V kostře staré 4 500 let byla objevena rakovina

Kostra muže ze Sibiře, stará 4 500 let, vykázala znaky rakoviny plic nebo prostaty. Rakovina se šířila kostmi nemocného muže a podle vědců jde o jeden z nejstarších (ne-li vůbec nejstarší) doložený výskyt rakoviny v lidské historii.

Kostra rakovina

Foto: Angela Lieverse, University of Saskatchewan, The Canadian Press

Muž žil v mladší době bronzové, zemřel ve věku 35 – 45 let. U jiných o trochu starších kosterních nálezů nebyla rakovina definitivně potvrzena. Je tak vyvracen názor, že rakovina je záležitostí moderní doby. Příčinou rakoviny mohlo být v případě tohoto lovce inhalování kouře při vytápění uzavřeného obydlí – tedy přírodní karcinogeny.

Komentované prohlídky Muzea hlavního města Prahy – Rudolfínští mistři a Holešovice-Bubny

18. 12. 2014 v 16 hodin
Komentovaná prohlídka výstavy Rudolfínští mistři – díla dvorních umělců Rudolfa II. z českých soukromých sbírek s autorkou výstavy PhDr. Eliškou Fučíkovou, CSc.

Objednávejte se, prosím, předem na e-mailové adrese behenska@muzeumprahy.cz nebo na telefonním čísle 221 012 940.
Vstupné na komentovanou prohlídku výstavy 30,- Kč

Sraz ve vestibulu hlavní budovy muzea.

Termíny pro rok 2015:
22. 1. 2015, 19. 2. 2015, 19. 3. 2015 vždy od 17 hodin


 

Muzeum Hlavního města Prahy


28. 1. 2015, 25. 2. 2015, 25. 3. 2015 vždy od 17hodin

Komentovaná prohlídka výstavy Holešovice-Bubny / V objetí Vltavy s autorem výstavy PhDr. Janem Jungmannem

Další výstava z cyklu Pražská historická předměstí představí tentokrát Holešovice a Bubny, které byly k Praze připojeny před 130 lety. Prostřednictvím starých fotografií, pohlednic a dalších materiálů se návštěvník seznámí se životem v této čtvrti a s jejími zmizelými uličkami. Pozornost je také věnována zdejšímu průmyslu, železniční a lodní dopravě, kulturním událostem i sportu.

Sraz ve vestibulu hlavní budovy muzea.

Vstupné na komentovanou prohlídku výstavy 30,- Kč.

Zdroj: TZ MHMP

 

Kvíz: Poznáte 3 česká stíhací esa?

Poznáte na fotografiích tři řekněme méně známá česká stíhací esa? Rozluštění najdete na konci článku. Rozhodně to není nic jednoduchého, pokud uhodnete více než jedno eso, máte můj obdiv.

1.

001_esakviz

Tento stíhač prošel RAF i československým stíhacím plukem v SSSR. Na této fotce je ještě v uniformě československého předválečného letectva. Proslavil se siláckým kouskem, když dokázal přistát se silně poškozeným křídlem svého letadla – let vyrovnával díky svým ocelovým svalům. Na většině fotek je zachycen s širokým úsměvem a rozevlátými gesty.

(foto: history.virtualfighters.cz)

2.

002_ESA_kviz

Tento stíhač zářil ve Francii, po útěku do Anglie se dostal do Bitvy o Británii v místních perutích, byl sestřelen a ozvalo se i zranění z Francie. S operativním létáním musel přestat. Jako zalétávací pilot se znovu těžce zranil, skoro nepřežil pád se špatně otevřeným padákem. Konec války prožil po nemocnicích a stal se válečným invalidou. Po komunistickém puči opět emigroval a zemřel 24. října 1989.

(foto: valka.cz)

3.

