Na zdech Colossea byly objeveny starodávné číslice

Stopy namalovaných červených čísel, které byly objeveny během probíhajícího restaurování Colossea, označovaly různé sektory amfiteátru. Podobně jako jsou dnes označovány čísly sedačky stadionů, existoval i značící systém v antickém římském Colosseu.

Číslice v Colosseu

Čísla byla namalována na oblouky Colossea jako vodítko pro návštěvníky, aby našli svá místa, podle jejich společenské třídy. Šéf památníku Rossella Rea hovořil o výjimečném objevu, který restaurátoři rozhodně nečekali.

Zdroj: http://www.ablogabouthistory.com/2015/02/02/painted-numbers-found-on-colosseum-walls/#sthash.oabeesq2.dpbs

Aspoň na víkend se staň archeologem! (15. 2. 2015)

Které nástroje používá archeolog, co je možné nalézt nejčastěji a z čeho má největší radost při nálezu? Přijďte na další akci z cyklu „Aspoň na víkend“. Nakouknete pod jejich šikovné ruce a přenesete se s nimi do dávných dob

Archeologie pro děti

Pro děti a jejich doprovod je připraven bohatý program, během něhož děti zjistí, co obnáší práce archeologa. Součástí programu je i výtvarná dílna. Malí i velcí návštěvníci se hravou formou seznámí se základními postupy archeologovy práce a také s archeologií jako se zajímavým vědním oborem. Sami si vyzkouší vykopávání předmětů a jejich zaměřování, rekonstrukci prastarých artefaktů, jejich poznávání a datování a také odborné vyhodnocování archeologického výzkumu. A nejen to, setkají se s originálními archeologickými nálezy, jako jsou keramické střepy či kosterní materiál. Odpoledne pak bude završeno tvůrčí prací v kreativní dílně, z níž si domů každý odnese vlastní archeologický artefakt!

Vstupné je v ceně běžné vstupenky do muzea.

Program:

13.00–17.00 hod.

  • Odkrývání archeologických nálezů
  • Setkání s originálními archeologickými nálezy
  • Sestavování a rekonstrukce archeologických artefaktů
  • Poznávání pravěkých oděvů a šperků, fotografický ateliér
  • Kreativní dílna

Prostor: Národopisné muzeum – Musaion, Letohrádek Kinských, Kinského zahrada 98, Praha 5

Zdroj: http://www.nm.cz/Hlavni-strana/Prirodovedecke-muzeum-HM/Aspon-na-vikend-se-stan-archeologem.html

Muž, který dal Göringovi nechtíc kyanid

Američan Herbert Lee Stivers podle svého tvrzení omylem umožnil nacistickému pohlavárovi Göringovi spáchat sebevraždu. Místo léku dal nacistovi kyanid a nevědomky tak ušetřil katovi práci. Göring se otrávil několik hodin před plánovanou popravou.

 

Herbert Lee Stivers

Stivers, foto: ww2f.com

Po celá desetiletí historici uvažovali, jak se Göringovi podařilo kata předběhnout. Jedna teorie říkala, že si schoval jed během soudního procesu, jiná, že Göringovi dala jed manželka při polibku na rozloučenou.V roce 1946 bylo Stiversovi devatenáct, živil se jako strážný u soudu. Doprovázel obžalovené během norimberského procesu do a ze soudní síně. Strážní rozhodně nepostupovali podle předpisů, dokonce šmelili s podpisy nacistů.

Stivers se chtěl blýsknout před slečnou a dal jí Göringův autogram. Byla to past, strážný se pak seznámil s dalšími Němci, kteří tvrdili, že je Göring nemocný a potřebuje lék, který není ve vězení k dostání. Stivers skočil na lep a lék, tedy vlastně jed, Göringovi tajně doručil. O dva týdny později, asi dvě hodiny před popravou dne 15.října 1946, spáchal Göring sebevraždu. Vojenské šetření pak dospělo k závěru, že velitel Luftwaffe měl kyanid po celé líčení a schovával ho v tělní dutině a na záchodě.

Stivers z Hesperia v San Bernardino County řekl, že byl samozřejmě na pochybách, zda má svůj čin prozradit, ale bál se trestu od armády. V roce 2005 se pak smířil s Bohem a svůj čin konečně prozradil.

