Česká republika vyšle do boje o titul Evropské dědictví Loosovy interiéry v Plzni a Arcidiecézní muzeum v Olomouci

Loosovy interiéry v Plzni a Arcidiecézní muzeum v Olomouci se letos budou za Českou republiku ucházet o nový titul Evropské unie, označení Evropské dědictví (European Heritage Label). Jedna z těchto památek by tak mohla patřit mezi několik málo pamětihodností, tedy míst se symbolickou hodnotou pro Evropu, jež titul v roce 2015 získají.

Označení Evropské dědictví má ocenit a upozornit na přírodní, podvodní, archeologické, průmyslové nebo městské pamětihodnosti, kulturní krajiny, památná místa, kulturní statky a také nehmotné dědictví, které sehrály významnou úlohu v dějinách Evropy a při budování EU či pomáhají evropským občanům poznávat historii Evropy a EU a společné kulturní dědictví založené na společných hodnotách, jako jsou demokracie a lidská práva. „Cílem označení Evropské dědictví není jen ochrana pamětihodností, ale především propagace jejich evropského rozměru, zpřístupnění a zajištění kvalitních informačních, vzdělávacích a kulturních aktivit, které význam dané pamětihodnosti v evropských dějinách a integraci dokážou sdělit veřejnosti,“ vysvětlila Naďa Goryczková, generální ředitelka Národního památkového ústavu a zároveň předsedkyně české národní poroty. Loosovy interiéry v Plzni mají podle ní hodnotu nejen ve vztahu k osobnosti a práci světově významného architekta, ale také jako součást životních příběhů židovských rodin, jež tyto apartmány nebo domy vlastnily, neboť připomínají holocaust, jednu z nejtragičtějších událostí v moderní historii Evropy. Mezi silné stránky olomouckého kandidáta patří podle poroty zase bohatá historie místa, daná polohou v areálu olomouckého hradu, ale hlavně jedinečnost jeho sbírek, vyprávějících příběh o téměř tisícileté duchovní kultuře olomoucké arcidiecéze (již v roce 2009 získaly cenu za kulturní dědictví Europa Nostra).

Výběr pamětihodností, které ponesou označení Evropské dědictví, probíhá ve dvou fázích. Nejprve národní poroty, v ČR složené z 5 odborníků různých kulturních institucí (jmenovaných ministrem kultury), provedou předvýběr; maximálně dva vybrané uchazeče pak národní koordinátor vyšle do celoevropského kola do Bruselu. Třináct nezávislých odborníků, jmenovaných Evropským parlamentem, Evropskou radou, Evropskou komisí a Výborem regionů, provede konečný výběr; označení Evropské dědictví však mohou udělit nejvýše jedné pamětihodnosti z každého členského státu.

Do českého národního kola se přihlásilo 6 uchazečů, kromě Loosových interiérů a Arcidiecézního muzea v Olomouci ještě kostel Neposkvrněného početí Panny Marie v Dubí, státní hrad Karlštejn, kostel sv. Františka a sv. Viktora v Ostravě-Hrušově a Památník Antonína Dvořáka ve Vysoké u Příbrami; národní porota složená ze zástupců ministerstva kultury, Národního památkového ústavu, Národního filmového archivu, Památníku národního písemnictví a Národního ústavu lidové kultury z nich vybrala právě kandidáty z Plzně a Olomouce.

V případě, že některý z českých kandidátů uspěje, bude minimálně dva roky jediným nositelem tohoto označení v republice. Další kolo udílení označení Evropské dědictví se bude konat v roce 2017.

Zdroj: TZ NPÚ

Na fotce posádky obrněného legionářského vlaku našel čtenář svého pradědečka

Před nějakou dobou jsem tu zveřejnil prosbu o pomoc při identifikaci legionářů vyfocených u obrněného vlaku Orlík. Dnes se mi ozval pan Petr Korbel, na fotce poznal svého pradědečka Josefa Pavlíka.

