Archiv rubriky: Osobnosti

Audiokniha: Panovníci českých zemí

Audiokniha Panovníci českých zemí je v Audiotéce zařazena do sekce pohádek. Hodí se ale spíše do škatulky historické a populárně naučné. O co vlastně jde? Vladimír Brabec čte krátké medailonky o našich panovnících, a to od Sáma až po Masaryka.

Panovníci českých zemí

Kdybych měl říci, komu by se tato kniha mohla líbit nejvíce, jistě bych jmenoval žáky a studenty zabývající se dějepisem. O každé postavě z našich dějin se totiž posluchač dozví to, na co se ho při zkoušení může zeptat učitel. Tedy kdy král vládl, čím se zapsal do dějin a pár dalších zajímavostí.

Audiokniha trvá dvě hodiny a dá se poslechnout na jeden zátah. Určitě bych doporučil například pro studenta třední školy před zkoušením v hodině dějepisu poslechnout si příslušné kapitoly. Mnohou souvislostí se v tomto omezeném formátu posluchač nedozví, ale informace mu jistě pohloubí znalosti a vylepší orientaci na ose českých panovníků.

Chválit Vladimíra Brabce je nošením dříví do lesa. Je jedním slovem skvělý, jeho hlas a projev se k dějinám prostě tak nějak hodí, a to bez debaty. Pokud si tedy chcete trošku srovnat nepořádek mezi českými králi (já osobně jsem ho měl opravdu velký), Vladimír Brabec je perfektním průvodcem. Nenuceně a zajímavě proplouvá staletími a uspořádává naše dějiny – stručně, jednoduše a přehledně.

Pokud se vám z mojí recenze zdá tato audiokniha až příliš jednoduchá a určená zejména dětem a studentům, nenechte se prosím mýlit. I já jsem se skvěle bavil a dvě hodiny strávené s českými panovníky prostě musím označit do dobře investovaný čas.

Pro zajímavost, zde jsou panovníci, zmínění v audioknize:

1. Sámo
2. Svatopluk
3. Kníže Václav
4. Boleslav I. Ukrutný
5. Boleslav II. Pobožný
6. Jaromír a Oldřich
7. Břetislav I.
8. Vratislav II.
9. Přemysl Otakar I.
10. Václav I.
11. Přemysl Otakar II.
12. Václav II.
13. Jan Lucemburský
14. Karel IV.
15. Václav IV.
16. Zikmund Lucemburský
17. Jiří z Poděbrad
18. Ferdinand I. Habsburský
19. Rudolf II.
20. Ferdinand II.
21. Marie Terezie
22. Josef II.
23. František II.
24. František Josef I.
25. Tomáš Garrigue Masaryk

Muž, který dal Göringovi nechtíc kyanid

Američan Herbert Lee Stivers podle svého tvrzení omylem umožnil nacistickému pohlavárovi Göringovi spáchat sebevraždu. Místo léku dal nacistovi kyanid a nevědomky tak ušetřil katovi práci. Göring se otrávil několik hodin před plánovanou popravou.

 

Herbert Lee Stivers

Stivers, foto: ww2f.com

Po celá desetiletí historici uvažovali, jak se Göringovi podařilo kata předběhnout. Jedna teorie říkala, že si schoval jed během soudního procesu, jiná, že Göringovi dala jed manželka při polibku na rozloučenou.V roce 1946 bylo Stiversovi devatenáct, živil se jako strážný u soudu. Doprovázel obžalovené během norimberského procesu do a ze soudní síně. Strážní rozhodně nepostupovali podle předpisů, dokonce šmelili s podpisy nacistů.

