Archiv rubriky: Fotky

Pomozte identifikovat legionáře z posádky obrněného vlaku Orlík

V reakci na můj post o chystaném filmu o legionářích se mi ozval pan Rusnák a poslal mi scan fotky, na které je posádka obrněného vlaku Orlík i s bojovou zástavou. Poskytl jí autorům do knihy Ruská legie 1914 – 1920, bohužel většina vojáků zůstává neidentifikována. Pokud víte o někom, kdo by byl schopen s identifikací pomoci (například jeho předek byl v legiích), ozvěte se prosím v komentářích. Budeme také rádi za pomoc při sdílení této výzvy směrem k lidem, kteří nějakým způsobem mohou přispět dobovými informacemi k identifikaci legionářů na snímku.

Obrněný vlak Orlík

Foto pan Rusnák, pro zobrazení v plné velikosti klikněte na náhled.

Obrněný vlak Orlík byl improvizováný obrněný vlak, v rámci Československé legie za Ruské občanské války vyzbrojený 11 kulomety a 1 dělem. Posádku tvořilo 56 kulometčíků oddílu Kolta, 10 kulometčíků oddílu Maxima, velitel kulometčíků prap. Šrámek, jedna četa pěchoty, jedna četa 1. technické roty, jedna četa zákopníků 4. pluku (techn. a zák. četě velí ppor. Untermuller) a jednoho děla (76 mm air-defense gun M1914/15 Lendera) s obsluhou od 3. baterie – velitel br. Melichar a 2 obrněné auta (Garford). Evakuována do vlasti byla pouze posádka vlaku, a to lodí Sherman, což byl transport č. 27. Ve VÚA se též zachovaly rozkazy tohoto lodního transportu z období 22. 5.– 1. 7. 1920. Transport zakončil svou cestu v Terstu, odkud pokračoval železnicí. Do vlasti přibyl 9. 7. 1920. Tolik česká Wikipedia.

Výstava: TVÁŘE ODVÁŽNÝCH – unikátní fotografie československých parašutistů (18. 9. – 31. 10. 2014)

Na Pražském hradě, v Tereziánském křídle Starého královského paláce, bude ve čtvrtek 18.září 2014 otevřena pro veřejnost výstava Tváře odvážných, kterou připravil Vojenský historický ústav Praha. Na výstavě budou představeny dosud neznámé portrétní fotografie československých parašutistů z druhé světové války.

Josef Gabčík

Více fotek najdete zde.

Unikátní soubor negativů, který vznikl na přelomu let 1941 a 1942 v londýnském sídle Zvláštní skupiny D, získal Vojenský historický ústav Praha do svých sbírek na jaře roku 2013. Několik snímků z tohoto souboru bylo vystaveno v dočasné expozici, jež je umístěna v rodném domku Jana Kubiše v Dolních Vilémovicích.

Na výstavě Tváře odvážných se laická i odborná veřejnost poprvé seznámí se sedmi desítkami neznámých fotografií. Součástí expozice, již připravili odborníci z Vojenského historického ústavu Praha Zdeněk Špitálník a plk. Michal Burian, budou také osobní věci parašutistů – například oblek Jana Kubiše, svetr Josefa Gabčíka, či pracovní knížka parašutisty Arnošta Mikše.

„Ve sbírkách naší paměťové instituce uchováváme památky na československé parašutisty už od roku 1946. Výstava Tváře odvážných, která se koná na Pražském hradě, a další projekty, které na ni budou přímo navazovat, jsou vyjádřením našeho soustavného úsilí, aby se na tyto statečné muže nezapomnělo a byli připomínáni důstojným způsobem,” říká ředitel Vojenského historického ústavu Praha plk. Aleš Knížek.

Výstava Tváře odvážných bude pro veřejnost otevřena od 18. září do 31. října 2014. Záštitu nad ní převzali prezident České republiky Miloš Zeman a generálmajor Jaroslav Klemeš, radiotelegrafista skupiny Platinum.

Zdroj: http://www.vhu.cz/tvare-odvaznych-vystava-venovana-ceskoslovenskym-parasutistum/

Výlet: Hradiště Stará Kouřim a Lechův kámen

Zcela jistě znáte pověst o praotci Čechovi, který se měl usídlit u hory Říp. Historku o jeho bratrovi Lechovi, který u Řípu nebyl spokojen a vydal se dále na jihovýchod, zná asi podstatně méně lidí. Zatímco k Řípu proudí davy turistů (i když tam vlastně není nic zajímavého k vidění), ke Kouřimi, kde skončil Lech se svojí družinou, zrovna moc zájezdů historielačných nadšenců nemíří.

Lech poté, co se rozloučil s Čechem a slíbil, že za 3 dny po opuštění Řípu rozdělá obrovský oheň (aby z Řípu viděli, kde skončil), vyrazil na cestu a zastavil se u dnešní Kouřimi. Rozdělal podle domluvy oheň, který dle potřeby parádně kouřil – a podle toho vznikl název hradiště, které později založil.

