Kulturními památkami se staly vily, přehrada s elektrárnou a správní budova chemičky

Pět vil, vybudovaných na různých místech a v různém čase, se ve třetím čtvrtletí roku 2014 stalo kulturními památkami. A k tomu dalších sedm moderních staveb. Je to polovina z celkem 25 objektů či předmětů prohlášených za kulturní památky od 1. července do 30. září letošního roku, což svědčí o rostoucím zájmu o moderní architekturu jako téma památkové péče. V Národním památkovém ústavu odráží tento trend také zaměření vědy a výzkumu, vznik Metodického centra moderní architektury ve vile Stiassny v Brně či ustanovení komise pro ochranu památkového fondu vzniklého ve 2. polovině 20. století.

Ústí  nad Labem 1837, vila

Z dvaceti pěti staveb, které prohlásilo ministerstvo kultury ve třetím čtvrtletí roku 2014 za kulturní památku, tvoří pět položek vily, tedy samostatně stojící budovy obklopené obvykle zahradou, které si majetnější vrstvy pořizovaly pro rodinné bydlení. V českých zemích se rozšířily v druhé polovině 19. století, kdy vznikaly v tehdy oblíbených historizujících architektonických slozích.

Zbraslavská vila čp. 630 byla vystavěna v letech 1892–1893 pro právníka a univerzitního profesora Františka Storcha. V její architektuře se mísí vlivy historismu, secese a tzv. heimatstilu. Jen o málo mladší je dům čp. 632 Eduarda Hamburgera ve stylu německé renesance, dokončený v roce 1895 v Olomouci. Z dvacátých let 20. století století pochází venkovskou zástavbou a hlavně architekturou horských turistických chat inspirovaná vila čp. 2355 v Jablonci nad Nisou, ale také velmi odlišný dům čp. 184 z Liberce-Kristiánova, jehož architektura je popisována jako barokizující moderna s odrazy soudobého novoklasicismu. Oblíbenost historizujících slohů přetrvávala i nadále; palácová novobarokní vila čp. 1837 byla v Ústí nad Labem – Střekově vystavěna až ve 30. letech 20. století.

Ve stejném období jako tyto vily vznikaly i další moderní stavby, které se nově staly kulturními památkami; například novorenesanční dům čp. 95 z roku 1891, který svým monumentálním průčelím dominuje východní straně náměstí ve Šternberku. Historizující podobu má i stejně starý dům rodiny Willyho a Marthy Hirschových čp. 812 v Plzni, dokončený roku 1888. V roce 1910 byla postavena hasičská zbrojnice čp. 807 v ulici Svobody v Mikulově, technická stavba s hranolovou věží na sušení hadic, garážemi a místnostmi pro mužstvo. Ještě o něco později byla dokončena přehrada a „špičková“ (rozuměj: ve špičce pracující) vodní elektrárna v Liberci-Rudolfově. Správní budovu Spolku pro chemickou a hutní výrobu v Ústí nad Labem, vybudovanou ve třicátých letech 20. století, popisují experti jako příklad expresionistické architektury; hotel Společenský dům čp. 727 v Otrokovicích, slavnostně otevřený roku 1936, a spořitelnu čp. 59 v Soběslavi z předválečného roku 1938 zase jako kvalitní stavby architektury funkcionalistické.

Dvanáct výše uvedených nově prohlášených kulturních památek vlastně představuje průřez architektonickou tvorbou konce 19. a první poloviny 20. století a může ilustrovat vývoj moderní architektury od nostalgického reflektování národní minulosti v historizujících slozích po razantní vyjádření víry v budoucnost, odrážející se ve stavbách 30. let. Kulturní památky z celkem dvanácti krajů, prohlášené ve 3. čtvrtletí roku 2014, uvádíme v příloze.

