Archiv rubriky: Osobnosti

Hans-Ulrich Rudel a jeho rekordní statistiky z fronty

Odhlédněme prosím od toho, že Hans-Ulrich Rudel byl fanatický nacista a dlouho po válce vesele velebil ideologii, na kterou se v té době většina Němců pokoušela zapomenout.

Hans-Ulrich Rudel

Zdroj fotky: http://www.finn.it/regia/html/alleati.htm

Jako voják, konkrétně bitevní letec, řádil na východní frontě a jeho výsledky jsou dnes jenom těžko pochopitelné a uvěřitelné. Posuďte sami.

  • absolvoval přes 2530 misí
  • byl dvaatřicetkrát sestřelen, i nad nepřátelským územím
  • zničil kolem 150 dělostřeleckých zbraní, 519 tanků, kolem 1000 různých vozidel, 70 vyloďovacích plavidel, 2 Lavočkiny La-3, IL-2 Šturmovik a potopil bitevní loď Marat, 2 křižníky a torpédoborec
  • zapříčinil tak velké ztráty Rudé armádě, že na něj Stalin vypsal odměnu 100 000 rublů
  • nalétal více než 600 000 km a spotřeboval více než 5 000 000 litrů benzínu
  • použil bomby převyšující celkovou hmotnost 1 000 000 kg, vystřelil přes 1 000 000 nábojů z kulometů, přes 150 000 20mm nábojů a přes 5000 37mm nábojů

Rudel se před koncem války přihlásil dobrovolně na sebevražednou misi, které mu nebyla povolena. Byl vybrán jako pilot, který z obklíčeného Berlína zachrání Hitlera, ani k tomu nedošlo. 1. ledna 1945 byl vyznamenán Rytířským křížem se zlatými dubovými ratolestmi, meči a diamanty. Tento typ vyznamenání byl speciálně zhotoven jen pro něho.

Zdroj: http://www.valka.cz/clanek_519.html

Josef František by se dožil stovky. Jak se mohla vyvíjet jeho kariéra, kdyby nešťastně nazahynul?

Josef František byl velmi nadaným stíhacím pilotem, vlastencem a hlavně nespoutaným živlem, jehož nezkrotili nejenom velitelé v československé armádě a později v RAF. Ze soubojů nad Anglií v roce 1940 také vycházel neporažen. Osmého října 1940 zemřel při leteckém neštěstí.

Josef František

Narodil se před sto lety v moravských Otaslavicích. Sedmého října 1940 slavil šestadvacáté narozeniny v Anglii, jako hrdina Bitvy o Británii. Za předešlý měsíc sestřelil 17 německých letadel, do vzduchu se dostával několikrát za den, chyběla mu disciplína a jeho jediným cílem bylo dostat z oblohy co nejvíc letadel s hákovými kříži na křídlech. Jakmile se dostal nad kanál, oddělil se od svých polských kamarádů a začal lovit Němce. Povídá se, že u polské perutě byl nejenom kvůli tomu, že na začátku války utekl bojovat do Polska, ale i kvůli konfliktům s československými důstojníky.

Ve 303. polské peruti byl spokojený. Mohl si dělat co chtěl, po návratu ze své osamnělé mise dostal obvykle vynadáno, to bylo všechno. Jeho konto sestřelených německých letadel utěšeně rostlo, byl slavný. 7. října 1940 byl opět velitelem tlačen k tomu, aby si vzal dovolenou a jel si odpočinout. Možná se zrovna ten den rozhodl, že toho má dost. Měl narozeniny a patrně to řádně oslavil. Alkoholu se každopádně jako skoro všichni ostatní nevyhýbal. Druhý den vzlétl na misi, skoro jako vždy se oddělil a letěl lovit nad kanál.

Toho dne nebyl úspěšný. Při návratu havaroval a zabil se. Existuje mnoho dohadů o tom, proč se to stalo? Jedni tvrdí, že se zabil při akrobacii nad domem svojí anglické přítelkyně. To je patrně nesmysl, protože skončil mnoho kilometrů od domu svojí rusovlasé lásky.

