Na audioknize Černí baroni (autorem předlohy je Miloslav Švandrlík, známý humoristický autor) stojí za pozornost zejména dvě věci. Jednak jde o unikátní dílo popisující těžkou vojnu takzvaných černých baronů (tedy příslušníků Pomocných technických praporů – PTP), druhak tato audiokniha poutá pozornost interpretem. Načetl jí totiž Pavel Landovský, tedy herec, který měl potíže s minulým režimem a po revoluci si zahrál ve filmu Černí baroni (i ten byl natočen podle díla Miloslava Švandrlíka) postavu majora Halušky, přezdívaného Terazky.

Na začátek neuškodí stručný pohled na reálie, které se týkají Pomocných technických praporů (pro detaily se mrkněte na Wikipedii). Sloužilo v nich 40 000 – 60 000 mužů v rámci vojenské služby, šlo o nepohodlné osoby, které byly v rámci služby v těchto jednotkách využívány jako levná pracovní síla v zemědělství, těžbě nebo hornictví a na stavbách. Nešlo jen o levné dělníky, ale hlavně o jejich převýchovu a perzekuci.

Pavel Landovský si na zmíněné postavě majora Halušky smlsl nejenom ve filmu, ale i při načítání audioknihy. Oproti filmu měl možnost zazářit i ve všech dalších rolích, které dokázal hlasově odlišit nejenom v případě poručíka Troníka, který si jak známo charakteristicky šlapal na jazyk. I všechny další postavy a postavičky Pavel Landovský zvládl skvěle – některé propracoval více, některé méně. Každopádně jeho hrátky s intonací a silou hlasu jsou fascinující a posluchače dokáží udržet ve střehu při poslechu všech kapitol, trvajících dohromady přes dvě a půl hodiny.

Hlavní postavou je vojín Kefalín, který byl před tím, než se dostal do jednotky PTP, asistentem režiséra u filmu. Kefalín tak trochu švejkuje, ale na rozdíl od postavy Jaroslava Haška není blbec. Chce volnu přežít a dokáže se i přes nepřízeň osudu, který ho zavál mezi tupé důstojníky a spoustu zajímavých figurek, docela dobře bavit pozorováním okolí.

Posluchač se nejen dobře baví, protože jde skutečně o román humoristický, ale také se dozví dost reálií ze života pracovních vojenských jednotek v padesátých letech minulého století. Vojnu beze zbraně, jako nespolehliví živlové, vedle sebe prožívali kulaci, duchovní, inteligence, zloději a přesvědčení komunisté – ti všichni oblékali pracovní uniformy a po práci se ještě dřeli na cvičišti. Autor popisuje zkušenosti z takzvaných Technických praporů (ve kterých sám od roku 1953 sloužil), které byly nástupnickou organizací Pomocných technických praporů, přesto se mu myslím dobře podařilo vystihnout beznaděj lidí v armádě v dobách nejtěžšího stalinismu. I když je vše popisováno s humorem a nadhledem, i těm, kdo toho o historii moc neví, musí být jasné, že sloužit u TP nebo PTP nebyla legrace, kterou si z toho autor velmi zdařile a pořád dokola dělá…

Černí baroni jsou velmi zdařilou satirou a tak je potřeba toto dílo brát. Kromě nádherně napsaných (a Pavlem Landovským načtených) humorných pasáží – například se mi moc líbilo, jak poručík Pernica školil mužstvo ve správném používání tureckých záchodů – se posluchači dozvědí dost o tom, jak tyto jednotky fungovaly, jaký byl denní program mužstva, co vojáky tížilo a jak se bavili a ulejvali. Předpokládám, že to všechno odpovídá skutečnosti, když už měl Miloslav Švandrlík tu smůlu, že v nástupnické jednotce Pomocných technických praporů sloužil. Nezažil asi to nejhorší, tedy počátek padesátých let, ale ani jeho služba asi nebyla procházkou růžovým sadem.