Archiv rubriky: Komentáře

Chcete oslavovat útěkáře? Co takhle Josef Bryks?

The Economist upozorňuje na velmi smutný fakt – dokumenty o kriminálníkovi Kajínkovi přitahují obrovské množství diváků. Z profesionálního zločince se stal miláček (určité části) veřejnosti, lidé se s ním chtějí fotit, obdivují ho a oslavují. Pokud je jedním z důvodů jeho adorace schopnost utíkat z vězení, měl bych tip na jiného útěkáře, který si užil svoje nejenom v nacistických, ale i komunistických vězeních a lágrech. Jmenoval se Josef Bryks, byl válečným letcem, nezlomným hrdinou a čestným chlapem. S Kajínkem měl společného snad jen právě schopnost a neodolatelnou touhu svým věznitelům utéci.

Josef Bryks
foto: galerie-ne.cz

Pokračování textu Chcete oslavovat útěkáře? Co takhle Josef Bryks?

Poznámky k filmu Anthropoid

Konečně se mi poštěstilo vidět film Anthropoid. Těšil jsem se a i přes poměrně kritické ohlasy těch, kteří ho viděli dřív, jsem se nemohl dočkat. Věděl jsem, že jde o snímek plný historických chyb a nepřesností, proto jsem nečekal věrný popis událostí, tak jak se podle archivů opravdu staly. Tento text není recenzí, spíš jenom krátkým souhrnem poznámek a myšlenek, které mě po shlédnutí filmu proběhly hlavou. A ano, jde o text kritický a do určité míry rozzlobený.

Anthropoid

Pokračování textu Poznámky k filmu Anthropoid

Sponzorovaný hosting od WebSupport.cz

Ironie dějin: Nacistická letadla s Davidovou hvězdou

Nejenom pro české fanoušky leteckých konfliktů má izraelská válka za nezávislost v roce 1948 velmi pikantní příchuť, a to hned z několika důvodů. Izrael totiž jako čerstvě založený stát proti spojeným arabským silám obstál, a to za nemalé materiální výpomoci Československa.

Avia S-199
Avia S-199 v izraelských barvách, foto: pierrekosmidis.blogspot.cz

Pokračování textu Ironie dějin: Nacistická letadla s Davidovou hvězdou

Paní Olgu Iofe prostě musím obdivovat

V úterý 23. srpna proběhla na půdě Knihovny Václava Havla beseda (pozvánku jste mohli najít tady) s ruskou disidentkou Olgou Iofe. Tato velmi zajímavá osobnost je další z řady odpůrců sovětského režimu, kteří přijali pozvání do Prahy a setkali se s veřejností při neformální otevřené besedě. Vloni jsem měl možnost poslouchat neméně zajímavého hosta, Michase Kukobaku.

Úvodem je třeba napsat, že tyto akce jsou absolutně perfektní a mně osobně pomáhají bojovat s předsudky, které vůči občanům Ruska nebo bývalého Sovětského svazu chovám. Je úžasné vidět člověka, který je skromný, chová vůči Čechům respekt, nechvástá se činy jakkoliv obdivuhodnými a moderátorka z něj musí všechno podstatné téměř páčit. Možná vám slovo disident může znít trochu jako nadávka, ale disidenti typu paní Iofe jsou zvláštní druh a nad jejich činy a morálním kreditem mnohdy zůstává rozum stát.

Olga Iofe v Knihovně Václava Havla

Pokračování textu Paní Olgu Iofe prostě musím obdivovat

Gabčík, Kubiš, Valčík, Opálka, Bublík, Hrubý, Švarc…

Jména uvedená v titulku byste měli znát. Tedy alespoň některá. Jde o parašutisty, kteří 18. června 1942 podlehli přesile ve svém posledním boji v kryptě kostela svatých Cyrila a Metoděje. Gabčík s Kubišem jsou ti, kdo 27. května 1942 smrtelně zranili zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Ostatní, méně známí výsadkáři, byli na území Protektorátu vysazeni v rámci ostatních misí, měli podporovat odboj, předávat zprávy exilové vládě v Londýně a vůbec ukazovat, že se Češi nesmířili s okupací Německem.

