Audiokniha: Zatím dobrý – Mašínovi

Audioknihu Zatím dobrý – Mašínovi načetl z originálního románu Jana Nováka Jiří Ornest. Nejdříve je potřeba podotknout, že nejde o literaturu faktu, ale o prózu podle vyprávění hrdinů příběhu, který lze s klidem označit za neuvěřitelný.

Zatím dobrý - Mašínovi

Začátkem padesátých let minulého století se dala dohromady parta českých mladíků, kterým komunismus moc nevoněl. Chtěli bojovat za svobodnou republiku, chtěli utéct za hranice, vstoupit do americké armády a ze své země komunisty vyhnat. Jejich působení bylo podle mnohých sporné, před a při svém útěku do Západního Berlína totiž zabíjeli. Esenbáky, východoněmecké vojáky, ozbrojeného účetního…

Jejich příběh je z jako amerického filmu. V Československu řádili jak černá ruka, ozbrojili se a vydali se na dlouhou cestu, během které je v komunistickém východním Německu naháněly desítky tisíc vojáků. Josef Mašín, Ctirad Mašín a Milan Paumer se nakonec po mnoha týdnech do západního Berlína probojovali. Zázrakem přežili masivní zásahy bezpečnostních složek, zažili dobrodružství, které by vydalo na mnohem tlustší knihu, delší audioknihu a nebo i mnohadílný televizní seriál.

Audiokniha je zpracována bez zbytečných efektů, ale hlas Jiřího Ornesta obstará vše podstatné. Jiří Ornest je jedním slovem skvělý. Zdá se, že si vzal příběh za svůj, prožívá ho, posluchače napíná. Těžko si mohu představit lepší zpracování. A když je dobrý příběh, kniha i její audio zpracování, výsledek je prostě bezchybný.

Jiří Ornest perfektně načetl dramatické rozhovory uprchlíků, a umím si představit, že opravdu tak nějak debaty probíhaly. Mašíni a jejich spolubojovníci nejednali v rukavičkách a rozhodně nemluvili jako salónní gentlemani.

Zajímavé je, že začátek audioknihy se věnuje osudům rodiny během druhé světové války. Josef Mašín, otec bratrů Mašínů, byl totiž významným protinacistickým odbojářem a členem skupiny “Tři králové”. Posluchač se tak dozví, jak byli Mašíni vychováváni a proč vlastně tolik lpěli na tom, aby žili ve svobodné zemi. Jejich otec nenáviděl nacisty, oni sami komunisty.

Audiokniha Zatím dobrý – Mašíni nabízí skoro devět hodin napínavého a dobrodružného příběhu. Jde o ideální zábavu na dovolenou, během několika dnů prožijete dramatický útěk spolu s hlavními hrdiny. Nebude se vám chtít přestat poslouchat, příběh vás zcela pohltí. Cena 249 Kč je adekvátní.

_____________

Za pozornost stojí i oficiální text distributora:

Zřejmě žádná událost z našich moderních dějin nevyvolává tolik otazníků a protikladných soudů jako „případ“ bratrů Mašínových. Jaké stanovisko zaujmout k tomu, co se tehdy stalo?

Kniha Jana Nováka Zatím dobrý je bezesporu strhující četba. Napínavý příběh, hrdinové, dobrodružství. Ti hrdinové jsou navíc postavami našich nedávných dějin a jsou vylíčeni kladně, bez dvojznačností, ironie, skepse. Takový přístup je přece docela zvláštní a neobvyklý. Většinou se na naše vlastní dějiny díváme raději s nadhledem a odstupem.

I když posluchače příběh bratří Mašínů a především jejich útěk na západ a takřka neuvěřitelně dobrodružná anabáze přes východní Německo uchvátí a nadchne, neměli by zapomínat, že jde o román, o fikci. V nekonečných sporech o bratry Mašíny a význam jejich odbojové činnosti proti komunistickému režimu jakoby někteří novináři či politici znali právě jen verzi, kterou podává Jan Novák. On je ovšem spisovatel a má plné právo na autorskou licenci a na výstavbu příběhu tak, jak uzná za vhodné.

