Archiv rubriky: Komentáře

Komentář: Pochybnosti o české hymně

Zdá se, že česká hymna Kde domov můj? je zřejmě plagiát. Nápěv pochází z druhé věty Koncertantní symfonie Es dur pro ho­boj, klarinet, fagot a lesní roh K297 b, zkomponované Wolfgangem Amadeem Mozartem v Paříži ro­ku 1778, tedy zhruba o půl století dříve, než se konala premiéra hry Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka.

Pokračování textu Komentář: Pochybnosti o české hymně

Komentář: Okolnosti přepadení vysílače v Gleiwitzu nejsou dostatečně doloženy

Britská vláda se od 29. 8. 1939 snažila zprostředkovat přímá jednání německo–polská, které Poláci již několik měsíců odmítali. Hitler s touto aktivitou Velké Británie souhlasil, požadoval však vyslání polského zplnomocněnce do Berlína k jednání, které se mělo konat 30. 8. Otázkou je, nakolik se Velká Británie o dohodu obou zemí snažila a nakolik to bylo britské alibi pro případ vzniku války. Polsko Německu neodpovědělo, zmocněnce nevyslalo a polský ministr zahraničí Józef Beck zakázal Józefu Lipskému, polskému vyslanci v Berlíně převzít jakýkoliv dokument s německými návrhy a o nich jednat. Němci se o tom dověděli, Beckovu depeši s tímto sdělením zachytili a rozšifrovali.

Pokračování textu Komentář: Okolnosti přepadení vysílače v Gleiwitzu nejsou dostatečně doloženy

Komentář: Je česká domněnka, že gestapáci z řad českých Němců byli krutější než gestapáci z Říše, mylná?

V české společnosti je hluboce zakořeněné přesvědčení, že nejkrutější gestapáci byli sudetští Němci. Nicméně nová, ke konci roku 2018 ještě nedokončená studie historiků Jana Vajskebra a Jana Zumra z Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) o úřednících Gestapa v protektorátu to nijak nepotvrzuje, ba nepřímo ji vyvrací.

Pokračování textu Komentář: Je česká domněnka, že gestapáci z řad českých Němců byli krutější než gestapáci z Říše, mylná?

Komentář: Česká územní nenasytnost

Již na jaře 1939 připravily protektorátní odbojové organizace Politické ústředí (PÚ) a Obrana národa (ON) návrh úpravy budoucích československých hranic, které napříště měly probíhat za hraničními horami. V něm se opět objevuje požadavek koridoru k Jugoslávii rakouským Burgenlandem jako po první světové válce, s tím rozdílem, že by ČSR připadla severní a Jugoslávii jižní polovina koridoru. Maďaři měli být včleněni do „zájmové sféry slovanské“. Zdůvodňovalo se to například jako v týdeníku Nové slovo z 18. 8. 1945 takto: „Slovanské území už za starých časů sahalo od Baltského moře až po Jadran… Společné československo-jugoslávské hranice jsou nutností. Heslem všech Slovanů dnes nechť jest: Od Baltu až po Jadran!“

Pokračování textu Komentář: Česká územní nenasytnost

Poslední měsíce republiky

Po odstoupení území Německu v říjnu 1938 se vkládaly naděje do nové slovanské solidarity, ke které dojde, až německý vliv zachvátí všechny slovanské země a vyvolá mezi nimi odpor. Hlavní silou, která obnoví ČSR v hranicích z roku 1937, bude sovětské Rusko. Na rozdíl od představ Karla Kramáře se již připouštělo, že to bude Rusko bolševické. Zde Padl i návrh na přejmenování republiky na Novoslávii. Zde je patrný vliv panslavistických mýtů ražených buditeli českého národa a je jasné, že Češi začali tímto okamžikem dobrovolně směřovat do budoucího sovětského područí.