003_kviz_esa

15. března 1939 se doma sice teprve učil být pilotem, ale chuť odletět před okupanty do Polska měl. Velitel mu to stejně jako jeho kamarádům zakázal. Jeho začátky v Anglii nebyly slavné, než se stal esem, několikrát rozbil svůj stroj na kusy. Zničil dva Hurricany a musel se jít znova učit létat. Po doškolení však začal zářit, v Hurricanu 1. perutě podnikal odvážné sweepy nad území obsazená nepřítelem. Zemřel neznámo kde, jeho tělo vydalo moře až po několika týdnech po zmizení v roce 1942, identifikovali ho pdole jeho osobní zbraně. Pohřben byl vedle svojí manželky, která náhle zemřela čtvrt roku před ním.

(foto: topsid.com)


 

 

 

Rozluštění:

1. Leopold Šrom, 2. Václav Cukr, 3. Josef Dygrýn – Ligotický

Proti Polákům jsme skutečně národem zbabělců

Poláci o nás, Češích, občas tvrdí, že jsme národem zbabělců, poseroutků a Švejků. O svojí svobodu nebojujeme, poklonujeme okupantům, nejsme schopni přinášet oběti za vlast. K tomuto pohledu mám samozřejmě svoje výhrady, ale pokud si toto hodnocení Čechů a českého národa může někdo dovolit, tak to jsou právě Poláci. Jde pro změnu o národ, který proléval vždycky dost krve a byl stejně jako my v kleštích Němců a Rusů.

Armia krajowa

Zejména polský odboj za druhé světové války zaslouží pozornost. Poláci byli v celé okupované Evropě ze všech nejaktivnější, do odboje se zapojily statisíce lidí. Protinacistický odboj byl opravdu velmi silný a nutno dodat, že šlo skoro výhradně o odboj nekomunistický. Komunisté byli v Polsku během války zalezlí a po té, co se objevila blízko Rudá armáda, začali lézt Sovětům do zadku. A přesto to přesto, že NKVD vyvraždila u Katyně mnoho tisíc polských elitních důstojníků a Sovětský svaz zabral začátkem války větší část Polska než nacistické Německo. Když už jsme u katyšnkého masakru – naše armáda taková jatka nezažila, ani nebojovala. Tedy až na světlé výjimky.

Pokud budete mít tu možnost, přečtěte si dva skvělé články o polském protinacistickém odboji v čísle 3/2014 magazínu Paměť a dějiny. Pochopíte, že Poláci si z našeho odboje opravdu mohou dělat srandu. Zde je pár vybraných údajů, které myslím velmi dobře demononstrují, proč bychom měli polský protinacistický odboj (zejména Zemskou armádu – Armia Krajowa) obdivovat.

Armia Krajowa měla až 350 000 členů. Fungovala jako skutečná armáda s veškerým zázemím. Poláci měli ilegální síť lékařů, podzemní univerzitu, samosprávu a lidové soudy. Speciální jednotka likvidovala zrádce, kolaboranty a představitele německých okupantů. Byla podporována i židovská povstání v ghetech, hlavně zbraněmi a materiálem. Od srpna 1944 až do začátku října téhož roku trvalo Varšavské povstání. Šlo o strategickou akci, která měla předejít osvobození hlavního polského města Rudou armádou. Proti Němcům bojovalo nejdřív 20 000 a nakonec až 45 000 lidí, Němců bylo kekonci povstání 50 000. Kapitulace povstalců přišla daleko později, než se čekalo. Varšava byla skoro kompletně zničena, zástavba byla z poloviny srovnána se zemí. Povstalců padlo 10 000, 7 000 bylo pohřešováno a 5 000 zraněno. O život přišlo 150 000 polských civilistů. Němci měli 7 000 mrtvých, 6 000 pohřešovaných a 9 000 raněných. Polští povstalci dali okupantům co proto, i když měli výrazně slabší výzbroj.

Podívejme se i na několik impozantních čísel ze článku Polský protinacistický odboj od Pavla Zemana (je ve zmíněném čísle P&D).

