10 nejnavštěvovanějších českých památek ve správě NPÚ

Národní památkový ústav vydal žebříček nejnavštěvovnějších památek ve své správě. Památky letos od ledna do konce září o 150 tisíc víc zájemců než za celý loňský rok. Zájemců o českou historii letos dosud bylo 4 413 451, tedy o 16,5 procenta více než loni v tomtéž období. Vyšší počet návštěvníků přitom pro památky znamená i vyšší výnosy. Zhruba 30 milionů korun ze vstupného tak lze použít na jejich obnovu.

Porovnání návštěvnosti 10 nejnavštěvovanějších objektů NPÚ:

rok 2013

leden – září 2013

leden – září 2014

1

Lednice

328 303

298 293

341 387

2

Český Krumlov

321 605

279 846

318 914

3

Hluboká

260 199

227 622

233 965

4

Karlštejn

217 717

185 211

186 168

5

Konopiště

134 322

118 580

144 705

6

Kroměříž

107 604

101 704

114 691

7

Křivoklát

102 176

69 194

95 938

8

Sychrov

100 100

80 502

95 787

9

Bouzov

91 341

80 646

95 690

10

Trosky

90 767

86 362

94 629

 

Zdroj: http://www.npu.cz/pro-odborniky/narodni-pamatkovy-ustav/tiskove-zpravy/news/15264-pamatky-ve-sprave-npu-letos-slavi-rekordni-navstevnost-penize-navstevniku-se-do-konce-roku-investuji-zpet-do-hradu-a-zamku/

V Praze bude k vidění Legiovlak (11. 10. – 30. 10. 2014)

Po sto letech přesně na den bude v sobotu 11. října na pražském Vítkově přísahat Česká družina a na Nákladové nádraží Žižkov přijede Legiovlak, a to včetně plně vyzbrojeného obrněného vozu. V budovách žižkovského nákladového nádraží se můžete tešit na doprovodný program pro děti i dospělé, legiovlak bude na Žižkově k vidění až do 30. řijna.

Legiovlak

Z Vítkova se uniformovaní legionáři přesunout k Nákladovému nádraží Žižkov, kde už bude čekat Legiovlak. Jde o repliku vlaku, který používali naši vojáci při bojích o Transsibiřskou magistrálu. Legiovlak má sedm vagonů. Největším lákadlem je replika plně vyzbrojeného obrněného vozu, který sloužil k ochraně vlakových ešalonů. Souprava obsahuje také dva plošinové vozy s materiálem a obrněným automobilem Austin, ubytovací vůz – tzv. těplušku, která byla domovem po mnoho měsíců až 15 legionářům, vůz polní pošty, zdravotní vagon s ošetřovnou a štábní vůz pro důstojníky.

Zdroj: http://www.kudyznudy.cz/Aktuality/V-sobotu-do-Prahy-prijede-Legiovlak!.aspx

Komentovaná prohlídka: Problematika uchovávání kamenných fragmentů v depozitářích (13. 10. 2014)

“Pod nohama i nad hlavou. Kámen v památkové péči” – Série přednášek a komentovaných prohlídek Národního památkového ústavu v rámci cyklu O památkách trochu jinak.

Průvodci: PhDr. Dana Stehlíková, CSc., Mgr. Miroslav Kovář, Ing. Jan Sommer.
Sraz zájemců: Lapidárium Národního muzea v Praze-Holešovicích.
Termín: Pondělí 13.10.2014, od 17 hod.

Vstup je volný.

Lapidárium Národního muzea

O památkách trochu jinak je cyklus odborných přednášek pro veřejnost, který pořádá Národní památkový ústav již od roku 2010. Přednášky se pravidelně konají v galerii Ledeburského paláce a jsou věnovány nejrůznějším tématům památkové péče a ochrany kulturního dědictví.

Cyklus je určen především milovníkům historie, památkové péče i architektury – přínosem však může být i pro ty, kteří se jen rádi dozvědí něco nového o našich významných památkách, zajímavých objevech, restaurování či nově otevřených prohlídkových trasách na hradech a zámcích.

Zdroj: http://www.kudyznudy.cz/Aktivity-a-akce/Akce/Problematika-uchovavani-kamennych-fragmentu-v-depo.aspx

Byli středověcí mniši opravdu obézní?

