Chcete-li se trochu dovzdělat co se dějepisu týče, doporučuji on-line učebnici, kterou vytvořil Petr Daubner, učitel dějepisu na gymnáziu, v rámci svých příprav na hodiny. Díky moc za super materiál, hodí se asi nejenom zájemcům o dějepisné informace, ale hlavně studentům gymnázia (i těm, které zrovna neučí autor textů).
Archiv rubriky: Tipy
Výstava: Ázerbájdžán – čarovná země ohně (28. 11. 2014 – 15. 2. 2015)
Národní muzeum zve návštěvníky do vzdálených krajin jihozápadní Asie, do země věčného ohně! V Náprstkově muzeu asijských, afrických a amerických kultur zahajuje výstavu Ázerbájdžán – čarovná země ohně, která představí vzácné předměty ze sbírek Národního muzea historie Ázerbájdžánu z doby od starověku po 19. století. Návštěvníci se přenesou do této starobylé země díky jedinečným archeologickým nálezům, mezi které patří například keramické nádoby či půvabné bronzové figurky. Svou barevností a rozmanitostí zaujme i bohatá kolekce ázerbájdžánských koberců. Celkovou atmosféru dokreslí překrásné šperky, hudební nástroje a ukázky tradičních oděvů a textilií. Během konání výstavy budou probíhat speciální komentované prohlídky, přednášky, kreativní dílny a tematické pořady.
Ázerbájdžán, známý také jako země ohně, je proslulý svými starobylými kulturami i nádhernou krajinou. Na výstavě Ázerbájdžán – čarovná země ohně je ve čtyřech tematických částech prezentována celá řada unikátních předmětů, které návštěvníky seznámí s neobyčejně zajímavou historií této magické země.
Čtyři obrazy ázerbájdžánské historie a kultury
Úvodní část výstavy se zaměřuje na archeologické nálezy, především na hliněné a keramické nádoby, figurky a bronzové ozdoby, které se na území dnešního Ázerbájdžánu ve starověkých dobách vyskytovaly. Původ nejstarších předmětů sahá až do 15. století př. n. l. Z tohoto období vyniká především nádoba z pálené hlíny z oblasti Nachičevanu s vyobrazením životního koloběhu rostlin a živočichů.
V druhé části výstavy se návštěvníci seznámí s ázerbájdžánskými kultovními symboly, které naleznou například na vystavených mincích nebo historických zbraních.
Nedílnou součástí ázerbájdžánského umění je nepochybně místní osobitá hudba s vlivy folklórních tradic. V další části výstavy proto nechybí ani specifické hudební nástroje, ze kterých vystupuje do popředí tzv. tar, typický strunný nástroj zapsaný do seznamu mistrovských děl nemateriálního dědictví UNESCO.
Poslední sál je věnován bohaté kolekci koberců s rozmanitými vzory, barevným výšivkám, tradičním oděvům a cenným šperkům.
Partnerství významných muzejních institucí
Úspěšnou spolupráci Národního muzea a Národního muzea historie Ázerbájdžánu odstartovala výstava Český granát, která se konala v loňském roce v prostorách ázerbájdžánského muzea v Baku. „Výstavou Český granát jsme chtěli představit tento typický český symbol v souvislosti s naší historií, kulturou i uměleckou tradicí. Nyní naopak přiblížíme Ázerbájdžánskou kulturu českým návštěvníkům. Výstava Ázerbájdžán – čarovná země ohně se řadí mezi další zajímavé zahraniční projekty v Náprstkově muzeu a umožňuje nahlédnout do dějin tohoto bohatého a pro nás vzdáleného světa,” říká generální ředitel Národního muzea Michal Lukeš.
Národní muzeum tak pokračuje v mimořádném výstavním programu s názvem Okno do světa, který přináší do Náprstkova muzea mezinárodní výstavní projekty z nejrůznějších koutů světa. I díky pokračující revitalizaci areálu muzea a jeho vnitřních prostor se tak Náprstkovo muzeum dále přibližuje a otevírá návštěvníkům a jejich potřebám. V příštím roce budou představeny například také kultury Bhútánu a Afghánistánu.