Stivers se chtěl blýsknout před slečnou a dal jí Göringův autogram. Byla to past, strážný se pak seznámil s dalšími Němci, kteří tvrdili, že je Göring nemocný a potřebuje lék, který není ve vězení k dostání. Stivers skočil na lep a lék, tedy vlastně jed, Göringovi tajně doručil. O dva týdny později, asi dvě hodiny před popravou dne 15.října 1946, spáchal Göring sebevraždu. Vojenské šetření pak dospělo k závěru, že velitel Luftwaffe měl kyanid po celé líčení a schovával ho v tělní dutině a na záchodě.

Stivers z Hesperia v San Bernardino County řekl, že byl samozřejmě na pochybách, zda má svůj čin prozradit, ale bál se trestu od armády. V roce 2005 se pak smířil s Bohem a svůj čin konečně prozradil.

Zdroj: http://www.telegraph.co.uk/news/worldnews/1483081/I-gave-Goring-his-poison-pill-says-American.html

Kvíz: Poznáte, kde byly foceny tyto známé události?

Většinu těchto historických fotografií jistě znáte, budete také vědět, kde byly foceny?

A. Havel

  1. Španělsko
  2. Francie
  3. Portugalsko
  4. Anglie

p-7

 

B. Beatles

  1. Liverpool
  2. Manchester
  3. Londýn
  4. Cambridge

p-6

C. Vlajka

  1. Okinawa
  2. Iwo Jima
  3. Midway
  4. Saipan

p-5

D. Vzducholoď

  1. New York
  2. New Orleans
  3. New Jersey
  4. New Hampshire

p-4

E. Monroe

  1. Los Angeles
  2. New York
  3. Chicago
  4. Dallas

p-1

F. Sověti

  1. Berlín
  2. Mnichov
  3. Norimberg
  4. Vídeň

p-2

G. Pyšná princezna

  1. Vandsdorf
  2. Česká Lípa
  3. Liberec
  4. Kamenický Šenov

p-3

 

H. Einstein

  1. Princeton University
  2. Berkeley University
  3. Harvard University
  4. Stanford University

p-8

 

I. Kosmonaut

  1. Nevada
  2. Hollywood
  3. Mars
  4. Měsíc

p-9

 

Správné odpovědi

A3, B3, C2, D3, E2, F1, G4, H1, I4

Soud rozhodl, vydání Hitlerových projevů není trestným činem

Vydání knihy Adolf Hitler: Projevy není trestným činem a jeho vydavatelům nehrozí žádný postih. Rozhodl tak Krajský soud v Brně. Obžaloba ve vydání publikace s 18 projevy nacistického diktátora spatřovala schvalování genocidy. Kniha je stále v prodeji.

Hitlerovy projevy

Foto: http://eshop.guidemedia.cz

Majitelům brněnského vydavatelství Guidemedia Pavlu Kamasovi a Lukáši Novákovi i tvůrci publikace Stanislavu Beerovi hrozilo až deset let vězení. Podle ČTK ale tvrdí, že genocidu neschvalují a vydáním projevů jen čtenářům předložili historické dokumenty. Názor na projevy si mají čtenáři udělat sami. Knížka vyšla v roce 2012 v nákladu 10 000 kusů, vloni byla vyprodán a vyšel dotisk. Před soudem stál v minulosti podle ČTK také vydavatel Hitlerovy knihy Mein Kampf. Dostal podmínku a nakonec byl Nejvyšším soudem v roce 2005 zproštěn viny.

Zdroj: České noviny

Ve Všetatech vznikne Památník Jana Palacha

V domě Jana Palacha ve středočeské obci Všetaty vzniká památník a expozice věnovaná Janu Palachovi, jeho životu a sebeobětování a širším historickým souvislostem doby a jeho činu. Na základě rozhodnutí o uvolnění finančních prostředků ze strany Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR v roce 2014 pověřilo Ministerstvo kultury ČR Národní muzeum úkolem vybudovat ve Všetatech Památník Jana Palacha. Za tímto účelem byla ministrem kultury Danielem Hermanem ustanovena poradní komise, která během roku 2014 vypracovala koncepci zbudování nového památníku. Na jejím základě vznikne do roku 2018 ve Všetatech umělecky cenný památník a místo edukace s muzejní expozicí, který bude připomínat protest Jana Palacha z 16. ledna 1969 v domácím i zahraničním kontextu.