Přehled samotážních a diverzních akcí polského odbojového hnutí (leden 1941 – červen 1944), výběr:

6 930 poškození lokomotiv

732 vykolejených transportů

443 zapálených transportů

38 zničených železničních mostů

638 přerušení elektrických sítí ve Varšavě

130 vypálených vojenských táborů

1 167 zničených benzínových cisteren

Tak takový byl polský odboj. Až tedy příště uslyšíte od někoho tvrdou kritiku naší povahy co se bojování proti okupaci týče, ujistěte se, kdo jí pronáší. Pokud to bude Polák, tak vězte, že zrovna on na to právo má. Jeho předkové totiž předvedli, co je to skutečný odboj, do kterého se zapojí velká část národa…

Hákový kříž neboli svastika. Symbol s opravdu dlouhou historií

Svastika (hákový kříž) je symbol používaný tisíce let, v různých obdobích a kulturách měl různé významy, mnohé z nich jsou už dávno zapomenuty. Jde o kříž s ohnutými či zalomenými (většinou v polovině) rameny do (obvykle) pravého úhlu a to buď ve směru hodinových ručiček (pravotočivá svastika 卐) nebo proti němu (levotočivá svastika 卍).

Svastika použitá budhismem

Svastika v budhismu

První použití hákového kříže je doloženo v 5. tisíciletí před naším letopočtem (na území dnešního Íránu a na Balkáně), tedy v neolitu. Svastika byla tehdy jedním ze znaků abecedy. Dále ho používali Chetité, staří Řekové, samozřejmě Indové, tedy hinduisté a další náboženská uskupení. Méně známá jsou použití v Panamě (Konové) a Kolumbii (Čibčové), tedy v Americe.

Jako náboženský symbol byla svastika používána velmi často. Budhismus, hinduismus i džinismus – tedy náboženství rozšířená v Indii – používají hákový kříž jako symbol štěstí. Američtí indiáni svastiku používají doteď, například Navahové ho mají za důležitou součást rituálů.

Svastika je i často používaným náboženským symbolem evropských národů, dokonce i Slovanů. Používala se na Velké Moravě, v Polabí, na území Tater až do 20. století jako dekorativní symbol. Germáni, Vikingové a Anglosasové – tito všichni svastiku znali a používali. I v židovských synagogách hákové kříže najdeme, ovšem jen jako dekorace. Jde prostě široce využívaný symbol s různými významy.

Finská armáda začala svastiku používat už v roce 1918, tedy dřív než Němci. Červený hákový kříž měli na svých válečných létajících strojích i Lotyši, od roku 1926. Používali ho i Poláci a některé americké vojenské jednotky. Nacisté přijali hákový kříž v roce 1920, předtím ho používali neoficiálně.

Jakmile se během třicátých let minulého století svastika začala objevovat často a viditelně ve spojení s nacismem, mnoho organizací jí odvrhlo a později byl hákový kříž napořád spojován hlavně s režimem Adolfa Hitlera.

Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Svastika

Kvíz: Mohl se Jánošík potkat s Nikolou Šuhajem?

Nejznámějšími zbojníky jsou pro nás pravděpodobně Juraj Jánošík a Nikola Šuhaj. Zkušeli jste si je někdy zasadit do časových a geografických souvislostí? Mohli se tito dva někdy osobně potkat? Zkuste se zamyslet bez pomoci vyhledávačů a encyklopedií. Rozluštění najdete níže.

Památník Juraje Jánošíka v Terchové

Památník Jánošíka v Terchové, foto: slovakia.travel

Nikola Šuhaj krátce po smrti

Nikola Šuhaj na jediné fotce, foto: wikipedia.cz

Juraj Jánošík se narodil v roce 1688 a byl popraven v roce 1713. Pohyboval se v Horních Uhrách, tedy na Slovensku. Nicméně Nikolu Šuhaje nemohl potkat ani teoreticky, protože ten se na tomto světě pohyboval v letech 1898 – 1921. Jejich životy tedy dělilo skoro 200 let. Tipovali jste tak dlouho? Nebo jste si dokonce mysleli, že se opravdu mohli potkat?

