Audiokniha: Sestřelen

Jako malý kluk jsem měl trochu jiné hrdiny z RAF. Josefa Františka, Sašu Hesse, Emila Fechtnera, Václava Bergmana a mnoho dalších. Prostě hrdinové z 310. perutě a esa Bitvy o Británii, to byla moje parketa. Františka Fajtla jsem na rozdíl od dříve jmenovaných nemiloval. Přišlo mi divné, že se v roce 1944 dobrovolně přesunul do Sovětského svazu a vedl československý stíhací pluk na pomoc Slovenskému národnímu povstání.

František Fajtl - Sestřelen

Po válce František Fajtl netrpěl tak moc, alespoň se mi to jako dvanáctiletému klukovi tak zdálo. Mohl za komunistů psát knihy o tom, co za války prožil. Naštěstí jsem zestárl a zmoudřel, takže teď uznávám i Fajtla, Peřinu a stovky dalších, mnohem méně známých hrdinů.

Od Františka Fajtla jsem nic nepřečetl, ani jeho knihu Sestřelen, kterou jsem nyní dostal k recenzi ve formě audioknihy. Poslouchal jsem tedy příběh, který jsem znal jenom zprostředkovaně. V květnu roku 1942 se František Fajtl po vzdušném souboji dostal na zem, na francouzské území okupované Němci. Rozhodl se, že se jen tak nevzdá a zkusí se přes neokupovanou část Francie a Španělsko dostat zpět do Británie, ke své jednotce.

Cesta mu trvala mnoho dní, narazil na lidi, kteří mu pomohli i na ty, kteří ho nahlásili německým úřadům. Audioknihu načetl můj oblíbenec Jiří Ornest, příběhu dal spád a dramatičnost, které už tak nebylo málo. František Fajtl je zručným vypravěčem, a i když kniha Sestřelen byla jedním z prvních textů, co napsal, stojí za to.

Fajtl vzpomíná na dobu, kdy musel zmizet z republiky, protože se rozhodl, že okupací Československa jeho účty s Němci nejsou vyrovnány. Popisuje svůj útěk od místa svého nouzového přistání ve Francii až po návrat do Anglie. Šel mnoho dní pěšky, jel i vlakem, skončil v internačním táboře ve Španělsku a nakonec měl to štěstí, že mohl z Gibraltaru odletět do Anglie za svými spolubojovníky.

Asi nejdojemnější částí knihy je její závěr, když Fajtl cituje zápis z kroniky jeho anglické 122. perutě po jeho zmizení. Jeho kamarádi si mysleli, že se už nikdy nevrátí a v kronice se tak s ním vlastně rozloučili, Fajtl měl pak možnost si svůj stručný nekrolog přečíst.

Audiokniha trvá necelé čtyři hodiny (a stojí 249 Kč) a jak již bylo řečeno, Fajtl je skvělým vypravěčem a ani na minutu nenechá čtenáře (a posluchače) v klidu. Kromě spádu jsem ocenil i krátké odbočky týkající se života pilotů a dění v okupované Francii. Jde vlastně o literaturu faktu či deník, tedy žánry, které mám ještě o trochu radši než prózu. Na Františka Fajtla se už dávno nekoukám skrz prsty, naopak. Mám ho rád stejně jako všechny ostatní hrdiny. Možná ještě o trochu víc, jelikož ho s klidem zařadím i mezi spisovatele.

Mrkněte se také na oficiální text k audioknize od distributora:

Sestřelen – audiokniha popisuje dramatický příběh čs. válečného stíhače, který se nevzdal. Autorem je generál František Fajtl. Čte Jiří Ornest.

Nositel čtyř čs. válečných křížů a britského Distinguished Flying Cross, Rytíř francouzské čestné legie, nositel sovětského Řádu za vítězství a mnoha dalších vyznamenání generál František Fajtl nám zanechal úžasné literární svědectví. Ve své první knížce Sestřelen vylíčil své válečné dobrodružství, které nás nepřestává fascinovat. 5. května 1942 byl se svým spitfirem sestřelen nad okupovanou Francií. Přestože byl po nouzovém přistání v poli obklíčen Němci, podařilo se mu uniknout. Československý pilot v britské uniformě se proměnil v pěšáka a s pomocí francouzských venkovanů potom v civilistu, který dokázal projít Francií až k Pyrenejím, překonat je a skončit svou jednoměsíční pouť ve Španělsku. K překvapení kamarádů, kteří už se s ním v duchu rozloučili a rozebrali si jeho věci, se vrací do Anglie a znovu usedá do letadla. Rytíř válečného nebe František Fajtl nebyl postavou velký. To bylo pro těsnou kabinu spitfirů výhodné. Je však bezesporu velkou postavou lidského zápasu o svobodu.
Zdeněk Svěrák