Obrněný vlak Orlík

Josef Pavlík v civilu a uniformě

“O koho se jedná je zřejmé z přiložených fotografií (na celkové fotografii je Josef Pavlík označen žlutou šipkou). Josef Pavlík byl zemědělcem ze Sopřeče na Přeloučsku a do zajetí se dostal ve velmi mladém věku jako civilní doprovod zrekvírovaných koní zřejmě v době Brusilovovy ofenzívy. O své legionářské minulosti prakticky nemluvil. Zřejmě to co tam viděl na něj bylo asi moc. Měl jsem možnost vidět jeho jméno v jakémsi seznamu legionářů, kde u něj byla poznámka, že není legionářem ve smyslu nějakého zákona. Nebyl byste schopen mi toto vysvětlit?”

Tolik Petr Korbel. Já bohužel s tímto neporadím, ale pokud by věděl víc někdo ze čtenářů, nechť se prosím ozve. Panu Korbelovi moc děkuji, prvního legionáře máme tedy identifikovaného. Pokud byste i vy našli na fotce svého předka, ozvěte se!

Hrady a zámky jsou připraveny na Velkou hradozámeckou inventuru, experti na výročí památkové ochrany řady našich měst a vesnic

Letošní sezona Národního památkového ústavu (NPÚ) bude nabitá. Hrady a zámky návštěvníci poznají důkladněji s projektem Po stopách šlechtických rodů: Velká hradozámecká inventura, odborníci připomenou, jak se cenná historická města a vesnice proměnily díky ochraně památkové péče, a v novém kabátě – po opravách financovaných z programu IOP – přivítají návštěvníky hned tři přední české památky. Kromě toho „ožijí“ některé významné osobnosti první poloviny 19. století i empírové stavby a malebný jihočeský zámek Kratochvíle oslní renesancí renesance.

Národní památkový ústav spravuje více než sto hradů, zámků, klášterních areálů, venkovských staveb a technických památek, které zpřístupňuje návštěvníkům. Vedle toho má jeho přibližně 450 odborných pracovníků ze 14 krajských pracovišť na starost péči o 40 tisíc zapsaných kulturních a národních kulturních památek a přes 600 plošně památkově chráněných území. V roce 2015 budou mít lidé možnost poznat, zažít a ocenit výsledky celého spektra činností NPÚ.

Akce pro návštěvníky hradů, zámků a ostatních památek

„Pro letošní pátý ročník projektu Po stopách šlechtických rodů jsme pro návštěvníky památek připravili program nazvaný Velká hradozámecká inventura. Zaměřuje se na aristokratická sídla a význam jejich majitelů v historii, ale také na proměnu sídel v moderních dějinách, hlavně v posledních 25 letech. Příznivcům památek to umožní nahlédnout pod pokličku činnosti kastelánů hradů a zámků, pochopit principy fungování provozu památek a hlavně poznat zákulisí a důvody jejich proměn“, slibuje Naďa Goryczková, generální ředitelka Národního památkového ústavu.

Projekt Po stopách šlechtických rodů: Velká hradozámecká inventura je reakcí na skutečnost, že Národní památkový ústav spravuje prvotřídní soubor státních hradů a zámků, má v této své činnosti dlouholeté zkušenosti i vynikající praktické výsledky a zároveň zájem prezentovat je stále častěji a důkladněji veřejnosti. Řada památek proto připravuje výstavy porovnávající jejich stav před lety s dneškem, kasteláni plánují komentované prohlídky míst, která se za poslední roky nejvíce změnila, a s návštěvníky se podělí i o vzpomínky, co vše to obnášelo. Vysvětlí, jak se na hradech a zámcích připravují prohlídkové trasy, jak se ze sbírek (tzv. mobiliárních fondů) vybírají cennosti, které bude možné na prohlídkových trasách vidět. První akcí Velké hradozámecké inventury je výstava Hrady a zámky objevované a opěvované, která probíhá do 15. března v Jízdárně Pražského hradu a na niž se už přišlo podívat 57 tisíc lidí.