Za kulturní památky prohlašuje (po posouzení návrhu, který může podat kterákoli fyzická nebo právnická osoba) Ministerstvo kultury České republiky věci či soubory, jež jsou významnými doklady historického vývoje a životního stylu společnosti, projevy tvůrčích schopností člověka či mají přímý vztah k významným osobnostem a historickým událostem. Kulturní památky jsou evidovány v Ústředním seznamu kulturních památek České republiky (ÚSKP); ke 30. září 2014 v něm bylo zapsáno 40 291nemovitých kulturních památek (viz http://monumnet.npu.cz/pamfond/hledani.php) a 296 národních kulturních památek (viz http://monumnet.npu.cz/chruzemi/list.php?KrOk=Kr&Typy%5B%5D=NP&Nazev=&KodKr=0).

Velký počet nově prohlášených památek moderní architektury je jedním z důsledků pozornosti, kterou Národní památkový ústav tomuto tématu v posledních letech věnuje. Novodobé stavitelství a architektura jsou mimo jiné tématem vědeckovýzkumného úkolu NPÚ Průzkumy a prezentace architektury 19. a 20. století. Na základě jeho výsledků vzniklo či vzniká (kromě řady článků v časopisech, odborných map, výstav a přednášek) několik knih, například 50 let experimentálního sídliště Invalidovna, Josef Sudek: Architektura Hradce Králové či Po sorele brusel, sklo, struktury a beton: Kapitoly z architektury a výtvarného umění v 2. polovině 50. a v 60. letech od Bruselu po Ostravu, věnovaná komparaci architektury 50. let s tvorbou pozdního modernismu, označovaného v českém prostředí jako bruselský styl.

Studium moderní architektury bude Národní památkový ústav od druhé poloviny prosince koncentrovat do nově vzniklého Metodického centra moderní architektury se sídlem v areálu komplexně obnovené vily Stiassni v Brně-Pisárkách. Jeho náplní bude poskytovat majitelům moderních staveb, architektům a projektantům, ale i studentům a památkářům edukační, poradenské a konzultační služby specializované na obnovu a využití památek především první poloviny 20. století. Více informací o práci centra bude obsahovat samostatná tisková zpráva.

„Architektura dvacátého století byla ještě nedávno státní památkovou péčí poněkud opomíjena. O něco lepší je situace v případě architektury prvorepublikové, jejíž kvality je dnes už i pro veřejnost snazší rozeznat. U poválečné architektury, hlavně u staveb z 60. až 80. let 20. století, je však situace stále složitá a dodnes se stává, že cenné a kvalitní budovy z nedávné minulosti jsou ohroženy či ničeny. Proto se Národní památkový ústav snaží téma důkladně poznat a zároveň jej prezentovat a otevřít pro nejširší publikum,“ uvedla generální ředitelka NPÚ Naďa Goryczková, která je sama odbornicí na moderní architekturu.

Důsledkem tohoto trendu je i vznik komise pro ochranu památkového fondu vzniklého ve 2. polovině 20. století, která se ustavila v dubnu tohoto roku. Jako poradní orgán generální ředitelky NPÚ bude definovat a kvalifikovaně pojmenovávat hodnoty architektury a uměleckých děl vzniklých po roce 1945 jak v československém, tak v evropském kontextu. Založení komise vyvolala potřeba širší diskuse a její členové, mezi nimiž jsou externí odborníci jako Ondřej Beneš, Karel Doležel, Matúš Dulla, Jiří Kotalík, Zdeněk Lukeš, Jakub Potůček a Rostislav Švácha, už během několika málo měsíců jednali například o potřebě plošné ochrany brněnského sídliště Lesná, o nevhodnosti odejmutí památkové ochrany hotelu International v Brně, doporučili prohlásit vlakové nádraží v Havířově za kulturní památku a naopak nedoporučili prohlásit za památku kulturní dům v Semilech.

Zdroj: TZ NPÚ

Co dělal Winston Churchill za první světové války? Moc se mu nevedlo, byl degradován

Winston Churchill měl během první světové války poměrně pestrou kariéru. Po vypuknutí války v roce 1914 sloužil jako první lord admirality. V roce 1915 pomáhal organizovat katastrofální námořní kampaň v Dardanelách a byl také zapojen do plánování bitvy na Gallipoli. Oba dílčí konflikty dopadly dost špatně.