Moderní představu o tom, jak vypadali středověcí mniši, formují hlavně historické filmy a seriály. V Robinu Hoodovi vystupoval mnich, který holdoval jídlu a také podle toho vypadal. Jak opravdu vypadali středověcí mniši? Nepodlehli jsme tak trochu stereotypu, který nám do hlavy vtloukají média?

Obézní mniši

Podle studie “The ‘Obese Medieval Monk’: A multidisciplinary study of a stereotype” autorky Pipy Patrick byla obezita u mnichů opravdu častým jevem. Vyplývá to z výzkumu kosterních pozůstatků z okolí Londýna. Zkoumáno bylo 274 koster mnichů a autorka výsledky porovnávala s ostatními kosterními pozůstatky z regionu.

Mniši trpěli obezitou, respektive nemocemi, které jí provázejí, 3 – 6 krát častěji, než ostatní. Byli také vyšší a mohutnější než byl obvyklý průměr té doby. Strava mnichů byla obvykle tvořena hlavně bílkovinami a tuky.

Zdroj (včetně obrázku): http://www.medievalists.net/2014/09/18/medieval-monks-obese/

Pes jako sovětská protitanková zbraň

Už na začátku německé ofenzivy proti Sovětskému svazu v roce 1941 bylo jasné, že Rusové budou mít se zastavováním hitlerovských hord dost práce. Jak známo, Rusové byli v průběhu války pověstní tím, že jim na jednotlivci zrovna moc nezáleželo. O zvířatech ani nemluvě.

Jednou ze sovětských protitankových zbraní měli být psi. Byli cvičeni k ničení tanků. Psi byli trýzněni hladem a jejich páníčkové je učili, že jídlo najdou pod tankem nebo obrněným vozidlem. Pes byl vybaven asi desetikilovou minou, na zádech měl dvaceticentimetrovou dřevěnou tyčku směřující kolmo vzhůru, na jejím konci byla roznětka. Psi byli samozřejmě vyděšení německou palbou a často se vraceli ke svým, k tankům se jim moc nechtělo. Stávalo se, že psi hledali jídlo i pod ruskými tanky, prostě šlo o dost nevypočitatelnou zbraň, které mohla velmi jednoduše napáchat dost škody jejím vlastním “konstruktérům”.

Sověti tvrdili, že se jejich cvičeným psům podařilo zničit asi 300 německých tanků. O tomto čísle lze vzhledem k mnoha faktorům ovlivňujícím účinnost této “zbraně” úspěšně pochybovat.

Pes jako protitanková zbraň

Zdroj: http://listverse.com/2010/10/08/top-10-bizarre-weapons-of-world-war-ii/

Josef František by se dožil stovky. Jak se mohla vyvíjet jeho kariéra, kdyby nešťastně nazahynul?

Josef František byl velmi nadaným stíhacím pilotem, vlastencem a hlavně nespoutaným živlem, jehož nezkrotili nejenom velitelé v československé armádě a později v RAF. Ze soubojů nad Anglií v roce 1940 také vycházel neporažen. Osmého října 1940 zemřel při leteckém neštěstí.

Josef František

Narodil se před sto lety v moravských Otaslavicích. Sedmého října 1940 slavil šestadvacáté narozeniny v Anglii, jako hrdina Bitvy o Británii. Za předešlý měsíc sestřelil 17 německých letadel, do vzduchu se dostával několikrát za den, chyběla mu disciplína a jeho jediným cílem bylo dostat z oblohy co nejvíc letadel s hákovými kříži na křídlech. Jakmile se dostal nad kanál, oddělil se od svých polských kamarádů a začal lovit Němce. Povídá se, že u polské perutě byl nejenom kvůli tomu, že na začátku války utekl bojovat do Polska, ale i kvůli konfliktům s československými důstojníky.

Ve 303. polské peruti byl spokojený. Mohl si dělat co chtěl, po návratu ze své osamnělé mise dostal obvykle vynadáno, to bylo všechno. Jeho konto sestřelených německých letadel utěšeně rostlo, byl slavný. 7. října 1940 byl opět velitelem tlačen k tomu, aby si vzal dovolenou a jel si odpočinout. Možná se zrovna ten den rozhodl, že toho má dost. Měl narozeniny a patrně to řádně oslavil. Alkoholu se každopádně jako skoro všichni ostatní nevyhýbal. Druhý den vzlétl na misi, skoro jako vždy se oddělil a letěl lovit nad kanál.