Píše se květen 1942 a druhá světová válka trvá už plných jedenatřicet měsíců. Anglie má za sebou největší leteckou bitvu v dějinách a Královské letectvo teď už nejen brání britské výsostné území, ale vstupuje proti německé Luftwaffe do ofenzivy. Je to zásluha také letců neanglických národností – Poláků, Belgičanů, Kanaďanů i dalších mužů z Evropy i světa; a také Čechoslováků. Jeden z nich – tehdy devětadvacetiletý František Fajtl – je na jaře 1942 plnoprávným členem RAF v hodnosti squadron leader – majora; létá na britské stíhačce Supermarine Spitfire a ze základny Hornchurch vodí do boje svou dvanáctičlenou letku 64. perutě Královského letectva; jsou v ní belgičtí i britští piloti. Létají na tzv. sweeps – svípy (česky doslova zametání). A jak by ne, zvláště za Kanálem je plno okupantského smetí a spitfiry jsou výbornými košťaty. Jiným obvyklým úkolem bývá ochranný doprovod tzv. velkých bratrů – bombardérů.

Tak je tomu i 5. května 1942, kdy je cílem mise francouzské nákladové nádraží v Lille. Z májového operačního letu se však František Fajtl nevrací; ne, nikdo jeho letadlo neviděl hořet nebo padat, ale to ještě nic neznamená. Mezi šťastnými navrátilci z mise na Lille není. Jeho jméno je na tabuli v seznamu letců opatřeno poznámkou – missing – nezvěstný. Takových jmen je tam už celá řada, po čase k onomu hrozivému slůvku obvykle ještě pověřená ruka připíše probably killed – pravděpodobně zabit. Ale to není díkybohu Františkův případ; a čert vem, že tentokrát mnoho nechybělo. Alespoň dnes. A co bude zítra? Kdo to může ve válce s jistotou říci? Český pilot je v tom květnovém dni živ a zdráv, je na pevné zemi. Ve vzduchu zasažený a hořící letoun nakonec uhasila kyprá jarní hlína francouzského políčka, které tentokrát posloužilo jako místo nouzového dosedu. Ano, na nepřátelském okupovaném území. A co dál? To už záleží jenom na Františkových dovednostech, silách, důmyslu…a štěstí! Jak zní ona slova, která k situaci patří, ta slova, která se František Fajtl naučil už kdysi v československé letecké škole? „Vojenský mrav ukládá sestřelenému letci povinnost pokusit se všemi prostředky uniknout nepříteli a dostat se zpět ke své nebo některé jiné spojenecké jednotce. Pouze v případě zranění nebo nemoci může zůstat ukryt delší dobu v cizí zemi…“ 

Když jsem připravoval Fajtlův text k natáčení, měl jsem od začátku jasno o jeho interpretovi. Jiří Ornest patří mezi ty zkušené rozhlasové (neviditelné) herce, kteří si od první chvíle získají posluchačovu pozornost. Dokáže vnímat souvislosti i citlivě zacházet s těmi několika málo výrazovými prostředky, které samota rozhlasového studia nabízí, ale především – přesně je dávkovat. Pokud se vám bude zvuková podoba jednoho z nejpozoruhodnějších textů Františka Fajtla líbit, je to nepochybně i zásluhou Jiřího Ornesta.
Luboš Koníř, režisér

Co mají společného Elvis, Schwarzenegger a Eastwood?

Narazili jste někdy na informace o tom, že vaši oblíbení herci, sportovci nebo politici sloužili své vlasti v armádě? Hlavně v západním světě se to dost řeší a fanoušci hvězd jsou na své oblíbence náležitě hrdí. A do mnohých z níže zmíněných byste to určitě neřekli…

Elvis Presley v armádě

Zdroj fotky: http://www.usvetsinc.org/honoringheroes/portfolio/item/elvis-presley/

V armádě byl po studiích americký herec Alan Alda, známý z MASHe. Hugh Hefner, zakladatel Playboye, začínal v armádě a bavil se kreslením karikatur do armádního časopisu. Hudebník Jimmy Hendrix v kasárnách oblažoval své spolubydlící hrou na kytaru, zpěvák Tony Bennett oblékal uniformu na konci druhé světové války.