Zdroj: http://www.telegraph.co.uk/news/worldnews/1483081/I-gave-Goring-his-poison-pill-says-American.html

TIP: Krokodil – satira po sovětsku

Starší z nás si pamatují socialistickou satiru. Někdy kvalitní, jindy účelovou, vždy pokud možno uhlazenou. Pro ty z vás, kteří si ji rádi připomenou nebo je pro ně poučením o dobách totality, přináším tip na www stránky, které přinášejí přehled o časopisu Krokodil a jeho historii, včetně fotek. Tento satirický časopis, vycházející v CCCP od roku 1924, byl normotvorným pro satiru východního bloku. Nese tedy poučnou informaci o tehdejší době.

Národní Pokladnice vydala pamětní medaili u příležitosti 660. výročí korunovace Karla IV. římským císařem

Národní Pokladnice vydala v lednu 2015 pamětní medaili emitovanou u příležitosti korunovace Karla IV. římským císařem. Samotná medaile vyniká svojí nadprůměrnou velikostí. Design navrhl významný český akademický sochař a medailér Vladimír Oppl. Medaile je vyrobena v limitované edici. Celosvětově je na trhu 10 tisíc emisí.

Pamětní medaile - 660. výročí korunovace Karla IV. císařem

„Díky velikosti medaile jsou velmi zřetelné její detaily. Na lícové straně je vyobrazen Karel IV. na císařském trůnu. Pod trůnem je vyražené datum korunovace. Na rubu emise je zobrazen Ježíš ve velké svatozáři nesené anděly. Po korunovaci byl tento motiv zrealizován na Zlaté bráně Chrámu sv. Víta,“ popisuje medaili Luboš Krčil, ředitel Národní Pokladnice.

Pamětní emise je ražena v nejvyšší kvalitě leštěným razidlem a má velmi reprezentativní vzhled. Je zušlechtěna ryzím zlatem 999/1000. Zvláštností této medaile je její nadprůměrná velikost 45 mm v průměru a váha 34,45 g. Autorem designu je Vladimír Oppl, držitel světového ocenění Nejkrásnější zlatá mince světa, který navrhl také český oběžný padesátihaléř a současnou oběžnou dvacetikorunu.

Karel IV. se stal císařem Svaté říše římské 5. dubna 1355 v bazilice svatého Petra v Římě. Korunovace se dočkal téměř po devítiletém úsilí. “Medailí si tak mohou sběratelé připomenout událost, která výrazně ovlivnila české dějiny,” doplňuje Luboš Krčil.

Pamětní medaile je vyrobena v omezeném počtu 10 tisíc kusů a je od ledna letošního roku k dispozici za 349 Kč.

Národní knihovna vystaví nejcennější knihu, Vyšehradský kodex (31. 1. – 1. 2. 2015)

Kodex je unikátním románským rukopisem. Jedná se o nejstarší rukopisnou památku, kterou okolnost jejího vzniku pojí s českým prostředím. Touto okolností byla korunovace knížete Vratislava II. prvním českým králem dne 15. června 1086. Kodex vyšehradský je proto také někdy nazýván Korunovačním kodexem. Vratislav II. kodex zařadil do svých sbírek na Vyšehradě, kde sídlil, odtud tedy jeho přídomek vyšehradský. Rukopis obsahuje 108 pergamenových listů, přičemž 26 stran je zdobeno obrazy evangelistů, genealogií rodu Kristova, čtyřmi předobrazy ze Starého zákona a christologickým cyklem o 29 výjevech. Na foliu 68r je iniciála „D“ zahajující čtení na den sv. Václava, což dokládá bohemikální charakter této památky.

Kodex Vyšehradský

Dvoudenní výstava představí originál Kodexu vyšehradského i jeho faksimile, kterým bude možné s asistencí listovat. Vstup zdarma.

Zrcadlová kaple Klementina
so: 7 – 20 hodin, ne: 7 – 19 hodin

Zdroj: TZ NK

Historie propagandy – klíčová dírka do minulosti lidstva

Propaganda, jedna z karet v pokeru, který lidstvo hraje o to, kdo bude mít víc rohlíků k snídani. V reálném čase často slouží demagogii, pokoušející se překroutit skutečnost. Paradoxně, s odstupem času se stává nástrojem, pomocí kterého lze usuzovat, jaká byla minulá doba reálně.

Nabízím vám tedy tip na WWW stránky, které obsahují výběr z dostupných propagandistických děl, použitých v minulých epochách. Nabídka je strukturována nejen podle doby – před 1918, mezi válkami, WWII, po druhé světové, současnost, ale i podle regionů, podle toho, ve kterých právě v daném období významnější propaganda vznikala. WWW stránky nabízejí zdarma základní přehled s konkrétními příklady dobové propagandy, často doplněný o placený obsah, např. s obsahem jednotlivých čísel časopisů.

