Archiv rubriky: Osobnosti

Setkání se sovětským disidentem a odpůrcem srpnové invaze do Československa Michasem Ignatěvičem Kukobakou (19. 8. 2015)

Setkání se sovětským disidentem a odpůrcem srpnové invaze do Československa Michasem Ignatěvičem Kukobakou se koná ve středu 19. srpna 2015 od 18:00 do 20:00 hodin v Knihovně Václava Havla (Ostrovní 13, Praha).

Michas Ignatěvič Kukobaka

Pokračování textu Setkání se sovětským disidentem a odpůrcem srpnové invaze do Československa Michasem Ignatěvičem Kukobakou (19. 8. 2015)

Ctirad Mašín by oslavil 85 let

Na facebookovém profilu časopisu Paměť a dějiny je připomenuto 85. výročí narození Ctirada Mašína. Narodil se 11. srpna 1930 v Olomouci jako prvorozený syn Josefa a Zdeny Mašínových. O jednadvacet let později se společně se svým bratrem Josefem a dalšími přáteli postavil na odpor totalitnímu režimu. Zemřel v Clevelandu 13. srpna 2011.

Ctirad Mašín ve vojenském
Ctirad Mašín ve vojenském

Dospívání chlapců Mašínových a jejich motivaci pro vystoupení proti komunistickému režimu popsali Petr Blažek a Jaroslav Čvančara v článku, který vyšel v časopise Paměť a dějiny (č. 3/2013). Dostupný je také v elektronické formě (pdf) na webové stránce ÚSTR.

Audiokniha: Deník Anne Frankové

Deník Anne Frankové je knihou, která se stala díky nešťastnému řízení osudu bestsellerem. Jde o osobní deníček třináctileté dívky, tedy materiál, kterých jsou každým rokem napsány miliony. Anna Frankové měla tu smůlu, že žila ve špatné době a z jejího nevinného deníčku se stal dokument, velmi autentický a zajímavý. Punc bestselleru dostal deník hlavně kvůli smrti autorky v koncentračním táboře. Anne Franková, popisující život ukrývané židovské rodiny během druhé světové války v Holandsku, psala deník několik měsíců. Zůstal nedokončen, jelikož byl úkryt prozrazen a autorka s celou svojí rodinou skončila v koncentračních táborech.

Deník Anne Frankové

Pokračování textu Audiokniha: Deník Anne Frankové

10 známých veteránů korejské války. Astronauti, herci a Johnny Cash

O tom, že v různých válkách dvacátého století bojovali i známí herci, hudebníci, politici a nebo sportovci jsem už psal. Teď jsem narazil na seznam deseti zajímavých osobností, které sloužili v korejské válce, samozřejmě jde o Američany a Brity. Zde je desítka slavných veteránů korejské války.

1. Neil Armstrong

První člověk, který se prošel po povrchu Měsíce, sloužil u letectva. 3. září roku 1951 byl jeho F9F Panther sestřelen protiletadlovou obranou a jedenadvacetiletý Armstrong se katapultoval. V Koreji létal u námořnictva skoro celý rok, absolvoval 78 misí a dostal 3 vyznamenání.

2. Edwin “Buzz” Aldrin

Armstrongův kolega z posádky Apolla 11 byl za korejské války oceňovavým stíhacím pilotem. Absolvoval West Point a letectvo posílil jako jeden z nejlepších studentů v ročníku. Do Koreje přišel po Vánocích roku 1951 a odlétal na známé stíhačce F-86 Sabre celkem 66 bojových misí. Sestřelil dva ruské Migy.

3. Sir Michael Caine 

Známý herec se do britské armády v Koreji dostal v květnu 1951. Sloužil u královských mušketýrů, dokonce v první linii. Boje na život a na smrt zažil opravdu zblízka, prý se účastnil nebezpečných nočních hlídek v zemi nikoho. V roce 1953 onemocněl malárií, vrátil se domů a začal studovat herectví. Cainova první role byla stylová, hrál britského vojína ve filmu “A Hill in Korea”, natáčelo se po válce v roce 1956.