Zdroj: TZ NM, více: http://www.nm.cz/Naprstkovo-muzeum/Vystavy-NpM/Azerbajdzan-Carovna-zeme-ohne.html
Naučte se posměšnou písničku o Hitlerovi
Znáte The Colonel Bogey March? Možná ne podle tohoto jména, ale melodie vám určitě povědomá přijde. Britští vojáci na melodii, mimo jiné známou z filmu “Most přes řeku Kwai”, používali slova, která si utahují z varlat Hitlera a jeho nohsledů. Nápěv “Hitler Has Only Got One Ball” je prostě vtipný a ukazuje, že se vojáci ve druhé světové válce uměli bavit.
Existuje mnoho verzí písničky, celou historii shrnuje heslo na anglické Wikipedii. Původně byl hlavním hrdinou popěvku Goering, pak se pozornost přesunula k Hitlerovi. Zajímavé je, že autor textu Toby O’Brien zamýšlel písničku jakou součást propagandy a nutno uznat, že nápad se chytil.
Hitler has only got one ball,
-
Göring has two but they are very small,
-
Himmler has something sim’lar,
-
But poor old Goebbels has no balls at all.
V pražském Klementinu je výstava betlémů (28. 11. 2014 – 4. 1. 2015)
Výstavu Betlémy v Klementinu pořádá Národní knihovna ve spolupráci s Muzeem betlémů v Karlštejně jako připomínku výročí vůbec první zmínky o betlému. Ta pochází z roku 1562, kdy stály první české jesličky s jezulátkem právě v pražském Klementinu – dnešním sídle Národní knihovny ČR.
Výstava zahrnuje to nejlepší ze sbírky Muzea betlémů v Karlštejně s důrazem na historické vyřezávané betlémy z období od baroka až do konce druhé světové války. K vidění jsou i některé pro betlémy méně typické nebo raritní materiály jako např. cukr, sklo, perník a další. Součástí výstavy je také hra inspirovaná 150 let starým vyznáním lásky k betlémům – „Co pro Vás znamená betlém?“ a víkendové „Hravé dílničky“, kde si návštěvníci budou moci ozdobit skleněné vánoční ozdoby. Expozice je koncipována tak, aby zaujal jak odbornou veřejnost, tak rodiny s dětmi.
Pro veřejnost bude výstava přístupná od 28. 11. 2014 do 4. 1. 2015 denně včetně svátků od 9-18 hodin. Štědrý den do 15.00 hodin.
Zdroj: TZ
Černínský palác se v novém kabátě přiblížil původnímu baroknímu vzhledu
V listopadu se uzavřela dlouholetá komplikovaná obnova fasády Černínského paláce, sídla ministerstva zahraničních věcí, na Hradčanech. Výsledkem opravy 27 tisíc metrů čtverečních fasádních ploch jednoho z nejvýraznějších děl barokní architektury v Čechách je mimo jiné monochromní řešení, které dává vyniknout rafinované architektuře stavby a promyšlenému členění fasád. Národní památkový ústav představí nové pojetí 9. prosince při komentované prohlídce
Opravami fasád, vyvolanými nutným zajištěním hlavní římsy paláce v roce 2006, neprošla jen historická budova Černínského paláce, ale také jeho novodobé dostavby z třicátých let, zahradní pavilonek, ohradní zdi, opěrné zídky, terasy a schodiště v celém areálu. Řešení fasád a barevnosti vycházelo z koncepce profesora Mojmíra Horyny, našeho předního znalce barokního umění, který zpracoval o historii paláce obsáhlou monografii a účastnil se jeho obnovy až do své smrti v roce 2011. Horynův koncept vychází z původního barokního řešení, musel však vzít v úvahu i další zásahy, kterými palác prošel – předně úpravy slavného prvorepublikového architekta Pavla Janáka. Spolu s Horynou se na přípravě rekonstrukce podíleli architekt Pavel Kupka a Studio acht. Vzhledem k významu této nemovité kulturní památky byly práce pravidelně po celou dobu konzultovány se zástupci pražského pracoviště Národního památkového ústavu.
