Byli středověcí mniši opravdu obézní?

Moderní představu o tom, jak vypadali středověcí mniši, formují hlavně historické filmy a seriály. V Robinu Hoodovi vystupoval mnich, který holdoval jídlu a také podle toho vypadal. Jak opravdu vypadali středověcí mniši? Nepodlehli jsme tak trochu stereotypu, který nám do hlavy vtloukají média?

Obézní mniši

Podle studie “The ‘Obese Medieval Monk’: A multidisciplinary study of a stereotype” autorky Pipy Patrick byla obezita u mnichů opravdu častým jevem. Vyplývá to z výzkumu kosterních pozůstatků z okolí Londýna. Zkoumáno bylo 274 koster mnichů a autorka výsledky porovnávala s ostatními kosterními pozůstatky z regionu.

Mniši trpěli obezitou, respektive nemocemi, které jí provázejí, 3 – 6 krát častěji, než ostatní. Byli také vyšší a mohutnější než byl obvyklý průměr té doby. Strava mnichů byla obvykle tvořena hlavně bílkovinami a tuky.

Zdroj (včetně obrázku): http://www.medievalists.net/2014/09/18/medieval-monks-obese/

Pes jako sovětská protitanková zbraň

Už na začátku německé ofenzivy proti Sovětskému svazu v roce 1941 bylo jasné, že Rusové budou mít se zastavováním hitlerovských hord dost práce. Jak známo, Rusové byli v průběhu války pověstní tím, že jim na jednotlivci zrovna moc nezáleželo. O zvířatech ani nemluvě.

Jednou ze sovětských protitankových zbraní měli být psi. Byli cvičeni k ničení tanků. Psi byli trýzněni hladem a jejich páníčkové je učili, že jídlo najdou pod tankem nebo obrněným vozidlem. Pes byl vybaven asi desetikilovou minou, na zádech měl dvaceticentimetrovou dřevěnou tyčku směřující kolmo vzhůru, na jejím konci byla roznětka. Psi byli samozřejmě vyděšení německou palbou a často se vraceli ke svým, k tankům se jim moc nechtělo. Stávalo se, že psi hledali jídlo i pod ruskými tanky, prostě šlo o dost nevypočitatelnou zbraň, které mohla velmi jednoduše napáchat dost škody jejím vlastním “konstruktérům”.

Sověti tvrdili, že se jejich cvičeným psům podařilo zničit asi 300 německých tanků. O tomto čísle lze vzhledem k mnoha faktorům ovlivňujícím účinnost této “zbraně” úspěšně pochybovat.

Pes jako protitanková zbraň

Zdroj: http://listverse.com/2010/10/08/top-10-bizarre-weapons-of-world-war-ii/

Josef František by se dožil stovky. Jak se mohla vyvíjet jeho kariéra, kdyby nešťastně nazahynul?

Josef František byl velmi nadaným stíhacím pilotem, vlastencem a hlavně nespoutaným živlem, jehož nezkrotili nejenom velitelé v československé armádě a později v RAF. Ze soubojů nad Anglií v roce 1940 také vycházel neporažen. Osmého října 1940 zemřel při leteckém neštěstí.

Josef František

Narodil se před sto lety v moravských Otaslavicích. Sedmého října 1940 slavil šestadvacáté narozeniny v Anglii, jako hrdina Bitvy o Británii. Za předešlý měsíc sestřelil 17 německých letadel, do vzduchu se dostával několikrát za den, chyběla mu disciplína a jeho jediným cílem bylo dostat z oblohy co nejvíc letadel s hákovými kříži na křídlech. Jakmile se dostal nad kanál, oddělil se od svých polských kamarádů a začal lovit Němce. Povídá se, že u polské perutě byl nejenom kvůli tomu, že na začátku války utekl bojovat do Polska, ale i kvůli konfliktům s československými důstojníky.

Ve 303. polské peruti byl spokojený. Mohl si dělat co chtěl, po návratu ze své osamnělé mise dostal obvykle vynadáno, to bylo všechno. Jeho konto sestřelených německých letadel utěšeně rostlo, byl slavný. 7. října 1940 byl opět velitelem tlačen k tomu, aby si vzal dovolenou a jel si odpočinout. Možná se zrovna ten den rozhodl, že toho má dost. Měl narozeniny a patrně to řádně oslavil. Alkoholu se každopádně jako skoro všichni ostatní nevyhýbal. Druhý den vzlétl na misi, skoro jako vždy se oddělil a letěl lovit nad kanál.