Že Jan Novák takřka ve všem líčí příběh bratří Mašínů podle memoárů, které oni sami napsali a podle rozhovorů, které poskytovali, a navíc ještě leccos přikrášluje, je zkrátka jeho autorská metoda. Měřítkem může být jen dílo samotné a jeho literární kvalita. Jenomže jeho kniha těžko může být chápána jako slovo k debatě o našich dějinách. I když ambice autorova asi taková byla a trochu na zapřenou se v aktuální diskusi o bratrech Mašínech angažuje také. Svědčí o tom například úvahy a vnitřní monology, jež nechává projít hlavou svým hrdinům a v nichž oni jakoby už tehdy, na počátku padesátých let v duchu shledávají argumenty na obranu svých skutků a vypořádávají se s kritickými hlasy, jež ve skutečnosti zazní v diskusích vedených o čtyřicet nebo padesát let později. Ve skutečnosti totiž leccos bylo trochu jinak, než jak na to bratří Mašínové po letech vzpomínali a jak to Jan Novák vypráví. Opravdu zainteresovaný čtenář nebo posluchač o tom může najít řadu informací v dnes již skutečně rozsáhlé „mašínovské“ historiografii.

Bratři Mašínové, Milan Paumer a další jistě byli odhodlaní a nebojácní lidé, rozhodnutí postavit se komunistickému režimu (a velmi pravděpodobně opravdu i dostát pověsti a památce svého otce). Že ale jejich konkrétní činy režimu žádné velké škody nezpůsobily a že debata o etickém rozměru jejich akcí a o mrtvých, kteří jejich činnost provázejí, je zcela legitimní a rozhodně neznamená popírání oprávněnosti odporu proti komunismu včetně odporu ozbrojeného, by snad mohlo být také uznáno. Jejich útěk do západního Berlína ovšem skutečně mimořádnou událostí byl a ve své době také vyvolal přiměřenou pozornost. Byl ovšem více než čím jiným projevem a výsledkem těžko uvěřitelné neschopnosti a naprostou blamáží východoněmeckých policejních sil. Odhodlanost a nebojácnost uprchlíků v tom příběhu jistě ale hrála také důležitou roli.

Jsou tedy bratři Mašínové a jejich spolubojovníci nutně takovými ikonami boje proti komunismu, za jaké je mnozí – a jistě i oni sami sebe – považovali a považují? Spíše ne. To ale neznamená, že je takovými nemůže ve svém románu vidět spisovatel a už vůbec to neznamená, že se takový román dobře nečte – nebo neposlouchá.

Výstava: Rituály smrti (31. 10. 2014 – 20. 9. 2015)

Smrt mnoho z nás bere jako obávaný moment ukončení radostného a naplněného života. Chápou to však takto i lidé v jiných kulturách? Výstava s názvem Rituály smrti v Náprstkově muzeu ukáže, jak smrt vnímaly velké starověké civilizace i současné kultury v různých částech světa.

Výstava Rituály smrti

Smrt nebyla a není jen děsivým koncem. Někde se na ni lidé připravují celý život, jinde je jen jedním z mnoha momentů neustálého koloběhu životů. Ani pohřební obřady nejsou vždy smutné a vážné. Naopak, musí se pořádně oslavit. A zatímco někde zemřelý dostává bohaté dary na svoji další cestu, jinde je mrtvé tělo jen přítěžkem. A bát se zemřelých? Někde přicházejí s chutí strašit živé, jinde však jen žadoní o pokrmy a vodu, kterých se jim v posmrtném stavu nedostává.

Mezi vystavenými vzácnými exponáty vynikají preparované lidské hlavy zvané tsantsy z Ekvádoru, lebka předka domodelovaná hlínou a zdobená lasturami z Nové Guinee, japonská plastika stařeny sedící u řeky Zapomnění nebo indická malba obřadu Satí, rituálního sebeupálenívdovy na pohřební hranici manžela.

Otevírací doba a vstupné: Náprstkovo muzeum asijských, afrických a amerických kultur, Praha 1

Zdroj: http://www.nm.cz/Naprstkovo-muzeum/Vystavy-NpM/Ritualy-smrti.html

Diskuze: Jak se psalo o sametové revoluci do Washingtonu (6. 11. 2014)

Jak se psalo o Sametové revoluci do Washingtonu? A jaké mělo velvyslanectví kontakty s českými disidenty a vládními představiteli? A jak reagovalo na studentské protesty 17. listopadu? Diskuze s americkými diplomaty, kteří působili v roce 1989 v Praze.