Jihočeský státní zámek Kratochvíle, který bude v tomto roce centrem projektu, představí pod názvem Renesance renesance proces a výsledky proměn, kterými zámek v posledních letech prochází. Jde o stavební a restaurátorskou obnovu „vily“, vytvoření zbrusu nové prohlídkové trasy rekonstruované podle inventářů posledních Rožmberků (tedy knih, do nichž se zapisovalo hodnotnější zámecké vybavení) i o nabídku kulturních akcí, jež zámku vdechují život, obnovují ducha renesance a přitom respektují atmosféru danou už jménem památky – Kratochvíle. Kastelán zámku Vojtěch Troup při komentovaných prohlídkách upozorní na léta skryté poklady, objevené pod vrstvami nátěrů či hlíny, a zavzpomíná, jak si návštěvníci zámku odnášeli ve vlasech vápno i zlato, když si přišli zámek prohlédnout v době probíhajících restaurátorských prací. Atmosféru a genia loci Kratochvíle, vybudované před více než 400 lety právě pro „rozmarné zastavení ve shonu života“, poznají nejintenzivněji návštěvníci kulturních akcí – koncertů, slavností a především Hradozámecké noci v sobotu 29. srpna. V průběhu této vrcholné události sezony zakusí návštěvníci Kratochvíle všemi smysly – ochutnají a ucítí ji na dobovém jarmarku, uslyší hudbu v podání špičkových interpretů, dotknou se věků sídlících v zámeckých zdech a na samý závěr spatří renesanční ohňostroj. Také další hrady a zámky však na Hradozámeckou noc chystají bohatý program včetně speciálních prohlídek, programů pro děti, divadelních představení či hudebních produkcí za svitu ohňů.

Novinky na hradech a zámcích

Na některých památkách se letos otevřou a představí nové prohlídkové trasy i probíhající či právě dokončené obnovy, opravy a výsledky restaurátorských kúr. Především však budou veřejnosti představeny výsledky velkolepé obnovy tří špičkových památek – barokního hospitálu Kuks, areálu zámku Veltrusy a zámku Valtice –, financované s podporou evropských dotací prostřednictvím projektu Integrovaného operačního programu (IOP).

Jako první se o víkendu 28.–29. března otevřou brány národní kulturní památky Hospitál Kuks. Po dvaceti měsících uzavření nabídne tato národní kulturní památka návštěvníkům hned několik novinek – renovované nádvoří, bylinkovou zahradu či novou expozici muzea farmacie, ale hlavně obnovené interiéry památky včetně prvotřídního a v evropském kontextu jedinečného cyklu nedávno objevených, odkrytých a restaurovaných nástěnných maleb Tanců smrti, zobrazujících rovnost lidí v posledních okamžicích života. K ukončení obnovy areálu se v pondělí 23. března uskuteční na místě samostatná tisková konference.

V sobotu 13. června bude pestrým programem oslaveno otevření edukačního centra a dokončení vzorové obnovy významné části areálu zámku Veltrusy, probíhající od roku 2010 pod názvem Veltrusy – Schola naturalis: revitalizace zámku Veltrusy a centrum Evropské úmluvy o krajině. Obnovení řady historických budov v areálu a části zámku a parku do podoby, jakou měly v době, kdy patřily rodu Chotků, je spojeno s činností edukačního centra zaměřeného na historické zahrady, parky i krajinu.

Posledním velkým projektem financovaným z integrovaného operačního programu, který NPÚ letos dokončí, je Národní centrum divadla a tance na zámku Valtice. Při slavnostním otevření Jízdárny 25. června zazní závěrečný koncert festivalu Concentus moraviae Hudba na dvoře Ludvíka XIV. a Ludvíka XV. Písně, které kdysi zněly k potěše mocných absolutistických vládců Francie, přednese Magdalena Kožená. V sobotu 12. září pak budou oslavy dokončení projektu Národní centrum divadla a tance ve Valticích pokračovat otevřením obnoveného zámeckého divadla vybaveného moderní technikou a replikou barokní jevištní mašinerie. Vznikne unikátní divadelní scéna, která bude poskytovat možnost rekonstrukce dobových představení a na rozdíl od autentických zámeckých divadel nebude limitována památkovou ochranou.