Brněnská vila Stiassni se otevírá návštěvníkům

Po komplexní tříleté obnově se v Brně slavnostně otevírá vila Stiassni, významné dílo meziválečné moderní architektury, známé jako „vládní vila“. Slavnostním otevřením vily, které proběhne v neděli 14. prosince, zároveň zahájí činnost Metodické centrum moderní architektury v Brně, které v areálu vily Stiassni vzniká a jež umožní odborníkům, studentům i dalším zájemcům hlouběji poznávat architekturu 20. století a pečovat o ni.

vila Stiassni

Vilu, kterou vybudoval židovský textilní průmyslník Alfred Stiassni, navrhl architekt Ernst Wiesner, jedna z nejvýznamnějších osobností generace zakladatelů brněnské moderní architektury. První návrhy pocházejí z roku 1927, stavba byla dokončena v roce 1929. Vilu obklopuje důmyslně koncipovaná zahrada se vstupním domkem, v němž bydlel řidič, domkem zahradníka, bazénem a tenisovým kurtem.

Celý areál vily Stiassni byl jako prvotřídní příklad brněnské meziválečné architektury zapsán  v roce 1982 na seznam nemovitých kulturních památek. Do správy Národního památkového ústavu přešel v roce 2009 – již se záměrem zřídit zde centrum pro výzkum a dokumentaci moderní architektury. Na projekt Centrum obnovy památek architektury 20. století (COPA) byla podána žádost o dotaci z integrovaného operačního programu a 30. června 2010 podepsali ministr kultury Václav Riedlbauch a generální ředitelka Národního památkového ústavu Naďa Goryczková rozhodnutí o poskytnutí dotace, jejíž výše činila nakonec celkem 179 203 478 korun. Tyto prostředky pocházely jak z Evropského fondu pro regionální rozvoj, tak částečně ze státního rozpočtu; Národní památkový ústav se podílel částkou více než dvanáct milionů korun ze svého rozpočtu. Projekt na obnovu vily Stiassni vypracovala společnost Project building, s. r. o., zatímco nový přednáškový objekt navrhla společnost Archteam, s. r. o. Generálním dodavatelem stavby byla společnost Unistav, a. s. Specializované odborné práce na památkové obnově vily provedla stavební společnost Archatt, s. r. o.

„Vzorová obnova vily a jejího areálu byla zahájena v polovině roku 2012. Cílem projektu však byla nejen stavební obnova, ale také vytvoření centra památek moderní architektury, které by bylo místem setkávání odborníků s širokou veřejností a ověřování stavebních postupů specifických pro architekturu dvacátého století,“ uvedla Naďa Goryczková, generální ředitelka Národního památkového ústavu.

Při vzorové obnově vily se tým odborníků NPÚ musel vypořádat s řadou technických i koncepčních otázek a rozhodnout, které novější prvky a konstrukce, přidané v průběhu času k původní podobě vily, mohou být zachovány, a které je nutné odstranit, protože nejsou v souladu se základní myšlenkou architekta stavby. Při rekonstrukci v roce 1961 byla například přičleněna k domu původně otevřená loggie, která poskytovala zázemí pro sportovní a oddychové aktivity v bazénu a na tenisovém kurtu. Vznikl tak velmi příjemný a hosty hojně využívaný nový obytný prostor. Komise expertů rozhodla o odstranění této úpravy hlavně proto, že otevřená loggie byla stejně jako prosvětlená schodiště a rafinovaná kování pro Wiesnerovy stavby charakteristická. Další otázkou bylo, zda již poněkolikáté opravovat původní bazén, nebo jej vybudovat znovu. Po detailním průzkumu pomocí sond, laboratorních šetření a statické analýzy se ukázalo, že ani za pomoci moderních technologií nelze bazén opravit; proto byl odstraněn a na jeho místě vznikla přesná kopie.

