Audiokniha: Nebeští jezdci

Audioknihu Nebeští jezdci od Audiotéky jsem si k recenzi vybral hlavně kvůli tomu, že stejnojmenou knihu Filipa Jánského (vlastním jménem Richarda Husmanna) a i stejně nazvaný populární film Jindřicha Poláka miluju. Jánský do své prózy zakomponoval autobiografické prvky, u RAF skutečně létal, jako zadní střelec v československé bombardovací peruti. Válku končil v Sovětském svazu u 3. československého bitevního leteckého pluku, začal jí jako odbojář v Obraně národa. Hned jeho spisovatelská prvotina, Nebeští jezdci, se v šedesátých letech stala bestsellerem a byla přeložena do několika jazyků. Psal dál a potýkal se s komunistickým režimem, živil se jako dělník a zemřel dva roky před pádem železné opony.

Audioknika Nebeští jezdci

Nebeské jezdce coby audioknihu načetl herec David Novotný. I když komentáře ostatních posluchačů jsou pozitivní a oceňují dobrý výběr interpreta, já si neodpustím jízlivou poznámku. Dvakrát jsem se doma natáhl a chtěl poslouchat. Dvakrát jsem během deseti minut usnul a nakonec jsem musel začít jinde, mimo kanape. Davida Novotného mám zaškatulkovaného jako herce ztvárňujícícho fotbalové chuligány, ale jeho přednes mě kupodivu uspává. Nicméně to je asi jediná chybička výběru interpreta, jinak je audiokniha podána opravdu přesvědčivě. Mám nejspíš problém s tím, že Hezounek je pro mě buď herec Bednář, nebo sám Husmann a na Davida Novotného jsem si musel nějakou chvíli zvykat.

Nebeští jezdci jsou deníkem Čecha, kterému říkají Hezounek. Je střelcem v britské bombardovací peruti, má v Anglii místní děvče, chodí s kamarády načerno lovit bažanty, navštěvuje hospody a tancovačky a hlavně dopodrobna popisuje život operačního letce.

Dozvíte se, co se mu honí hlavou, když je spolu s kamarády nad Německem a jde mu o život. Popisuje, co nahoře dělá, na co myslí a že se bojí. Píše o svojí posádce, ve které jsou kromě něco i jeden Slovák a pak Britové. Žijí ze dne na den, když se vrátí v pořádku z akce, tak to oslaví.

Nebeští jezdci jsou zdrojem zajímavých informací z běžného života u bojové jednotky. Věděli jste, že letci jen tak z legrace z letadel vyhazovali prázdné lahve od piva, které při pádu dolů vydávaly strašidelné zvuky a děsily lidi dole? Jaké to je utkat se tam nahoře s německým stíhačem? Co si letci mysleli o politice? V několika náznacích je možné vypozorovat, že vztah k naší exilové vládě nebyl zrovna idylický.

Přijde mi, že je Jánský ve svém vyprávění víc než upřímný. Píše o strachu i o nenávisti, to tom, že se mu ve výšce dělalo špatně a bál se, že si nazvrací do masky. Pozorný posluchač si všimne i několika faktických chyb. Autor si třeba popletl stíhací eso Josefa Františka se svým spisovatelským kolegou Františkem Fajtlem. Právě Fajtlovi chybně připsal 17 letadel sestřelených v Anglii a 10 ve Francii. Jde o nedostatky opravdu kosmetické, kterých si všimnou jenom příznivci letecké historie.

Asi nejsilnějším zážitkem jsou popisy chvilek, kdy se zdá, že to má posádka nad Německem spočítané. Útok stíhačů, to je asi to nejhorší, co se může bombardéru stát. Jánskému se i ve skutečném životě podařilo několikrát přežít nerovný souboj se stíhačem, připsal si dokonce i sestřely. Byl několikrát raněn, vypjaté situace popsal i ve svojí knize. Do knihy si vypůjčil příběh mnoha svých spolubojovníků, kteří byli během akce popáleni v obličeji, stalo se to i jeho hrdinovi a můžeme tak nahlédnout do psychiky člověka, který se musí vyrovnat s tím, že nebude nikdy vypadat jako předtím.