První návštěvníky přivítají letos na většině hradů, zámků a dalších památkových objektech na začátku dubna – ve středu 1. dubna či první dubnový víkend. Něco však budou mít návštěvníci možnost spatřit poprvé po dlouhé době, či dokonce poprvé v historii. Již v polovině března se po dlouhých letech do kláštera Kladruby vrátí Santiniho mariánská koruna z hlavního oltáře kostela Nanebevzetí Panny Marie. Sejmuta byla koncem 70. let 20. století a její návrat po restaurování symbolicky zahájí celoroční oslavy 900. výročí založení kláštera. Od 1. května zde bude možné poprvé v historii navštívit a obdivovat jižní klášterní zahradu, užívanou pro pěstování zeleniny do klášterní kuchyně. Uniformy, čepice, klobouky a další autentické oděvy a dochované zámecké textilie představí letos poprvé státní hrad a zámek Horšovský Týn, který jimi od 1. dubna obohatí prohlídkovou trasu nazvanou Hrad. Od 1. července pak tento zámek opět otevře svou nejbohatší trasu, jejíž součástí je nejen zámecká kuchyně a zázemí z roku 1927, ale také servisy skla a porcelánu pro šedesát osob, měděné nádobí a formy na pečení, ubrusy, ubrousky a povlaky či autentická příruční pekárna a úřednická jídelna. Raritou je původní kuchyňský kachlový sporák, který v roce 1945 přestěhovali do tehdejší zotavovny na hrad Velhartice a až letos se vrátil zpět na Horšovský Týn. Státní hrad Grabštejn bude mít od 4. dubna nový prohlídkový okruh se sochou svaté Barbory. Státní zámek Manětín se zase v nové sezoně pochlubí objevenými a odhalenými malbami na zdech schodišťové haly, které spolu s restaurovanými malbami na stropě navracejí tomuto prostoru po stovce let bývalou krásu; vstupní hala se tak opět stala impozantním místem, jakým byla, když tudy vstupovali hosté do zámeckých interiérů za dob rodiny Lažanských.

Výročí událostí, které lámaly dobu, a další speciální zážitky

V roce 2015 bude Národní památkový ústav také připomínat několik významných výročí; uplynulo dvě stě let od Vídeňského kongresu, několikaměsíčního setkání diplomatů a politiků, jejichž hlavním úkolem bylo po právě ukončených napoleonských válkách nastolit mír a zajistit Evropě i světu dlouhodobou politickou stabilitu. Především zámky, ale také klášter Plasy připraví k tématu Metternich, Napoleon a život v empíru akce a programy k připomenutí této rozjitřené doby a jejích předních osobností (knížete Metternicha a jeho rodu, Napoleona Bonaparta a jeho syna Orlíka, vévody Zákupského, kněžny Zaháňské a dalších), ale také empíru jako módního stylu vévodícího tehdejší architektonické tvorbě, vybavení interiérů, nábytku i módě.

Šest století letos uplynulo od další významné události, která v důsledku změnila dějiny Evropy – od kostnického koncilu a upálení mistra Jana Husa 6. července 1415. Národní památkový ústav bude pod názvem Památka Jana Husa připomínat život, myšlenky a dílo mistra Jana Husa, jeho životní cestu a kulturu i každodenní život té doby přednáškami, divadlem, koncerty i duchovními programy hlavně na hradech Krakovec, Lipnice a Landštejn a v Sázavském klášteře.

V červnu budou vybrané památky hostit už tradičně hudební festival Concentus Moraviae: 3. června zazní na zámku Boskovice koncert k poctě šlechtických rodů, 5. června oslaví prvním koncertem 450. výročí zahájení stavby zámek Náměšť nad Oslavou, 7. června přivítá hudebníky pooprvé zámek Lysice, 8. června hrad Pernštejn a 9. června zámek Lednice. Oči potěší výstava historických květinových vazeb z rukou floristů Národního památkového ústavu, uspořádaná ve dnech 12.–14. 6. na zámku Slavkov u Brna. Vyvrcholením festivalu bude už zmíněný koncert spojený se slavnostním otevřením renovované Jízdárny zámku Valtice, nazvaný Hudba na dvoře Ludvíka XIV. a Ludvíka XV. Přední česká mezzosopranistka Magdalena Kožená přednese skladby Michela Lamberta, Marina Maraise a dalších za doprovodu souboru Le Concert d’Astrée vedeného věhlasnou dirigentkou Emmanuelle Haïm..