Krypta v kostele svatých Cyrila a Metoděje

Pokračování textu Gabčík, Kubiš, Valčík, Opálka, Bublík, Hrubý, Švarc…

Co by se stalo kdyby, aneb alternativní historie

Co by se stalo kdyby? Tahle věta není podle mého názoru mezi historiky oblíbená, přesto jí ale mnozí z nich vyřknou. Je to totiž lákavé, přijít s vlastní alternativou té skutečné historie. I já o tom občas přemýšlím a jednou jsem si dokonce dovolil odhadovat, co by se stalo, kdyby Josef František nezahynul uprostřed Bitvy o Británii.

Takových myšlenek se do hlavy dere historikům jistě dost, i když se to možná někdy stydí přiznat. Četli jste knihu Jiřího Macouna “Lepší dějiny Česka”? Ta kniha je skvělá a ukazuje, jak zajímavá a nečekaná může alternativní historie být. Jde o fikci, která vychází z reálných základů, o tom, že se dějiny podle autora vydají jiným směrem, rozhoduje maličkatý zlom. Jedna událost prostě dopadne jinak a následuje spád skvělých myšlenkových konstrukcí je to toho strhující čtení, které vás donutí přemýšlet nad tím, co se skutečně událo.

Ono čarovné “kdyby” se může stát v rukách skvělého vypravěče s dokonalými znalostmi historie bezvadným nástrojem k pobavení čtenářů. Já osobně vůbec nejsem proti podobným experimentům, spíš naopak.

Kdo si zaslouží víc Řád Bílého lva než Josef František?

Odpověď je pro mě jasná – nikdo. Vloni jsem byl před předáváním státních vyznamenání napnutý jak kšandy, právě kvůli Josefovi Františkovi. Pro mě to byl největší československý válečný hrdina, bohužel z určitých důvodů zapomenutý. Co se týče armády, tak tam je její pomerně chladný vztah k Františkovi zřejmý. Považte sami, jedno z top es Bitvy o Británii je dosud jenom plukovníkem? V době, když téměř každý odbojář oprašuje generálské výložky?

Josef František

Pokračování textu Kdo si zaslouží víc Řád Bílého lva než Josef František?

Moje babička se narodila v roce 1911. Co se tehdy dělo ve světě?

Napadla mě taková zvláštní věc. Když jsem na blog vkládal fotku dětských horníků, pořízenou v roce 1911, uvědomil jsem si, že je to rok, kdy se narodila moje babička. Co se vlastně ve světě v tom roce dělo? Je to víc než 100 let, a v tomto případě stejně jako v mnohých jiných pomůže Wikipedie. Vězte tedy, že v roce 1911, tedy v roce narození mojí babičky, se stalo třeba tohle:

No řekněte, nebyl to zajímavý rok? Doporučuji, abyste se i vy podívali na to, co se dělo v letech pro vaší rodinu nějak významných. Tahle si můžete proklepnout třeba i rok svého narození, možná budete překvapeni, co všechno se tehdy u nás a ve světě dělo…

Proč mám rád skanzeny?

Studium knih nebo filmových dokumentů je fajn věc, ale historie se dá poznávat i jinak, trochu praktičtěji. Pokud vás zajímá, jak žili naši předci na vesnicích před dvěma sty lety, doporučuji někdy navštívit některý ze skanzenů. Třeba Přerov nad Labem, Kouřim nebo Zubrnice, ty jsem si v poslední době prohlížel já.

Skanzen Zubrnice
Skanzen Zubrnice

Pokračování textu Proč mám rád skanzeny?

Čtu noviny. Fakt.

Zvláštní shodou náhod došlo k tomu, že jsem za poslední týden četl pravidelně aktuální vydání celostátního deníku. No, abych byl konkrétnější – prázdninový týden trávíme v domě rodičů manželky a ti mají už několik desítek let předplatné. Takže jsem neodolal a do novin nahlédl. I když to není moderní (všechno je stejmě daleko rychleji k mání na internetu, že?)  a ty noviny patří mediálnímu magnátovi, který má prsty snad ve všech oblastech podnikání a o politice ani nemluvě. Takže by ty noviny měly být v mnoha věcech zaujaté a zcela od věci by nemuselo být ani označení za hlásnou troubu jednoho politického uskupení.

Noviny
foto: clipartpanda.com

Pokračování textu Čtu noviny. Fakt.