Místo, kde prý hořel signální oheň, je těsnu u takzvaného Lechova kamene. Jde o rulovou skalku, která do krajiny jakoby nepatří. Na té se prý Lech natáhl po třídenním pochodu. Později ve středověku se prý na tom místě upalovaly čarodějnice a i teď má okolí zajímavou atmosféru. A to přesto, že ho obklopují jahodové plantáže.

Lechův kámen

Pověsti jsou hezké, ale zajímavost prostoru dokazují i archeologické výzkumy. Hradiště Stará Kouřim má hodně starou historii. Před čtyřmi tisíci lety tu bylo osídlení, o dva tisíce let později hradiště, které zaniklo roku 995, tedy v době sjednocení českého státu. Právě po zbytcích hradiště vám provede naučná stezka, asi dva kilometry dlouhá. Uvidíte zmíněný Lechův kámen, viditelné obrysy hradeb, místo, kde stála ve druhé polovině osmého století halová stavba obřích rozměrů (prý 86 x 4 m) a také pozůstatky Libušina jezírka, které sloužilo jako zdroj vody a nedaleko bylo pohřebiště.

Podled na Kouřim od Lechova kamene

Výlet na obhlídku hradiště Stará Kouřim můžete začít v centru města Kouřim. Na Mírovém náměstí zaparkujete, dáte si kafe nebo oběd, můžete navštívit i místní muzeum a prohlédnout krásný kostel sv. Štěpána se zvonicí. Kousek od centra města je skanzen lidových staveb. Pokud budete mít k dispozici celý den, tak ho v Kouřimi a okolí můžete prožít opravdu příjemně.

Mapu najdete zde.

Obsáhlý fotoarchiv ze života východoevropských Židů je přístupný online

Obsáhlý archiv fotografií ze života východoevropských Židů z období před a po druhé světové válce je zdigitalizován a přístupný online. Jde o asi 9 000 nascanovaných negativů snímků fotografa Romana Vishniace (jeho heslo na české Wikipedii najdete zde), tyto snímky nikdy před tím veřejnost neviděla. Celkem bude k prohlédnutí online zpřístupněno asi 40 000 položek, včetně dopisů, filmů a nahrávek.

Roman Vishniac - Školáci v Mukačevu

V archivu najdeme třeba 29 fotek pořízených v Bratislavě, Praha nebo jiná česká města bohužel v archivu chybí, fotograf pracoval jinde. Roman Vishniac se narodil v Rusku v roce 1897, první fotoaparát dostal k sedmým narozeninám. V roce 1920 z Ruska odešel, fotil Berlín a život ruských Židů v jeho ulicích. Před druhou světovou válkou dokumentoval trampoty Židů utíkajících před Hitlerem do zatím svobodných zemí, během války se mu podařilo zmizet do New Yorku. Amatérští historici a celá veřejnost vůbec je zvána k registraci a pomoci se štítkováním zatím zveřejněných fotek. U mnohých z nich nejsou známy bližší podrobnosti a je možné, že pamětníci z dob pořízení snímků jsou ještě naživu a mohou poskytnout cenné informace k jednotlivým fotografiím.

Zdroj: http://www.thehistoryblog.com/archives/32063

Podívejte se na skvělou mapu historie světa z roku 1881

Můj oblíbený web The Retronaut zveřejnil skvělou “mapu historie” (ukázka na obrázku ukazuje situaci z let 0 – 700 našeho letopočtu, v mapě je to strana 8) z roku 1881. Jde vlastně o takovou starou infografiku ukazující co, kdy a kde se dělo. Doporučuji prohlédnout a prostudovat, určitě si najdete to své. Více se o mapě a jejím autorovi S. Adamsovi dočtete zde, kompletní mapu v digitální podobě prohlížejte tady.

Mapa historie 1881 (Adams)

Nehvizdy, místo seskoku Kubiše a Gabčíka

28. prosince roku 1941 asi v půl třetí ráno se na pole blízko obce Nehvizdy snesly dva padáky. Operace Anthropoid (více na české Wikipedii) právě začala. Josef Gabčík (nedávno jsem psal o sbírce na jeho pomník) a Jan Kubiš, příslušníci zahraniční armády prodělali tvrdý výcvik ve Skotsku a byli připraveni na ty nejtěžší úkoly, které je na území Protektorátu čekaly. Dostali za úkol odstranit R. Heydricha, což se jim nakonec podařilo. Podrobnější popis výsadku najdete tady.

Zajímavostí je, že Gabčík s Kubušem měli seskočit u Plzně, ale díky chybě navigátora je letadlo RAF nakonec vysadilo u Nehvizd, malé obce na východ od Prahy. Na místě, kde atentátníci seskočili, je malý pomníček. Z centra Nehvizd se k němu dostanete pěšky za několik minut, stačí přejít dálniční nadjezd a dát se cestou podál dálnice doprava.

