Archiv rubriky: Fotky

Graffiti? Ne, umění staré tisíce let

Místo nazvané North Shore v Sydney je opravdu zvláštní. Na skále jsou skvěle zachované umělecké výtvory původních australských obyvatel, staré prý několik tisíc let. Vzácné umění bylo ale po mnoho generací ukryto pod křovím a když je někdo náhodou zahlédl v poslední době, myslel si, že jde o současné graffiti.

Australské umění

Místo bylo objeveno náhodou, kousek od něho byl totiž objeven starý kostěný rybářský háček, také pozůstatek po Aborigincích. Přesná poloha místa, kde je možné vidět malby na skále, je tajné. Úřady se totiž bojí vandalů, kteří by jistě rádi na vzácnou tvorbu domorodců něco dokreslili…

Zdroj a foto: http://www.abc.net.au/news/2014-11-20/ancient-aboriginal-rock-art-site-discovered-in-sydney/5907530

Byly posmrtné viktoriánské fotografie opravdu tak morbidní?

Krátce poté, co byla vynalezena fotografie (a teď prosím zapomeňme na cameru obscuru z šestnáctého století), tedy někdy ve třicátých letech 19. století, se tato novinka dočkala z dnešního pohledu velmi morbidního využití. Lidé si začali pořizovat fotografie svých zesnulých. Zvyk se s příchodem nové technologie začal prosazovat hlavně ve viktoriánské Anglii.

Posmrtná fotografie

Zdroj fotky: neatorama.com

Zdá se vám to morbidní? Představte si, že právě navždy odešel někdo z vašich blízkých a chcete si na něho uchovat živou vzpomínku napořád. Posmrtný portrét je drahý, stejně tak posmrtná maska. A teď vám někdo ukáže fotografii jako horkou novinku a řekne, že takto zvěční zasnulého. Za zlomek ceny ostatních, zastaralých způsobů.

Fotografie se rozšířila dost rychle, začalo se fotit všechno a všichni. Zachycení obrazu si mohl dovolit skoro každý, před pár lety to byla výsada bohatých, kteří si mohli dovolit zaplatit umělce. Stávalo se tak, že se rodiny naskládaly vedle nebožtíka a pózovaly fotografům…

Na některých fotografiích vypadali nebožtíci jako živí, na jiných bylo na první pohled jasné, jak to je. Fofografové ve svých ateliérech odváděli skvělou “aranžérskou” práci, někdy vyrazili přímo k rakvi.

Další informace a fotky najdete zde:

http://allday.com/post/1358-post-mortem-photography-is-the-most-morbid-victorian-trend

http://io9.com/the-strangest-tradition-of-the-victorian-era-post-mort-472772709

http://www.neatorama.com/2014/10/30/the-morbid-practice-of-post-mortem-photography/

Fotky: Proměny míst spojených s Adolfem Hitlerem

Na konci října jsem měl příležitost cestou na dovolenou v Německu projet hlavní místa, která jsou známá z dokumentů o Hitlerovi nebo druhé světové válce.

Norimberk

První z nich byl Norimberk. Město, kde chtěl Hitler postavit největší stadion na světe a další důležité nacistické budovy. Z pověstného stadionu zbylo jen část základů, které jsou dnes zatopené jezerem. Ale na jihovýchodě Norimberku jsou další pozůstatky, které na vás dýchnou svou minulostí.

Celý bývalý komplex pro nacistické sjezdy má mnoho čtverečných kilometrů a podle mapek se můžete vydat na okružní procházky a narazit tak na Luitpoldhain, kde probíhaly sjezdy SA a SS nebo Zeppelin Field, kde zase Hitler kázal svým stranickým přívržencům z NSDAP. Stupínek, kde stával, je dodnes přístupný. Přilehlé muzeum je určitě další povinnou návštěvou.

Berghof

Po několika dnech jsme dorazili do horského města Berchtesgaden. Kousek odsud je proslulá alpská vesnička Obersalzberg, kde měl Hitler svoje sídlo Berghof. Překvapením bylo, že v Oberslazbergu kromě velkého parkoviště, muzea Dokumentation Obersalzberg a zastávky autobusů, které vozí návštěvníky k Orlímu hnízdu, nebylo již vůbec nic.

Po troše pátrání lze v lese po úzké cestě najít zbytky Berghofu, kde je strohá informační cedule a obvodová zeď, dříve honosného sídla. Hitlera tady navštěvovali státnici, přijímal zde důležitá rozhodnutí a Eva Braunová ho zde točila na svůj 35 mm Kodak.