4. Ed McMahon

Televizní celebrita sloužila jako letecký instruktor u mariňáků během druhé světové války, bojů se ale neúčastnila. V únoru roku 1953 by v té době již z televize známý McMahon povolán do Koreje. Létal na pozorovací Cessně nad nepřátelskými liniemi a hlásil dělostřelectvu, kde jsou příslušné cíle. Létal i pět misí za den a byl oceněn šesti vyznamenáními.

5. John Glenn

Budoucí kosmonaut a americký senátor odlétal v Pacifiku 59 bojových misí během druhé světové války, také u mariňáků. Po začátku války v Koreji se vrátil do kokpitu stíhačky a prošel dvě várky nasazení na stíhačkách F9F Panther a F-86 Sabre. Během posledních devíti dnů korejské války sestřelil 3 Migy. V roce 1962 se stal prvním Američanem na oběžné dráze Země.

6. Ted Williams

Slavný baseballista během kariéry sportovce odpálil rekordních 521 homerunů. Letecký vácvik absolvoval už během druhé světové války, do bojů se ale nezapojil. Do války v Koreji odcházel jako obrovská sportovní hvězda, v sezóně 952 si zahrál šest zápasů a pak ho čekalo 39 misí ve válce. Několik letů absolvoval jako křídlo slavného Johna Glenna. Jeho letoun byl několikrát zasažen, jednou dokonce nouzově přistál bez podvozku.

7. Casey Kasem

Americký DJ studoval státní univerzitu v Detroitu, když byl jako dvacetiletý v roce 1953 povolán do armády. V Koreji ovládal vzduch, i když trochu jinak, jak by nás napoprvé napadlo. Působil totiž v rádiu amerických ozbrojených sil jako DJ a hlasatel. Dá se říci, že jeho kariéra hudebního znalce a průvodce americkou hitparádou začala ve válečném rádiu. Nejdřív ho poslouchaly tisíce vojáků, později doma miliony hudebních fandů.

8. James Garner

Ve svých memoárech Garner tvrdí, že byl prvním obyvatelem Oklahomy povolaným do korejské války. Jmenoval se James Bumgarner, ale příjmení si zkrátil, aby si ho lidé jako herce lépe zapamatovali. V americké armádě sloužil u pěchoty v pátém regimentu. Tato jednotka zaznamenala během bojů velmi těžké ztráty. Garner byl zraněn šrapnelem, a toto zranění nebylo jediné. Purpurové srdce (vyznamenájí pro zraněné) dostal dvakrát. V roce 1956 debutoval ve válečném filmu “The Great Escape.”

9. Charles Rangel

Dlouholetý americký kongresman z Manhattanu byl do americké armády povolán po neúspěšném studiu na střední škole v roce 1948. Sloužil u dělotřelecké jednotky složené bez výjimky z černochů, během jedné z bitek na korejské frontě se mu podařilo osvobodit 40 kamarádů z čínského obklíčení. A to přesto, že byl zraněn střepinou. Dostal Purpurové srdce a Bronzovou hvězdu za udatnost, velmi ceněné vyznamenání. Po návratu z války dostudoval střední školu, práva a stal se z něho bojovník za lidská práva. V roce 1970 pak usedl v Kongresu.

10. Johnny Cash

Obrovská hudební hvězda má také zkušenosti z Koreje, i když ne přímo válečné. Do amerického letectva vstoupil jen několik týdnů po začátku války. Stal se radistou, výcvik prodělal v západním Německu, specializoval se na odposlech komunikace nepřátel. Podle svých pamětí byl prvním Američanem, který se dozvěděl o smrti Stalina. Monitoroval totiž rádiovou komunikace Sovětů zrovna v pravou chvíli. Jeho práce byla vysoce kvalifikovaná, aráda neměla mnoho odborníků jeho kvalit. Už během služby v Koreji začal skládat písničky a cvičit na kytaru. V roce 1954 se usadil v Memphisu a o rok později podepsal velký kontrakt s vydavatelstvím Sun Records.