Zajímavé jsou také pasáže o tom, jak se hlavní hrdina po mnoha operacích a bez jednoho oka vrací ke své jednotce a opět začíná létat. Má víc štěstí než jeho spolupacient, francouzský popálený stíhač, který se nevyrovnal s odporem okolí a spáchal sebevraždu. Hezounek při bojových akcích riskuje, nebere si s sebou padák ani plovací vestu. Mnozí si myslí, že hledá smrt, on sám to ale bere tak, že si chce život pořádně užít. Často létá v posádce s pilotem, který mu přebral jeho bývalou přítelkyni, nenávidí ho a tak trochu na něj svaluje i vinu za svá zranění. Z kamaráda se tak stal nepřítel, se kterým tráví desítky hodin nad Biskajským zálivem při honech na ponorky.

V audioknize je hezky popsána i díky filmu známá scéna, ve které se po souboji bombardéru s německou ponorkou přeživší sejdou v jednom záchranném člunu a doufají, že je někdo najde a zachrání. I v tomto případě je kladen důraz na myšlenkové pochody hlavního hrdiny, který se nakonec na člunu stará o soka v lásce a přemýšlí nad tím, jak se jeho bývalá milá vyrovná s tím, že se Pavel Řeřicha, jeho nástupce, možná nikdy nevrátí domů.

Jak jsem již zmínil, autor knižní předlohy se z války domů vrátil. Pokud chcete vědět, jestli se to podařilo i jeho hrdinovi, nezbude vám nic jiného, než si Nebeské jezdce poslechnout. Trvají něco přes 4 hodiny. Pro posluchače mohou znamenat jeden příjemně strávený večer (nepředpokládám, že Novotný bude uspávat i někoho jiného, než jsem já), nebo několik cest do práce. Za aktuálních 99 korun to je dobrá investice.

Pocta československým legiím v zahradě MZV (14. 9. 2014)

Ministerstvo zahraničních věcí pořádá v neděli 14. září 2014 od 14:00 do 18:00 hodin v zahradě Černínského paláce vzpomínkové odpoledne nazvané Pocta československým legiím.

Pocta Čs. Legiím

K vidění bude výstava Vojenského historického ústavu „Umění v zákopech 1. světové války“, které přiblíží tvorbu Jana Štursy, Josefa Váchala, Otto Gutfreunda, Emila Filly, Vojtěcha Preissiga a dalších věhlasných umělců, kteří se ocitli na frontách 1. světové války.

Anabázi československých legionářů v Rusku a jejich návrat do vlasti mapuje výstava fotografií z pozůstalosti legionáře Václava Balcara nazvaná „Návrat domů“.  Expozice přináší záběry z cesty ze Sibiře přes Japonsko, Filipíny, do San Franciska, napříč celými Spojenými státy do New Yorku a odtud pak zpět do Evropy.

Výstavu Musée de l’Élysée v Lausanne nazvanou „Válka z pohledu obětí“ zapůjčilo švýcarské velvyslanectví v Praze. Tato výstava fotografa Jeana Mohra vznikla u příležitosti 150. výročí založení Mezinárodního červeného kříže v roce 1863 a první Ženevské konvence v roce 1864.

Návštěvníci si budou moci prohlédnout dobovou výstroj z fondů Československé obce legionářské a Vojenského historického ústavu. V 16:00 hodin pak koncert Hudby Hradní stráže a Policie ČR navodí dobovou atmosféru.

Pro děti od 5- 12 let je připraven program „Malujeme s legionáři“, který zajistila Česká škola bez hranic.

MZV vás srdečně zve. Vstup volný.

Zdroj: http://www.mzv.cz/jnp/cz/udalosti_a_media/x2014_09_14_pocta_ceskoslovenskym_legiim.html

Věděli jste, že Japonci bombardovali USA?

Ano, opravdu tomu tak bylo, Japonci během druhé světové války bombardovali území USA na americkém kontinentu. Málo se o tom ví a nešlo o žádnou velkou akci, ale do Oregonu skutečně dopadly japonské bomby. Šlo o zdánlivě bezvýznamnou událost, která měla ale dost velký propagandistický význam a která pokračovala silným příběhem, který skončil až v devadesátých letech minulého století.