Kdy: 06.11.2014 – 18:00 – 19:30
Kde: Americké centrum, Tržiště 13, Praha 1 – Malá Strana
Vstup: Volný

V panelu zasedne bývalý vicekonzul Robert Kiene, velvyslanec Cliff Bond, který v roce 1989 působil jako politický tajemník, Michele Bond, jež pracovala na konzulárním oddělení a další.

Diskuze proběhne v angličtině, přihlásit se můžete zde.

Sdružení bývalých politických vězňů protestuje proti exhumaci faráře Toufara

Sdružení bývalých politických vězňů SBPV protestuje proti zamýšlené neetické exhumaci na Čestném pohřebišti popravených a umučených politických vězňů v Praze – Ďáblicích. Pokud by se konala exhumace jedné z obětí, musí se zároveň přistoupit k exhumaci, identifikaci a pietnímu uložení ostatků všech osob i v ostatních hromadných hrobech, aby nedošlo k degradaci piety ostatních obětí komunismu.

Sdružení bývalých politických vězňů SBPV se seznámilo z médií se záměrem Rady hl. m. Prahy exhumovat ostatky umučeného kněze římskokatolické církve P.Josefa Toufara v areálu Čestného pohřebiště politických vězňů III. odboje na Hřbitově Ďáblice.

Připomínáme, že pietní místo bylo zřízeno úsilím našeho zemřelého předsedy Stanislava Stránského, dalších politických vězňů a doc. ing. Jiřího Nedomy, CSc., po roce 1990, jako symbolické místo odpočinku našich sester a bratrů popravených a umučených komunistickým terorem v 50. letech.

Vzhledem ke skutečnosti, že exhumace ostatků Otce Toufara bude vyžadovat manipulaci s dalšími lidskými ostatky, mezi nimiž je také řada zavražděných komunistickým režimem, nelze k exhumaci přistoupit bez souhlasu příbuzných těchto obětí. Byl by to neetický, necitlivý a velmi politováníhodný čin a naše organizace je tímto záměrem velmi pobouřena. Pokud by se konala exhumace jedné oběti, musí se zároveň přistoupit k exhumaci a identifikaci lidí v ostatních hromadných hrobech, aby nedošlo k degradaci významu ostatních obětí komunismu.

Žádáme proto upustit od záměru exhumace a nerušit klid zde odpočívajících nebo provést kompletní exhumaci všech obětí pohřbených v hromadných hrobech. Jejich ostatky identifikovat a vrátit jejich rodinám nebo pietně individuálně pohřbít. Taková celková exhumace by se měla financovat z finančních prostředků bývalých členů KSČ, která tato zvěrstva prováděla, monopolizovala si moc ve státě a nese tak plnou odpovědnost.

Ladislav Bergmann

Předseda

SBPV – sdružení bývalých politických vězňů

Na Bělidle 34, 159 00 Praha

info@politicti-vezni.cz

Zdroj: http://www.politicti-vezni.cz/tiskova-zprava-2/

Sponzorovaný hosting od WebSupport.cz

Výstava: Peníze a umění (5. 11. 2014 – 15. 2. 2015)

Výstava Peníze a umění v Muzeu české loutky a cirkusu v Prachaticích se věnuje uměleckým dílům s tematikou peněz, ukazuje však také to, jakým způsobem funguje tzv. komerční umění.

Vlasta Burian - Thymolin

Umělci zpracovávali téma peněz odnepaměti. Posedlost majetkem, hraničící s šílenstvím, zobrazili již antičtí dramatici Menandros a Plautus ve svých hrách Dědek a Komedie o hrnci, později na ně navázal Molière se svým Lakomcem. Konflikt mezi morálkou a penězi můžeme nalézt také ve slavných českých hrách Strakonický dudák a Maryša či v opeře Prodaná nevěsta.

