Komentář: Karl Hermann Frank a Češi

Mezi válkami se Frank, rodák z Karlových Var, angažoval ve Wandervogelu, v sudetoněmecké (původně říšskoněmecké) jakési skautsko-trampsko-turistické organizaci pro žáky a studenty (název se nepřekládá, doslova stěhovavý nebo tažný pták), v Deutscher Turnverbandu (Německý tělovýchovný svaz /v ČSR/), v Bundu der Deutschen (Svaz Němců /v ČSR/), v Deutscher Kulturverbandu (Německý kulturní svaz /v ČSR/), v československé Deutsche Nationalsozialistische Arbeiterpartei (Německá národně socialistická dělnická strana /v ČSR/, DNSAP). Po jejím rozpuštění v roce 1933 československým ministerstvem vnitra přešel Frank do Sudetendeutsche Heimatfront (Sudetoněmecká vlastenecká fronta, SHF) založeného ve stejný rok Konradem Henleinem. Ta byla vedena kruhem přívrženců filozofie Othmara Spanna a K. H. Frank byl jediným (!) nacistou v jejím předsednictvu, bezpochyby coby zástupce vysokých funkcionářů v té době již zakázané československé strany DNSAP. Radikálně, v přísně nacistickém smyslu, oponoval usnesením spannistického vedení SHF, ale nemohl se zhruba do poloviny roku 1936 proti spannistům prosadit. Přívrženci učení O. Spanna se neuznávali ideu velkoněmectví jako NSDAP v Německu, považovali etnické Němce žijící mimo Německo, tedy i Němce českých zemí za samostatný německý kmen, který se němá rozpustit v moři z Velkoněmců. Tím byli zásadní nepřátelé nacistů hned po komunistech nejnebezpečnější. Proto Henlein a spol. v SHF a pak v SdP usilovali o autonomii v rámci ČSR a ne o připojení k Říši. V roce 1935 se SHF musela kvůli účasti ve volbách změnit z hnutí na politickou stranu, přijala název Sudetendeutsche Partei (SdP, Sudetoněmecká strana) a dosáhla úžasného úspěchu v parlamentních volbách, kterého ale pro všeobecný český bojkot nemohla využít – nikdo s ní, coby absolutní vítězkou parlamentních voleb, nechtěl nikdo z českých stran do koalice. V SdP to Frank dotáhl až na zástupce předsedy strany Konrada Henleina. Po odtržení Sudet se stal zástupcem téhož, tehdy již župního vedoucího Říšské župy Sudety.

Pokračování textu Komentář: Karl Hermann Frank a Češi

Světová výstava o starověkém Egyptě v České republice

Starověký Egypt již stovky let přitahuje archeology z celého světa k odhalování jeho tajemství. Více jak tři tisíce let trvající a rozvíjející se civilizace nás neustále fascinuje svou vyspělostí, uměním, kulturou, filozofií a životním stylem. Národní muzeum ve spolupráci s Českým egyptologickým ústavem Filozofické fakulty Univerzity Karlovy a Nejvyšší radou pro památky Egypta otevírají v Historické budově Národního muzea v pondělí 31. srpna 2020 jedinečnou výstavu nazvanou Sluneční králové, která návštěvníky zavede do nejstaršího období egyptské říše, do doby dávných stavitelů pyramid. Prostřednictvím ještě nikdy ve světě nevystaveného souboru téměř 300 vzácných předmětů nevyčíslitelné hodnoty, starých takřka 5 tisíc let, za pomoci moderních multimediálních technologií a nevšední architektury přenese své návštěvníky do nejstarších časů staroegyptské civilizace a umožní jim zažít atmosféru doby velkých egyptských králů.

Pokračování textu Světová výstava o starověkém Egyptě v České republice

Komentář: Jak to bylo s reparacemi

Když se v poslední době začalo opět připomínat, že Německo zcela neuhradilo ČSR reparace za škody druhou světovou válkou a okupací s tím, že by nyní je mělo ČR doplatit, čekal jsem, že někdo povolaný se tohoto tématu v médiích ujme a vysvětlí, jak to vlastně s reparacemi bylo a uvede vše na pravou míru. Nestalo se, tak to musím učinit sám. Připravte se na nepěkné čtení, protože se dovíte, jak předci tehdy podváděli ve velkém stylu – Československo nepřípustně manipulovalo s ciframi, aby dostalo od Německa reparace, které při uvedení nezfalšovaných podkladů, by mu vůbec nepřináležely!