Jak to bylo doopravdy, se už asi nikdy nedozvíme. Já osobně si myslím, že šlo o kombinaci únavy, strachu a zdravotních potíží. Únava tam jednoznačně hrála roli – létal prakticky nonstop, byl pod psychickým tlakem, mluví se o tom, že měl strach z pobytu na zemi. Jeho letiště bylo krátce před jeho smrtí bombardováno, cítil strach a bezmoc. Tedy pocity, které mu v kokpitu jeho Hurricanu byly cizí.

Zdravotní potíže nelze vyloučit. Když jsem se před mnoha lety bavil s Josefem Balejkou, Františkovým kamarádem, který s ním trávil čas v Polsku a stýkal se s ním i v Anglii, dozvěděl jsem se fakt, o kterém se nemluví a nepíše. František si prý stěžoval na krátkodobé poruchy zraku při změně výšky (a tedy i tlaku) při pilotování svého stroje. Co když toho osudného dne na chviličku přestal dobře vidět a právě to ho stálo život?

Josef František byl mimořádný letec i střelec. Tato kombinace z něj udělala skutečné eso. Můžeme jenom spekulovat o tom, co by se s ním dělo dál, kdyby nezemřel neporažen ke konci Bitvy o Británii. Já bych si dovedl představit následující scénář.

Oženil by se se svojí anglickou přítelkyní, po ukončení první operační tůry by cvičil nové piloty, samozřejmě polské. V roce 1942 by se opět vrátil do bojů, účastnil by se sweepů (útočných výpadů) nad Francii, připsal by si další vítězství. Stal by se velitelem jedné z polských stíhacích perutí RAF. Během své třetí operační várky by se stal šéfem polského wingu, to už v hodnosti Wing Commander.

Vedl by ho v roce 1944 během vylodění v Normandii. Postupem času by se ve své nedisciplinovanosti snažil krotit, ale přes zákazy nejvyššího velení RAF by občas sedl do kokpitu a vydal se na osamocený lov. Jeho sestřely by byly uznávány hlavně díky snímkům z jeho fotokulometu. Po přesunu jeho wingu na území kontinentální Evropy těsně před koncem války by byl jedním z mála Čechoslováků, kteří dosáhli sestřelu německého letadla nad územím protektorátu. V dubnu 1945 by se nad Plzní utkal s německými proudovými stíhačkami ME-262 a dvě z nich by sestřelil.

Konec války by ho zastihl jako spojenecké eso es. V roce 1945 by se vrátil domů vypořádat svoje věci. Službu v nově vznikajícím československém letectvu by odmítl. Už v roce 1946 by se vrátil do Anglie a stal by se velitelem perutě. Operačně by se zúčastnil korejské války, i tam by patřil k nejlepším. O jeho soubojích na proudových letadlech proti sovětskému esu Kožedubovi by bylo napsáno mnoho knih. Sám by se stal teoretikem boje stíhačky proti stíhačce.

V roce 1969 by odešel do výslužby, založil by rodinný podnik (letecké opravny), který by o deset let později předal svým synům. Po sametové revoluci by doma odmítl povýšení na generála, spokojil by se s nejvyššími možnými hodnostmi v britské a polské armádě. Dnes by ve svém domku na anglickém venkově přijímal blahopřejné telegramy a faxy a stále by se těšil dobré fyzické a mentální kondici.

Mimochodem, víte, že je Josef František stále jenom plukovníkem in memoriam? To, že nemá vyšší hodnost, je jednou z největších podivností, stejně tak fakt, že nedostal nejvyšší české vyznamenání Řád Bílého lva (pokud návrh vlády schválí prezident, mohli bychom se dočkat letos). Ohledně hodnosti Josefa Františka jsem poslal dotaz na Ministerstvo obrany. Jsem zvědav, co mi odpoví. Tedy pokud se odpovědi dočkám…

Pokud vás Josef František zajímá, doporučuji knihu Jiřího Rajlicha (Josef František: Pokus o pravdivý příběh československého stíhače).