Toho dne nebyl úspěšný. Při návratu havaroval a zabil se. Existuje mnoho dohadů o tom, proč se to stalo? Jedni tvrdí, že se zabil při akrobacii nad domem svojí anglické přítelkyně. To je patrně nesmysl, protože skončil mnoho kilometrů od domu svojí rusovlasé lásky.

Jak to bylo doopravdy, se už asi nikdy nedozvíme. Já osobně si myslím, že šlo o kombinaci únavy, strachu a zdravotních potíží. Únava tam jednoznačně hrála roli – létal prakticky nonstop, byl pod psychickým tlakem, mluví se o tom, že měl strach z pobytu na zemi. Jeho letiště bylo krátce před jeho smrtí bombardováno, cítil strach a bezmoc. Tedy pocity, které mu v kokpitu jeho Hurricanu byly cizí.

Zdravotní potíže nelze vyloučit. Když jsem se před mnoha lety bavil s Josefem Balejkou, Františkovým kamarádem, který s ním trávil čas v Polsku a stýkal se s ním i v Anglii, dozvěděl jsem se fakt, o kterém se nemluví a nepíše. František si prý stěžoval na krátkodobé poruchy zraku při změně výšky (a tedy i tlaku) při pilotování svého stroje. Co když toho osudného dne na chviličku přestal dobře vidět a právě to ho stálo život?

Josef František byl mimořádný letec i střelec. Tato kombinace z něj udělala skutečné eso. Můžeme jenom spekulovat o tom, co by se s ním dělo dál, kdyby nezemřel neporažen ke konci Bitvy o Británii. Já bych si dovedl představit následující scénář.

Oženil by se se svojí anglickou přítelkyní, po ukončení první operační tůry by cvičil nové piloty, samozřejmě polské. V roce 1942 by se opět vrátil do bojů, účastnil by se sweepů (útočných výpadů) nad Francii, připsal by si další vítězství. Stal by se velitelem jedné z polských stíhacích perutí RAF. Během své třetí operační várky by se stal šéfem polského wingu, to už v hodnosti Wing Commander.

Vedl by ho v roce 1944 během vylodění v Normandii. Postupem času by se ve své nedisciplinovanosti snažil krotit, ale přes zákazy nejvyššího velení RAF by občas sedl do kokpitu a vydal se na osamocený lov. Jeho sestřely by byly uznávány hlavně díky snímkům z jeho fotokulometu. Po přesunu jeho wingu na území kontinentální Evropy těsně před koncem války by byl jedním z mála Čechoslováků, kteří dosáhli sestřelu německého letadla nad územím protektorátu. V dubnu 1945 by se nad Plzní utkal s německými proudovými stíhačkami ME-262 a dvě z nich by sestřelil.

Konec války by ho zastihl jako spojenecké eso es. V roce 1945 by se vrátil domů vypořádat svoje věci. Službu v nově vznikajícím československém letectvu by odmítl. Už v roce 1946 by se vrátil do Anglie a stal by se velitelem perutě. Operačně by se zúčastnil korejské války, i tam by patřil k nejlepším. O jeho soubojích na proudových letadlech proti sovětskému esu Kožedubovi by bylo napsáno mnoho knih. Sám by se stal teoretikem boje stíhačky proti stíhačce.

V roce 1969 by odešel do výslužby, založil by rodinný podnik (letecké opravny), který by o deset let později předal svým synům. Po sametové revoluci by doma odmítl povýšení na generála, spokojil by se s nejvyššími možnými hodnostmi v britské a polské armádě. Dnes by ve svém domku na anglickém venkově přijímal blahopřejné telegramy a faxy a stále by se těšil dobré fyzické a mentální kondici.

Mimochodem, víte, že je Josef František stále jenom plukovníkem in memoriam? To, že nemá vyšší hodnost, je jednou z největších podivností, stejně tak fakt, že nedostal nejvyšší české vyznamenání Řád Bílého lva (pokud návrh vlády schválí prezident, mohli bychom se dočkat letos). Ohledně hodnosti Josefa Františka jsem poslal dotaz na Ministerstvo obrany. Jsem zvědav, co mi odpoví. Tedy pokud se odpovědi dočkám…

Pokud vás Josef František zajímá, doporučuji knihu Jiřího Rajlicha (Josef František: Pokus o pravdivý příběh československého stíhače).