„Podílet se na obnově tak výjimečné stavby, jako je Černínský palác, a spolupracovat při tom s odborníkem, jako byl profesor Horyna, znamená nutnost přistupovat ke své práci s maximální zodpovědností a nasazením. Takováto akce je pro každého památkáře výjimečná zkušenost,“ říká Veronika Koberová z pracoviště NPÚ v Praze, která měla opravu fasád paláce na starosti. „Úspěšné dokončení tak rozsáhlé obnovy je také dobrou vizitkou spolupráce Národního památkového ústavu, odboru kultury a památkové péče pražského magistrátua investora – ministerstva zahraničních věcí. K dosažení kvalitního výsledku obnovy však přispěl i citlivý přístup projektantů z architektonického Studia acht, kteří docenili význam a památkové hodnoty stavby. Díky tomu se mnoholetá příprava zúročila v dosažení perfektního výsledku,“ dodává Ondřej Šefců, ředitel pracoviště v Praze.
Černínský palác je vynikající raně barokní stavba architekta Francesca Carattiho z konce 17. století. Původní podobu paláce doplnil v polovině 18. století honosný portikus, nad nímž je balkon od Anselma Luraga, autora zachovaného zahradního pavilonu. Když byl v polovině 19. století palác převeden na armádu, byl uvnitř zcela přestavěn. Rozčleněním na malé prostory se změnil se počet pater, takže se snížila výška místností a zmizely původní štukové stropy, malby, klenby a další prvky. Až do roku 1920 pak palác sloužil jako kasárna.
Rehabilitace se dočkal za první republiky při velké adaptaci pro ministerstvo zahraničí, kterou vedl tehdejší významný architekt Pavel Janák v duchu teorie syntetické metody (spojování nových a starých prvků do jednoho estetického celku). Nejvýraznějším zásahem bylo vybudování funkcionalistické přístavby napojené na západní křídlo paláce s pláštěm z režných cihel, betonu a umělého kamene. Ale i do konstrukcí historického paláce Janák zasáhl a neváhal při tom použít nové progresivní technologie – střechy nechal vynést krovy ze železobetonu, obnovil původní výšku stropů, tedy počet pater, a navrátil tak fasádě původní podobu. V obnovených oknech piana nobile a druhého patra použil spojení původních historických tvarů s novotvary a v nádvořích otevřel například zasklené arkády.
Složitou historii stavby a všechny vývojové etapy bylo třeba zvážit a zhodnotit při přípravě současné obnovy fasády. Navržené řešení podle konceptu profesora Horyny, jehož nejvýraznějším efektem je sjednocení fasád monochromním (jednobarevným) nátěrem, vycházelo z jednoho ze základních principů raně barokní architektury – totiž že hlavní výrazový prostředek, plasticita fasády utvářená hlavicemi, okenními šambránami atd., vynikne právě při monochromním vybarvení. A toto řešení se potvrdilo i v průběhu stavby – ani sondážními průzkumy nebyla bezpečně potvrzena jiná úprava, než jaká byla navržena.
Je přitom třeba si uvědomit, že i kamenné články bývaly historicky upravovány ve shodě s okolním zdivem (dnes jsme zvyklí vídat je často bez nátěru, holé, ale to je většinou novější úprava z konce 19. století či ještě mladší). Proto i okenní šambrány a ostatní kamenné články Černínského paláce získaly vápenný lazurní nátěr ve vícetónové kombinaci odstínů, která zajišťuje zejména potřebnou přirozenou a vratnou ochranu kamene a zároveň pohledové sjednocení.
Pro zájemce o architekturu Černínského paláce, jeho historii, ale hlavně o možnosti, varianty a problémy opravy jeho fasád připravuje Národní památkový ústav komentovanou prohlídku. Uskuteční se v úterý 9. prosince 2014 od 15.30 za účasti zaměstnanců Národního památkového ústavu, projektantů a restaurátorů; sraz bude před hlavním vchodem.