Orlí hnízdo je přístupné do poloviny října a lze tam dojet právě speciálním autobusem z Obersalzbergu. Nahoře je restaurace s výjimečným výhledem.

Berghof, sídlo, kde Hitler uskutečňoval důležitá rozhodnutí

73218288 IMG_6911

Příjezdová cesta na Berghof v Obersalzbergu

hitler-berghof-obersalzberg-1 IMG_6918

Luitpoldhain v Norimbergu, kde probíhaly sjezdy SA a SS

rpt-gfa-b6 IMG_6542

Grosse Strasse v Norimbergu

Große-Straße IMG_6549

Zeppelin Field v Norimbergu, kde probíhaly sjezdy NSDAP

163842_0 IMG_6570
Hitler-Zeppelin IMG_6560

Orlí hnízdo

8332196310_d3927f3619_z IMG_6947

 

Zdroje původních fotografií: 4littlepiglets.blogspot.com, www.reichsparteitagsgelaende.de

Pomozte identifikovat legionáře z posádky obrněného vlaku Orlík

V reakci na můj post o chystaném filmu o legionářích se mi ozval pan Rusnák a poslal mi scan fotky, na které je posádka obrněného vlaku Orlík i s bojovou zástavou. Poskytl jí autorům do knihy Ruská legie 1914 – 1920, bohužel většina vojáků zůstává neidentifikována. Pokud víte o někom, kdo by byl schopen s identifikací pomoci (například jeho předek byl v legiích), ozvěte se prosím v komentářích. Budeme také rádi za pomoc při sdílení této výzvy směrem k lidem, kteří nějakým způsobem mohou přispět dobovými informacemi k identifikaci legionářů na snímku.

Obrněný vlak Orlík

Foto pan Rusnák, pro zobrazení v plné velikosti klikněte na náhled.

Obrněný vlak Orlík byl improvizováný obrněný vlak, v rámci Československé legie za Ruské občanské války vyzbrojený 11 kulomety a 1 dělem. Posádku tvořilo 56 kulometčíků oddílu Kolta, 10 kulometčíků oddílu Maxima, velitel kulometčíků prap. Šrámek, jedna četa pěchoty, jedna četa 1. technické roty, jedna četa zákopníků 4. pluku (techn. a zák. četě velí ppor. Untermuller) a jednoho děla (76 mm air-defense gun M1914/15 Lendera) s obsluhou od 3. baterie – velitel br. Melichar a 2 obrněné auta (Garford). Evakuována do vlasti byla pouze posádka vlaku, a to lodí Sherman, což byl transport č. 27. Ve VÚA se též zachovaly rozkazy tohoto lodního transportu z období 22. 5.– 1. 7. 1920. Transport zakončil svou cestu v Terstu, odkud pokračoval železnicí. Do vlasti přibyl 9. 7. 1920. Tolik česká Wikipedia.

Výstava: TVÁŘE ODVÁŽNÝCH – unikátní fotografie československých parašutistů (18. 9. – 31. 10. 2014)

Na Pražském hradě, v Tereziánském křídle Starého královského paláce, bude ve čtvrtek 18.září 2014 otevřena pro veřejnost výstava Tváře odvážných, kterou připravil Vojenský historický ústav Praha. Na výstavě budou představeny dosud neznámé portrétní fotografie československých parašutistů z druhé světové války.

Josef Gabčík

Více fotek najdete zde.

Unikátní soubor negativů, který vznikl na přelomu let 1941 a 1942 v londýnském sídle Zvláštní skupiny D, získal Vojenský historický ústav Praha do svých sbírek na jaře roku 2013. Několik snímků z tohoto souboru bylo vystaveno v dočasné expozici, jež je umístěna v rodném domku Jana Kubiše v Dolních Vilémovicích.

Na výstavě Tváře odvážných se laická i odborná veřejnost poprvé seznámí se sedmi desítkami neznámých fotografií. Součástí expozice, již připravili odborníci z Vojenského historického ústavu Praha Zdeněk Špitálník a plk. Michal Burian, budou také osobní věci parašutistů – například oblek Jana Kubiše, svetr Josefa Gabčíka, či pracovní knížka parašutisty Arnošta Mikše.