TV tip: Jaký umíráček zazní těm, kdož zemřou na jatkách?

V roce stého výročí zahájení I. světové války připravila tv stanice BBC ve spolupráci s polskými kolegy pětidílnou minisérii Passing Bells (umíráček či zvony loučení).

Pokud čekáte potoky krve, střety pacifistických vojínů se zupáckými poddůstojníky a důstojníky, “vysokou hru patriotů” a podobně, nedočkáte se. Středem pozornosti je intimní příběh. Vlastně dva – mladého Angličana Thomase (Paddy Gibson) a Němce Michaela (Jack Lowden). To, co se zdá zprvu jako výhoda, se však ukáže jako problém.

Drama bez drama

Ti dva sedmnáctiletí se ani jednou nesetkají se šikanou, všichni vojáci jsou kamarádi. Nikdo takřka nepochybuje o tom, že by rozkazy mohly být špatné a že se vrhají na jatka. Vojáci umírají bezkrevně, a to často doslova. Nevolám po potocích krve a povalujících se končetinách a vyhřezlých vnitřnostech, ale taková válka přece bývá a obejít se takřka bez toho dělá z dramatické situace plakátek.

Passing Bells/Foto: BBC One

Místo toho divák čeká, kdy se hlavní hrdinové z opačných stran (kteří oba narukují dobrovolně, nadšeně a lžou o svém věku, aby mohli do boje) setkají. Protože to je nabíledni, jakkoli se to může zdát nepravděpodobné.

150 minut jde tak nějak příliš po srsti, ačkoli se seriál všemožně snaží být ponurý a dramatický. Zobrazení bojových scén jinak, než na plné pecky, prostě dnes nemůže fungovat. Taková je doba a na méně citlivé duše a cyniky to jinak nezabírá. Čítanková ukázka nedokáže běsi a děsy zprostředkovat, bez hlasité bolesti je válečné drama méně uvěřitelné.

Bod zlomu Somma?

A přes všechno, co dosud padlo, jsou některé okamžiky mrazivé. Předpokládá to ovšem alespoň povšechnou znalost průběhu války. Když seržant burcuje před bitvou mužstvo se slovy, že teď přijde onen průlom, že teď Němec uvidí, zač je toho loket a uzaře svůj motivační proslov slovy “…zde, na Sommě”, padne divákovi čelist, protože ví, že za pár měsíců se spojenci posunou asi o tři kilometry a sbírat budou půl milionu mrtvých. Protože ví, že se ocitl uprostřed britského traumatu, srovnatelného s tím, čím je Verdun pro Francouze nebo Kosovo Pole pro Srby.

Několik takových okamžiků jsem si “užil”, netuším ale, kolik z nás je tak citlivých duší. Každopádně pro milovníky “intimního osvětlení” je tento seriál zjevně určený a určitě si takový divák přijde na své.

Svou sílu má, když matka jednoho z hrdinů prohlásí, že nedokáže na ulici potkávat sousedky, protože se cítí provinile, že její syn ještě žije a jeich nikoli. Když rodiče i vojáci přemítají, co napsat v dopise a nakonec lžou obě strany, protože pravda (hlad, smrt, stesk, bída, šílenství) přece nikomu nepomůže.

Když polská ošetřovatelka líčí, že zatímco ona patří k britské straně, její otec bojuje na straně Spolku. “My Poláci bojujme na jakékoli straně”, s tím, že bez ohledu na válčící stranu doufá v nezávislost Polska, pochopíme, že nešlo jen krvavé bitvy, ale i osudy celých národů.

Buď jak buď, ty dvě a půl hodiny nebyly úplně ztraceným časem, BBC umí své filmy točit. Možná jsem jen očekával víc, než jen “pomalý” příběh z učebnice či čítanky. Ale i za ten krátký čas postřehnete, jak se z nadšených puberťáků hrajících si na vojáky stanou strhané zničené okoralé bytosti, kterým válka víc vzala než dala. Dejte i přes mé výhrady šanci Passing Bells, pojmenované po prvním verši básně vojáka Wilfreda Owena, který zemřel 4. listopadu 1918, týden před koncem války. Snad vás jako mě nebude iritovat, že i poslední pruský vesničan či vojín hovoří dokonalou BBC english.

The Passing Bells (TV seriál)

BBC One
Válečný / Drama
Velká Británie / Polsko, 2014, 5×30 min

Blog pro příznivce historie. Novinky, objevy, fotky, videa, infografiky, recenze, tipy, výlety, rozhovory, archivy…