Letní sezonu opanuje především na památkách západních Čech 9 týdnů baroka, festival s heslem „…zažít baroko všemi smysly…“. Návštěvníci zámku Kozel, klášterů Kladruby a Plasy či zámku Manětín budou mít – díky spolupráci NPÚ a projektu Plzeň 2015: Evropské hlavní město kultury – po devět letních týdnů možnost okusit atmosféru baroka prostřednictvím vůní, chutí, hudby a tance v autentickém prostředí barokních památek.

Ze souboru celkem 33 neobjevených památek letos NPÚ představí zatím co do počtu návštěvníků méně doceněné krásy hradů Grabštejn, Litice a Krakovec, klášterů Plasy a Kladruby, zámků Horšovský Týn, Náměšť nad Oslavou, Vizovice, Duchcov a Benešov nad Ploučnicí a přesunutého kostela Nanebevzetí Panny Marie v Mostě. Památky, na které davy ještě nestojí dlouhé fronty, mají velkou výhodu – návštěvníci si v nich mohou atmosféru staletí vychutnat ve větším klidu a pohodě.

I v letošním roce bude pokračovat program pro věrné návštěvníky nazvaný Klíč k památkám, k němuž se připojilo 130 hradů, zámků, klášterů, historických pivovarů a dalších památek státních, městských i soukromých. Princip programu je podobný jako v minulých letech – za pět vstupenek návštěvníci získají šestý vstup zdarma. Vstupy jsou zaznamenávány razítky do návštěvnického pasu, který si lze vyzvednout v pokladnách památek a jenž platí do konce roku 2015. Odesláním orazítkované kartičky se návštěvníci mohou zapojit do soutěže o zajímavé ceny.

Památková péče každý den kolem nás

Nejen hradům zámkům a ostatním státním památkám však letos bude NPÚ věnovat pozornost. V roce 2015 totiž uplyne 20 let od vyhlášení plošné památkové ochrany řady historických měst a vesnic, tedy od rozhodnutí, které umožnilo památkářům věnovat péči městským a vesnickým sídlům jako celkům. Dvacáté výročí tohoto rozhodnutí je pro Národní památkový ústav příležitostí oslavit institut plošné ochrany sídel, který v současnosti znamená možnost pečovat o hodnoty a krásy historického jádra 295 měst a 274 vesnic a zachovat je v dobrém stavu pro nás i pro následující generace; je to také důvod, proč se mohla stát vyhledávanými cíli návštěvníků z tuzemska i zahraničí. Národní památkový ústav chce při této příležitosti projektem Města a vesnice v náruči památkové péče: 20 let plošné ochrany připomenout proměnu, jíž konkrétní sídla za dobu památkové ochrany prošla, a ukázat na nich výsledky a smysluplnost soustavné památkové péče věnované historickým městům či vesnicím jako celkům, ať už prohlášeným za městské památkové rezervace (vedle Prahy jsou to např. Tábor, Český Krumlov, Kutná Hora, Litoměřice, Jičín, Telč, Znojmo), vesnické památkové rezervace (např. Dobrovíz, Bošín, Komárov, Zubrnice, Křižánky), městské památkové zóny (např. Beroun, Stříbro, Karlovy Vary, Zlín) nebo vesnické památkové zóny (třeba Střehom, Ounuz, Modrý důl či Karlova Studánka). K tématu připraví jednotlivá územní odborná pracoviště NPÚ, sídlící v krajích, výstavy, komentovaných prohlídky a procházky, přednášky a besedy, programy pro děti a řadu článků do odborných i populárních médií.

