Archiv rubriky: Komentáře

Komentář: TGM trochu jinak

Financování poslance vídeňské Říšské rady (parlamentu) Tomáše G. Masaryka v exilu není dodnes zcela objasněno, část těch, kteří jej za první světové války finančně vydržovali, zůstala nevystopována a hlavně – až na výjimky se nedá zjistit, co měl Masaryk za tyto obnosy vykonat, za co je utratil a zda je utratil celé. O Milanu R. Štefánikovi není známo, že by byl příjemcem větších obnosů, za války sloužil jako Francouz ve francouzské armádě. Masaryk získal ještě před odjezdem z Prahy na začátku války do Itálie obnos od mladočeských nacionalistických politiků kolem ještě ne zcela zformované Maffie pro začátek své činnosti v zahraničí pod podmínkou, že bude usilovat o územně co největší samostatný český stát územně značně (!) přesahující oblast, kde se mluví česky.

Pokračování textu Komentář: TGM trochu jinak

Komentář: Čí zásluhou byla zrušena cenzura v březnu 1968

V lednu 1968, po odvolání Antonína Novotného z nejvyšší partajní funkce, zbývalo ho sesadit z prezidentského stolce, což bolševici z čistě formálních důvodů po partajní linii nemohli, k tomu bylo potřeba Národní shromáždění. Jak se zbavit Novotného rychle bez nutnosti delšího přesvědčování každého poslance po partajní linii jeho strany, aby odhlasoval zbavení prezidenta úřadu, když to SSSR potřeboval rychle? Někoho z bolševiků napadlo využít hlas lidu obdobně jako 50. letech v procesu s Miladou Horákovou, kdy celé kolektivy pro ni žádaly potrestání nejvyšší. K tomu ale bylo nutné vyřadit na čas cenzuru, aby nepřekážela v rychlosti zveřejňování požadavků lidu po sesazení prezidenta, které by se rychle přenesly i na poslance zákonodárného shromáždění bez nutnosti na ně působit po stranické linii. A tak se ÚV KSČ rozhodl 4. 3. 1968 zrušit cenzuru tisku. Předpoklad vyšel, A. Novotný nevyčkav ortelu Národního shromáždění abdikoval 22. 3. 1968 sám. Docílivše kýženého odstoupení Novotného ze státních funkcí, se soudruzi pokusili opět zavést cenzurní zásahy, jenže zjistili, že nejsou s to tak učinit bez represí – lidu se bezcenzurní stav zalíbil. Tedy svobodu československému lidu nadělil ÚV KSČ, nikoliv, jak se traduje, že si ji lid vynutil sám. Další události jsou dosud víceméně v povědomí obyvatelstva, není však známo, proč měl být Antonín Novotný vlastně odstraněn.

Pokračování textu Komentář: Čí zásluhou byla zrušena cenzura v březnu 1968

Komentář: Výročí bombardování Drážďan připomnělo nesmyslnost kobercových náletů

V druhé světové válce se začalo používat místo ničení výhradně vojenských cílů mezinárodním právem zakázané bombardování civilního obyvatelstva, obytných domů. Není mi znám žádný článek přibližující české veřejnosti strategii kobercových bombardování, takže se do toho musím pustit sám. Z dalšího textu vysvitne, proč se historici tématu vyhýbají.

Pokračování textu Komentář: Výročí bombardování Drážďan připomnělo nesmyslnost kobercových náletů

Komentář: Symbol národního utrpení nesmí být poskvrněn

Řeč je o nacistické exekuci Lidic a Ležáků. Nedávno se objevilo nově v médiích tvrzení, že četnický strážmistr Evžen Ressl označil ve svém poválečném svědectví jednu obyvatelku Lidic, že pár dní před lidickou exekucí udala kvůli židovskému původu svou podnájemnici, která byla odvlečena a později zavražděna. A strhla se mela očividně vedená snahou, že takovou pomluvou se nesmí znesvětit památka národního utrpení.

Pokračování textu Komentář: Symbol národního utrpení nesmí být poskvrněn

Komentář: Den památky obětí holocaustu

Den, kdy se vzpomíná, připadá na 27. 1., kdy v roce 1945 Rudá armáda údajně osvobodila komplex koncentračních táborů (KZ) pod souhrnným názvem KZ Auschwitz (Osvětim). V českém kalendáři je zanesen jako Den památky obětí holocaustu a předcházení zločinům proti lidskosti, mezinárodně má název Den vzpomínky na oběti nacionálního socialismu. Posuzováno z vícero hledisek není spornější lokality pro vzpomínku na šoa, než je KZ Auschwitz. Proč?

Pokračování textu Komentář: Den památky obětí holocaustu

Komentář: Němci zvyšují odškodnění obětem komunistického režimu v NDR. Co na to Češi?

Zatímco v Česku musejí oběti bolševické zvůle dokazovat, že se aktivně zúčastnily odboje proti komunistickému režimu, aby dostaly jednorázové odškodnění ve výši 100 000 CZK a jejich starobní důchody byly zvýšeny alespoň na celostátní průměr, tak Němci nyní zvyšují kompenzace postiženým za bolševický útisk v bývalé Německé demokratické republice vyplácené jim již před (!) vznikem nároku na starobní důchod, bez ohledu na věk. A nově usnadňují i podmínky pro jejich získání. Všem politicky perzekvovaným, tedy nikoliv pouze účastníkům protikomunistického odboje jako v ČR!

Pokračování textu Komentář: Němci zvyšují odškodnění obětem komunistického režimu v NDR. Co na to Češi?

Komentář: Co přinesla republika?

Naprostou raritou bylo, že až na zcela zanedbatelný počet několika desítek jedinců neměl nikdo z obyvatelstva budoucího státu o snahách československých exulantů T. G. Masaryka (podle cestovního pasu Rakušana, pak dvakrát po sobě Srba a nakonec Brita), E. Beneše a Francouze M. R. Štefánika tušení. Češi po celou dobu války toužili, stejně jako před ní, po větší míře národní autonomie v rámci Rakouského císařství, po něčem obdobném, co si vynutili v roce 1867 Uhři, ne po samostatném státě. Neporovnatelně vyšší počet Čechů, než československých legionářů bojoval za války v řadách rakousko-uherské armády. I syn Masaryka, Jan, vyznamenaný za statečnost rakouským císařem.

Pokračování textu Komentář: Co přinesla republika?