Zdroj a fotky: http://www.history.com/news/10-famous-korean-war-veterans

James Jabara – brýlatý prcek nebo první americké eso na proudové stíhačce?

Když už se v titulku tak návodně ptám, tak asi obojí, že? Tak jednoduché to ovšem není. James Jabara je bez přehánění jednou z nejzajímavějších osobností historie válečného letectví. A to nejenom pro svoje skvělé výkony, který předváděl v kokpitu stíhačky F-86 Sabre během války v Koreji.

James Jabara
James Jabara, foto: U.S. Air Force, acepilots.com

Ano, byl prvním americkým stíhačem, který dosáhl titulu esa (5 a více sestřelů) na proudové stíhačce. Před ním to koncem druhé světové války dokázalo jenom pár šťastlivců v uniformách Luftwaffe na strojích ME 262 Schwalbe a ME 163 Komet. James Jabara se nakonec stal esem dokonce trojnásobným.

Ale vezměme to hezky od začátku. Narodil se 10. října 1923 v Muskogee ve státě Oklahoma a vyrostl ve Wichite v Kansasu. Byl z první v USA narozené generace libanonských přistěhovalců, měřil necelých 165 centimetrů a špatně viděl, musel nosit brýle. No, řekli byste, že se z něj nakonec stane legenda mezi stíhači? Jeho cesta do amerického letectva asi jednoduchá nebyla. Už behem druhé světové války se dostal do vzduchu, přežil 100 misí na Mustangu 363. stíhací skupiny nad Evropou. V létě roku 1944 měl připsáno 1,5 sestřelu a byl dekorován Záslužným leteckým křížem (DFC). Po válce se rychle přeškolil na proudová letadla a v prosinci roku 1950 byl převelen do Koreje, kde právě začínala válka.

V Koreji se zpočátku do bojů příliš nedostával, Migy byly na obloze poměrně vzácné. První sestřel si připsal až 3. dubna 1951, za pár dní skóroval znovu. V hodnosti kapitána se mu začalo dařit a stejně jako mnoho jeho kolegů zúročil zkušenosti z bojů nad Evropou během druhé světové války. Koncem dubna měl na kontě už 4 sestřely (tedy v té době nejvíc mezi americkými stíhači) a těšil se na titul esa.

20. května 1951 se Jabara dostal do vzdušeného souboje s neodhozenou přídavnou nádrží, které se díky poruše nemohl zbavit. I s tímto hendikepem sundal z oblohy Mig-15 a ještě natočil katapultovaného komunistického pilota na kameru snímající prostor před jeho kulomety, aby měl důkaz svého úspěchu. Hned v zápětí se proti sobě utkalo 50 Migů a asi 28 Sabrů. Jabara si připsal další sestřel a pak ho jeden z Migů téměř dostal. Kamarádi mu kryli záda a nakonec se mu podařilo dostat na zem i s důkazy o dvou vítězstvích, které z něj udělaly první stíhací eso na proudových stíhačkách (kromě zmíněných Němců za druhé světové války). Opět dostal DFC a zároveň mu jeho velitel vynadal za nekázeň, jelikož nedovoleně zaútočil na severokorejský tank.

Po pádu železné opony (po roce 1990) dostali historici šanci začít v ruských archivech s ověřováním připsaných sestřelů během korejské války. Ukázalo se, že z prvních šesti Jabarových sestřelů mohou být uznány jen čtyři. Například 10. dubna 1951 totiž Sověti neztratili ani jedno letadlo, ale Jabara nárokoval svůj druhý sestřel. Koncem roku 1951 měl tedy Jabara na kontě jenom 4 sestřely místo původně počítaných šesti a tím pádem o sledované prvenství přišel.