V rámci cyklu O památkách trochu jinak se letos dostane do centra zájmu Cihla a její matka hlína, tradiční stavební materiály používané různým způsobem a v různých podobách dlouhá staletí, v případě hlíny už od pravěku. Národní památkový ústav proto letos představí veřejnosti hlínu a cihlu jako svébytné stavební materiály, včetně specifických stavebně řemeslných postupů jejich zpracování a uplatnění, jehož různorodost a variabilitu dokládají četné dochované historické stavby. Jednotlivá pracoviště NPÚ se připojují přednáškami, výstavami, workshopy či komentovanými prohlídkami.

Druhým rokem bude letos vyhlášena Cena Národního památkového ústavu Patrimonium pro futuro (česky Dědictví pro budoucnost), jejímž udělením Národní památkový ústav upozorňuje na pozitivní příklady a příběhy v oblasti památkové péče a především oceňuje ty, kteří se o ochranu památek přičiňují. Úspěšné počiny realizované v roce 2014 budou letos oceněny ve čtyřech kategoriích: obnova památky, restaurování (za příkladné a zdařilé restaurování kulturní památky či její části), objev, nález roku (významný objev na památce, objev do té doby neznámého objektu, předmětu kulturní hodnoty, archeologický objev, autorské určení díla apod.), prezentace hodnot (výstava, nová instalace, publikace, mediální odborná prezentace apod.), záchrana památky (záchrana součásti kulturního dědictví na poslední chvíli, nezištnou iniciativou, koupí, mobilizací dobrovolníků apod.). Podobně jako v loňském roce může udělit generální ředitelka NPÚ Naděžda Goryczková cenu významné osobnosti v oblasti památkové péče. Novinkou oproti loňskému prvnímu ročníku je ocenění veřejnosti, které si odnese nominovaný z kterékoli kategorie na základě hlasování veřejnosti.

Které památky byly krajskými pracovišti NPÚ do celostátního kola nominovány, bude zřejmé na začátku května. Vyhlášení je plánováno na září letošního roku.

Zdroj: TZ NPÚ

Ministr kultury Daniel Herman uvedl do funkce dočasně pověřeného ředitele Národní knihovny Rovenského

Ministr kultury Daniel Herman dnes uvedl do funkce dočasně pověřeného generálního ředitele Národní knihovny České republiky (NK ČR) náměstka ministra kultury Mgr. Miroslava Rovenského. Ministr Herman se setkal s vedením Národní knihovny, vysvětlil situaci předcházející dnešnímu jmenování a vyjádřil přání intenzivní spolupráce nejen mezi nejvyšším vedením obou institucí, ale také mezi NK ČR a ministerstvem kultury.

Miroslav Rovenský

Daniel Herman zdůraznil logiku postupu řešní nastalé situace, neboť náměstek ministra kultury Rovenský měl dosud příspěvkovou organizaci NK ČR ve své gesci, nepřichází tudíž do cizího prostředí.

Zdroj: TZ NK ČR

Na dně moře u Izraele byl nalezen obrovský zlatý poklad

Největší poklad zlatých mincí nalezených v Izraeli byl objeven na mořském dně ve starověkém přístavu v národním parku Caesarea.

Zlatý poklad

Skupina potápěčů v přístavu našla ztracený poklad. Prý si nejdříve pomysleli, že si všimli hračky, mince z nějaké hry. Pak pochopili, že mince je pravá, vylovili i několik dalších a rychle se vrátili na břeh. Pak informovali ředitele potápěčského klubu o nálezu, který se pak dostal na útvar námořní archeologie izraelského památkového úřadu. Pak na scénu vstoupili potápeči úřadu a odborně místo prozkoumali. Nakonec našli asi 2 000 zlatých mincí různých nominálních hodnot (dináry, půldináry a čtvrtdináry) a různých rozměrů a hmotností.

Zdroj: http://www.ablogabouthistory.com/2015/03/02/hoard-of-gold-coins-found-on-seafloor/#sthash.w68Q7yqg.dpbs

V soše Budhy byl objeven mumifikovaný mnich

Vědci z muzea v nizozemském městě Drents zaznamenali docela šokující objev. Zkoumali asi 1 000 let starou sochu Budhy a uvnitř objevili mumifikovaného mnicha, složeného do pozice lotosového květu.