Winston Churchill v roce 1918

Po těchto neúspěších byl Churchill degradován a odstoupil z vlády. Stal se důstojníkem v armádě a sloužil na západní frontě až do začátku 1916. V roce 1917, pod vedením předsedy vlády Davida Lloyda George, byl Churchill jmenován ministrem vyzbrojování a tuto pozici kterou držel až do ledna 1919, tedy do poválečného období.

V roce 1919 byl jmenován ministrem války a letectví. V této roli se zúčastnil mírových jednání v Paříži v roce 1919. Nebyl zapojen do mírového procesu samotného, ale účastnil se diskusí o podobě poválečného světa. Tuto pozici zastával až do roku 1921. Jak známo, za druhé světové války se mu dařilo o poznání lépe a Velkou Británii dovedl ke slavnému vítězství.

Zdroj: http://www.iwm.org.uk/history/churchills-first-world-war

Výstava: Ázerbájdžán – čarovná země ohně (28. 11. 2014 – 15. 2. 2015)

Národní muzeum zve návštěvníky do vzdálených krajin jihozápadní Asie, do země věčného ohně! V Náprstkově muzeu asijských, afrických a amerických kultur zahajuje výstavu Ázerbájdžán – čarovná země ohně, která představí vzácné předměty ze sbírek Národního muzea historie Ázerbájdžánu z doby od starověku po 19. století. Návštěvníci se přenesou do této starobylé země díky jedinečným archeologickým nálezům, mezi které patří například keramické nádoby či půvabné bronzové figurky. Svou barevností a rozmanitostí zaujme i bohatá kolekce ázerbájdžánských koberců. Celkovou atmosféru dokreslí překrásné šperky, hudební nástroje a ukázky tradičních oděvů a textilií. Během konání výstavy budou probíhat speciální komentované prohlídky, přednášky, kreativní dílny a tematické pořady.

Zoomorfní nádoba

Ázerbájdžán, známý také jako země ohně, je proslulý svými starobylými kulturami i nádhernou krajinou. Na výstavě Ázerbájdžán – čarovná země ohně je ve čtyřech tematických částech prezentována celá řada unikátních předmětů, které návštěvníky seznámí s neobyčejně zajímavou historií této magické země.

Čtyři obrazy ázerbájdžánské historie a kultury

Úvodní část výstavy se zaměřuje na archeologické nálezy, především na hliněné a keramické nádoby, figurky a bronzové ozdoby, které se na území dnešního Ázerbájdžánu ve starověkých dobách vyskytovaly. Původ nejstarších předmětů sahá až do 15. století př. n. l. Z tohoto období vyniká především nádoba z pálené hlíny z oblasti Nachičevanu s vyobrazením životního koloběhu rostlin a živočichů.

V druhé části výstavy se návštěvníci seznámí s ázerbájdžánskými kultovními symboly, které naleznou například na vystavených mincích nebo historických zbraních.

Nedílnou součástí ázerbájdžánského umění je nepochybně místní osobitá hudba s vlivy folklórních tradic. V další části výstavy proto nechybí ani specifické hudební nástroje, ze kterých vystupuje do popředí tzv. tar, typický strunný nástroj zapsaný do seznamu mistrovských děl nemateriálního dědictví UNESCO.

Poslední sál je věnován bohaté kolekci koberců s rozmanitými vzory, barevným výšivkám, tradičním oděvům a cenným šperkům.

Partnerství významných muzejních institucí

Úspěšnou spolupráci Národního muzea a Národního muzea historie Ázerbájdžánu odstartovala výstava Český granát, která se konala v loňském roce v prostorách ázerbájdžánského muzea v Baku. „Výstavou Český granát jsme chtěli představit tento typický český symbol v souvislosti s naší historií, kulturou i uměleckou tradicí. Nyní naopak přiblížíme Ázerbájdžánskou kulturu českým návštěvníkům. Výstava Ázerbájdžán – čarovná země ohně se řadí mezi další zajímavé zahraniční projekty v Náprstkově muzeu a umožňuje nahlédnout do dějin tohoto bohatého a pro nás vzdáleného světa,” říká generální ředitel Národního muzea Michal Lukeš.

