, ta ho smrtelně zraní.

Když Heydrich o několik dní po atentátu v nemocnici díky infekci v ráně od střepiny zemře, teror na domácím obyvatelstvu se ještě zvýší. Denně jsou popravovány stovky lidí, kvůli zámiňce jsou vyhlazeny Lidice, nacisté zuří a na atentátníky vypisují milionovou odměnu. Díky Karlu Čurdovi, parašutistovi, který dostal strach o sebe a rodinu a přihlásil se na Gestapu, zachycují vyšetřovatelé stopu.

Čurda prozradil úkryty výsadkářů, jejich pomocníci byli okamžitě zatčeni a mučeni. Jeden ze spolupracovníků odboje mučení a psychický teror nevydržel (ukázali mu hlavu jeho matky naloženou v lihu) a prozradil, že se atentátníci a i další výsadkáři skrývají v kostele svatých Cyrila a Metoděje u Karlova náměstí v Praze.

Gestapo a SS na kostel útočí, proti nim stojí sedm statečných. Boj trvá několik hodin, výsadkáři zabijí mnoho útočníků a v bezvýchodné situaci několik přeživších spáchá sebevraždu. Gestapák Fleischer, který je měl za úkol dostat živé, zuří.

Prologem je scéna, ve které se prezident Beneš baví o atentátu a obětech následných represí v Protektorátu s plukovníkem Moravcem, mozkem československé tajné služby v Británii. Beneš přiznává, že si jména atentátníků nepamatuje, vybavuje si jenom to, že se neustále smáli…

Více než šestnáctihodinová audiokniha má vše, co je potřeba. Skvělý příběh, strhující děj, dobrou dramaturgii a hlavně perfektní podání Ladislava Freje. Na tuto audioknihu si vyhraďte alespoň pět večerů, ale může se vám stát, že dáte půlku na jeden zátah. Nemá prostě chybu.

Jiří Šulc je detailista a poskytuje posluchači obrovské množství podrobností o životě v Protektorátu, o odboji a i o politických souvislostech a praktikách Gestapa. Román Dva proti Říši je silně na pomezí literatury faktu, toho, co si autor domyslel, je podle mého názoru hodně málo.

Jiří Šulc má rozepsanou novou knihu, bude i o Třech králích

Knihy Jiřího Šulce mám moc rád. Když vyšla první z nich, Dva proti říši (o operaci Anthropoid, tedy atentátu na Heydricha), modlil jsem se, aby se autor nezasekl a psal dál. Romány na základě skutečných historických událostí se skutečnými postavami mám prostě rád. Koupil jsem si (nebo dostal) všechny další knížky Jiřího Šulce, některé se mi líbily víc, některé méně.

Jiří Šulc

Foto: idnes.cz

Záleželo na tom, čemu se která kniha věnovala. Ale kvalita obecně zůstala. Několik let znamenaly Vánoce novou knížku do sbírky, teď dvouletá přišla pauza. Nelenil jsem a poslal jsem Jiřímu Šulcovi e-mail, jestli něco nechystá a zda nemá náhodou autorskou pauzu. Zde je odpověď:

Vážený pane Handle,

děkuji za Váš zájem. Na obě Vaše otázky mohu odpovědět kladně – ano, pracuji na nové knize, ovšem platí také ano, mám teď pauzu. Před dvěma lety, když vyšli “Zrádci”, jsem začal pracovat na jejich volném pokračování (viz níže), ale když se mi vzápětí narodila dcera, psaní jsem nejprve pomalu, posléze stále rychleji odsouval – až jsem musel cca před rokem připustit, že má-li být ta příští knížka dobrá, musím se jí náležitě věnovat; a protože čas na řádné psaní skutečně nebyl (dcerka má pořád úplně jinou představu o tom, co bych měl dělat ve svém volném čase 🙂 ), sebekriticky jsem psaní přerušil.

Ale ta další knížka je pořád rozepsaná, a určitě bych se k ní moc rád vrátil – měla by se zabývat aktivitami Moravcova agenta A-54 v době jeho působení v Protektorátu, a tedy zákonitě by měla pokrývat i činnost odbojové skupiny “Tří králů” (Balabán-Mašín-Morávek), kteří jej měli v Praze “na starosti” po dobu Moravcova exilu… Takže mi můžete držet palce, ať se mi to dopsat podaří. Ten příběh si určitě zaslouží být vyprávěn znovu a znovu – myslím, že jich v minulosti tolik nemáme.

Díky také za tip na Váš blog. Přiznám se, že jsem jej neznal, a tak na něj v budoucnu rád “zabrousím”. Jak píši výše, času je málo, ale zajímavých myšlenek také, a ty se u Vás najít určitě dají. Takže díky.

Přeji pěkné svátky, a do nového roku hodně zdraví, štěstí a úspěchů.

S pozdravem,

Jiří Šulc

Doufám, že se nové knížky brzy dočkáme, i když samozřejmě chápu z vlastní zkušenosti, že narození dcery trochu přehodí priority pro trávení volného času. Jiří Šulc totiž není profesionální spisovatel, psaní je pro něho jenom koníček.