Mumifikovaný mnich

“Z vnějšku to vypadá jako velká socha Buddhy,” řekli zaměstnanci muzea v interview. “Výzkum a skenování ukázaly, že uvnitř je mumie budhistického mnicha, který žil kolem roku 1100.” Mumie je dále zkoumána, v péči jí má Meander Medical Center v Amersfoortu, prováděna je například endoskopie nebo další CT.

Zdroj: http://news.discovery.com/history/archaeology/mummified-monk-sits-inside-ancient-buddha-statue-150223.htm

Archeologové využívají pro výzkum Amazonie drony

Povodí řeky Amazonky je největší deštný prales na světě, pokrývá 40 % jihoamerického kontinentu. Po dobu nejméně 13 000 let obývají starověké civilizace části lesů Amazonie, velkou neznámou je, jak byl vlastně prostor obydlen a využíván.

Prales v Amazonii

Nyní mezinárodní tým vědců plánuje do této oblasti vyslat sondu, vlastně dron (tedy létající bezpilotní prostředek s nízkou nostností a malých rozměrů). Projekt, který je financován Evropskou radou pro výzkum, doufá, že objasní vývoj starověkých amerických civilizací a jejich dopad na místní životní prostředí. Více se dočtete zde.

Zdroj: http://www.ablogabouthistory.com/2015/03/04/archaeologists-use-drone-technology-in-the-amazon/#sthash.1K8114J8.dpbs

I vaši rodiče a prarodiče byli součástí historie. Zeptejte se jich.

Myslíte si, že dějiny jsou něčím neživým, o čem se dozvídáme pouze prostřednictvím knih a článků historiků? Pak jste tedy na velkém omylu, nedílnou součástí historie jsme my všichni, naši předci. I oni mají občas co vyprávět, byli přece přímými svědky dějin a důležitých událostí.

Zkoušeli jste se někdy zeptat rodičů nebo prarodičů, co zajímavého zažili? Pokud ne, puste se do toho, dost možná budete překvapeni.

Já osobně jsem se poměrně šťastnou náhodou dozvěděl, že moje maminka se narodila za dost dramatických okolností. V občance má datum narození 14. února 1945. Ten den se nedá vůbec označit za šťastný, tenkrát spojenci omylem bombardovali Prahu, mysleli si, že pouští bomby na Drážďany, ale spletli se. Moje máma se narodila právě ve chvíli, kdy probíhalo bombardování – poprvé nespatřila světlo světa v porodnici nebo doma, ale v protileteckém krytu. Nakonec včechno dobře dopadlo.

A můj děda? I on měl co vyprávět. Byl nuceně nasazen v Breslau, během jednoho z mnoha bombardování průmyslového centra spojenci se mu podařilo utéct a za poměrně dramatických okolností se dostal až domů, kde se mnoho měsíců skrýval. Babička si užila výslechy na Gestapu, které se ale nedaly označit za tvrdé. Byla totiž těhotná a gestapáci s ní podle toho zacházeli. I když dostávali jedno anonymní udání za druhým, že je děda doma a kdesi se přes den schovává, moc to neřešili. Celá tato větev mojí rodiny se dočkala konce války bez větší úhony. Děda si po válce nezadal s komunisty a podle toho bylo pak s jeho rodinou zacházeno. Máma to měla těžké ve škole a o tom, že by se stala zdravotní sestrou, jak chtěla, nemohlo být ani řeči.

A táta? Ten zase může vyprávět o undergroundu, navštěvoval koncerty zakázaných kapel, pamatuje legendární výstupy Plastic People of The Universe. Říká, že hudba to byla strašná, skoro se nedala poslouchat. Ale atmosféra byla prostě nenahraditelná.

Tohle je krátký příběh mých předků, v jiných větví mojí rodiny se dělo také mnoho zajímavého, ale neměl jsem to štěstí, že bych do oněch událostí nějak více pronikl.

Neváhejte, a zeptejte se rodičů a prarodičů, co zajímavého zažili. Možná budete mile překvapeni a jejich vyprávění si nic nezadá s knihami historiků. Pokud se dozvíte něco zajímavého (a já si jsem jistý, že to tak bude), neváhejte a pošlete mi (na e-mail jan.handl@historieblog.cz) příběh vaší rodiny. Rád ho zveřejním.