Zdroj: TZ NPU
Výstava: František Kánský, český četník a dozorce z tábora Lety (1. 11. – 30. 12. 2014)
Památník Lidice pořádá výstavu “František Kánský, český četník a dozorce z tábora Lety”. Koná se ve výstavní síni In Memoriam od 1. listopadu do konce roku 2014.
Výstava vznikla z unikátních dokumentů, které získal v říjnu 2012 Památník Lidice z pozůstalosti Františka Kánského. Tento četník byl na jaře 1941 převelen jako dozorce do kárného pracovního tábora v Letech, z něhož se stal sběrný a posléze cikánský tábor. Tamější službu vykonával podle vlastního vyjádření „se sebezapřením“, nedobrovolně. Když se vrátil zpátky k četnictvu, zachránil během nacistické okupace řadu spoluobčanů před zatčením, případně před smrtí.
Vstupné je zdarma, více informací zde.
Fotky: Proměny míst spojených s Adolfem Hitlerem
Na konci října jsem měl příležitost cestou na dovolenou v Německu projet hlavní místa, která jsou známá z dokumentů o Hitlerovi nebo druhé světové válce.
Norimberk
První z nich byl Norimberk. Město, kde chtěl Hitler postavit největší stadion na světe a další důležité nacistické budovy. Z pověstného stadionu zbylo jen část základů, které jsou dnes zatopené jezerem. Ale na jihovýchodě Norimberku jsou další pozůstatky, které na vás dýchnou svou minulostí.
Celý bývalý komplex pro nacistické sjezdy má mnoho čtverečných kilometrů a podle mapek se můžete vydat na okružní procházky a narazit tak na Luitpoldhain, kde probíhaly sjezdy SA a SS nebo Zeppelin Field, kde zase Hitler kázal svým stranickým přívržencům z NSDAP. Stupínek, kde stával, je dodnes přístupný. Přilehlé muzeum je určitě další povinnou návštěvou.
Berghof
Po několika dnech jsme dorazili do horského města Berchtesgaden. Kousek odsud je proslulá alpská vesnička Obersalzberg, kde měl Hitler svoje sídlo Berghof. Překvapením bylo, že v Oberslazbergu kromě velkého parkoviště, muzea Dokumentation Obersalzberg a zastávky autobusů, které vozí návštěvníky k Orlímu hnízdu, nebylo již vůbec nic.
Po troše pátrání lze v lese po úzké cestě najít zbytky Berghofu, kde je strohá informační cedule a obvodová zeď, dříve honosného sídla. Hitlera tady navštěvovali státnici, přijímal zde důležitá rozhodnutí a Eva Braunová ho zde točila na svůj 35 mm Kodak.
Orlí hnízdo je přístupné do poloviny října a lze tam dojet právě speciálním autobusem z Obersalzbergu. Nahoře je restaurace s výjimečným výhledem.
Berghof, sídlo, kde Hitler uskutečňoval důležitá rozhodnutí |
|
 |
 |
Příjezdová cesta na Berghof v Obersalzbergu |
|
 |
 |
Luitpoldhain v Norimbergu, kde probíhaly sjezdy SA a SS |
|
 |
 |
Grosse Strasse v Norimbergu |
|
 |
 |
Zeppelin Field v Norimbergu, kde probíhaly sjezdy NSDAP |
|
 |
 |
 |
 |
Orlí hnízdo |
|
 |
 |
Zdroje původních fotografií: 4littlepiglets.blogspot.com, www.reichsparteitagsgelaende.de
Výstava: Rudolfínští mistři – díla dvorních umělců Rudolfa II. z českých soukromých sbírek (12. 11. 2014 – 29. 3. 2015)
Muzeum hlavního města Prahy pořádá od 12. 11. 2014 do 29. 3. 2015 výstavu Rudolfínští mistři – díla dvorních umělců Rudolfa II. z českých soukromých sbírek.
Jsou na ní vystaveny obrazy, sochy a grafiky, které byly kdysi součástí sbírek Rudolfa II. (1552–1612) na Pražském hradě. Po císařově smrti byly však jeho vzácné poklady rozptýleny do celého světa a jsou dnes součástí evropských a amerických galerií a muzeí. Rudolfínská díla, která se v minulosti dostala do soukromých sbírek, se čas od času objevují na světových aukcích.
