Archiv štítku: esa

Víte, že stíhacími esy byly i Rusky Lili a Káťa?

Asi je vám známo, že titulem stíhací eso se může pochlubit letec, který dosáhl ve vzduchu pěti a více vzdušných vítězství. Es bylo během první a druhé světové války mnoho stovek, nejlepším esem byl Erich Hartmann, Němec, který během druhé světové války sestřelil (podle výkazů) 352 hlavně sovětských letadel. Neuvěřitelné číslo, že? Hartmann a jemu podobní kosili desítky Rusů měsíčně.

Lidia Litvjaková - sovětské stíhací eso

Foto: valka.cz

Zajímavostí z historie stíhacích es druhé světové války je fakt, že tohoto titulu dosáhly i dvě ruské pilotky. Cituji ze článku na iDNESu:

Zcela ojedinělý je 586. stíhací letecký pluk, v jehož řadách vyrostla jediná dvě ženská stíhací esa, Lidia “Lili” Litvjak a Jekatěrina “Káťa” Budanova, v historii letectva. Ačkoli se statistiky křehce vypadající “Lili” Litvjak liší zdroj od zdroje, měla na kontě minimálně šest sólových sestřelů, u kterých se podařilo dohledat i jména pilotů na německé straně. Tři z nich byla esa s 11, 30 a 82 sestřely. Lili se nevrátila z doprovodu šturmoviků Il-2 dne 1. srpna 1943. Posmrtně byla vyznamenána hvězdou Hrdiny Sovětského svazu.

Také počet uváděných sestřelů Káti Budanové se liší, ale dohledatelných je minimálně šest individuálních vítězství. Nejoptimističtější zdroje uvádějí číslo 12. Jejím přemožitelem byl buď Georg Schwientek, nebo Emil Bitsch od JG52, protože to byli jediní piloti, kteří si 19. července 1943, kdy se nevrátila z operačního letu, nárokovali sestřel Jaku-1 v prostoru Novokrasnovka. Budanova dostala řád hrdinky Ruské federace až dlouho po válce.

Sovětské pilotky jsou opravdu jedinými, které zasáhly do válečných bojů a získaly titul leteckého esa. V letectvu sloužily i Američanky nebo Britky, ale do vzduchu se moc často nedostávaly, natož aby se utkaly s nepřítelem. Výkony Sovětek jsou z tohoto pohledu výjimečné a unikátní.

Kvíz: Poznáte 3 česká stíhací esa?

Poznáte na fotografiích tři řekněme méně známá česká stíhací esa? Rozluštění najdete na konci článku. Rozhodně to není nic jednoduchého, pokud uhodnete více než jedno eso, máte můj obdiv.

1.

001_esakviz

Tento stíhač prošel RAF i československým stíhacím plukem v SSSR. Na této fotce je ještě v uniformě československého předválečného letectva. Proslavil se siláckým kouskem, když dokázal přistát se silně poškozeným křídlem svého letadla – let vyrovnával díky svým ocelovým svalům. Na většině fotek je zachycen s širokým úsměvem a rozevlátými gesty.

(foto: history.virtualfighters.cz)

2.

002_ESA_kviz

Tento stíhač zářil ve Francii, po útěku do Anglie se dostal do Bitvy o Británii v místních perutích, byl sestřelen a ozvalo se i zranění z Francie. S operativním létáním musel přestat. Jako zalétávací pilot se znovu těžce zranil, skoro nepřežil pád se špatně otevřeným padákem. Konec války prožil po nemocnicích a stal se válečným invalidou. Po komunistickém puči opět emigroval a zemřel 24. října 1989.

(foto: valka.cz)

3.

003_kviz_esa

15. března 1939 se doma sice teprve učil být pilotem, ale chuť odletět před okupanty do Polska měl. Velitel mu to stejně jako jeho kamarádům zakázal. Jeho začátky v Anglii nebyly slavné, než se stal esem, několikrát rozbil svůj stroj na kusy. Zničil dva Hurricany a musel se jít znova učit létat. Po doškolení však začal zářit, v Hurricanu 1. perutě podnikal odvážné sweepy nad území obsazená nepřítelem. Zemřel neznámo kde, jeho tělo vydalo moře až po několika týdnech po zmizení v roce 1942, identifikovali ho pdole jeho osobní zbraně. Pohřben byl vedle svojí manželky, která náhle zemřela čtvrt roku před ním.

(foto: topsid.com)


 

 

 

Rozluštění:

1. Leopold Šrom, 2. Václav Cukr, 3. Josef Dygrýn – Ligotický

Stanisław Skalski, eso, které zatápělo Luftwaffe už na začátku války v Polsku

Mnozí z nás žijí v představě, že začátek druhé světové války ve vzduchu měl až příliš jednoznačný průběh. Německá Luftwaffe během pár dnů smetla z oblohy polské letectvo, které se nevzmohlo na sebemenší odpor.