Komik Bill Cosby sloužil u zdravotníků na válečné lodi, Chuck Norris byl v letectvu jako mluvčí a je aktivním veteránem. Mel Brooks se za války zabýval zneškodňováním min, zpěvák Elvis Presley sloužil v roce 1960, Henry Fonda byl u námořnictva. Mnoho známých amerických herců prožilo alespoň část druhé světové války v zámoří a někteří se aktivně účastnili bojů. Strýček Sam pobláznil celé Spojené státy americké, i celebrity se hlásily dobrovolně. Třeba megastar Clark Gable byl střeleckým instruktorem v roce 1943, všechny tyto hvězdy přispívali svým pobytem na frontě i jinak, využívala je americká propaganda.

Pozadu nezůstávali ani sportovci, baseballista Red Sox Ted Williams létal jako stíhač ve druhé světové válce i v Koreji. Herec a pozdější americký president Ronald Reagan sloužil u dělostřelectva, herec Charlton Heston létal na bombardéru B-25 jako střelec. Herec Tom Selleck hlídal v uniformě Kalifornii, Sidney Poitier vstoupil do armády dobrovolně dokonce v šestnácti letech, svůj pravý věk při odvodu zamlčel.

Krasavec Steve McQueen vstoupil do námořnictva po válce a jako správný rebel byl i několik desítek dní ve vězení, ale také se stal strážcem presidenta Trumana na jeho jachtě. Skot Sean Connery se před svým triumfem v Hollywoodu stal námořníkem (v šestnácti letech), komik Tony Curtis byl zasažen japonským útokem na Pearl Harbour natolik, že se nechal naverbovat na ponorku.

Arnold Schwarzenegger prošel rakouskou armádou, v osmnácti letech musel narukovat jako všichni stejně staří Rakušané. Korejský rapper Psy má také zkušenosti ze zelené uniformy. Asijské celebrity se také často mohou chlubit s armádnímu zkušenostmi. Když už jsme u rapperů, tak populární ICE-T si místo života na ulici a obchodu s drogami vybral službu na Havaji, herec Mr. T. byl dokonce u vojenské policie, a to hned po škole.

Herec a režisér Clint Eastwood v roce 1951 dokonce přežil leteckou nehodu, stroj, ve kterém letěl, ztroskotal v Pacifiku. Eastwood utrpěl těžké zranění, ale přežil a později se mohl stát hvězdou westernů.

Zdroje:

http://parade.com/10421/parade/16-stars-you-didnt-know-served-in-the-military/

http://list25.com/25-celebrities-who-risked-their-lives-serving-in-the-military/

http://www.businessinsider.com/celebrities-who-were-in-the-military-2013-11?op=1

Výstava: Rudolfínští mistři – díla dvorních umělců Rudolfa II. z českých soukromých sbírek (12. 11. 2014 – 29. 3. 2015)

Muzeum hlavního města Prahy pořádá od 12. 11. 2014 do 29. 3. 2015 výstavu Rudolfínští mistři – díla dvorních umělců Rudolfa II. z českých soukromých sbírek.

Aachen, Diana

Jsou na ní vystaveny obrazy, sochy a grafiky, které byly kdysi součástí sbírek Rudolfa II. (1552–1612) na Pražském hradě. Po císařově smrti byly však jeho vzácné poklady rozptýleny do celého světa a jsou dnes součástí evropských a amerických galerií a muzeí. Rudolfínská díla, která se v minulosti dostala do soukromých sbírek, se čas od času objevují na světových aukcích.

Tam je často kupují také čeští sběratelé. Jejich zásluhou se tak vracejí do Čech umělecká díla, která tvořila významnou součást národního kulturního dědictví a nyní ho opět obohacují. Souborně budou tato díla, zakoupená na aukcích v posledních patnácti letech, zpřístupněna veřejnosti poprvé.

Vystavena jsou díla Bartholomea Sprangera, Hanse von Aachena, Josepha Heintze st., Pietera Stevense, Dirka de Quade van Ravesteyn, Matthiase Gundelacha, Adriaena de Vries, několik zajímavých dosud anonymních rudolfínských děl a také soubor grafických listů. Muzeum hlavního města Prahy doplnilo výstavu o několik exponátů ze svých sbírek.

Zdroj: http://www.muzeumprahy.cz/tiskove-zpravy/

Ztráty v první světové válce, Rakousko – Uhersko 90 %…

Mrkněte se na zajímavou tabulku ukazující ztráty účastníků první světové válce. Důležitý je hlavně poslední sloupeček s procenty ztrát jednotlivých národů.

Ztráty v první světové válce

V případě Rakousko – Uherska podle těchto dat činily ztráty 90 %. Ve ztrátách jde o součet mrtvých, raněných, zajatých a pohřešovaných. Mobilizováno bylo 7 800 000 mužů, ve ztrátách je počítáno 7 020 000 mužů.