Dům Jana Palacha ve Všetatech

Dům, v němž Jan Palach prožil většinu života, se nachází v městysu Všetaty, nedaleko Mělníka. Jedná se o běžný rodinný dům, který byl postaven ve 30. letech 20. století. Dům je dlouhodobě neobývaný a je ve velice špatném technickém a stavebním stavu. Součástí nemovitosti je nevelký pozemek se zanedbanou zahradou a zchátralými dílnami a garáží. V domě se nedochovaly žádné předměty a ani zařízení z doby, kdy v něm žil Jan Palach. “Nejenže dům změnil majitele, ale byl také v 70. letech přestavěn, takže samotný prostor je radikálně odlišný od doby, kdy v něm Jan Palach žil a kdy odsud 16. ledna 1969 vyrážel do Prahy uskutečnit svůj čin“, říká historik Petr Blažek. V roce 2014 Národní muzeum uzavřelo kupní smlouvu se současnými majiteli a během jara 2015 se očekává dokončení všech nezbytných úředních postupů tak, aby nemovitost mohla být zapsána v katastru nemovitostí jako majetek České republiky.

Jan Palach

Doposud opuštěné místo čeká nový život. Na místě domu Jana Palacha vznikne výjimečný památník skládající se ze tří základních částí. Na půdorysu samotného domu vznikne umělecky cenný architektonicky-výtvarný objekt, symbol, který by měl v návštěvníkovi vyvolat emoční odezvu a podnítí jej k zamyšlení nad absolutní obětí. V nové subtilní přístavbě pak bude prostor pro expozici, včetně místa pro práci s návštěvníkem a edukační aktivity. Zbytek zahrady bude přetvořen v jistý meditativní prostor. “Je velmi důležité, abychom na osobnost Jana Palacha nezapomínali. Jestliže je někdo schopen obětovat za svobodu vlastní život, tak si zaslouží, aby se na něj nezapomínalo a abychom jeho odkaz i po bezmála půl století studovali. A proto vzniká památník ve Všetatech na místě, kde Jan Palach prožil svůj nedlouhý život,” řekl ministr kultury Daniel Herman.

Vzhledem k významu Palachova domu ve Všetatech a snaze najít co nejlepší a nápadité řešení, bude na celkové řešení Památníku Jana Palacha vypsána architektonicko-výtvarná soutěž na projekt. Soutěž bude otevřená všem uchazečům. „Naším cílem je nejen dosáhnout co nejlepšího architektonického ztvárnění Památníku Jana Palacha, ale též ve Všetatech vybudovat výjimečné místo, které do obce přivede nové návštěvníky a stane se jejím novým symbolem,“ řekl generální ředitel Národního muzea Michal Lukeš. Soutěž bude vypsána na jaře letošního roku a vyhlášení výsledků se předpokládá během léta. Následně bude zpracována projektová dokumentace tak, aby v roce 2016 mohla být zahájena stavební realizace.

Zdroj: NM

Víte, že stíhacími esy byly i Rusky Lili a Káťa?

Asi je vám známo, že titulem stíhací eso se může pochlubit letec, který dosáhl ve vzduchu pěti a více vzdušných vítězství. Es bylo během první a druhé světové války mnoho stovek, nejlepším esem byl Erich Hartmann, Němec, který během druhé světové války sestřelil (podle výkazů) 352 hlavně sovětských letadel. Neuvěřitelné číslo, že? Hartmann a jemu podobní kosili desítky Rusů měsíčně.