Kniha: Podivuhodné příběhy druhé světové války

Knihu Podivuhodné příběhy druhé světové války jsem si z portfolia e-shopu Megaknihy.cz vybral jako první k recenzi záměrně. Měl jsem jí vyhlédnutou již dříve, protože mě neznámé příběhy a události spojené s druhou světovou válkou dlouhodobě zajímají.

Podivuhodné příběhy druhé světové války

Autor Jesús Hernández své dílo sebraných zajímavostí rozdělil na několik kapitol, například o válce na zemi, ve vzduchu nebo na příběhy týkající se zvířecích aktérů války. Musím uznat, že o většině informací z knihy jsem neměl tušení, jde opravdu o výběr méně známých skutečností, z nichž většinu lze s klidem označit za podivuhodné.

Španělský autor je poměrně plodným novinářem a autorem knih o vojenské historii, ve svém bádání se věnuje zajímavostem, o kterých laická veřejnost příliš neví. V knize jsem se dozvěděl množství informací, kterými lze okořenit debaty o historii druhé světové války, rád bych se o některé z nich podělil se čtenáři této recenze.

Zaujal mě například příběh malíře Picassa, který se během války zdržoval v Paříži a často přicházel do styku s německými okupanty. A věděli jste, že britský ministerský předseda Churchill byl vášnivým malířem? Svůj obraz dokonce věnoval americkému prezidentovi Rooseveltovi.

Z historek o zvířatech ve válce vystupuje příběh polského vojenského medvěda Wojtka, který se svojí jednotkou prošel těžkými boji, se svými kamarády popíjel pivo a dokonce měl vojenskou legitimaci, zřízenou proto, aby se při evakuaci dostal na loď. Wojtek skončil v ZOO ve Skotsku, kde se dožil na mědvěda poměrně úctyhodných dvaadvaceti let. Kuriozně působí informace o tom, že několik stovek německých tanků na východní frontě odstavily žravé myši, když sežraly izolaci u drátů.

O nechuti Stalina létat se napsalo dost, až do roku 1943 do letadla ze strachu z nekvalitných sovětských výrobků nevstoupil. Zajímavé je, že inovace v sovětském leteckém průmyslu brzdil strach inženýrů ze selhání. Když totiž prototyp havaroval, jeho konstruktér byl popraven.

Jako zcela novou věc vnímám informaci o tom, že Švédsko v době útoku Německa na Norsko mělo munici jen na jednu minutu protiletadlové palby… Zajímavé jsou i informace z pozadí německé válečné propagandy. Ta tvrdila veřejnosti, že americké bombardéry vedou nad Německo gangstaři z Chicaga, tedy ti nejtěžší zločinci. Tuto fámu podpořila havárie posádky, které měla na bundách vyšito “Murder Inc”.

Čtenář se dozví i něco o pověstných Hitlerových dálnicích, dojemné příběhy jednotlivců na frontě, o tom, jaký byl za války jídelníček na všech stranách konfliktu. Nechybí ani perlička, že známé pytlíky na zvracení byly vynalezeny pro výsadkáře, kterým se při akcích často udělalo nevolno a znečistili nejenom letadlo, ale i svoje uniformy, což pak při bojích na zemi mohlo působit zvláštně… Autor ani nijak nezastírá fakt, že vojevůdci i běžní vojáci často propadali alkoholu. Dozvíme se i o dost omezené lékařské péči a propagandě pomocí filmového plátna.

Kniha je kuriozitami a zajímavostmi doslova prošpikovaná. Kladně hodnotím fakt, že mnohdy jde o příběhy na půl stránky, bez zbytečných příkras a omáčky kolem. Přesto je ale tato kniha nadmíru čtivá, čtenáře chytí a nepustí. Pokud tedy chcete vědět o druhé světové válce trochu víc, tak směle do toho!

Blog pro příznivce historie. Novinky, objevy, fotky, videa, infografiky, recenze, tipy, výlety, rozhovory, archivy…