Samo umění se však často stávalo a stává předmětem obchodu a požadavky trhu ovlivňují jeho podobu. V rámci tzv. komerčního či zábavního umění není jediným cílem vytvoření umělecké hodnoty, ale také dosažení spokojenosti co největšího počtu klientů. Vznikají proto díla vysoké řemeslné kvality, která upoutávají zákazníky mistrně zvládnutou formou (dech beroucími efekty, brilantními výkony), na druhou stranu ovšem někdy postrádají rafinovanější či závažnější sdělení.

Výstava se koná v Prachaticích: Muzeum české loutky a cirkusu, Velké náměstí 43, 383 01 Prachatice

Zdroj: http://www.nm.cz/Hlavni-strana/Pripravujeme-HM/Penize-a-umeni.html

Josef František se do “vybrané” společnosti nedostal…

V úterý proběhlo každoroční předávání státních vyznamenání, prezident Zeman ocenil zpěvačky, režiséry, ale i lidi, kteří si to podle mě opravdu zasloužili. Letos jsem přenos z Pražského hradu sledoval pečlivě. Podle informací z Ministestva obrany byl totiž mezi kandidáty na vyznamenání Řádem Bílého lva i Josef František, stíhací eso RAF.

Josef František

Zdroj fotky: praha14.cz

Josef František byl navržen a o tom, zda řád dostane, měl rozhodovat prezident, respektive jeho administrativní aparát. Těšil jsem se, že to František “dostane”, že za něj řád přebere někdo z potomků, případně nějaký historik, pokud by se potomci nenašli. Těšil jsem se, že jeho jméno zazní v přímém přenosu, že ceremoniář nebo rovnou prezident zmíní jeho zásluhy, že mu bude pogratulováno k nedávným nedožitým stým narozeninám. Těšil jsem se, že se o Josefu Františkovi dozví další lidé, kteří o něm a jeho zásluhách nikdy před tím neslyšeli.

Byl jsem jako na trní. Byl jsem i tak trochu dojatý a těšil jsem se, že budu psát o tom, že se hrdina František konečně dočká ocenění, které si bezesporu zaslouží. Během přenosu mi došlo, že budu zklamaný – řády a medaile dostávali lidé, kteří si to podle mého názoru zasloužili. A lidé, u kterých mi zůstával rozum stát.

Pak jsem si zkusil představit, jaké by to bylo, kdyby Josef František řád dostal a byl by citován mezi těmi, o nichž si myslím, že na slavnostním večeru byli omylem. Voják, který zemřel za vlast, by si zasloužil být oceněný po bohu jeho následovníků, kteří padli v Afghanistánu. To by mělo logiku a smysl. Ale spojovat ocenění pro Františka se sebeúspěšnější zpěvačkou nebo s hejhulou, který si pro medaili přišel ve sportovní bundě – to mi jaksi nesedí.

Věřím, že není všem dnům konec. Věřím, že za pár let bude na Hradě sedět člověk, jehož výběr vyznamenaných se mi bude líbit víc. A Josef František Řád Bílého lva dostane ve společnosti důstojné.

Pokud jste přenos nesledovali nebo nečetli seznam oceněných, tak zde je (podle hrad.cz):

Prezident republiky udělil Řád Bílého lva Siru Winstonu Churchillovi in memoriam za zvláště vynikající zásluhy ve prospěch České republiky.

Prezident republiky udělil Řád Bílého lva Siru Nicholasi Wintonovi za zvláště vynikající zásluhy ve prospěch České republiky.

Prezident republiky udělil Řád Bílého lva Robertu Ficovi za zvláště vynikající zásluhy ve prospěch České republiky.

Prezident republiky udělil Řád Bílého lva Franzi Vranitzkému za zvláště vynikající zásluhy ve prospěch České republiky.

Prezident republiky udělil Řád Tomáše Garrigua Masaryka Eduardu Harantovi za vynikající zásluhy o rozvoj demokracie, humanity a lidská práva.

Prezident republiky propůjčil Řád Tomáše Garrigua Masaryka Haně Hegerové za vynikající zásluhy o rozvoj humanity.

Prezident republiky propůjčil Řád Tomáše Garrigua Masaryka Karlu Krylovi in memoriam za vynikající zásluhy o rozvoj demokracie, humanity a lidská práva.

Prezident republiky propůjčil Řád Tomáše Garrigua Masaryka Miroslavu Zikmundovi za vynikající zásluhy o rozvoj humanity.