Národní muzeum tak pokračuje v mimořádném výstavním programu s názvem Okno do světa, který přináší do Náprstkova muzea mezinárodní výstavní projekty z nejrůznějších koutů světa. I díky pokračující revitalizaci areálu muzea a jeho vnitřních prostor se tak Náprstkovo muzeum dále přibližuje a otevírá návštěvníkům a jejich potřebám. V příštím roce budou představeny například také kultury Bhútánu a Afghánistánu.

Zdroj: TZ NM, více: http://www.nm.cz/Naprstkovo-muzeum/Vystavy-NpM/Azerbajdzan-Carovna-zeme-ohne.html

Naučte se posměšnou písničku o Hitlerovi

Znáte The Colonel Bogey March? Možná ne podle tohoto jména, ale melodie vám určitě povědomá přijde. Britští vojáci na melodii, mimo jiné známou z filmu “Most přes řeku Kwai”, používali slova, která si utahují z varlat Hitlera a jeho nohsledů. Nápěv “Hitler Has Only Got One Ball” je prostě vtipný a ukazuje, že se vojáci ve druhé světové válce uměli bavit.

Existuje mnoho verzí písničky, celou historii shrnuje heslo na anglické Wikipedii. Původně byl hlavním hrdinou popěvku Goering, pak se pozornost přesunula k Hitlerovi. Zajímavé je, že autor textu Toby O’Brien zamýšlel písničku jakou součást propagandy a nutno uznat, že nápad se chytil.


Hitler has only got one ball,

Göring has two but they are very small,

Himmler has something sim’lar,

But poor old Goebbels has no balls at all.


V Dánsku byly objeveny stopy rybářů staré 5 000 let

Archeologové našli při výkopových pracech před výstavbou tunelu v Dánsku stopy rybářů staré 5 000 let. Stopy byly nalezeny podél systému rybářských jezů, používaných k rybolovu v době kamenné.

Stopy dánských rybářů staré 5 000 let

Foto: cphpost.dk

Otisky nohou rybářů na jezech naznačují, že se obyvatelé žijící na pobřeží právě snažili jezy zabránit záplavám. Povodeň stejně přišla a stopy zakonzervovala nánosem písku. Archeologové podle velikosti otisků soudí, že šlo minimálně o dva lidi, kteří se při povodni brodili vodou a snažili se zachránit, co se dalo. Voda jejich stopy zaplavovala prakticky okamžitě, proto se z nich dal vyčíst tento dramatický příběh starý pět tisíc let.

Zdroje: http://www.ablogabouthistory.com/2014/11/26/stone-age-footprints-found-during-tunnel-excavation/, http://cphpost.dk/news/archaeologists-unearth-5-000-year-old-footprints.11582.html

V pražském Klementinu je výstava betlémů (28. 11. 2014 – 4. 1. 2015)

Výstavu Betlémy v Klementinu pořádá Národní knihovna ve spolupráci s Muzeem betlémů v Karlštejně jako připomínku výročí vůbec první zmínky o betlému. Ta pochází z roku 1562, kdy stály první české jesličky s jezulátkem právě v pražském Klementinu – dnešním sídle Národní knihovny ČR.

Betlémy v Klementinu

Výstava zahrnuje to nejlepší ze sbírky Muzea betlémů v Karlštejně s důrazem na historické vyřezávané betlémy z období od baroka až do konce druhé světové války. K vidění jsou i některé pro betlémy méně typické nebo raritní materiály jako např. cukr, sklo, perník a další. Součástí výstavy je také hra inspirovaná 150 let starým vyznáním lásky k betlémům – „Co pro Vás znamená betlém?“ a víkendové „Hravé dílničky“, kde si návštěvníci budou moci ozdobit skleněné vánoční ozdoby. Expozice je koncipována tak, aby zaujal jak odbornou veřejnost, tak rodiny s dětmi.

