Archiv rubriky: Komentáře

Komentář: Co přinesla republika?

Naprostou raritou bylo, že až na zcela zanedbatelný počet několika desítek jedinců neměl nikdo z obyvatelstva budoucího státu o snahách československých exulantů T. G. Masaryka (podle cestovního pasu Rakušana, pak dvakrát po sobě Srba a nakonec Brita), E. Beneše a Francouze M. R. Štefánika tušení. Češi po celou dobu války toužili, stejně jako před ní, po větší míře národní autonomie v rámci Rakouského císařství, po něčem obdobném, co si vynutili v roce 1867 Uhři, ne po samostatném státě. Neporovnatelně vyšší počet Čechů, než československých legionářů bojoval za války v řadách rakousko-uherské armády. I syn Masaryka, Jan, vyznamenaný za statečnost rakouským císařem.

Pokračování textu Komentář: Co přinesla republika?

Komentář: Kdo vlastně zavinil druhou světovou válku?

Obvykle se uvádí, že Německo přepadením Polska 1. 9. 1939, avšak Ministerstvo zahraničí Ruské federace dodnes označuje za jediného viníka druhé světové války Polsko, protože v roce 1939 dvakrát mobilizovalo proti Německu a vytrvale odmítalo s ním jednat o sporných otázkách. Odmítnutí projednávat sporné otázky a požadavky s druhým státem pokládala Společnost národů od roku 1924 za agresi, ostatně k tomu bylo Polsko povinováno i mezinárodní bilaterální arbitrážní smlouvu s Německem z roku 1925. Mobilizace se všeobecně považovala od roku 1892, od podepsání francouzsko–ruské vojenské konvence přímo za válečný akt. Poznamenejme, že Německo proti Polsku nemobilizovalo (ani v roce 1938 proti Československu).

Pokračování textu Komentář: Kdo vlastně zavinil druhou světovou válku?

Komentář: Snaha o zvětšení německého životního prostoru a Generalplan Ost

V 90. letech 19. století Německo začalo, dvě desetiletí po svém vzniku v roce 1871, soupeřit s Velkou Británií, tehdejší největší mocností světa. Vrhalo milionové částky do stavby bitevních lodí, které by v době války udržely trasy do německých kolonií průjezdné. Soutěžení bylo finančně velmi zatěžující, takže Karl Haushofer, pozdější profesor geopolitiky, začal formulovat zásady německé geografické politiky jiným způsobem. Přišel na nápad, že by se Německo mohlo zcela vzdát zámořských kolonií a místo toho usilovat o vytvoření německého impéria na pevnině absorbováním etnických germánských skupin mimo hranice Německé říše spolu s dostatečným územím. Obrovské budoucí impérium se mělo podle něj táhnout za příznivých okolností od Baltu až po Pacifik. Haushofer při svých úvahách sice nezdůrazňoval skutečnost, že většina území na východě patřila v té době Rusku, předpokládal však, že rozšíření německého říše nastane výhradně mírovými prostředky (!) a to během asi sta let.

Pokračování textu Komentář: Snaha o zvětšení německého životního prostoru a Generalplan Ost

Komentář: Je na čase opustit blud o vyhánění Čechů ze Sudet

V interview v Parlamentních listech se novinářka zeptala: „Je podle vás stejně důležité si připomenout, že loni uběhlo 80 let od vyhnání Čechů ze Sudet, stejně jako to, že příští rok uplyne 75 let od vyhnání Němců z Československa?“

Nezabývejme se úrovní znalostí dotyčné novinářky, vyhnání Čechů ze Sudet je blud sdílený celou českou společností. Když se po více než sedm desetiletí v českých sdělovacích prostředcích, ve školách za vehementní podpory historiků a politiků lživě líčí, jak Němci po odstoupení pohraničí v roce 1938 odtud Čechy vyhnali, zanechá to nutně v myšlení Čechů stopy. Pokud si sami nezjednají pravdivé informace, věří, že vyhnáni byli, protože celonárodní diskurs k tomu dodnes neproběhl.