Zdroj fotky: https://www.praha14.cz/zivot-na-praze-14/uvod-o-praze-14/letci-v-nazvech-ulic-cerneho-mostu/plk-i-m-josef-frantisek-dfm-bar/

Sponzorovaný hosting od WebSupport.cz

Fašismus ve Velké Británii a Rotha Lintorn-Orman

V sedmém čísle časopisu Dějiny a současnost vyšel článek (autorem je Jakub Drábik) o fašismu ve Velké Británii, respektive o zakladatelce hnutí British Fascisti. Rotha Lintorn-Orman byla předchůdkyní daleko známějšího Oswalda Mosleyho, který začal propagovat fašistické myšlenky na začátku třicátých let minulého století.

Článek je nadmíru zajímavý, rád bych z něho vypíchnul pár faktů pro ty, kteří nejsou předplatiteli ĎaSu a sedmé letošní číslo si ani nekoupili.

Rotha Lintorn-Orman pocházela z rodiny britských vojenských velitelů a jako jedna z prvních dívek pronikla do skautského hnutí, které bylo v počátcích striktně mužské. Za první světové války se rozhodla svojí vlast podpořit na frontě, pracovala jako pomocná zdravotnice.

Rotha Lintorn-Orman

Zdroj obrázku: http://www.npg.org.uk/collections/search/person/mp54845/rotha-beryl-lintorn-lintorn-orman

Když se v roce 1922 začalo v Británii opatrně mluvit o italském fašismu a převzetí moci Mussolinim, Rotha nelenila a poměrně rychle začala zakládat hnutí British Fascisti. Do pravicového časopisu The Patriot dala inzeráty s titulkem “Hledají se antikomunisté”. Reagovala tak na dění v Rusku, Leninův vzestup a také na vzrůstající vliv britských komunistů. Na inzerát se ozvalo asi dvě stě tisíc lidí a Rotha za pomoci peněz od matky začala konat.

Britští fašisté byli zaměřeni na boj proti komunismu a dokonce se báli komunistického puče. Jejich výzvědná služba se zaměřila právě na komunisty a o jejích úspěších svědčí to, že byla integrována do MI5, britské bezpečnostní služby. Hnutí mělo několik tisíc členů, fungovalo na polovojenských principech, členové pracovali na fyzičce a bojových uměních. Ženy musely zvládat stejně náročný výcvik jako muži. V roce 1924 bylo hnutí přejmenováno na British Fascists, znělo to více britsky a změna měla předejít posměškům konkurence. I tak se zkratka FB mezi oponenty vysvětlovala jako “Bloody Fools”.

Z hnutí se postupně odstěpovaly různé frakce, některé z nich silně antisemitské. Předák britských fašistů William Joyce po druhé světové válce skončil na šibenici jako vlastizrádce, byl totiž fanatickým příznivcem Hitlera a jeho propagandu šířil i doma.

Rotha byla kritizována za přílišnou mužskost, počátky její politické kariéry byly spojovány s feminismem (byla první ženou v čele britské politické strany). Mnozí ji kvůli závislosti na alkoholu a drogách a pro možná frontová traumata považovali za neškodného blázna. Upila se v roce 1935, ve čtyřiceti letech.

Ve článku najdete samozřejmě mnohem více zajímavých informací k tomuto tématu, o kterém se příliš nemluví a nepíše.

K prostudování:

http://en.wikipedia.org/wiki/Rotha_Lintorn-Orman

http://en.wikipedia.org/wiki/British_Fascists

http://en.wikipedia.org/wiki/British_Fascism

Václav Havel bude mít bystu ve washingtonském Capitolu

První porevoluční československý a český prezident Václav Havel se dočkal velké pocty. 19. listopadu bude ve washingtonském Capitolu odhalena jeho bysta. Tohoto ocenění se mu dostalo díky zásluhám o pád železné opony před pětadvaceti lety. Havlova bysta bude umístěna po boku Winstona Churchilla, Lajose Kosuttha, Abrahama Lincolna a George Washingtona.

Havel bysta Capitol

Zdroj obrázku: http://www.vhlf.org/havel-bust-in-the-capitol/

Autorem bysty je Lubomír Janečka (na obrázku), český umělec a emigrant, který byl českoslovenkým režimem donucen k opuštění republiky v roce 1984. Originál Havlovy bysty je umístěn ve Štrasburku.