Lidia Litvjaková - sovětské stíhací eso

Foto: valka.cz

Zajímavostí z historie stíhacích es druhé světové války je fakt, že tohoto titulu dosáhly i dvě ruské pilotky. Cituji ze článku na iDNESu:

Zcela ojedinělý je 586. stíhací letecký pluk, v jehož řadách vyrostla jediná dvě ženská stíhací esa, Lidia “Lili” Litvjak a Jekatěrina “Káťa” Budanova, v historii letectva. Ačkoli se statistiky křehce vypadající “Lili” Litvjak liší zdroj od zdroje, měla na kontě minimálně šest sólových sestřelů, u kterých se podařilo dohledat i jména pilotů na německé straně. Tři z nich byla esa s 11, 30 a 82 sestřely. Lili se nevrátila z doprovodu šturmoviků Il-2 dne 1. srpna 1943. Posmrtně byla vyznamenána hvězdou Hrdiny Sovětského svazu.

Také počet uváděných sestřelů Káti Budanové se liší, ale dohledatelných je minimálně šest individuálních vítězství. Nejoptimističtější zdroje uvádějí číslo 12. Jejím přemožitelem byl buď Georg Schwientek, nebo Emil Bitsch od JG52, protože to byli jediní piloti, kteří si 19. července 1943, kdy se nevrátila z operačního letu, nárokovali sestřel Jaku-1 v prostoru Novokrasnovka. Budanova dostala řád hrdinky Ruské federace až dlouho po válce.

Sovětské pilotky jsou opravdu jedinými, které zasáhly do válečných bojů a získaly titul leteckého esa. V letectvu sloužily i Američanky nebo Britky, ale do vzduchu se moc často nedostávaly, natož aby se utkaly s nepřítelem. Výkony Sovětek jsou z tohoto pohledu výjimečné a unikátní.

Proč mám rád Havla a nejsem havlista?

Václav Havel byl pro mě od začátku roztomilý popleta, a to v dobrém slova smyslu. Člověk, který nevypadá ani se nechová jako politik – myslím ty komunistické politiky, kteří byli vlastně všichni stejní, šedí a vycházeli z dělnických poměrů.

Václav Havel

Foto: vaclavhavel.cz

Prvně jsem ho zaznamenal v listopadu 1989, předtím jsem o něm slyšel, ale to bylo tak všechno. Přišel mi od začátku hrozně sympatický a ani jsem vlastně nevěděl proč. To mi došlo až později, když jsem si ho mohl srovnat s dalšími exempláři nastupující nové garnitury. Byl svůj, nehnal se po moci a po majetku, byl úspěšný dramatik (ano, jeho hry dávala i divadla v cizině), byl tak nějak roztomile roztržitý, nebál se jednat s hlavami mnohem významnějších států, než bylo Československo.

Hezky mluvil, jeho hesla se mi líbila a vlastně po celou dobu jeho prezidentování (a i později) jsem mu držel palce. Měl jsem ho (a mám) rád. V cizině ho znají všichni, jeho a Jágra. V Americe ho strašně žrali, byl pro ně novodobým hrdinou v boji proti totalitě a jedním z mála, kdo vyhrál, navíc sametově.

O jeho zásluhách na pádu komunistického režimu by se dalo polemizovat, ale byl to on, kdo dal všechny dohromady a postavil se do čela revoluce. Upřímně řečeno si neumím představit, že by jeho roli uchopil někdo lépe. A vlastně ani nevím kdo by se toho mohl chopit.

Havel byl originál, sympaťák, vůdce, který se učil za pochodu. Vyčítám mu ale dost věcí. Hlavně to, že držel ochranou ruku nad bolševiky, kteří ho vlastně zvolili za prezidenta. Jeho mandát mu nebyl propůjčem občany, ale partou dosluhujících dědků, kteří pro něj v parlamentu zvedli ruku, stejně jako před tím mnohokrát hlasovali proti našemu národu.

Havel přesto byl prezidentem občanů, měli ho rádi a byli na něj pyšný. Cizina nám Havla záviděla a závidí, stal se symbolem pádu železné opony, novodobým hrdinou a spasitelem. Co na tom, že měl rád ženy a neodmítal alkohol? Takoví jsme přece my všichni, ne? Byl prostě jeden z nás.