Návštěvníci, kteří znali podobu vily před rekonstrukcí, si mohou pamatovat koupelny obložené zeleným a růžovým kubánským mramorem. Na fotografiích z alb Hermine Stiassni však koupelny vypadaly jinak. V tomto případě byl zvolen kompromis. Tam, kde bylo možné opravit vodovodní rozvody a kanalizační stoupačky bez poškození mramoru, zůstala zachována podoba z 80. let, jinde byl koupelnám vrácen původní vzhled – i díky tomu, že inženýr Otava, který prováděl v 80. letech rekonstrukci, zachránil a uschoval původní umyvadla a armatury.

Staronovou tvář získala také zahrada; hustý neudržovaný porost, který ještě před nedávnem vilu obklopoval v důsledku nedostatečné údržby, vystřídala úprava kopírující podobu zachycenou na leteckých snímcích z 50. let a dobových fotografiích, jíž dominují průhledy na vilu.

Důležité informace k těmto i řadě dalších úprav i dispozici vily přinesl podrobný a během celé stavby prováděný stavebně-historický průzkum a odkrývání původních stavebních detailů; zajímavým příkladem je nález dřevěných špalíků, které jasně vymezily osazení původního ribstolu v jedné z koupelen Stiassni. Určení barevnosti stěn se zase opřelo o důsledný stratigrafický průzkum. Důležitým zdrojem informací se staly také amatérské fotografie a akvarely paní Hermine Stiassni, jimiž dokumentovala interiér i exteriéry objektu. Díky nim bylo možné zjistit, jak byl v domě rozmístěn nábytek, kde visely o obrazy či jakou barvu měly pěšiny v zahradě, které proto byly obnoveny z písků lomu v Lomničce u Tišnova.

Manželé Alfred a Hermine Stiassných žili ve vile do roku 1938, kdy i se svou dcerou Susanne z obavy před blížící se okupací odjeli do USA. Za války ji zkonfiskovalo gestapo a sídlila v ní banka, na jaře 1945 ji částečně zdevastovali ruští vojáci, ale už v květnu 1945 v ní pobýval prezident Edvard Beneš, proto se jí začalo říkat „vládní vila“. Po válce připadla konfiskací československému státu, který ji využíval k reprezentačním účelům.

Celý areál prošel za dobu své existence několika rekonstrukcemi, z nichž nejzásadnější proběhla v 80. letech 20. století. Jejím zadáním bylo přizpůsobit objekt i areál pro pobyt prominentních hostů. V téže době rovněž přibyl ubytovací dům v horní části areálu, přestavěný na vzdělávací centrum. I současná etapa obnovy přinesla areálu nový objekt – moderní budovu s plně vybaveným přednáškovým sálem, který již Metodické centrum moderní architektury v Brně využilo k pořádání své první odborné konference s názvem Obnova vily Stiassni.

Od slavnostního otevření vily 14. 12. 2014 budou její prostory zpřístupněny veřejnosti. V pracovních dnech bude areál sloužit studijním a badatelským účelům, přístupná bude knihovna a depozitáře. V pátek, v sobotu a v neděli budou ve vile probíhat komentované prohlídky – podobně jako na další více než stovce památek ve správě NPÚ, tedy hradech, zámcích, klášterech atd. Vila Stiassni však bude mít jako jedna z mála otevřeno i v zimní sezoně.

Zdroj: TZ NPÚ

Terakotová armáda v Praze, aneb exkurz do historie čínské říše

Historie stará víc než dva tisíce let mě obecně moc nezajímá, ale šance vidět pražskou výstavu Terakotová armáda a první čínský císař se prostě využít musí. Kdo by nechtěl vidět kousky takzvaného osmého divu světa a jednoho z největších archeologických objevů světa minulého století, že?