Rickenbacker, Jabara, Vandenberg
Vlevo Eddie Rickenbacker, nejlepší americký sthač první světové války. Uprostřed James Jabara. Vpravo generál Hoyt S. Vandenberg, tehdejší šéf USAF. foto: U.S. Air Force, 31. května 1951

To ovšem jeho zásluhy nijak nesnižuje. V roce 1953 se opět objevil v Koreji a před ním byla další várka operačních letů. Dva roky dříve byl jako eso (teď už je nám známo že s největší pravděpodobností pěti sestřelů nedosáhl) z války odvolán a doma cvičil mladší piloty. Takže se dá říci, že díky neuznaným sestřelům přišel o šanci získat daleko více vítězství, nebo mu špatné počty naopak zachránily život.

Nejlepší američtí stíhači korejské války

Jméno                    Počet sestřelů 

McConnell, Joseph, Jr.        16               
                                             Jabara, James                 15       

Fernandez, Manuel J.          14,5 

Davis, George A., Jr.         14    

Baker, Royal N.               13


zdroj: http://aces.safarikovi.org/victories/usa-ko1.html

Jak už bylo řečeno, v roce 1953 se opět dostal do bojů, 15. července 1953 získal patnáctý sestřel a stal se druhým (první byl Joseph C. McConnell se šestnácti sestřely) nejúspěšnějším americkým stíhačem korejské války. Později se stal plukovníkem a 17. listopadu 1966 se on a jeho dcera zabili při dopravní nehodě. V té době mu bylo 43 let a byl již přihlášen na další bojové mise, tentokrát do války ve Vietnamu…

Zdroj: http://acepilots.com/korea_jabara.html

August Landmesser – muž, který nehajloval

Fotku vloženou níže jste možná už někde viděli. Zobrazuje dav, který zdraví Adolfa Hitlera zdviženou pravicí a jeden člověk v davu se trochu odlišuje – nehajluje, naopak má založené ruce v gestu odporu. Příběh německého muže, který se takto odvážil vzepřít Hitlerovi není rozhodně tolik známý jako fotka, která tento příběh dokumentuje.

August Landmesser
August Landmesser, muž, který nehajloval (foto: Wikipedia)

Adolf Hitler byl zdraven zdviženou pravicí a provoláváním hesla “Sieg heil” od roku 1930, tedy ještě před tím, než jeho projevy sledovaly tisícihlavé davy zfanatizovaných Němců a než se chopil moci. Nicméně platilo, že ve třicátých a čtyřicátých letech dvacátého století tento pozdrav nacistické strany ukazoval loajalitu a respekt pro Hitlera, stranu (NSDAP) a vlastenectví vůči Německu.

Zmíněný August Landmesser odmítl zvednout paži k pozdravu v průběhu masové manifestace nacistických stranických příznivců v roce 1936. Z této akce pochází fotka, přesné datum je 13. června.

Landmesser byl členem nacistické strany už od roku 1931, aktivně se politice věnoval a postupně se posunoval směrem vzhůru ve stranickém kariérním žebříčku. V polovině 30. let byl pevnou součástí nacistického stroje, ale zároveň také miloval židovskou ženu Irmu Ecklerovou. August a Irma se v roce 1935 zasnoubili. V nacistické straně panovala známá nechuť k Židům, které později vyústila ve vražedný holokaust. Kdyby Landmesserovi straničtí kolegové zjistili, že je jeho snoubenka Židovka, byl by okamžitě vyloučen ze strany.

Než došlo na svatbu, kterou Landmesser plánoval tak trochu tajně, začaly platit Normimberské zákony a ty zakazovaly svatby Němců s Židy. Bez ohledu na nové zákony žil pár společně a v roce 1935 se mu narodilo dítě, nemanželské. Od srpna 1937 se báli o své životy, a tak se pokusili o útěk do Dánska. Ale pár a jejich dítě byli zastaveni na hranicích a obviněni z porušení nacistických zákonů.