Nehvizdy, památník na místě seskoku Kubiše a Gabčíka

Výstava: Roky 1945, 1968 a 1989 objektivy fotografů

Pozvánku na výstavu Česká osudová data jsem zveřejnil nedávno. Probíhá v Českém centru v Rytířské ulici v Praze. Pokud půjdete okolo, určitě se stavte, prohlédnutí asi padesáti fotek vám zabere pár minut. Výstava trvá do 3. září.

2014-08-25 12.41.00

2014-08-25 12.41.22

2014-08-25 12.42.44

2014-08-25 12.43.19

2014-08-25 12.46.43

Uvidíte sovětské vojáky, kteří nejdříve křepčili po osvobození Prahy v roce 1945 a následně se museli vyrovnávat s rolí okupantů v témže městě o třiadvacet let později. Fotky z oslav (a třeba pohřbu sovětského důstojníka) v roce 1945 nevyjadřují až tolik radosti, jak by si jeden myslel. Sověti byli unavení a opotřebovaní. V roce 1968 se navíc museli vyrovnat s pochopitelnými nepřítelskými reakcemi Pražanů a třeba i Liberečáků. Mimochodem, nejvíc se mi líbila právě fotka (první snímek z fotogalerie) z libereckého náměstí, která zachytila tank, demolující podloubí domu. Všude kolem spousta lidí, napětí strach a hlavně smrt, to všechno je na snímku vidět.

Sověti na snímcích z let 1945 a 1968 jsou si něčím podobní. Spojuje je nejen únava a určitá odevzdanost, ale i překvapení z toho, kde jsou a co tam vlastně dělají. Ruský (a samozřejmě to platí i pro ostatní národy Sovětského svazu) voják je jeden z mnoha, jde bojovat a mnohdy ani neví kam a proč.

Další sérii tvoří fotografie z pohřbu Jana Palacha a vše završují snímky z roku 1989. Národní třída ze 17. listopadu, demonstrace, osobnosti. Zaujaly mě hlavně fotky Radka Bajgara a Jana Šibíka (poslední ve fotogalerii, omluvte kvalitu, fotografie jsem přefocoval telefonem) z Národní třídy, pořízení při té památné demonstraci 17. listopadu. Všiml jsem si, že byly pořízeny přes záda zasahujících členů bezpečnostního pluku. Nebyly foceny z davu, který si nakonec odnesl rány pendrekem. A vedou k úvahám, kde jejich autoři stáli, s kým a jak se vůbec dostali na tak pěkná místa k focení.

Dejte si rande s dámou z období lovců mamutů

2014-08-21 12.23.45

2014-08-21 12.24.40

2014-08-21 12.22.53

2014-08-21 12.01.59

V nové budově Národního muzea v Praze si můžete na výstavě Unikáty zemských muzeí ještě několik dnů prohlédnout opravdové skvosty z muzejních sbírek. Věstonická venuše, hlava Kelta ze Mšeckých Žehrovic a vzácné meteority z Opavy-Kylešovic jsou k vidění zřídka, většinu času jsou pečlivě uzamčené v depozitářích.

Národní muzeum dalo k dispozici kupón na slevu 20 % ze vstupného do nové budovy, takže kromě tří pečlivě hlídaných a zabezpečených arfefaktů můžete v rámci návštěvy muzea prohlížet i další dvě aktuální výstavy, Peníze a První světová válka – prolog k 20. století.

Venuši, Kelta a meteority si můžete v Praze prohlédnout do 27. srpna, pak se výstava stěhuje do Brna, které bude výstavu hostit od 5. do 30. září, konkrétně v Moravském zemském muzeu.

Hlava Kelta ze Mšeckých Žehrovic představuje jednu z ikon sbírek Národního muzea a keltského (laténského) umění vůbec. Byla vytvořena zřejmě koncem 3. či počátkem 2. století před Kristem a svým provedením představuje nejdokonalejší dílo mezi obdobnými sochami. Více o keltské hlavě si můžete přečíst v článku Nálezce keltské hlavy jejich objev pobavil.

Věstonická venuše patří mezi nejvzácnější umělecké poklady z období téměř před 30 000 lety, kdy osídlení Moravy představovalo vrchol kulturního vývoje v rámci celé Evropy.

Železné meteority z Opavy-Kylešovic jsou unikátní především díky tomu, že byly nalezeny v sídlišti paleolitických lovců jehož stáří je datováno do doby před 18 000 lety.

Fotky: Starověký Kos

2014-06-01 10.16.08 2014-06-01 10.15.30 2014-06-01 10.12.36 2014-06-01 10.11.35 2014-06-01 10.04.11 2014-06-01 10.02.45

Pokud se chystáte na dovolenou do Řecka a vyberete si ostrov Kos, určitě navštivte i hlavní město. Je plné starověkých i středověkých památek. Založeno bylo už ve 4. století před naším letopočtem a o nadvládu nad ním se přetahovali Řekové, Římané i Turci. Za zhlédnutí stojí středověký hrad, amfiteátr po Římanech, lázně, muslimské mešity i populární platan, pod kterým prý sedával sám Hippokrates. Projděte se i po dva tisíce let staré římské cestě.