Stanislaw Skalki, polské stíhací eso

Zdroj fotky: http://www.pinterest.com/pin/460563499367483291/

Ano, tak nějak to skutečně bylo, ale polští letci nemohou být obviňováni ze zbabělosti nebo z toho, že nezaznamenali žádné dílčí úspěchy.

Příkladem hrdiny předem prohraného boje polského letectva s německou Luftwaffe může být Stanisław Skalski, stíhací eso, které se později proslavilo v RAF, vedlo polský stíhací wing a po válce se doma v Polsku stalo obětí vykonstruovaného procesu vedeného místními komunisty.

Skalski byl po válce odsouzen k trestu smrti, rozsudek byl změnen na doživotí a až po pádu komunismu se dočkal úplné rehabilitace. Poté dvakrát neúspěšně kandidoval do polského parlamentu a zemřel ve věku osmaosmdesáti let v roce 2004.

Vraťme se ale do září roku 1939. Německo a Sovětský svaz vtrhli do Polska, Luftwaffe masakrovala polské letectvo hlavně ještě na zemi. Pokud už polské zastaralé stíhačky měly to štěstí a dostaly se do vzduchu, moc šancí proti německým Messerschmittům Bf-109 neměly. Pravda, těch nad Polskem moc nelétalo, ale i bombardéry a pozorovací stroje byly pro polské stíhačky těžkým soupeřem.

Za těchto nevýhodných podmínek, proti obrovské přesile, si Skalski připsal od začátku války 1. září 1939 do 16. září 6 potvrzených sestřelů a stal se tak prvním spojeneckým stíhacím esem druhé světové války.

Po rychlém konci Polska Skalski utekl přes Rumunsko do Bejrůtu, dostal se do Francie a pak do Anglie. S RAF se úspěšně zapojil do Bitvy o Británii, byl těžce zraněn a kariéru po uzdravení odstartoval už v polské stíhací peruti. Předtím působil v britské jednotce. Následovaly úspěchy ve vzduchu i při vedení místních i polských perutí, kromě Spitfiru si zalétal i na americkém Mustangu. Jak již bylo řečeno, konce války se dožil a po převzetí moci komunisty si “užil” polská vězení.

Tento zajímavý chapík si zaslouží pozornost nejen kvůli tomu, že se stal vůbec prvním spojeneckým stíhacím esem druhé světové války, ale hlavně pro svojí zajímavou kariéru jako celek. Nejde jenom o úctyhodný počet bojových letů a sestřelů, ale i o jeho lidskost. Když v Polsku sestřelil německé letadlo, přistál vedle něho, zraněné členy posádky ošetřil a zařídil jejich převoz do nemocnice. V roce 1990 se brigádní generál Skalski s jedním německým letcem z této posádky setkal osobně.

Přečtěte si:

http://en.wikipedia.org/wiki/Stanisław_Skalski

http://forum.valka.cz/viewtopic.php/p/160974#160974

Josef František by se dožil stovky. Jak se mohla vyvíjet jeho kariéra, kdyby nešťastně nazahynul?

Josef František byl velmi nadaným stíhacím pilotem, vlastencem a hlavně nespoutaným živlem, jehož nezkrotili nejenom velitelé v československé armádě a později v RAF. Ze soubojů nad Anglií v roce 1940 také vycházel neporažen. Osmého října 1940 zemřel při leteckém neštěstí.

Josef František

Narodil se před sto lety v moravských Otaslavicích. Sedmého října 1940 slavil šestadvacáté narozeniny v Anglii, jako hrdina Bitvy o Británii. Za předešlý měsíc sestřelil 17 německých letadel, do vzduchu se dostával několikrát za den, chyběla mu disciplína a jeho jediným cílem bylo dostat z oblohy co nejvíc letadel s hákovými kříži na křídlech. Jakmile se dostal nad kanál, oddělil se od svých polských kamarádů a začal lovit Němce. Povídá se, že u polské perutě byl nejenom kvůli tomu, že na začátku války utekl bojovat do Polska, ale i kvůli konfliktům s československými důstojníky.

Ve 303. polské peruti byl spokojený. Mohl si dělat co chtěl, po návratu ze své osamnělé mise dostal obvykle vynadáno, to bylo všechno. Jeho konto sestřelených německých letadel utěšeně rostlo, byl slavný. 7. října 1940 byl opět velitelem tlačen k tomu, aby si vzal dovolenou a jel si odpočinout. Možná se zrovna ten den rozhodl, že toho má dost. Měl narozeniny a patrně to řádně oslavil. Alkoholu se každopádně jako skoro všichni ostatní nevyhýbal. Druhý den vzlétl na misi, skoro jako vždy se oddělil a letěl lovit nad kanál.