Pokračování textu Komentář: Jak to bylo s reparacemi

Výstava: ReporTvář Julia Fučíka (21. 8. – 31. 10. 2020)

Výstava s názvem ReporTvář Julia Fučíka v Národním památníku na Vítkově seznamuje návštěvníky nejen s touto osobností jako takovou, ale především s jeho Reportáží psanou na oprátce a jeho vizuální prezentací ve veřejném prostoru, na což odkazuje už samotný název výstavy.

Julius Fučík

Pokračování textu Výstava: ReporTvář Julia Fučíka (21. 8. – 31. 10. 2020)

O památky byl v červenci zájem, ztráty z jara se už ale dohnat nepodaří

Památky ve správě Národního památkového ústavu přilákaly v letošním červenci 1,3 milionu návštěvníků. Ve srovnání s loňským červencem tak na státní hrady a zámky zamířilo o 100 tisíc lidí více. Ztráty z jara, kdy byly památky téměř dva měsíce zavřené kvůli pandemii koronaviru, se navzdory úspěšnému červenci již dohnat nepodaří.

Pokračování textu O památky byl v červenci zájem, ztráty z jara se už ale dohnat nepodaří

Paměť a dějiny 2/2020: Sousoší Sbratření, Velehradská pouť 1985 a Štěpán Černoušek

Všimnul jsem si toho až teď, ale vězte, že v online archivu revue Paměť a dějiny jsou k dispozici pdf verze článků už od aktuálního čísla. Texty z letošní “dvojky” si tedy můžete už teď přečíst elektronicky a zdarma! Dříve byl online archiv také dostupný, ovšem jen pro čísla starší. Tahle změna je super, ale nic nemění na tom, že papír je prostě papír a v online archivu si neužijete skvělé obálky a kvalitní zpracování časopisu jako celku. V textu níže tedy najdete odkazy na zmiňované články.

Paměť a dějiny 2/2020

Pokračování textu Paměť a dějiny 2/2020: Sousoší Sbratření, Velehradská pouť 1985 a Štěpán Černoušek

Leperiben – vzpomínání na oběti romského holocaustu (2. srpna v Praze)

2. srpen je dnem, kdy si připomínáme památku padlých Romů, kteří zahynuli v noci na 3. srpna 1944 v koncentračních táborech. Na Náměstí Míru v Praze proběhne v neděli 2.8. 2020 od 19 hodin druhý ročník komponovaného pietního večer k uctění památky obětí tzv. Porajmos, romského holocaustu. Součástí programu vzpomínkové akce bude scénické vyprávění příběhu přeživšího pamětníka v podání herečky a zpěvačky Pavly Matiové. Na akci vystoupí také významné hudební osobnosti romské kultury, jakými jsou například zpěváci Milan Kroka a Roman Zorba Horváth nebo zpěvačka Simona Šenkiová.

Pokračování textu Leperiben – vzpomínání na oběti romského holocaustu (2. srpna v Praze)

Kniha: Volá Moskva

Angus Roxburgh si jako student zamiloval ruštinu pro její zvukomalebnost, začínal s básněmi, kterým tehdy ještě moc nerozuměl. Ovšem to, že se ruština stane jeho láskou a bude ho provázet během jeho profesního života, bylo jasné, už když začal ruštinu studovat. Svoje poznatky z mnoha delších či kratších pobytů v Sovětském svazu a později v Rusku sepsal do vzpomínkové knihy Volá Moskva.

Alex Roxburgh: Volá Moskva
Alex Roxburgh: Volá Moskva

Pokračování textu Kniha: Volá Moskva

Blog pro příznivce historie. Novinky, objevy, fotky, videa, infografiky, recenze, tipy, výlety, rozhovory, archivy…