Tam je často kupují také čeští sběratelé. Jejich zásluhou se tak vracejí do Čech umělecká díla, která tvořila významnou součást národního kulturního dědictví a nyní ho opět obohacují. Souborně budou tato díla, zakoupená na aukcích v posledních patnácti letech, zpřístupněna veřejnosti poprvé.
Vystavena jsou díla Bartholomea Sprangera, Hanse von Aachena, Josepha Heintze st., Pietera Stevense, Dirka de Quade van Ravesteyn, Matthiase Gundelacha, Adriaena de Vries, několik zajímavých dosud anonymních rudolfínských děl a také soubor grafických listů. Muzeum hlavního města Prahy doplnilo výstavu o několik exponátů ze svých sbírek.
Výstava: 175 let českých železnic (4. 11. – 31. 12. 2014)
Když 6. června 1839 poprvé přijel z Vídně na břeclavské nádraží vlak tažený parní lokomotivou, znamenalo to spojení našich zemí novodobou železnicí s okolní Evropou a začátek velkých společenských změn, které v následujícím období vybudování železniční sítě českým zemím přineslo. Letošní 175. výročí přelomové události připomíná výstava v Národním technickém muzeu.
Železniční dopravě od 19. století až po současnost je věnováno dvacet velkoplošných panelů doprovozených textovými a fotografickými publikacemi. Výstavu rovněž doplňují historické exponáty se železniční tématikou. Jsou zde také instalovány projekce s prezentačními materiály Správy železniční a dopravní cesty, jež se podílela na realizaci výstavy, a dalších partnerů. Současnou železniční techniku reprezentuje například unikátní bezstykový spoj koleje používaný dnes na koridorových tratích, po kterých se vlakové soupravy pohybují rychlostí až 160 km/h.
Výstava, která je koncipována jako putovní, byla zahájena v budově Českého rozhlasu v Praze, následně se přesunula do auly Dopravní fakulty Jana Pernera Univerzity Pardubice a zakončena je v Národním technickém muzeu v Praze.
Cílem výstavy je tedy připomenutí letošního 175. výročí existence železnice v českých zemích. Usilujeme ale nejen o to prezentovat minulost a historické exponáty, ale chceme představit železnici i jako perspektivní způsob dopravy.
Zdroj: http://www.ntm.cz/aktualita/411-3112-2014-175-let-ceskych-zeleznic
Výstava: Rituály smrti (31. 10. 2014 – 20. 9. 2015)
Smrt mnoho z nás bere jako obávaný moment ukončení radostného a naplněného života. Chápou to však takto i lidé v jiných kulturách? Výstava s názvem Rituály smrti v Náprstkově muzeu ukáže, jak smrt vnímaly velké starověké civilizace i současné kultury v různých částech světa.
Smrt nebyla a není jen děsivým koncem. Někde se na ni lidé připravují celý život, jinde je jen jedním z mnoha momentů neustálého koloběhu životů. Ani pohřební obřady nejsou vždy smutné a vážné. Naopak, musí se pořádně oslavit. A zatímco někde zemřelý dostává bohaté dary na svoji další cestu, jinde je mrtvé tělo jen přítěžkem. A bát se zemřelých? Někde přicházejí s chutí strašit živé, jinde však jen žadoní o pokrmy a vodu, kterých se jim v posmrtném stavu nedostává.
Mezi vystavenými vzácnými exponáty vynikají preparované lidské hlavy zvané tsantsy z Ekvádoru, lebka předka domodelovaná hlínou a zdobená lasturami z Nové Guinee, japonská plastika stařeny sedící u řeky Zapomnění nebo indická malba obřadu Satí, rituálního sebeupálenívdovy na pohřební hranici manžela.
Otevírací doba a vstupné: Náprstkovo muzeum asijských, afrických a amerických kultur, Praha 1
Zdroj: http://www.nm.cz/Naprstkovo-muzeum/Vystavy-NpM/Ritualy-smrti.html