Landmesserovi nacisté nakonec jeho prohřešek odpustili pod podmínkou, že už nebude s Irmou Ecklerovou ve vztahu pokračovat. Pár spolu přesto žil dál, August byl poslán do koncentračního tábora, Irma, podruhé těhotná, skončila stejně. Pár se už nikdy nesetkal, Irma věznění nepřežila a August zahynul v roce 1944 na frontě v Chorvatsku. Jejich manželství bylo uznáno platným až v roce 1951, první dcera Ingrid užívala příjmení Landmesser, druhá dcera Irene matčino příjmení Eckler.

Přečtěte si:

https://www.warhistoryonline.com/war-articles/one-german-who-defied-hitler.html

http://uk.businessinsider.com/the-lone-german-man-who-refused-to-give-hitler-the-nazi-salute-2015-6

https://en.wikipedia.org/wiki/August_Landmesser

Kniha: Ve jménu Husa

Právě včas, tedy před 600. výročím upálení Jana Husa, se na knižním trhu objevila zajímavá novinka. Jde o dětskou populárně naučnou knihu Ve jménu Husa (s podtitulem Zrození kalicha), poměrně netradiční dílo o Janu Husovi, jeho předchůdcích a následovnících a o dění ve 14. a 15. století v českých zemích vůbec.

Ve jménu Husa

Pokračování textu Kniha: Ve jménu Husa

Ostatky faráře Toufara se vrací do Číhošti

Podle informací ČTK budou ostatky faráře Josefa Toufara, umučeného komunistickým režimem, v uloženy v červenci pod kamennou desku uprostřed kostela v Číhošti.

Josef Toufar
Josef Toufar, foto: pastorace.cz

V listopadu loňského roku byly ostatky Josefa Toufara i přes protesty Sdružení bývalých politických vězňů vyzdviženy z hromadného hrobu na pražském hřbitově v Ďáblicích. Forenzní genetici na základě analýzy DNA a genetických profilů považují za prokázané, že ostatky patří faráři Toufarovi.

Heslovitý životopis Josefa Toufara najdete zde.

Zdroj: http://www.ceskenoviny.cz/domov/zpravy/toufarovy-ostatky-budou-ulozeny-v-cihostskem-kostele/1231706

Víte, že se v Normandii vylodil i šestapadesátiletý syn amerického prezidenta?

Nejstarší americký voják, který se účastnil vylodění v Normandii v roce 1944, se určitě této krvavé události účastnit nemusel. Bylo mu neuvěřitelných 56 let, trpěl artritidou a měl vážné srdeční potíže. Kromě toho, že byl starý a nemocný, byl také synem prezidenta Spojených států amerických. Jeho otec Theodore Roosevelt (starší) byl ve funkci v letech 1901 – 1909. Brigádní generál Theodore Roosevelt Jr. si ve štábu 4. pěší divize vyprosil povolení k účasti při útoku na pláži nazvané Utah. Apeloval i na svého vzdáleného bratrance Franklina D. Roosevelta, který byl americkým prezidentem právě v té době a žádost nakonec schválil.

Theodore Roosevelt Jr.

Theodore Roosevelt Jr.

Generál Roosevelt přistál na Utahu s první vlnou a osobně měnil plán útoku pod německou palbou, která předčila i ty nejhorší očekávání. O měsíc později obdržel Roosevelt vyznamenání Medal of Honor a doporučen k povýšení na generálmajora. Když mu jeho velitel generál Dwight D. Eisenhower volal, aby mu tuto šťastnou zprávu sdělil, bylo mu řečeno, že Roosevelt zemřel na srdeční infarkt v noci na 12. července 1944. Byl pohřben se svými kamarády na hřbitově amerických vojáků v Colleville-sur-Mer.

Zdroj: https://www.warhistoryonline.com/war-articles/5-facts-may-know-normandy-invasion.html