Zdroj: http://www.speaker.gov/press-release/vaclav-havel-bust-will-be-dedicated-november-19

Božík a Cyprich, kontroverzní slovenská stíhací esa

Aktuálně si připomínáme 70. výročí Slovenského národního povstání. Poměrně známým pojmem je Slovenské povstalecké letectvo (více na Wikipedii), jednotka vyzbrojená mnoha různými typy letadel vzlétající ze středoslovenského letiště Tri duby. Od začátku povstání 29. srpna 1944 do 17. září to tato jednotka táhla sama, 17. září přiletěl ze SSSR napomoc 1. československý samostatný stíhací pluk vedený Františkem Fajtlem.

Božík a Cyprich

Zdroj fotek: http://aces.safarikovi.org/victories/slovak-snp.html

Fajtlův pluk byl dobře vyzbrojen, létal na Lavočkinech La-5FN a i jeho personální obsazení bylo vynikající. Letci byli zkušení a na východní frontu se přesunuli jako dobrovolníci z RAF. Kromě Fajtla se na “lavočkách” nad Slovenskem proháněli třeba Šrom, Klán nebo Chábera, známí stíhači ze zkušenostmi z Francie a Anglie.

Nad Slovenskem bojovali na straně povstalců i dezertéři z Luftwaffe. Slováci byli na východní frontě po boku Němců a Chorvatů poměrně respektovanou jednotkou plnou stíhacích es. Dva zkušení piloti, Rudolf Božík (přeletěl k povstalcům s celou svojí letkou) a František Cyprich (sloužil doma jako instruktor) se na Slovensku přidali k povstalcům. Předtím létali za Luftwaffe u jednotky JG52 a připsali si dost sestřelů. Nejznámější slovenský stíhač, Ján Režňák, z Luftwaffe nezběhl a válku dokončil na straně poražených.

To Božík s Cyprichem se stali do jisté míry kuriozitami, jelikož si připsali sestřely na obou stranách konfliktu – za Luftwaffe a poté i na straně slovenských povstalců. Pokud si chcete podrobněji prostudovat seznamy sestřelů slovenských letců, doporučuji tento dokument v pdf.

Rudolf Božík 26. června 1944 poškodil bombardér B-17 při obraně Slovenska před spojenci (ještě v barvách Slovenských vzdušných zbraní a pod velením Luftwaffe) a začátkem září téhož roku už řádil nad Slovenskem na témže letadle Bf-109G, pouze s přemalovanými znaky na křídlech a ocasních plochách.

Fero Cyprich zemřel na Slovensku v roce 2009, Rudolf Božík o devět let dříve. Stejně jako Jánu Režnákovi (zemřel v roce 2007, po roce 1989 byl povýšen na poručíka) se jim mnoho uznání nedostalo. Přece jen na tu správnou stranu se dostali příliš pozdě…

Letecké eso Josef František by oslavil stovku, přijeďte na něj zavzpomínat do Otaslavic (4. 10. 2014)

Pokud ještě nemáte program na sobotu 4. října, poznačte si do kalendáře vzpomínkovou akci v Otaslavicích, rodném městě stíhacího esa Josefa Františka (jeho heslo na Wikipedii najdete tady). Nejúspěšnější spojenecký stíhač Bitvy o Británii se narodil 7. října 1914 právě v Otaslavicích. Reportáž z loňské připomínky najdete tady.

Pozvánka - Josef František Otaslavice - 100 let

Zde je pozvánka obecního úřadu:

Obecní úřad Otaslavice připravil u příležitosti výročí narození plk. i.m. Josefa Františka vzpomínkové setkání, které se uskuteční v sobotu 4. října 2014.