Toho dne nebyl úspěšný. Při návratu havaroval a zabil se. Existuje mnoho dohadů o tom, proč se to stalo? Jedni tvrdí, že se zabil při akrobacii nad domem svojí anglické přítelkyně. To je patrně nesmysl, protože skončil mnoho kilometrů od domu svojí rusovlasé lásky.

Jak to bylo doopravdy, se už asi nikdy nedozvíme. Já osobně si myslím, že šlo o kombinaci únavy, strachu a zdravotních potíží. Únava tam jednoznačně hrála roli – létal prakticky nonstop, byl pod psychickým tlakem, mluví se o tom, že měl strach z pobytu na zemi. Jeho letiště bylo krátce před jeho smrtí bombardováno, cítil strach a bezmoc. Tedy pocity, které mu v kokpitu jeho Hurricanu byly cizí.

Zdravotní potíže nelze vyloučit. Když jsem se před mnoha lety bavil s Josefem Balejkou, Františkovým kamarádem, který s ním trávil čas v Polsku a stýkal se s ním i v Anglii, dozvěděl jsem se fakt, o kterém se nemluví a nepíše. František si prý stěžoval na krátkodobé poruchy zraku při změně výšky (a tedy i tlaku) při pilotování svého stroje. Co když toho osudného dne na chviličku přestal dobře vidět a právě to ho stálo život?

Josef František byl mimořádný letec i střelec. Tato kombinace z něj udělala skutečné eso. Můžeme jenom spekulovat o tom, co by se s ním dělo dál, kdyby nezemřel neporažen ke konci Bitvy o Británii. Já bych si dovedl představit následující scénář.

Oženil by se se svojí anglickou přítelkyní, po ukončení první operační tůry by cvičil nové piloty, samozřejmě polské. V roce 1942 by se opět vrátil do bojů, účastnil by se sweepů (útočných výpadů) nad Francii, připsal by si další vítězství. Stal by se velitelem jedné z polských stíhacích perutí RAF. Během své třetí operační várky by se stal šéfem polského wingu, to už v hodnosti Wing Commander.

Vedl by ho v roce 1944 během vylodění v Normandii. Postupem času by se ve své nedisciplinovanosti snažil krotit, ale přes zákazy nejvyššího velení RAF by občas sedl do kokpitu a vydal se na osamocený lov. Jeho sestřely by byly uznávány hlavně díky snímkům z jeho fotokulometu. Po přesunu jeho wingu na území kontinentální Evropy těsně před koncem války by byl jedním z mála Čechoslováků, kteří dosáhli sestřelu německého letadla nad územím protektorátu. V dubnu 1945 by se nad Plzní utkal s německými proudovými stíhačkami ME-262 a dvě z nich by sestřelil.

Konec války by ho zastihl jako spojenecké eso es. V roce 1945 by se vrátil domů vypořádat svoje věci. Službu v nově vznikajícím československém letectvu by odmítl. Už v roce 1946 by se vrátil do Anglie a stal by se velitelem perutě. Operačně by se zúčastnil korejské války, i tam by patřil k nejlepším. O jeho soubojích na proudových letadlech proti sovětskému esu Kožedubovi by bylo napsáno mnoho knih. Sám by se stal teoretikem boje stíhačky proti stíhačce.

V roce 1969 by odešel do výslužby, založil by rodinný podnik (letecké opravny), který by o deset let později předal svým synům. Po sametové revoluci by doma odmítl povýšení na generála, spokojil by se s nejvyššími možnými hodnostmi v britské a polské armádě. Dnes by ve svém domku na anglickém venkově přijímal blahopřejné telegramy a faxy a stále by se těšil dobré fyzické a mentální kondici.

Mimochodem, víte, že je Josef František stále jenom plukovníkem in memoriam? To, že nemá vyšší hodnost, je jednou z největších podivností, stejně tak fakt, že nedostal nejvyšší české vyznamenání Řád Bílého lva (pokud návrh vlády schválí prezident, mohli bychom se dočkat letos). Ohledně hodnosti Josefa Františka jsem poslal dotaz na Ministerstvo obrany. Jsem zvědav, co mi odpoví. Tedy pokud se odpovědi dočkám…

Pokud vás Josef František zajímá, doporučuji knihu Jiřího Rajlicha (Josef František: Pokus o pravdivý příběh československého stíhače).

Zdroj fotky: https://www.praha14.cz/zivot-na-praze-14/uvod-o-praze-14/letci-v-nazvech-ulic-cerneho-mostu/plk-i-m-josef-frantisek-dfm-bar/

Sonderkommando Elbe – i Němci měli své kamikaze

Japonští kamikaze, sebevražední piloti, kteří měli ničit nepřítele svými po okraj výbušninami napěchovanými letadly, jsou známi široké veřejnosti. Japonci ale nebyli jediní, kteří se pokoušeli všemožně (a i za cenu sebeobětování pilotů) zvrátit nepříznivý vývoj druhé světové války. I Němci měli své kamikaze.