Letec Fujita

9. září roku 1942 brzy ráno se u oregonského pobřeží objevila japonská ponorka, ze které na svou misi vystartoval japonský námořní letec Nobuo Fujita (profil na anglické Wikipedii najdete tady, je tam i detailní popis akce). Šlo o zkušeného válečného letce a jeho úkol byl poměrně jednoduchý. Měl na svém dolnoplošníku doletět nad lesy na pomezí Kalifornie a Oregonu a mezi stromy shodit dvě zápalné bomby. Ty měly rozpoutat lesní požár a nadělat tak Američanům dost škody. Akce se podařila, Fujita se svým partákem Shojim skutečně les bombami zapálili, ale efekt nebyl takový, jak si představovali. Požár se podařilo rychle uhasit.

Nicméně Fujita se stal národním hrdinou, koncem války se dostal do výcviku kamikaze, ale svůj poslední sebevražený let neprovedl. Po válce se byl několikrát podívat ve městě Brookings, tedy na místě, které svojí akcí během války ohrozil. Bylo mu oficiálně „odpuštěno“ tehdejším americkým prezidentem a městu předal jako dar 400 let starý samurajský meč, vzácnou rodinnou památku.

Fujitovo letadlo

Město Brookings ho jmenovalo čestným občanem, Fujita přednášel na školách dětem a byl vnímán jako bojovník proti válkám. Zemřel v Japonsku v roce 1997 v pětaosmdesáti letech na rakovinu plic a jeho dcera nechala o rok později část jeho polela pohřbít v Brookings.

To, že se Fujita stal v USA velmi známou a respektovanou  osobností, dokazuje i to, že v New York Times vyšel po jeho smrti krásný nekrolog. Fujitův profil najdete také v japonské World War 2 Database.

Zdroje fotek: https://twitter.com/RealTimeWWII/status/509823978865971200/photo/1 a https://twitter.com/RealTimeWWII/status/509822707899588608/photo/1

20 nejlepších historických filmů podle ČSFD a IMDb

Následující žebříček ukazuje dvacet nejlepších historických filmů podle hodnocení uživatelů ČSFD. Jde tedy o jakýsi crowdsourcing, dav za nejlepší historický film určil Schindlerův seznam. Nutno podotknout, že filmy opravdu hodnotil česko-slovenský dav, takže v top dvacítce nenajdete dost neznámých, ale velmi kvalitních filmů. Chybí třeba můj oblíbený film Veselé Vánoce (na IMDb zde).

Pro zajímavost si můžete žebříček porovnat s padesáti nejlepšími filmy podle celosvětového IMDb. Tam je na prvním místě film Zachraňte vojína Ryana, druhý Gladiátor a až třetí Schindlerův seznam.

1. Schindlerův seznam (1993) 92,4%
2. Zachraňte vojína Ryana (1998) 88,8%
3. Gladiátor (2000) 88,1%
4. Kladivo na čarodějnice (1969) 88,0%
5. Statečné srdce (1995) 87,9%
6. Černý jestřáb sestřelen (2001) 86,7%
7. Velký útěk (1963) 86,7%
8. Ip Man (2008) 86,4%
9. Císařův pekař a pekařův císař (1951) 86,2%
10. Těžká váha (2005) 86,2%
11. Králova řeč (2010) 86,1%
12. Neúplatní (1987) 86,1%
13. Shake Hands with the Devil (2007) 86,2%
14. JFK (1991) 85,8%
15. Mise (1986) 85,4%
16. Let číslo 93 (2006) 85,0%
17. Údolí včel (1967) 85,1%
18. Atentát (1964) 85,1%
19. Šoa (1985) 87,0%
20. Ve službách papeže (1965) 86,0%

Režisér Petr Nikolajev chystá film o československých legiích

Režisér Petr Nikolaev připravuje celovečerní film (pracovní název je Příběh legií) o československých legionářích. Jak to s projektem vypadá, se můžete podívat do deníku natáčení. Z poslední zprávy o filmu na iDNES.cz je vidět, že autoři berou film vážně a sám režisér se byl podívat (mimo jiné i z letadla) u Zborova.

Web filmu nabízí přehlednou časovou osu historie československých legií.

Zatím není jasné, kdy bude film hotov, režisér Nikolaev uvedl pro iDNES.cz, že film by měl v kinech za dva roky. Na filmu prý spolupracují historici Stehlík a Kvaček.