8:30 – 09:00….Prezentace hostů

09:00 – 09:50….Bohoslužba v kostele, doprovodný program v místě setkávání

10:00 – 11:00 ….Zahajovací program v místě setkávání, průlet letounů

12:30 – 13:00 ….Pochod obcí k domu Josefa Františka

13:00……………Vzpomínka na Josefa Františka

14:00 …………..Prohlídka muzea Josefa Františka, doprovodný program – Sokolovna

Jménem všech organizátorů srdečně zve starosta obce Otaslavice

Ing. Rostislav Drnovský

Zdroj: http://fcafa.wordpress.com/2014/09/13/josef-frantisek-100th-anniversary/

Věděli jste, že Japonci bombardovali USA?

Ano, opravdu tomu tak bylo, Japonci během druhé světové války bombardovali území USA na americkém kontinentu. Málo se o tom ví a nešlo o žádnou velkou akci, ale do Oregonu skutečně dopadly japonské bomby. Šlo o zdánlivě bezvýznamnou událost, která měla ale dost velký propagandistický význam a která pokračovala silným příběhem, který skončil až v devadesátých letech minulého století.

Letec Fujita

9. září roku 1942 brzy ráno se u oregonského pobřeží objevila japonská ponorka, ze které na svou misi vystartoval japonský námořní letec Nobuo Fujita (profil na anglické Wikipedii najdete tady, je tam i detailní popis akce). Šlo o zkušeného válečného letce a jeho úkol byl poměrně jednoduchý. Měl na svém dolnoplošníku doletět nad lesy na pomezí Kalifornie a Oregonu a mezi stromy shodit dvě zápalné bomby. Ty měly rozpoutat lesní požár a nadělat tak Američanům dost škody. Akce se podařila, Fujita se svým partákem Shojim skutečně les bombami zapálili, ale efekt nebyl takový, jak si představovali. Požár se podařilo rychle uhasit.

Nicméně Fujita se stal národním hrdinou, koncem války se dostal do výcviku kamikaze, ale svůj poslední sebevražený let neprovedl. Po válce se byl několikrát podívat ve městě Brookings, tedy na místě, které svojí akcí během války ohrozil. Bylo mu oficiálně “odpuštěno” tehdejším americkým prezidentem a městu předal jako dar 400 let starý samurajský meč, vzácnou rodinnou památku.

Fujitovo letadlo

Město Brookings ho jmenovalo čestným občanem, Fujita přednášel na školách dětem a byl vnímán jako bojovník proti válkám. Zemřel v Japonsku v roce 1997 v pětaosmdesáti letech na rakovinu plic a jeho dcera nechala o rok později část jeho polela pohřbít v Brookings.

To, že se Fujita stal v USA velmi známou a respektovanou  osobností, dokazuje i to, že v New York Times vyšel po jeho smrti krásný nekrolog. Fujitův profil najdete také v japonské World War 2 Database.

Zdroje fotek: https://twitter.com/RealTimeWWII/status/509823978865971200/photo/1 a https://twitter.com/RealTimeWWII/status/509822707899588608/photo/1

8 skvělých citátů o historii

Můj oblíbený blog The Medievalists vydal přehled dvaceti nej citátů o historii. Já si dovolím výběr zúžit na 8 opravdu nejzajímavějších citátů známých osobností.

Churchill citát

“Historie se opakuje, historici opakují jeden po druhém.” Robert Brooke (1887-1915), anglický básník

“Lidé, kteří tvoří historii, o ní nic nevědí. Můžete to poznat z toho, jakou historii tvoří. G.K. Chesterton (1874-1936), anglický spisovatel

“Povinnost, kterou máme k historii, je jí přepsat.” Oscar Wilde (1854-1900), irský spisovatel

“Historie je víceméně nesmysl.” Henry Ford (1863-1947), americký výrobce aut

“Historie ke mně bude laskavá, protože jsem měl v úmyslu jí psát.” Winston Churchill (1875-1965), britský politik

“Historie je jediná laboratoř, kde testujeme konsekvence myšlení. Etienne Gilson (1884-1978), francouzský znalec středověké filozofie

“Kdo položí ruku na kolo dějin, aby ho zastavil, tomu budou rozdrceny prsty.” Lech Walesa (1943), polský politik

“Historie je opravdu o trochu víc než evidence trestných činů, pošetilosti a neštěstí lidstva. Edward Gibbon (1737-94), anglický historik