Sonderkommando Elbe

Zdroj obrázku: http://canalpiloto.com.br/sonderkommando-elba-muito-diferente-dos-kamikazes-japoneses/

Za vznikem jednotky stál nápad Hermanna Göringa. Taktika měla být jednoduchá – pilot vystoupá se svým letadlem do maximální výšky a bude čekat, až se objeví svazy spojeneckých bombardérů. Jeho stroj (většinou šlo o Bf109-G) byl zbaven pancéřování a výzbroje, byl tedy obratnější a rychlejší. Mohl ovšem útočit jenom jedním způsobem – pilot se musel přiblížit k bombardéru a vrtulí mu poničit směrovky. V ideálním případě se pak měl bombardér poroučet k zemi, stejně tak i útočící stíhačka se logicky stala neovladatelnou. Němec měl vyskočit padákem a jelikož se nacházel na vlastním území, jeho úkolem bylo dostat se zpět k jednotce a připravit se na další nebezpečnou misi.

Jednotka Sonderkommando Elbe skutečně vznikla. Přihlásilo se do ní 2 000 dobrovolníků a k dispozici měla jenom 180 letadel. Do akce se dostala dost pozdě, první útok na bombardéry podnikla 7. dubna 1945. Ze stodvaceti pilotů, kteří vzlétli, se vrátilo jenom 15. Zničeno bylo 17 bombardérů B-17 a pět doprovodních stíhaček Mustang.

O den později byly jednotka rozpuštěna a k další akci nedošlo. Nebylo už vlastně na čem létat.

Seznam známých úspěchů Sonderkommanda Elbe podle článku na webu valka.cz:

Uffz. Heinrich Rosner, 2x B-24 Liberator ze 389. BG, první B-24 nesla jméno Palace of Dallas, a druhá je neznámá, pilot taran přežil.
Obfw. Werner Lindner, 1x B-17 z 388. BG, pilot taran nepřežil.
Fhr. Eberhard Prock, 1x B-17 z 452. BG, pilot byl zastřelen na padáku.
Fw. Reinhold Hedwig, 1x B-17 z 452. BG, pilot padl, sestřel přiznán P-51 z 339. FG.
Uffz. Werner Zell, 1x B-17 ze 100. BG (B-17 J-38514 byla poškozena).
Uffz. Werner Zell, 1x B-17 ze 452. BG, pilot zraněn, sestřel přiznán P-51.
Ogfw. Horst Siedel, 1x B-17 ze 452. BG, pilot taran nepřežil.
Lt. Hans Nagel, 1x B-17 ze 490. BG, pilot padl, sestřel létající pevnosti se mu povedl konvenční výzbrojí, další B-17 poškodil taranem, přičemž zemřel.
Fritz Marktschaftel
Uffz. Klaus Hahn, 1x B-17 ze 487.BG, zraněn na paži palbou čtveřice P-51.
Heinrich Henkel, 1x B-24, nesl jméno Sacktime, ze 467. BG, pilot taran přežil
Neznámý pilot Bf 109, 1x B-17 ze 100. BG, taran nepřežil
Neznámý pilot Bf 109, 1x B-17 ze 490. BG, taran nepřežil (B-17 čísla 380558 těžce poškozen)

Přečtěte si:

http://en.wikipedia.org/wiki/Sonderkommando_Elbe

http://www.kaiserslauternamerican.com/german-kamikaze-pilots-in-world-war-ii/

http://www.valka.cz/clanek_13286.html

http://imansolas.freeservers.com/Angelos/Elbe_english.html

Infografika: Ztráty ve druhé světové válce

Podívejte se na skvělou a jednoduchou infografiku srovnávající ztráty ve druhé světové válce ve vybraných zemích. Data jsou rozdělena na ztráty válečné (tedy vojáků), civilistů, obětí holokaustu a zajímavé číslo o procentu obětí války z celkové populace.

Ztráty - druhá světová válka

Celkem ve druhé světové válce zemřelo více než 75 milionů lidí, z toho byla třetina obyvatel Sovětského svazu. Z pohledu zásahu do populace na tom byli nejhůře Poláci, kterých zahynulo skoro 17 %.

V infografice chybí údaje za Československo. Můžete je najít v přehledné tabulce na české Wikipedii. Z více než deseti milionů Čechoslováků jich v uniformách padlo 25 000, civilistů 63 000. Nejvíce padlo za oběť holokaustu, konkrétně 277 000. Za války Československo přišlo o 3,5 % populace.