Petr Nikolaev (ČT)

Petr Nikolaev na snímku ČT.

8 skvělých citátů o historii

Můj oblíbený blog The Medievalists vydal přehled dvaceti nej citátů o historii. Já si dovolím výběr zúžit na 8 opravdu nejzajímavějších citátů známých osobností.

Churchill citát

„Historie se opakuje, historici opakují jeden po druhém.“ Robert Brooke (1887-1915), anglický básník

„Lidé, kteří tvoří historii, o ní nic nevědí. Můžete to poznat z toho, jakou historii tvoří. G.K. Chesterton (1874-1936), anglický spisovatel

„Povinnost, kterou máme k historii, je jí přepsat.“ Oscar Wilde (1854-1900), irský spisovatel

„Historie je víceméně nesmysl.“ Henry Ford (1863-1947), americký výrobce aut

„Historie ke mně bude laskavá, protože jsem měl v úmyslu jí psát.“ Winston Churchill (1875-1965), britský politik

„Historie je jediná laboratoř, kde testujeme konsekvence myšlení. Etienne Gilson (1884-1978), francouzský znalec středověké filozofie

„Kdo položí ruku na kolo dějin, aby ho zastavil, tomu budou rozdrceny prsty.“ Lech Walesa (1943), polský politik

„Historie je opravdu o trochu víc než evidence trestných činů, pošetilosti a neštěstí lidstva. Edward Gibbon (1737-94), anglický historik

Výlet: Hradiště Stará Kouřim a Lechův kámen

Zcela jistě znáte pověst o praotci Čechovi, který se měl usídlit u hory Říp. Historku o jeho bratrovi Lechovi, který u Řípu nebyl spokojen a vydal se dále na jihovýchod, zná asi podstatně méně lidí. Zatímco k Řípu proudí davy turistů (i když tam vlastně není nic zajímavého k vidění), ke Kouřimi, kde skončil Lech se svojí družinou, zrovna moc zájezdů historielačných nadšenců nemíří.

Lech poté, co se rozloučil s Čechem a slíbil, že za 3 dny po opuštění Řípu rozdělá obrovský oheň (aby z Řípu viděli, kde skončil), vyrazil na cestu a zastavil se u dnešní Kouřimi. Rozdělal podle domluvy oheň, který dle potřeby parádně kouřil – a podle toho vznikl název hradiště, které později založil.

Místo, kde prý hořel signální oheň, je těsnu u takzvaného Lechova kamene. Jde o rulovou skalku, která do krajiny jakoby nepatří. Na té se prý Lech natáhl po třídenním pochodu. Později ve středověku se prý na tom místě upalovaly čarodějnice a i teď má okolí zajímavou atmosféru. A to přesto, že ho obklopují jahodové plantáže.

Lechův kámen

Pověsti jsou hezké, ale zajímavost prostoru dokazují i archeologické výzkumy. Hradiště Stará Kouřim má hodně starou historii. Před čtyřmi tisíci lety tu bylo osídlení, o dva tisíce let později hradiště, které zaniklo roku 995, tedy v době sjednocení českého státu. Právě po zbytcích hradiště vám provede naučná stezka, asi dva kilometry dlouhá. Uvidíte zmíněný Lechův kámen, viditelné obrysy hradeb, místo, kde stála ve druhé polovině osmého století halová stavba obřích rozměrů (prý 86 x 4 m) a také pozůstatky Libušina jezírka, které sloužilo jako zdroj vody a nedaleko bylo pohřebiště.

Podled na Kouřim od Lechova kamene

Výlet na obhlídku hradiště Stará Kouřim můžete začít v centru města Kouřim. Na Mírovém náměstí zaparkujete, dáte si kafe nebo oběd, můžete navštívit i místní muzeum a prohlédnout krásný kostel sv. Štěpána se zvonicí. Kousek od centra města je skanzen lidových staveb. Pokud budete mít k dispozici celý den, tak ho v Kouřimi a okolí můžete prožít opravdu příjemně.

Mapu najdete zde.

Blog pro příznivce historie. Novinky, objevy, fotky, videa, infografiky, recenze, tipy, výlety, rozhovory, archivy…