Toho dne nebyl úspěšný. Při návratu havaroval a zabil se. Existuje mnoho dohadů o tom, proč se to stalo? Jedni tvrdí, že se zabil při akrobacii nad domem svojí anglické přítelkyně. To je patrně nesmysl, protože skončil mnoho kilometrů od domu svojí rusovlasé lásky.

Jak to bylo doopravdy, se už asi nikdy nedozvíme. Já osobně si myslím, že šlo o kombinaci únavy, strachu a zdravotních potíží. Únava tam jednoznačně hrála roli – létal prakticky nonstop, byl pod psychickým tlakem, mluví se o tom, že měl strach z pobytu na zemi. Jeho letiště bylo krátce před jeho smrtí bombardováno, cítil strach a bezmoc. Tedy pocity, které mu v kokpitu jeho Hurricanu byly cizí.

Zdravotní potíže nelze vyloučit. Když jsem se před mnoha lety bavil s Josefem Balejkou, Františkovým kamarádem, který s ním trávil čas v Polsku a stýkal se s ním i v Anglii, dozvěděl jsem se fakt, o kterém se nemluví a nepíše. František si prý stěžoval na krátkodobé poruchy zraku při změně výšky (a tedy i tlaku) při pilotování svého stroje. Co když toho osudného dne na chviličku přestal dobře vidět a právě to ho stálo život?

Josef František byl mimořádný letec i střelec. Tato kombinace z něj udělala skutečné eso. Můžeme jenom spekulovat o tom, co by se s ním dělo dál, kdyby nezemřel neporažen ke konci Bitvy o Británii. Já bych si dovedl představit následující scénář.

Oženil by se se svojí anglickou přítelkyní, po ukončení první operační tůry by cvičil nové piloty, samozřejmě polské. V roce 1942 by se opět vrátil do bojů, účastnil by se sweepů (útočných výpadů) nad Francii, připsal by si další vítězství. Stal by se velitelem jedné z polských stíhacích perutí RAF. Během své třetí operační várky by se stal šéfem polského wingu, to už v hodnosti Wing Commander.

Vedl by ho v roce 1944 během vylodění v Normandii. Postupem času by se ve své nedisciplinovanosti snažil krotit, ale přes zákazy nejvyššího velení RAF by občas sedl do kokpitu a vydal se na osamocený lov. Jeho sestřely by byly uznávány hlavně díky snímkům z jeho fotokulometu. Po přesunu jeho wingu na území kontinentální Evropy těsně před koncem války by byl jedním z mála Čechoslováků, kteří dosáhli sestřelu německého letadla nad územím protektorátu. V dubnu 1945 by se nad Plzní utkal s německými proudovými stíhačkami ME-262 a dvě z nich by sestřelil.

Konec války by ho zastihl jako spojenecké eso es. V roce 1945 by se vrátil domů vypořádat svoje věci. Službu v nově vznikajícím československém letectvu by odmítl. Už v roce 1946 by se vrátil do Anglie a stal by se velitelem perutě. Operačně by se zúčastnil korejské války, i tam by patřil k nejlepším. O jeho soubojích na proudových letadlech proti sovětskému esu Kožedubovi by bylo napsáno mnoho knih. Sám by se stal teoretikem boje stíhačky proti stíhačce.

V roce 1969 by odešel do výslužby, založil by rodinný podnik (letecké opravny), který by o deset let později předal svým synům. Po sametové revoluci by doma odmítl povýšení na generála, spokojil by se s nejvyššími možnými hodnostmi v britské a polské armádě. Dnes by ve svém domku na anglickém venkově přijímal blahopřejné telegramy a faxy a stále by se těšil dobré fyzické a mentální kondici.

Mimochodem, víte, že je Josef František stále jenom plukovníkem in memoriam? To, že nemá vyšší hodnost, je jednou z největších podivností, stejně tak fakt, že nedostal nejvyšší české vyznamenání Řád Bílého lva (pokud návrh vlády schválí prezident, mohli bychom se dočkat letos). Ohledně hodnosti Josefa Františka jsem poslal dotaz na Ministerstvo obrany. Jsem zvědav, co mi odpoví. Tedy pokud se odpovědi dočkám…

Pokud vás Josef František zajímá, doporučuji knihu Jiřího Rajlicha (Josef František: Pokus o pravdivý příběh československého stíhače).

Zdroj fotky: https://www.praha14.cz/zivot-na-praze-14/uvod-o-praze-14/letci-v-nazvech-ulic-cerneho-mostu/plk-i-m-josef-frantisek-dfm-bar/

Božík a Cyprich, kontroverzní slovenská stíhací esa

Aktuálně si připomínáme 70. výročí Slovenského národního povstání. Poměrně známým pojmem je Slovenské povstalecké letectvo (více na Wikipedii), jednotka vyzbrojená mnoha různými typy letadel vzlétající ze středoslovenského letiště Tri duby. Od začátku povstání 29. srpna 1944 do 17. září to tato jednotka táhla sama, 17. září přiletěl ze SSSR napomoc 1. československý samostatný stíhací pluk vedený Františkem Fajtlem.