Za havlistu se ale s dovolením nepočítám, i když jsem měl a mám Havla moc rád. Havel byl totiž politik a já nemůžu bezmezně obdivovat politika. Obecně jsou to totiž paraziti, kteří neslouží lidu, ale sami sobě. Dělí se na dvě základní skupiny – jedny zajímá moc a druhé peníze. Vlastně je tu jedna další skupina – tu zajímá obojí.

Jsi havlista – také z toho cítíte něco jako nadávku, navíc se silným nádechem opovržení? Nejste sami, má to jistý silný negativní nádech. Docela by mě zajímalo, jestli existuje nějaká oficiální definice výrazu havlista, případně pravdoláskař. Možná bych se do ní i vešel, nevím…

Já havlista nejsem, jak jsem psal, neumím bezmezně obdivovat politiky (i když Havel vlastně ani politik nebyl, můžete namítat), ale Václava Havla si vážím. Měl svoje mouchy, ale byl to jeden z Čechů, který dalece přesáhl hranice naší země a může za to, že se o nás ví. A třeba jenom za to mu patří dík.

Bohumil Kubišta. Jediný malíř, který potopil ponorku

Bohumil Kubišta, Kavárna, 1910. Foto: Galerie moderního umění v Hradci Králové

Umělců bojujících v první světové válce bylo víc. V řadách kanadské armády se do zákopů ve Francii dostal spisovatel Raymond Chandler (1888–1959), zranění a dva roky pobytu v německém zajateckém táboru zase potkaly herce Maurice Chevaliera (1888–1972).

Český sochař Otto Gutfreund (1889–1927) vstoupil do francouzské cizinecké legie, později požádal o začlenění do regulérní armády nebo legií československých, v čemž mu jednak nebylo vyhověno a jednak byl uvězněn. Emil Filla (1882–1953) zase za války pobýval v Holandsku a působil zde v českém odboji, tzv. Maffii.

Pokračování textu Bohumil Kubišta. Jediný malíř, který potopil ponorku

Audiokniha: Dva proti Říši

Audiokniha Dva proti Říši je bez přehánění zatím to nejlepší, co jsem z “historické” produkce Audiotéky (tuto audioknihu připravilo vydavatelství OneHotBook) slyšel. Předlohu, román Jiřího Šulce, mistrně načetl Ladislav Frej. Pokud náhodou tento skutečný příběh neznáte, tak vězte, že jde o detailní popis všech souvislostí atentátu na říšského protektora Heydricha v roce 1942.

Audiokniha Dva proti Říši

Operace nazvaná Anthropoid (více na Wikipedii) byla posvěcená samotným exilovým prezidentem Benešem, který se rozhodl, že jediným krokem, který zajistí poválečnému Československu samostatnost a úctu bude nějaký významný odbojářský čin na území Protektorátu. Co třeba spáchat atentát na Reinharda Heydricha? Třetího nejmocnějšího muže nacistické Říše a vrchního stratéga při vymýšlení plánů na konečné řešení otázky co s podlidmi. Tedy těmi, co nepatří do árijské vyvolené rasy.

Audiokniha nás zavede do Anglie a Skotska, kde se v roce 1941 připravují na své úkoly na území Protektorátu českoslovenští výsadkáři, cvičení na speciální úkoly, které budou plnit po seskoku do svojí vlasti. Cvičí se i Jan Kubiš a Jozef Gabčík, kamarádi na život a na smrt. Náhoda tomu tak chce, že se nakonec nejlepší přátelé mají společně pokusit zabít Heydricha.

