Time na svém webu zveřejnil infografiku shrnující 2000 let papežství. Kromě toho, že jde o opravdu dlouhý kousek na mnoho “obrazovek”, tak je potřeba ocenit jednoduchost. Kromě vyznačení doby působení papežů v grafice najdeme i důležité milníky týkající se církve a papežství.
Pokračování textu Infografika: 2000 let papežství
Ve čtvrtek 1. října od 17 hodin se na semináři Pomníky perzekuce. Osudy míst historické paměti bude diskutovat o využití míst spojených s represí – bývalých věznic či internačních táborů. Vystoupí Petr Slinták ze sdružení Memoria, Radek Suchánek z TU Liberec, Tomáš Bouška z iniciativy Političtí vězni.cz, Jan Kux, dokumentaristka Kristina Vlachová a historik Jaroslav Rokoský z ÚSTR.
Pokračování textu ÚSTR zve na říjnové semináře o využití míst spojených s represí a o Třech králích
V Bečově nad Teplou bylo jistě mnoho čtenářů Historieblog.cz. Všichni, co jsme tam byli, jsme si během prohlídky vyslechli povídání průvodců o historii hradu, osudech jeho posledních majitelů z rodu Beaufort-Spontin a určitě jsme všichni vyrazili na prohlídku Relikviáře svatého Maura. Na první pohled je to zámek úplně obyčejný. Ale asi tak 150 lidem ročně umí Bečov ukázat i něco docela jiného.
Historici, zabývající se americkou válkou za samostatnost a konkrétně bitvou u Red Banku (rok 1777), odhalili tragický příběh posádky jednoho z děl, které bylo v bitvě použito a zároveň zničeno.
Sdružení PANT a portál Moderní dějiny.cz vyhlašují v dvě soutěže pro studenty i veřejnost. Věnujte, prosím, následujícím informacím pozornost a zapojte se!
Pokračování textu Historické soutěže pro studenty i veřejnost vyhlášeny
Studium knih nebo filmových dokumentů je fajn věc, ale historie se dá poznávat i jinak, trochu praktičtěji. Pokud vás zajímá, jak žili naši předci na vesnicích před dvěma sty lety, doporučuji někdy navštívit některý ze skanzenů. Třeba Přerov nad Labem, Kouřim nebo Zubrnice, ty jsem si v poslední době prohlížel já.
Wear and tear from smoking clay pipes helped date bones found in mass grave. http://t.co/3UahjCPpmS pic.twitter.com/xA0G2ezymw
— Strange Remains (@StrangeRemains) 7. Září 2015
O hrůzách Osvětimi toho bylo napsáno hodně (i když podle mého skromného názoru to stále není dost). Mnoho stran bylo popsáno příběhy lidí, kteří byli schopni udělat cokoliv, aby se transportu do nechvalně známé továrny na smrt jakýmkoliv způsobem vyhnuli. A přesto existoval člověk, který se tam jako vězeň snažil dostat. A podařilo se mu to.
Řeč je o Witoldu Pileckém, jednom z největších hrdinů Druhé světové války. Pilecki se narodil v květnu roku 1905 v Olonci, jednom z nejstarších sídel v Karelii. Tam byla jeho rodina násilně přesídlena ruskou carskou vládou po poském Lednovém povstání v letech 1863–64. Jeho děd strávil léta v exilu na Sibiři právě za účast v tomto povstání. Rodina se posléze přestěhovala do Vilniusu, kde se mladý Witold přidal ke skautům. Během Velké války sloužil u polských jednotek domobrany složených právě ze skautů. Poté, co bolševici zabrali celou oblast, pokračovali v partyzánském způsobu boje. Po Velké válce Pilecki vstoupil do polské armády a bojoval v Polsko-Ruské válce, kde si vysloužil dva Válečné kříže za statečnost. Po skončení konfliktu si dokončil vzdělání, oženil se a narodily se mu dvě děti.
Pokračování textu Witold Pilecki, do Osvětimi šel dobrovolně organizovat odboj