„Ve sbírkách naší paměťové instituce uchováváme památky na československé parašutisty už od roku 1946. Výstava Tváře odvážných, která se koná na Pražském hradě, a další projekty, které na ni budou přímo navazovat, jsou vyjádřením našeho soustavného úsilí, aby se na tyto statečné muže nezapomnělo a byli připomínáni důstojným způsobem,” říká ředitel Vojenského historického ústavu Praha plk. Aleš Knížek.

Výstava Tváře odvážných bude pro veřejnost otevřena od 18. září do 31. října 2014. Záštitu nad ní převzali prezident České republiky Miloš Zeman a generálmajor Jaroslav Klemeš, radiotelegrafista skupiny Platinum.

Zdroj: http://www.vhu.cz/tvare-odvaznych-vystava-venovana-ceskoslovenskym-parasutistum/

Výlet: Hradiště Stará Kouřim a Lechův kámen

Zcela jistě znáte pověst o praotci Čechovi, který se měl usídlit u hory Říp. Historku o jeho bratrovi Lechovi, který u Řípu nebyl spokojen a vydal se dále na jihovýchod, zná asi podstatně méně lidí. Zatímco k Řípu proudí davy turistů (i když tam vlastně není nic zajímavého k vidění), ke Kouřimi, kde skončil Lech se svojí družinou, zrovna moc zájezdů historielačných nadšenců nemíří.

Lech poté, co se rozloučil s Čechem a slíbil, že za 3 dny po opuštění Řípu rozdělá obrovský oheň (aby z Řípu viděli, kde skončil), vyrazil na cestu a zastavil se u dnešní Kouřimi. Rozdělal podle domluvy oheň, který dle potřeby parádně kouřil – a podle toho vznikl název hradiště, které později založil.

Místo, kde prý hořel signální oheň, je těsnu u takzvaného Lechova kamene. Jde o rulovou skalku, která do krajiny jakoby nepatří. Na té se prý Lech natáhl po třídenním pochodu. Později ve středověku se prý na tom místě upalovaly čarodějnice a i teď má okolí zajímavou atmosféru. A to přesto, že ho obklopují jahodové plantáže.

Lechův kámen

Pověsti jsou hezké, ale zajímavost prostoru dokazují i archeologické výzkumy. Hradiště Stará Kouřim má hodně starou historii. Před čtyřmi tisíci lety tu bylo osídlení, o dva tisíce let později hradiště, které zaniklo roku 995, tedy v době sjednocení českého státu. Právě po zbytcích hradiště vám provede naučná stezka, asi dva kilometry dlouhá. Uvidíte zmíněný Lechův kámen, viditelné obrysy hradeb, místo, kde stála ve druhé polovině osmého století halová stavba obřích rozměrů (prý 86 x 4 m) a také pozůstatky Libušina jezírka, které sloužilo jako zdroj vody a nedaleko bylo pohřebiště.

Podled na Kouřim od Lechova kamene

Výlet na obhlídku hradiště Stará Kouřim můžete začít v centru města Kouřim. Na Mírovém náměstí zaparkujete, dáte si kafe nebo oběd, můžete navštívit i místní muzeum a prohlédnout krásný kostel sv. Štěpána se zvonicí. Kousek od centra města je skanzen lidových staveb. Pokud budete mít k dispozici celý den, tak ho v Kouřimi a okolí můžete prožít opravdu příjemně.

Mapu najdete zde.

Obsáhlý fotoarchiv ze života východoevropských Židů je přístupný online

Obsáhlý archiv fotografií ze života východoevropských Židů z období před a po druhé světové válce je zdigitalizován a přístupný online. Jde o asi 9 000 nascanovaných negativů snímků fotografa Romana Vishniace (jeho heslo na české Wikipedii najdete zde), tyto snímky nikdy před tím veřejnost neviděla. Celkem bude k prohlédnutí online zpřístupněno asi 40 000 položek, včetně dopisů, filmů a nahrávek.

Roman Vishniac - Školáci v Mukačevu

V archivu najdeme třeba 29 fotek pořízených v Bratislavě, Praha nebo jiná česká města bohužel v archivu chybí, fotograf pracoval jinde. Roman Vishniac se narodil v Rusku v roce 1897, první fotoaparát dostal k sedmým narozeninám. V roce 1920 z Ruska odešel, fotil Berlín a život ruských Židů v jeho ulicích. Před druhou světovou válkou dokumentoval trampoty Židů utíkajících před Hitlerem do zatím svobodných zemí, během války se mu podařilo zmizet do New Yorku. Amatérští historici a celá veřejnost vůbec je zvána k registraci a pomoci se štítkováním zatím zveřejněných fotek. U mnohých z nich nejsou známy bližší podrobnosti a je možné, že pamětníci z dob pořízení snímků jsou ještě naživu a mohou poskytnout cenné informace k jednotlivým fotografiím.