Božík a Cyprich

Zdroj fotek: http://aces.safarikovi.org/victories/slovak-snp.html

Fajtlův pluk byl dobře vyzbrojen, létal na Lavočkinech La-5FN a i jeho personální obsazení bylo vynikající. Letci byli zkušení a na východní frontu se přesunuli jako dobrovolníci z RAF. Kromě Fajtla se na “lavočkách” nad Slovenskem proháněli třeba Šrom, Klán nebo Chábera, známí stíhači ze zkušenostmi z Francie a Anglie.

Nad Slovenskem bojovali na straně povstalců i dezertéři z Luftwaffe. Slováci byli na východní frontě po boku Němců a Chorvatů poměrně respektovanou jednotkou plnou stíhacích es. Dva zkušení piloti, Rudolf Božík (přeletěl k povstalcům s celou svojí letkou) a František Cyprich (sloužil doma jako instruktor) se na Slovensku přidali k povstalcům. Předtím létali za Luftwaffe u jednotky JG52 a připsali si dost sestřelů. Nejznámější slovenský stíhač, Ján Režňák, z Luftwaffe nezběhl a válku dokončil na straně poražených.

To Božík s Cyprichem se stali do jisté míry kuriozitami, jelikož si připsali sestřely na obou stranách konfliktu – za Luftwaffe a poté i na straně slovenských povstalců. Pokud si chcete podrobněji prostudovat seznamy sestřelů slovenských letců, doporučuji tento dokument v pdf.

Rudolf Božík 26. června 1944 poškodil bombardér B-17 při obraně Slovenska před spojenci (ještě v barvách Slovenských vzdušných zbraní a pod velením Luftwaffe) a začátkem září téhož roku už řádil nad Slovenskem na témže letadle Bf-109G, pouze s přemalovanými znaky na křídlech a ocasních plochách.

Fero Cyprich zemřel na Slovensku v roce 2009, Rudolf Božík o devět let dříve. Stejně jako Jánu Režnákovi (zemřel v roce 2007, po roce 1989 byl povýšen na poručíka) se jim mnoho uznání nedostalo. Přece jen na tu správnou stranu se dostali příliš pozdě…

Letecké eso Josef František by oslavil stovku, přijeďte na něj zavzpomínat do Otaslavic (4. 10. 2014)

Pokud ještě nemáte program na sobotu 4. října, poznačte si do kalendáře vzpomínkovou akci v Otaslavicích, rodném městě stíhacího esa Josefa Františka (jeho heslo na Wikipedii najdete tady). Nejúspěšnější spojenecký stíhač Bitvy o Británii se narodil 7. října 1914 právě v Otaslavicích. Reportáž z loňské připomínky najdete tady.

Pozvánka - Josef František Otaslavice - 100 let

Zde je pozvánka obecního úřadu:

Obecní úřad Otaslavice připravil u příležitosti výročí narození plk. i.m. Josefa Františka vzpomínkové setkání, které se uskuteční v sobotu 4. října 2014.

8:30 – 09:00….Prezentace hostů

09:00 – 09:50….Bohoslužba v kostele, doprovodný program v místě setkávání

10:00 – 11:00 ….Zahajovací program v místě setkávání, průlet letounů

12:30 – 13:00 ….Pochod obcí k domu Josefa Františka

13:00……………Vzpomínka na Josefa Františka

14:00 …………..Prohlídka muzea Josefa Františka, doprovodný program – Sokolovna

Jménem všech organizátorů srdečně zve starosta obce Otaslavice

Ing. Rostislav Drnovský

Zdroj: http://fcafa.wordpress.com/2014/09/13/josef-frantisek-100th-anniversary/

Sponzorovaný hosting od WebSupport.cz

Bylo Čechoslováků v Bitvě o Británii hodně nebo málo?

15. září si v Británii (a nejenom tam) připomínají takzvaný “Den Bitvy o Británii.” V ten den roku 1940 došlo ke klíčovému zlomu v souboji o vzdušnou nadvládu nad britskými ostrovy. Do té doby to vypadalo, že německá Luftwaffe snadno smete z oblohy těch několik stovek Hurricanů a Spitfirů, které s vypětím všech sil bránily hlavně Anglii před nálety bombradérů. Němci byli v přesile, měli víc pilotů i letadel a počet bojeschopných pilotů i strojů na straně Velké Británie povážlivě klesal.

Pokračování textu Bylo Čechoslováků v Bitvě o Británii hodně nebo málo?