Plzeňské městské dopravní podniky spustily rozsáhlou kampaň Máte Hromadu Důvodů, kterou chtějí přesvědčit veřejnost o tom, že veřejná doprava je správná cesta. Kampaň bude Plzeňany provázet v různých formátech až do února roku 2016 a vysvětlovat, proč je dobré použít právě tramvaj nebo trolejbus namísto osobního auta. Mezi hlavní důvody řadí například to, že při ročním předplatné stojí veřejná doprava v Plzni jen 11 Kč denně, studentské jízdné za stejných podmínek dokonce údajně jen přes pět Kč denně, a že veřejná doprava v Plzni patří k nejkvalitnějším v Česku z hlediska ekologie, podílu nízkopodlažních vozidel nebo inovativních řešení v oblasti odbavení.
Dnešný pondelok sme v rámci celotýždňovej exkurzii po stopách oral history navštívili 4 chorvátske dedinky, ktoré boli počas fašistického teroru 2-hej svetovej vojny zrovnané so zemou, vypálené a jej obyvatelia vyvraždení. Prvá zastávka bola v Mune, Malom aj Veľkom, kde sme sa dostali na úplne pokojné miesto, kde obyvatelia žijú poľnohospodárskym spôsobom života. Najbližšia stredná škola je v Rijeke. Obe dedinky sa nachádzajú v oblasti východnej Istrie a počas prvej svetovej vojny ich anektovalo Taliansko. Počas druhej svetovej vojny boli vypálené a jej obyvatelia vyvraždení, predovšetkým kvôli pomoci partizánom. Na hlavnej ceste stojí veľký biely mramorový monument venovaný pamiatke zavraždených partizánov. Taktiež tu stojí memoriál trojuholníkového tvaru, ktorý pripomína práve 5. mája 1944, kedy nemeckí a talianski okupanti Vele a Male Mune zapálili a zničili tak 98 domov a 85 ďalších budov. Svoju dávku utrpenia prežili aj miestni katolícki kňazi. K pamiatke kňaza Alojza Kristana, ktorý bol zavraždený až v roku 1947 v rámci prenasledovania cirkvi v Juhoslávii tu je umiestnená pamätná tabuľa.
Tento čtvrtek 15. října od 10 hodin se konápřednáška finské historičky Sirkky Ahonen (University of Helsinki) Politics of History and Memory – Tracing a Post-Liberal Trend, která proběhne v rámci vědeckých seminářů Ústavu pro studium totalitních režimů (Siwiecova 2, Praha 3, 1. patro). Přednáška proběhne v angličtině bez tlumočení.
Sirrka Ahonenová, foto: gaudeamus.fi
Sirkka Ahonen je emeritní profesorkou historie a vzdělávání v sociálních vědách na Univerzitě v Helsinkách, vyučovala historii také ve Velké Británii a Bosně a Hercegovině. Publikovala knihy na téma postkomunistické historie ve východní a střední Evropě, formování historické identity mezi dospívajícími a na téma politických snah o rovnocenné možnosti vzdělávání v severských zemích. Její nejnovější monografií je Coming to Terms with a Dark Past —How Post-Conflict Societies Deal with History.
Ještě několik volných míst zbývá v kursech vzdělávacího programu Řemeslná obnova historických staveb, který spustí Národní památkový ústav v polovině listopadu. V jednom teoretickém a osmi řemeslných kursech (pro obory zedník, štukatér, kameník, malíř a natěrač, truhlář, tesař, kovář, pokrývač a klempíř) si účastníci osvojí znalosti a dovednosti potřebné pro práci, která přesahuje běžnou kvalifikovanou práci řemeslníka a tvoří jakýsi mezičlánek k práci restaurátorů. Zájemci se do projektu ještě mohou přihlásit – po absolvování teoretické přípravy si nové poznatky vyzkouší v praxi na zámcích v Brtnici, Červené Řečici a v Uherčicích.
Předmětem soutěže je zpracování návrhu architektonického a uměleckého řešení Památníku Jana Palacha ve Všetatech jako specifického a symbolického místa, v němž silou prožitku může dojít k vnitřní transformaci a vytvoření osobitého vztahu jedince k dějinám 20. století.
Soutěžní návrh by měl doložit autorskou vizi komplexního řešení areálu Památníku a pozemku, na němž se nachází. Návrh by měl prokázat také sílu tvůrčí osobnosti, její respekt a vnímání významu mimořádné lidské oběti Jana Palacha v kontextu dějin 20. století a boje za demokracii a lidská práva, dále znalost komplexnosti požadavků na moderní vzdělávání a muzejní výstavnictví.
Na knihu Železná opona od mojí nové oblíbenkyně Anne Applebaumové jsem se těšil, a četbu jsem nechtěl uspěchat. Po zkušenostech s Gulagem a Mezi východem a západem jsem tušil, že mě čeká zajímavá, ale náročná četba. A hned na začátek musím prozradit, že jsem nebyl zklamán, naopak. Několik set stránek čtení a skvělých fotek jsem si užil.
Napadla mě taková zvláštní věc. Když jsem na blog vkládal fotku dětských horníků, pořízenou v roce 1911, uvědomil jsem si, že je to rok, kdy se narodila moje babička. Co se vlastně ve světě v tom roce dělo? Je to víc než 100 let, a v tomto případě stejně jako v mnohých jiných pomůže Wikipedie. Vězte tedy, že v roce 1911, tedy v roce narození mojí babičky, se stalo třeba tohle:
povodeň na řece Jang-c’-ťiang, asi 100 000 lidí zemřelo
No řekněte, nebyl to zajímavý rok? Doporučuji, abyste se i vy podívali na to, co se dělo v letech pro vaší rodinu nějak významných. Tahle si můžete proklepnout třeba i rok svého narození, možná budete překvapeni, co všechno se tehdy u nás a ve světě dělo…
Památky ve správě Národního památkového ústavu navštívilo letos od ledna do konce září přes čtyři a půl milionu návštěvníků, což je více než za stejné období v loňské – do té doby rekordní – sezoně. Více návštěvníků přitom pro památky znamená i vyšší výnosy, a tak za zhruba 30 milionů korun, které NPÚ získal ze vstupného, zaplatí například opravu fasády zámku Mnichovo Hradiště, obnovu kostela sv. Víta v Zahrádce nebo restaurování papírových tapet v tzv. kardinálském pokoji na Sychrově.
Velký zájem o návštěvu hradů a zámků přitom letos kastelány překvapil – jaro přicházelo pozvolna, na začátku sezony namísto návštěvníků dorazil sníh a o prázdninách panovala horka vybízející spíš k pobytu u vody; proto ve srovnání s minulým rokem čekali spíše pokles. Již v polovině prázdnin však bylo jasné, že na hrady, zámky a další památky ve správě Národního památkového ústavu chodí letos ještě více lidí než loni. Přesně to bylo 4 586 506 návštěvníků, což je o 173 tisíc více než v roce 2014.