Naopak Japonsko z osmi set tisíc mobilizovaných můžů ztratilo něco přes tisícovku… Celkové válečné ztráty byly vyčísleny na 57,5 % z celkového počtu pětašedesáti milionů mobilizovaných mužů.

Zdroj tabulky: http://universalium.academic.ru/294791/Armed_forces_mobilized_and_casualties_in_World_War_I

Používáte historismy, archaismy a anachronismy?

Omlouvám se za tento stručný exkurz, který by se spíše dal označit za lingvistickou odbočku. Myslím si ale, že na blog o historii osvětlení těchto tří slov patří. Při debatě s kamarády jsem si uvědomil, že několik zdánlivě jasných pojmů se mi plete a nesprávně překrývá. Podíval jsem se tedy na pojmy historismus, archaismus a anachronismus podrodněji, z pohledu vědců, kteří jsou ve výkladu slov, které pro laika znamenají to samé, až mrazivě přesní.

Historismy jsou podle webu Moje čeština pojmenování, která označují již dávno zaniklé věci. Pojmenovávají předměty, povolání a další skutečnosti, které dříve existovaly, postupem času však zanikly a dnes se s pojmenovávanou skutečností už v reálném životě nesetkáme. Například v hodinách dějepisu, kdy se učíme o husitech, se setkáváme se slovy jako řemdih, halapartna či palcát.

Archaismy jsou v podstatě zastarávající pojmenování, která ustupují novým výrazům, které se stávají v běžné řeči používanějšími, obvyklejšími. Pro lepší představu si můžeme archaismy představit jako vůdce smečky lvů, který ve stáří uvolní své místo mladšímu nástupci. Podobně fungují také jednotlivá slova naší slovní zásoby. Některé staré výrazy neobstojí v konkurenci nových slov a ustupují do pozadí. Archaismy byly zkrátka novými slovy vytlačeny z centra slovní zásoby a přestaly být téměř používány. Archaismy označují (oproti historismům) věci a skutečnosti, které ještě existují, pouze pro ně máme vžitý už jiný výraz (slovo). Jde apříklad o slova drahný, anžto, kráčet nebo šenkýř.

Poslením výrazem, který stojí možná trochu mimo “konflikt” mezi historismem a archaismem je anachronismus. Anachronismus je podle Wikipedie umístění nějaké věci, představy nebo jevu do jiné doby než té, kam skutečně patří. Může znamenat také přežitek, zastaralý zvyk nebo názor. Jde tedy spíš o záležitost literatury a umění než jazykovědy. Ale uznávám, že plést se to může.

Pokud tedy používáte zastaralá slova a starou mluvu, využíváte archaismů. Když debatujete o husitech a vyjmenováváte jejich výzbroj, vyslovujete historismy. Většinou tedy používáme archaismy – slova, která se v dnešním jazyku normálně nepoužívají. Archaismů přibývá, z nedávné doby tam spěje třeba výraz “disketa”, která je svým způsobem novým archaismem i historismem.

Výstava: 175 let českých železnic (4. 11. – 31. 12. 2014)

Když 6. června 1839 poprvé přijel z Vídně na břeclavské nádraží vlak tažený parní lokomotivou, znamenalo to spojení našich zemí novodobou železnicí s okolní Evropou a začátek velkých společenských změn, které v následujícím období vybudování železniční sítě českým zemím přineslo. Letošní 175. výročí přelomové události připomíná výstava v Národním technickém muzeu.

Logo Národní technické muzeum

Železniční dopravě od 19. století až po současnost je věnováno dvacet velkoplošných panelů doprovozených textovými a fotografickými publikacemi. Výstavu rovněž doplňují historické exponáty se železniční tématikou. Jsou zde také instalovány projekce s prezentačními materiály Správy železniční a dopravní cesty, jež se podílela na realizaci výstavy, a dalších partnerů. Současnou železniční techniku reprezentuje například unikátní bezstykový spoj koleje používaný dnes na koridorových tratích, po kterých se vlakové soupravy pohybují rychlostí až 160 km/h.

Výstava, která je koncipována jako putovní, byla zahájena v budově Českého rozhlasu v Praze, následně se přesunula do auly Dopravní fakulty Jana Pernera Univerzity Pardubice a zakončena je v Národním technickém muzeu v Praze.

Cílem výstavy je tedy připomenutí letošního 175. výročí existence železnice v českých zemích. Usilujeme ale nejen o to prezentovat minulost a historické exponáty, ale chceme představit železnici i jako perspektivní způsob dopravy.

Zdroj: http://www.ntm.cz/aktualita/411-3112-2014-175-let-ceskych-zeleznic

Blog pro příznivce historie. Novinky, objevy, fotky, videa, infografiky, recenze, tipy, výlety, rozhovory, archivy…