Pokračování textu Poslední měsíce republiky

Atentát na Heydricha

V duchu jsem svěřil vylíčení atentátu na Heydricha jiným a předpoklad vyšel. K výročí vysazení Gabčíka a Kubiše 29. 12. 1941 se objevily články, které české aktéry atentátu oslavovaly, například na aktuálně.cz. Každý sice může nahlížet na atentát různě, ale měl by se v popisu činu vždy pokud možno vypořádat se všemi rozhodujícími událostmi kolem něj, i s těmi, které nejsou vůbec obdivuhodné. Atentát, mnohými adorovaný jako hrdinský čin, byl ukázkou diletantismu československého odboje v Londýně i parašutistů samých. U parašutistů to bylo způsobeno především nekvalitním výcvikem a nekázní. Zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich zahynul jen shodou náhod, vlivem infekce zanesené do těla střepinou bomby, chybným svým rozhodnutím a svého vojenského šoféra.

Výbuchem zničený Heydrichův vůz Mercedes-Benz W142
Výbuchem zničený Heydrichův vůz Mercedes-Benz W142, foto: German Federal Archives [Public domain]
Pokračování textu Atentát na Heydricha

Komentář: Bylo by záhodno přestat Masaryka uctívat

Češi by měli být kritičtější a konečně přestat adorovat tatíčka Masaryka tak, jak to například činí Zdeněk Čech ve svém posledním článku. Na pravdě si Tomáš Masaryk, soudě podle jeho verbálních a písemných projevů velmi zakládal, ve skutečnosti ji ale nectil, lhal, až se mu od úst prášilo. Češi, nemajíce dostatek vhodných vzorů, uctívají lháře.

Návrat T. G. Masaryka z exilu. Zastávka v Táboře, 21. prosince 1918.
Návrat T. G. Masaryka z exilu. Zastávka v Táboře, 21. prosince 1918.
TGM vystupuje z vlaku, po jeho pravé straně dcera Olga, za ním zčásti skrytý syn Jan
Foto: Josef Jindřich Šechtl – This photo was released under GFDL/CC by inheritors of copyrights, CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=910118

Pokračování textu Komentář: Bylo by záhodno přestat Masaryka uctívat

Komentář: Benešovy lži v úsilí o uznání československé exilové vlády

Aby soukromníci ve Velké Británii v čele s Edvardem Benešem byli uznáni za československou exilovou vládu a prezidenta, bylo nutné před světem předstírat kontinuitu první Československé republiky, že nezanikla, a že oni jsou jejími reprezentanty. Umělá právní konstrukce jimi nazvaná teorie kontinuity praví, že právní kroky československého státu a jeho politiků, později protektorátu a Slovenské republiky, byly počínajíc 30. 9. 1938 vynuceny a tudíž jsou od počátku in toto neplatné. Což je v rozporu s pravdou, protože ne všechny kroky vlád na území ČSR po tomto datu byly Německem vynuceny a nakonec i protektorátní vláda dokázala prosadit dost svých záměrů. V teorii kontinuity jde hlavně o tvrzení, že Edvard Beneš navzdory své abdikaci 5. 10. 1938 ni­kdy nepřestal být prezidentem Československé republiky. Beneš ale abdikoval dobrovolně, byť pod tlakem československé generality a politiků.

Edvard Beneš
Edvard Beneš, foto Wikipedia

Pokračování textu Komentář: Benešovy lži v úsilí o uznání československé exilové vlády

Objevné „pravdy“ pana K.: Pavouk má čtyři nohy! (reakce)

Bylo mi sděleno, že pan K. touží po kontaktu se mnou. Nevím, k čemu by to bylo dobré. Bude mu muset stačit toto:

Tímto odpovídám na mnou nevyprovokované a zbytečné útoky jakéhosi pana K. na mou osobu. Nezván, nevítán, neosloven, útočil a útočí na mě veřejně a opakovaně pan K. ve svých písemných cvičeních zveřejněných na stránkách HistorieBlogu. Proč? Čeho tím chce tento vlezlý a výrazně protičeský pan K. dosáhnout? Chce snad vést objektivní diskuzi o minulosti? Ne, ne. Chce se hádat. Smyslem života pana  K.  je totiž zřetelná snaha obhaj(l)ovat a  legitimizovat období, které v konečném důsledku skončilo totální porážkou nacistického Německa. Jsem sice prakticky abstinent ale, než bych se zabýval nahnědlými úvahami pana K., to si radši dám panáka. Nebudu zde ale zatěžovat možného nezaujatého  čtenáře pitváním všech jeho neomalených  drzostí, a to nejen na mou adresu.

Pokračování textu Objevné „pravdy“ pana K.: Pavouk má čtyři nohy! (reakce)