Pokračování textu Komentář: Je na čase opustit blud o vyhánění Čechů ze Sudet

Komentář: Grundplanung O. A. – téměř s jistotou český padělek

Ačkoliv se po připojení Rakouska k Německu spekulovalo se snahou Říše přičlenit německá sídelní území v ČSR k Německu, není dodnes nic takového doloženo (!). Karl Hermann Frank uvedl po válce do soudního protokolu, že nikdo z vedení SdP (Sudetendeutsche Partei, Sudetoněmecká strana) do 21. 9. 1938 nepovažoval za možné jiné řešení sudetoněmeckého problému, než získání autonomie, vedení SdP připojení k Říši neplánovalo. Existuje i svědectví, že teprve koncem srpna nebo v září 1938 řekl Henlein své ženě: „Sám nevím, zda nám Hitler pomůže… dosáhnout autonomie, nebo zda se rozhodne násilně vojensky obsadit pohraničí.“ Henlein se až 12. 9. 1938 dověděl od samotného Hitlera, se kterým se sešel po norimberském sjezdu NSDAP v Bayreuthu, že je odhodlán rozbít Československo vojensky. Že chtěl Hitler připojit pohraniční oblasti českých zemí k Německu, je výmysl českých historiků, neshody se Sudetoněmeci v ČSR využil jako nátlakový prostředek na Československo, jeho cílem bylo zničení vojenského ohrožení Německa z jihovýchodu československou armádou, která byla po francouzských ozbrojených silách vojensky nejsilnějším protivníkem Německa v Evropě, nepočítáme-li Rudou armádu.

Pokračování textu Komentář: Grundplanung O. A. – téměř s jistotou český padělek

Komentář: Mýtus o rozpoutání první světové války Německem

První světová válka jako boj o svobodu, spravedlnost, sebeurčení a demokracii, termíny šířené Wilsonem, Masarykem a dalšími, jsou bludy, které v české společnosti přetrvávají dodnes. Ne, že by takové vznešené myšlenky Wilson, francouzští liberálové a svobodní zednáři nevzývali, leč příčiny války byly prozaičtější. Vedla se o udržení nebo získání větší moci mocností. To není marx-leninský názor, nýbrž závěr vycházející z fakt. Francie chtěla odčinit porážku z války v roce 1870–1871, získat zpět Alsasko, Lotrinsko a navíc německá území na levém břehu Rýna, Rusko mělo válečné cíle dalekosáhlejší, oslabit Německo, rozčlenit Rakousko-Uhersko, zvýšit vlastní vliv na Balkáně, proniknout ke strategicky důležitým místům v Turecku, požadovalo Halič, Bukovinu, Východní Prusko a Slezsko [Brod 2002]. Německo válečné zisky naplánovalo nemělo, jeho cílem bylo zabránit válce na dvou frontách. Nejvíce si přála hospodářsky zničit Německo Velká Británie, i válkou.

Pokračování textu Komentář: Mýtus o rozpoutání první světové války Německem

Komentář: Falšování dějin druhé světové války spojenci

Do moderních dějin téměř všech evropských států je nutné zakalkulovat cenzuru historiků a jejich manipulaci s důkazy. Zejména to platí o obou světových válkách a o výkladu zločinů německého nacionálně socialistického státu, kdy američtí, britští a francouzští historici po druhé světové válce vybrali do knižního vydání oficiálních svazků Aktů k německé zahraniční politice (Akten zur deutschen auswärtigen Politik, ADAP) pouze to, co pokládali za vhodné, takže některé dokumenty nebo pasáže v nich chybí. Důvodem bylo, aby se světová veřejnost nedověděla, že i spojenci v druhé světové válcše nesli svůj nemalý podíl za její rozpoutání.

Pokračování textu Komentář: Falšování dějin druhé světové války spojenci