Ve Willendorfu byly nalezeny nástroje staré 43 500 let

Slyšeli jste někdy o Willendorfské Venuši (více na anglické Wikipedii)? Jde o malou sošku, která byla nalezena v Rakousku a její stáří je odhadováno na víc než 25 000 let. Toto umělecké dílo vzniklo ve stejnou dobu, jako naše místní Venuše Věstonická.

Kamenné atrefakty Willendorf

Willendorf (více na Wikipedii) se nedávno stal opět centrem pozornosti milovníků historie a archeologie, jelikož zde byly nalezeny kamenné nástroje staré přibližně 43 500 let. Jde tak o nejstarší nalezené artefakty “moderních” lidí v Evropě.

Kousky kamene byly vykopány v letech 2006 – 2011, experti je označili za hroty šípů a jejich stáří určili pomocí statigrafie a rozpadu radioaktivního uhlíku.

Více čtěte zde: http://www.cam.ac.uk/research/news/they-werent-wimps-how-modern-humans-like-neanderthals-braved-the-northern-cold

 

Fašismus ve Velké Británii a Rotha Lintorn-Orman

V sedmém čísle časopisu Dějiny a současnost vyšel článek (autorem je Jakub Drábik) o fašismu ve Velké Británii, respektive o zakladatelce hnutí British Fascisti. Rotha Lintorn-Orman byla předchůdkyní daleko známějšího Oswalda Mosleyho, který začal propagovat fašistické myšlenky na začátku třicátých let minulého století.

Článek je nadmíru zajímavý, rád bych z něho vypíchnul pár faktů pro ty, kteří nejsou předplatiteli ĎaSu a sedmé letošní číslo si ani nekoupili.

Rotha Lintorn-Orman pocházela z rodiny britských vojenských velitelů a jako jedna z prvních dívek pronikla do skautského hnutí, které bylo v počátcích striktně mužské. Za první světové války se rozhodla svojí vlast podpořit na frontě, pracovala jako pomocná zdravotnice.

Rotha Lintorn-Orman

Zdroj obrázku: http://www.npg.org.uk/collections/search/person/mp54845/rotha-beryl-lintorn-lintorn-orman

Když se v roce 1922 začalo v Británii opatrně mluvit o italském fašismu a převzetí moci Mussolinim, Rotha nelenila a poměrně rychle začala zakládat hnutí British Fascisti. Do pravicového časopisu The Patriot dala inzeráty s titulkem “Hledají se antikomunisté”. Reagovala tak na dění v Rusku, Leninův vzestup a také na vzrůstající vliv britských komunistů. Na inzerát se ozvalo asi dvě stě tisíc lidí a Rotha za pomoci peněz od matky začala konat.

Britští fašisté byli zaměřeni na boj proti komunismu a dokonce se báli komunistického puče. Jejich výzvědná služba se zaměřila právě na komunisty a o jejích úspěších svědčí to, že byla integrována do MI5, britské bezpečnostní služby. Hnutí mělo několik tisíc členů, fungovalo na polovojenských principech, členové pracovali na fyzičce a bojových uměních. Ženy musely zvládat stejně náročný výcvik jako muži. V roce 1924 bylo hnutí přejmenováno na British Fascists, znělo to více britsky a změna měla předejít posměškům konkurence. I tak se zkratka FB mezi oponenty vysvětlovala jako “Bloody Fools”.

Z hnutí se postupně odstěpovaly různé frakce, některé z nich silně antisemitské. Předák britských fašistů William Joyce po druhé světové válce skončil na šibenici jako vlastizrádce, byl totiž fanatickým příznivcem Hitlera a jeho propagandu šířil i doma.

Rotha byla kritizována za přílišnou mužskost, počátky její politické kariéry byly spojovány s feminismem (byla první ženou v čele britské politické strany). Mnozí ji kvůli závislosti na alkoholu a drogách a pro možná frontová traumata považovali za neškodného blázna. Upila se v roce 1935, ve čtyřiceti letech.

Ve článku najdete samozřejmě mnohem více zajímavých informací k tomuto tématu, o kterém se příliš nemluví a nepíše.

K prostudování:

http://en.wikipedia.org/wiki/Rotha_Lintorn-Orman

http://en.wikipedia.org/wiki/British_Fascists

http://en.wikipedia.org/wiki/British_Fascism

Blog pro příznivce historie. Novinky, objevy, fotky, videa, infografiky, recenze, tipy, výlety, rozhovory, archivy…