Zdroj: http://www.thehistoryblog.com/archives/32063

Podívejte se na skvělou mapu historie světa z roku 1881

Můj oblíbený web The Retronaut zveřejnil skvělou “mapu historie” (ukázka na obrázku ukazuje situaci z let 0 – 700 našeho letopočtu, v mapě je to strana 8) z roku 1881. Jde vlastně o takovou starou infografiku ukazující co, kdy a kde se dělo. Doporučuji prohlédnout a prostudovat, určitě si najdete to své. Více se o mapě a jejím autorovi S. Adamsovi dočtete zde, kompletní mapu v digitální podobě prohlížejte tady.

Mapa historie 1881 (Adams)

Nehvizdy, místo seskoku Kubiše a Gabčíka

28. prosince roku 1941 asi v půl třetí ráno se na pole blízko obce Nehvizdy snesly dva padáky. Operace Anthropoid (více na české Wikipedii) právě začala. Josef Gabčík (nedávno jsem psal o sbírce na jeho pomník) a Jan Kubiš, příslušníci zahraniční armády prodělali tvrdý výcvik ve Skotsku a byli připraveni na ty nejtěžší úkoly, které je na území Protektorátu čekaly. Dostali za úkol odstranit R. Heydricha, což se jim nakonec podařilo. Podrobnější popis výsadku najdete tady.

Zajímavostí je, že Gabčík s Kubušem měli seskočit u Plzně, ale díky chybě navigátora je letadlo RAF nakonec vysadilo u Nehvizd, malé obce na východ od Prahy. Na místě, kde atentátníci seskočili, je malý pomníček. Z centra Nehvizd se k němu dostanete pěšky za několik minut, stačí přejít dálniční nadjezd a dát se cestou podál dálnice doprava.

Nehvizdy, památník na místě seskoku Kubiše a Gabčíka

Výstava: Roky 1945, 1968 a 1989 objektivy fotografů

Pozvánku na výstavu Česká osudová data jsem zveřejnil nedávno. Probíhá v Českém centru v Rytířské ulici v Praze. Pokud půjdete okolo, určitě se stavte, prohlédnutí asi padesáti fotek vám zabere pár minut. Výstava trvá do 3. září.

2014-08-25 12.41.00

2014-08-25 12.41.22

2014-08-25 12.42.44

2014-08-25 12.43.19

2014-08-25 12.46.43

Uvidíte sovětské vojáky, kteří nejdříve křepčili po osvobození Prahy v roce 1945 a následně se museli vyrovnávat s rolí okupantů v témže městě o třiadvacet let později. Fotky z oslav (a třeba pohřbu sovětského důstojníka) v roce 1945 nevyjadřují až tolik radosti, jak by si jeden myslel. Sověti byli unavení a opotřebovaní. V roce 1968 se navíc museli vyrovnat s pochopitelnými nepřítelskými reakcemi Pražanů a třeba i Liberečáků. Mimochodem, nejvíc se mi líbila právě fotka (první snímek z fotogalerie) z libereckého náměstí, která zachytila tank, demolující podloubí domu. Všude kolem spousta lidí, napětí strach a hlavně smrt, to všechno je na snímku vidět.

Sověti na snímcích z let 1945 a 1968 jsou si něčím podobní. Spojuje je nejen únava a určitá odevzdanost, ale i překvapení z toho, kde jsou a co tam vlastně dělají. Ruský (a samozřejmě to platí i pro ostatní národy Sovětského svazu) voják je jeden z mnoha, jde bojovat a mnohdy ani neví kam a proč.

Další sérii tvoří fotografie z pohřbu Jana Palacha a vše završují snímky z roku 1989. Národní třída ze 17. listopadu, demonstrace, osobnosti. Zaujaly mě hlavně fotky Radka Bajgara a Jana Šibíka (poslední ve fotogalerii, omluvte kvalitu, fotografie jsem přefocoval telefonem) z Národní třídy, pořízení při té památné demonstraci 17. listopadu. Všiml jsem si, že byly pořízeny přes záda zasahujících členů bezpečnostního pluku. Nebyly foceny z davu, který si nakonec odnesl rány pendrekem. A vedou k úvahám, kde jejich autoři stáli, s kým a jak se vůbec dostali na tak pěkná místa k focení.