Prezident republiky udělil Medaili Za hrdinství Davidu Benešovi in memoriam za hrdinství v boji.

Prezident republiky udělil Medaili Za hrdinství Ivo Klusákovi in memoriam za hrdinství v boji.

Prezident republiky udělil Medaili Za hrdinství Jaroslavu Lieskovanovi in memoriam za hrdinství v boji.

Prezident republiky udělil Medaili Za hrdinství Liboru Ligačovi in memoriam za hrdinství v boji.

Prezident republiky udělil Medaili Za hrdinství Jaroslavu Mevaldovi za hrdinství v boji.

Prezident republiky udělil Medaili Za hrdinství Janu Šenkýřovi in memoriam za hrdinství v boji.

Prezident republiky udělil Medaili Za zásluhy Lucii Bílé za zásluhy o stát v oblasti umění.

Prezident republiky udělil Medaili Za zásluhy Daně Drábové za zásluhy o stát v oblasti vědy.

Prezident republiky udělil Medaili Za zásluhy Zdeňku Duběnkovi za zásluhy o stát.

Prezident republiky udělil Medaili Za zásluhy Pavlu Dunglovi za zásluhy o stát v oblasti vědy.

Prezident republiky udělil Medaili Za zásluhy Boženě Fukové za zásluhy o stát.

Prezident republiky udělil Medaili Za zásluhy Natalji Jevgenjevně Gorbaněvské in memoriam za zásluhy o stát.

Prezident republiky udělil Medaili Za zásluhy Carlu Horstu Hahnovi za zásluhy o stát v oblasti hospodářské.

Prezident republiky udělil Medaili Za zásluhy Zdeňku Jičínskému za zásluhy o stát.

Prezident republiky udělil Medaili Za zásluhy Antonínu Kalinovi in memoriam za zásluhy o stát.

Prezident republiky udělil Medaili Za zásluhy Ludvíku Kalmovi in memoriam za zásluhy o stát v oblasti hospodářské.

Prezident republiky udělil Medaili Za zásluhy Zdeňku Klanicovi in memoriam za zásluhy o stát v oblasti vědy.

Prezident republiky udělil Medaili Za zásluhy Georgi Aloisi Novakovi za zásluhy o stát.

Prezident republiky udělil Medaili Za zásluhy Věře Olivové za zásluhy o stát.

Prezident republiky udělil Medaili Za zásluhy Filipu Renčovi za zásluhy o stát v oblasti umění.

Prezident republiky udělil Medaili Za zásluhy Robertu Sedláčkovi za zásluhy o stát v oblasti umění.

Prezident republiky udělil Medaili Za zásluhy Josefu Štemberkovi in memoriam za zásluhy o stát.

Prezident republiky udělil Medaili Za zásluhy Josefu Toufarovi in memoriam za zásluhy o stát.

Prezident republiky udělil Medaili Za zásluhy Marii Vodičkové za zásluhy o stát.

Prezident republiky udělil Medaili Za zásluhy Leticii Vránové – Dytrychové za zásluhy o stát v oblasti hospodářské.

Lokality České republiky na Seznamu světového dědictví UNESCO

České dědictví UNESCO

Telč – Historické centrum (zapsáno v roce 1992)

Český Krumlov – Historické centrum (zapsáno v roce 1992)

Praha – Historické centrum (zapsáno v roce 1992)

Žďár nad Sázavou – Poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře (zapsáno v roce 1994)

Kutná Hora – Historické centrum, Chrám sv. Barbory, Katedrála Nanebevzetí Panny Marie v Sedlci (zapsáno v roce 1995)

Lednicko-valtický areál (zapsáno v roce 1996)

Kroměříž – Zahrady a zámek (zapsáno v roce 1998)

Holašovice – Vesnická rezervace (zapsáno v roce 1998)

Litomyšl – Zámek a zámecký areál (zapsáno v roce 1999)

Olomouc – Sloup Nejsvětější Trojice (zapsáno v roce 2000)

Brno – Vila Tugendhat (zapsáno v roce 2002)

Třebíč – Židovská čtvrť a bazilika sv. Prokopa (zapsáno v roce 2003)

Blog pro příznivce historie. Novinky, objevy, fotky, videa, infografiky, recenze, tipy, výlety, rozhovory, archivy…