Terakotová armáda

Výstava návštěvníkovi představuje rozsáhlou rekonstrukci proslulého mauzolea prvního čínského císaře Čchina, a to včetně pohledu na pověstnou terakotovou armádu. Bojovníků z vypálené hlíny, skvěle propracovaných, střeží hrob císaře neuvěřitelných 8 000 (jen necelá třetina byla doposud vykopána). Stojí čelem k východu a jsou připraveni bránit císaře před zlými duchy bojovných kmenů.

Terakotová armáda

Hlavní útočnou silou hliněné armády je 150 válečných vozů, nechybí jezdci, generálové, lučištníci… O tom všem se na výstavě dozvíte maximum informací a můžete si prohlédnout asi 300 artefaktů a replik zbraní, soch a všemožných nástrojů. Pokud vás zbraně té doby zajímají, tak si to opravdu užijete. Každá zbraň je dopodrobna popsána, včetně výroby, materiálů a používání.

Terakotová armáda

Hlinění vojáci jsou v nadživotní velikosti, z jejich zbroje a zbraní (ty byly k jejich ozbrojení použity pravé) lze poznat, jak vysoko v armádní hierarchii stáli. Sochy byly vypalovány při téměř tisíci stupních a váží od 120 do 200 kilogramů. Pokud se na vojáky zaměříte, zjistíte, že rozhodně nejde o nějaké prefabrikáty. Postavy mají různé výrazy v obličeji a je na nich vidět, že si s nimi dělníci dali práci.

Ač to možná není na první pohled zřejmé, vojáci byli po vypálení naberveni, a to poměrně křiklavými odstíny barev. Tisíce let pod zemí barvy nevydržely, takže mají teď vojáci stejnou neutrální barvu vypálené hlíny.

Terakotová armáda

První fragmenty Terakotové armády byly nalezeny náhodou v roce 1974 poblíž města Si-an. Rolníci chtěli kopat studnu a narazili na archeologický pohlad úžasných rozměrů. Místo je zkoumáno několik desetiletí a stále je co objevovat. Samotná hrobka císaře, jejíž model je na výstavě možné vidět, zatím otevřena nebyla.

Čínští vědci čekají, až jí budou moci bez obav o její poškození za pomocí nejmodernějších postupů otevřít. Jejich snahy samozřejmě ovlivňuje i etika. Vzhledem k obrovskému historickému významu byla hrobka prvního císaře v roce 1987 zařazena na seznam světového dědictví Unesco.

Terakotová armáda

V roce 221 př. n. l. začal Číně vládnout první císař Čchin, po mnoha bitvách s ostatními královstvími sjednotil území zahrnující asi čtvrtinu dnešní Číny a vytvořil tak nejmocnější říši své doby. Podle historiků je toto datum nejvýznamnějším v historii Číny vůbec. Obrovskou nekropoli Čchin si nechal stavět už za svého života, její stavba stála životy mnoha dělníků. Vyráběny byly nejen tisíce hliněných vojáků, ale také třeba úředníci a artisté.

Výstava je skvěle připravená. Audioprůvodce umožní návštěvníkovi určit si vlastní tempo prohlídky, informacní panely jsou plné zajímavých informací a pokud si člověk výstavu projde pozorně (což může trvat asi tak hodinku), udělá si docela dobrý obrázek o tom, jak to asi na stavbě obrovského komplexu vypadalo a jak se v té době žilo. Pokud lze něco označit za skutečný (byť osmý) div světa, tak Terakotová armáda si tento přídomek stoprocentně zaslouží. Vidět jí naživo není jednoduché, takže je fajn, že se její kousíčky dostaly k nám do Prahy.


Co je terakota?

Terakota nebo také terra cotta (latinsky vypálená hlína) je druh keramiky. Je využívána k výrobě keramiky, vodovodů nebo dekorací staveb. Má hnědooranžovou barvu. Terakota byla od období starověku využívána k výrobě soch a sošek, keramiky, cihel nebo střešní krytiny.