Pro veřejnost bude výstava přístupná od 28. 11. 2014 do 4. 1. 2015 denně včetně svátků od 9-18 hodin. Štědrý den do 15.00 hodin.

Zdroj: TZ

Národní digitální knihovna získala 1. místo v prestižní soutěži

V rámci letošního 9. ročníku soutěže „The best 2014 – MasterCard“ hodnotil magazín Egovernment nejzajímavější projekty elektronizace veřejné správy, a právě na prvním místě v kategorii Centrální projekty byla oceněna Národní knihovna ČR za projekt Vytvoření Národní digitální knihovny (NDK), který z pověření Ministerstva kultury ČR realizuje ve spolupráci s Moravskou zemskou knihovnou.

„Velmi děkuji všem kolegům, kteří se na tomto úspěchu podílejí, je to ocenění bezpochyby velkého úsilí,“ říká Tomáš Böhm, generální ředitel Národní knihovny ČR. Náměstek sekce Digitalizace a technologie NK ČR Luděk Tichý dodává: „V oblasti digitalizace dnes disponuje Národní knihovna jednoznačně nejbohatšími zkušenostmi jak procesními, tak technologickými. K dnešnímu dni je zdigitalizováno jen v NDK cca 100 000 svazků monografií a periodik, dále pro příklad uvedu, že Manuscriptorium nabízí více než 3500 svazků rukopisů a vzácných tisků. Tyto počty stále narůstají. Jen pracovníci NDK denně digitalizují 50 000 stran.“

Národní knihovna České republiky je dnes v pozici nejen realizátora nejúspěšnějšího digitalizačního projektu ve veřejné správě České republiky, projektu Vytvoření Národní digitální knihovny, ale také v pozici největšího zpracovatele digitálního obsahu. Vedle NDK zpřístupňuje elektronický obsah periodik, monografií a rukopisů prostřednictvím aplikace Manuscriptorium a ve společném projektu se společností Google – Google Books.

Národní digitální knihovna je významný projekt ve světovém měřítku, při němž Národní knihovna postupně digitalizuje svůj knihovní fond s cílem uchovat národní kulturní dědictví, a zároveň ho zpřístupnit veřejnosti za účelem vzdělávání a dalšího využití ve vědě a výzkumu. Tento projekt je spolufinancován ze strukturálních fondů EU (Evropského fondu pro regionální rozvoj) prostřednictvím Integrovaného operačního programu (IOP).

Zdroj: TZ NK

Černínský palác se v novém kabátě přiblížil původnímu baroknímu vzhledu

V listopadu se uzavřela dlouholetá komplikovaná obnova fasády Černínského paláce, sídla ministerstva zahraničních věcí, na Hradčanech. Výsledkem opravy 27 tisíc metrů čtverečních fasádních ploch jednoho z nejvýraznějších děl barokní architektury v Čechách je mimo jiné monochromní řešení, které dává vyniknout rafinované architektuře stavby a promyšlenému členění fasád. Národní památkový ústav představí nové pojetí 9. prosince při komentované prohlídce

Černínský palác

Opravami fasád, vyvolanými nutným zajištěním hlavní římsy paláce v roce 2006, neprošla jen historická budova Černínského paláce, ale také jeho novodobé dostavby z třicátých let, zahradní pavilonek, ohradní zdi, opěrné zídky, terasy a schodiště v celém areálu. Řešení fasád a barevnosti vycházelo z koncepce profesora Mojmíra Horyny, našeho předního znalce barokního umění, který zpracoval o historii paláce obsáhlou monografii a účastnil se jeho obnovy až do své smrti v roce 2011. Horynův koncept vychází z původního barokního řešení, musel však vzít v úvahu i další zásahy, kterými palác prošel – předně úpravy slavného prvorepublikového architekta Pavla Janáka. Spolu s Horynou se na přípravě rekonstrukce podíleli architekt Pavel Kupka a Studio acht. Vzhledem k významu této nemovité kulturní památky byly práce pravidelně po celou dobu konzultovány se zástupci pražského pracoviště Národního památkového ústavu.