Příběh nás zavede samozřejmě i do protektorátu, kde je místní odboj tvrdě potlačován Gestapem a není moc odvážných, kteří by chtěli pomáhat parašutistům. Ti jsou na své mise připravováni pečlivě, ale v Protektorátu zjistí, že existuje něco jako potravinové lístky, s čímž organizátoři akcí nepočítali. Trápí je i špatně padělané dokumenty, zranění po seskoku a další nepředvídatelné okolnosti. Přes to všechno se většině výsadkářů podaří zapojit se do odboje, hlavně díky pomoci místních rodin, které je ukrývají a živí. Gabčík s Kubišem se po seskoku místo u Plzně objeví u Nehvizd u Prahy. Nakonec se s domácími odbojáři a i ostatními parašutisty spojí a mohou začít plánovat útok na Heydricha. Zvolí nejlepší místo, vše promyslí, nacvičí a i provedou. Gabčíkovi selže samopal Stengun a vše zachrání Kubiš – na auto říšského protektora vrhne bombu, ta ho smrtelně zraní.

Když Heydrich o několik dní po atentátu v nemocnici díky infekci v ráně od střepiny zemře, teror na domácím obyvatelstvu se ještě zvýší. Denně jsou popravovány stovky lidí, kvůli zámiňce jsou vyhlazeny Lidice, nacisté zuří a na atentátníky vypisují milionovou odměnu. Díky Karlu Čurdovi, parašutistovi, který dostal strach o sebe a rodinu a přihlásil se na Gestapu, zachycují vyšetřovatelé stopu.

Čurda prozradil úkryty výsadkářů, jejich pomocníci byli okamžitě zatčeni a mučeni. Jeden ze spolupracovníků odboje mučení a psychický teror nevydržel (ukázali mu hlavu jeho matky naloženou v lihu) a prozradil, že se atentátníci a i další výsadkáři skrývají v kostele svatých Cyrila a Metoděje u Karlova náměstí v Praze.

Gestapo a SS na kostel útočí, proti nim stojí sedm statečných. Boj trvá několik hodin, výsadkáři zabijí mnoho útočníků a v bezvýchodné situaci několik přeživších spáchá sebevraždu. Gestapák Fleischer, který je měl za úkol dostat živé, zuří.

Prologem je scéna, ve které se prezident Beneš baví o atentátu a obětech následných represí v Protektorátu s plukovníkem Moravcem, mozkem československé tajné služby v Británii. Beneš přiznává, že si jména atentátníků nepamatuje, vybavuje si jenom to, že se neustále smáli…

Více než šestnáctihodinová audiokniha má vše, co je potřeba. Skvělý příběh, strhující děj, dobrou dramaturgii a hlavně perfektní podání Ladislava Freje. Na tuto audioknihu si vyhraďte alespoň pět večerů, ale může se vám stát, že dáte půlku na jeden zátah. Nemá prostě chybu.

Jiří Šulc je detailista a poskytuje posluchači obrovské množství podrobností o životě v Protektorátu, o odboji a i o politických souvislostech a praktikách Gestapa. Román Dva proti Říši je silně na pomezí literatury faktu, toho, co si autor domyslel, je podle mého názoru hodně málo.

Českoslovenští a čeští prezidenti pod drobnohledem grafologů

O vědě zvané grafologie si samozřejmě můžete myslet, co chcete. Je to jedna z mnoha možností zkoumání lidské osobnosti, a to podle rukopisu dotyčného (více najdete na asociačním webu grafologů).

Rukopis dr. Emil Háchy

Rukopis dr. Emila Háchy, zdroj fotky: grafolog.cz

Náhodou jsem na webu objevil místo, kde jsou shromážděny nejenom podpisy a ukázky rukopisů našich prezidentů, ale i grafologické a psychologické rozbory jejich osobností. Určitě to stojí za prohlédnutí, ale zajímalo by mě, jestli by grafologové stejně popsali autory rukopisů, kdyby je neznali jako známé postavy naší politiky…

Na jednotlivé analýzy rukopisů našich prezidentů se můžete podívat tady.