Vstupenky na výstavu, je až do 8. února 2015 umístěna do Křížíkova pavilónu E, jsou v prodeji v síti Ticketpro v ceně od 190 korun pro děti, od 290 korun dospělé. K dispozici je rovněž zvýhodněné vstupné pro studenty, seniory, ZTP a školní skupiny.

TIP: Československé a české dějiny 20. století

V rámci OP Vzdělávání pro konkurenceschopnost vznikla nová učebnice moderních českých dějin. Hlavním cílem projektu je podpora realizace kurikulární reformy škol se zaměřením na výuku moderních československých a českých dějin 20. století v širších souvislostech. Tohoto cíle bude dosaženo vytvořením výukových pomůcek, které budou zobrazovat nezkreslenou a objektivní formou události soudobé historie československé a české společnosti 20. století.

Slovo vedoucího projektu
Z vlastní pedagogická praxe učitele dějepisu a především znalost situace s výukou novodobých dějin na středních školách mě přivedly na myšlenku zkusit pojmout dějepis netradičním způsobem. Cílem přitom nebylo jen inovovat učebnici moderních dějin, ale především přitáhnout k zájmu o tuto problematiku žáky středních škol. Mou ambicí bylo skloubit srozumitelný obsah s moderní, takřka teenegerskou formou.
Již na počátku, kdy vznikaly v úzké spolupráci s kolegy z úřadu a následně s odbornými pracovníky Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci první kontury projektu, jsem si uvědomoval, jak složité téma jsme si vybrali. V rámci náročných debat a pracovních jednáních jsem zdůrazňoval nutnost nahradit klasické až akademické pojetí dějepisu něčím zcela novým, s využitím přitažlivých prostředků jako je komiks či zapojení informačních technologií v rámci multimediálního pojetí. Jednoduše řečeno: mělo jít o „Dějiny v pohodě“, konkrétně o výuku historie, která žáky nebude nudit.
Nezbývá než poděkovat všem, kteří se svou prací, ať už na poli odborném, ekonomickém či administrativním podíleli na realizaci projektu. Chci dále poděkovat partnerským školám z Olomouckého a Moravskoslezského kraje. V neposlední řadě mé díky patří i všem učitelům dějepisu, kteří mají obrovskou zásluhu na tom, že náš národ neztratil svou historickou paměť.Mgr. Miroslav Gajdůšek, MBA

Slovo odborného garanta
S postupujícím třetím tisíciletím neubývá důvodů ke studiu minulého století, protože realita dnešní české společnosti je neoddělitelně spojena se životy našich předků. Projekt „Dějiny v pohodě“ cílí k inovativnímu výkladu československých dějin 20. století pro studenty středních škol.
Prostřednictvím učebnice, webového rozhraní, komiksu a dalších pomůcek budou studenti vybraných středních škol Olomouckého a Moravskoslezského kraje seznamování se všemi hlavními historickými epochami a zvraty českých Zemí a Slovenska od pozdního Rakouska-Uherska po nové milénium. Dějiny v pohodě nabídnou vícevrstevný podklad pro gymnázia i školy negymnaziálního typu, který vyučujícím umožní s různou mírou podrobnosti sledovat československé 20. století. V centru zájmu nejsou pouze „klasické“ politické dějiny, ale rovněž otázky sociálních struktur, menšin, ekonomika či film a každodennost. „Dějiny v pohodě“ takto předestřou vnímání minulého století skrze odlišná témata a vytvoří pestřejší škálu pro navázání dialogu mezi studentem a učitelem.
Doc. PhDr. Mgr. Jiří Lach, Ph.D., M.A.

Stahujte tady.

Blog pro příznivce historie. Novinky, objevy, fotky, videa, infografiky, recenze, tipy, výlety, rozhovory, archivy…