„Podílet se na obnově tak výjimečné stavby, jako je Černínský palác, a spolupracovat při tom s odborníkem, jako byl profesor Horyna, znamená nutnost přistupovat ke své práci s maximální zodpovědností a nasazením. Takováto akce je pro každého památkáře výjimečná zkušenost,“ říká Veronika Koberová z pracoviště NPÚ v Praze, která měla opravu fasád paláce na starosti. „Úspěšné dokončení tak rozsáhlé obnovy je také dobrou vizitkou spolupráce Národního památkového ústavu, odboru kultury a památkové péče pražského magistrátua investora – ministerstva zahraničních věcí. K dosažení kvalitního výsledku obnovy však přispěl i citlivý přístup projektantů z architektonického Studia acht, kteří docenili význam a památkové hodnoty stavby. Díky tomu se mnoholetá příprava zúročila v dosažení perfektního výsledku,“ dodává Ondřej Šefců, ředitel pracoviště v Praze.

Černínský palác je vynikající raně barokní stavba architekta Francesca Carattiho z konce 17. století. Původní podobu paláce doplnil v polovině 18. století honosný portikus, nad nímž je balkon od Anselma Luraga, autora zachovaného zahradního pavilonu. Když byl v polovině 19. století palác převeden na armádu, byl uvnitř zcela přestavěn. Rozčleněním na malé prostory se změnil se počet pater, takže se snížila výška místností a zmizely původní štukové stropy, malby, klenby a další prvky. Až do roku 1920 pak palác sloužil jako kasárna.

Rehabilitace se dočkal za první republiky při velké adaptaci pro ministerstvo zahraničí, kterou vedl tehdejší významný architekt Pavel Janák v duchu teorie syntetické metody (spojování nových a starých prvků do jednoho estetického celku). Nejvýraznějším zásahem bylo vybudování funkcionalistické přístavby napojené na západní křídlo paláce s pláštěm z režných cihel, betonu a umělého kamene. Ale i do konstrukcí historického paláce Janák zasáhl a neváhal při tom použít nové progresivní technologie – střechy nechal vynést krovy ze železobetonu, obnovil původní výšku stropů, tedy počet pater, a navrátil tak fasádě původní podobu. V obnovených oknech piana nobile a druhého patra použil spojení původních historických tvarů s novotvary a v nádvořích otevřel například zasklené arkády.

Složitou historii stavby a všechny vývojové etapy bylo třeba zvážit a zhodnotit při přípravě současné obnovy fasády. Navržené řešení podle konceptu profesora Horyny, jehož nejvýraznějším efektem je sjednocení fasád monochromním (jednobarevným) nátěrem, vycházelo z jednoho ze základních principů raně barokní architektury – totiž že hlavní výrazový prostředek, plasticita fasády utvářená hlavicemi, okenními šambránami atd., vynikne právě při monochromním vybarvení. A toto řešení se potvrdilo i v průběhu stavby – ani sondážními průzkumy nebyla bezpečně potvrzena jiná úprava, než jaká byla navržena.

Je přitom třeba si uvědomit, že i kamenné články bývaly historicky upravovány ve shodě s okolním zdivem (dnes jsme zvyklí vídat je často bez nátěru, holé, ale to je většinou novější úprava z konce 19. století či ještě mladší). Proto i okenní šambrány a ostatní kamenné články Černínského paláce získaly vápenný lazurní nátěr ve vícetónové kombinaci odstínů, která zajišťuje zejména potřebnou přirozenou a vratnou ochranu kamene a zároveň pohledové sjednocení.

Pro zájemce o architekturu Černínského paláce, jeho historii, ale hlavně o možnosti, varianty a problémy opravy jeho fasád připravuje Národní památkový ústav komentovanou prohlídku. Uskuteční se v úterý 9. prosince 2014 od 15.30 za účasti zaměstnanců Národního památkového ústavu, projektantů a restaurátorů; sraz bude před hlavním vchodem.

Zdroj: TZ NPU

Blog pro příznivce historie. Novinky, objevy, fotky, videa, infografiky, recenze, tipy, výlety, rozhovory, archivy…