Zdroj fotky: https://www.praha14.cz/zivot-na-praze-14/uvod-o-praze-14/letci-v-nazvech-ulic-cerneho-mostu/plk-i-m-josef-frantisek-dfm-bar/

Sonderkommando Elbe – i Němci měli své kamikaze

Japonští kamikaze, sebevražední piloti, kteří měli ničit nepřítele svými po okraj výbušninami napěchovanými letadly, jsou známi široké veřejnosti. Japonci ale nebyli jediní, kteří se pokoušeli všemožně (a i za cenu sebeobětování pilotů) zvrátit nepříznivý vývoj druhé světové války. I Němci měli své kamikaze.

Sonderkommando Elbe

Zdroj obrázku: http://canalpiloto.com.br/sonderkommando-elba-muito-diferente-dos-kamikazes-japoneses/

Za vznikem jednotky stál nápad Hermanna Göringa. Taktika měla být jednoduchá – pilot vystoupá se svým letadlem do maximální výšky a bude čekat, až se objeví svazy spojeneckých bombardérů. Jeho stroj (většinou šlo o Bf109-G) byl zbaven pancéřování a výzbroje, byl tedy obratnější a rychlejší. Mohl ovšem útočit jenom jedním způsobem – pilot se musel přiblížit k bombardéru a vrtulí mu poničit směrovky. V ideálním případě se pak měl bombardér poroučet k zemi, stejně tak i útočící stíhačka se logicky stala neovladatelnou. Němec měl vyskočit padákem a jelikož se nacházel na vlastním území, jeho úkolem bylo dostat se zpět k jednotce a připravit se na další nebezpečnou misi.

Jednotka Sonderkommando Elbe skutečně vznikla. Přihlásilo se do ní 2 000 dobrovolníků a k dispozici měla jenom 180 letadel. Do akce se dostala dost pozdě, první útok na bombardéry podnikla 7. dubna 1945. Ze stodvaceti pilotů, kteří vzlétli, se vrátilo jenom 15. Zničeno bylo 17 bombardérů B-17 a pět doprovodních stíhaček Mustang.

O den později byly jednotka rozpuštěna a k další akci nedošlo. Nebylo už vlastně na čem létat.

Seznam známých úspěchů Sonderkommanda Elbe podle článku na webu valka.cz:

Uffz. Heinrich Rosner, 2x B-24 Liberator ze 389. BG, první B-24 nesla jméno Palace of Dallas, a druhá je neznámá, pilot taran přežil.
Obfw. Werner Lindner, 1x B-17 z 388. BG, pilot taran nepřežil.
Fhr. Eberhard Prock, 1x B-17 z 452. BG, pilot byl zastřelen na padáku.
Fw. Reinhold Hedwig, 1x B-17 z 452. BG, pilot padl, sestřel přiznán P-51 z 339. FG.
Uffz. Werner Zell, 1x B-17 ze 100. BG (B-17 J-38514 byla poškozena).
Uffz. Werner Zell, 1x B-17 ze 452. BG, pilot zraněn, sestřel přiznán P-51.
Ogfw. Horst Siedel, 1x B-17 ze 452. BG, pilot taran nepřežil.
Lt. Hans Nagel, 1x B-17 ze 490. BG, pilot padl, sestřel létající pevnosti se mu povedl konvenční výzbrojí, další B-17 poškodil taranem, přičemž zemřel.
Fritz Marktschaftel
Uffz. Klaus Hahn, 1x B-17 ze 487.BG, zraněn na paži palbou čtveřice P-51.
Heinrich Henkel, 1x B-24, nesl jméno Sacktime, ze 467. BG, pilot taran přežil
Neznámý pilot Bf 109, 1x B-17 ze 100. BG, taran nepřežil
Neznámý pilot Bf 109, 1x B-17 ze 490. BG, taran nepřežil (B-17 čísla 380558 těžce poškozen)

Přečtěte si:

http://en.wikipedia.org/wiki/Sonderkommando_Elbe

http://www.kaiserslauternamerican.com/german-kamikaze-pilots-in-world-war-ii/

http://www.valka.cz/clanek_13286.html

http://imansolas.freeservers.com/Angelos/Elbe_english.html

Blog pro příznivce historie. Novinky, objevy, fotky, videa, infografiky, recenze, tipy, výlety, rozhovory, archivy…