Archiv rubriky: Články

Poznámky z Národního technického muzea

Do Národního technického muzea se dnes a ještě dvakrát v letošním roce dá zajít za snížené vstupné 50 Kč. Je to dobrá příležitost, jak strávit klidně několik hodin prohlížením spousty dopravních prostředků a historických artefaktů.

Nejvíc mě samozřejmě zajímal Spitfire z výzbroje 310. československé stíhací perutě RAF. Můžete si ho prohlédnout opravdu zblízka a když se nikdo z hlídačů nekouká, dá se i dotknout jeho křídla. Vedle Spitfiru najdete několik věcí plukovníka Josefa Koukala, stíhače, který byl během své služby těžce popálen, ale dokázal se vrátit operačního kolotoče RAF. A to přesto, že právě v kokpitu stíhačky byl mimo jiné jeho obličej znetvořen popáleninami. Koukalovy věci, tedy třeba uniforma, boty, brýle a legitimace, jsou z pohledu zajímavosti překonány maličkým kouskem dřívka. Tím si pomáhal při startování svého Spitfiru po nehodě, jelikož měl poškozené prsty a nemohl kvůli tomu provádět jemné výkony při “kontaktu”.

Koukal se ve vzduchu potkával i s německámi stíhačkami Bf109. V  jedné z vitrín se dá vidět přední pancéřové sklo “mezka”. Je silné několik centimetrů a ozdobené několika důlky od kulek, které mu neměly šanci ublížit. K RAF se poutá i další exponát – helma československého letce z 80. let, ozdobená nálepkou připomínající naše perutě v RAF. Docela by mě zajímalo, jestli jde o autentický exponát. Nějak si neumím představit, že by s tím lezli naši piloti za normalizace do svých letadel…

Spitfire

Baťovy Zliny byla nádherná letadla, předválečné kurýrní stoje patřily k nejlepším ve své době a i v NTM jde o jeden z nejelegantnějších exponátů. Vůbec stojí za to si udělat na prohlídku víc času a pročítat pečlivě popisky. Dozvíte se mnoho zajímavých informací.

Tak třeba: Jawa financovala za války vývoj z německých peněz, populární model “pérák” jezdil kamuflován značkou SS, aby zbytečně nebudil pozornost. Brněnská zbrojovka byla jedním z největších meziválečných výrobců automobilů. A jejich aut označená písmenem Z vypadala skvěle.V roce 1932 byl v Československu zrušen skoro 30 let starý předpis – do té doby se v obci jezdilo maximálně 15 km/h a mimo obec 45 km/h. V roce 1952 se u nás prodalo několik tisíc osobních aut, jen několik desítek z nich do soukromých rukou.

Do NTM určitě zajděte, dozvíte se toho mnohem víc, než jsem si stačil všimnout já. Za 50 korun budete mít letos šanci ještě 28. října a 18. prosince.

10 věcí, které jste (pravděpodobně) nevěděli o druhé světové válce

Web BBC History Magazine vydal zajímavý souhrn méně známých skutečností o druhé světové válce. Určitě doporučuji přečíst celý článek v originále, ale stejně nabízím stručný přehled tohoto desatera.

History Extra

  1. Francie měla v roce 1940 víc tanků, děl a vojáků než Německo. Němci měli na začátku útoku na Francii 135 divizí, ale jenom 16 z nich bylo motorizovaných. Zbytek byli pěšáci nebo se přepravovali na koních.
  2. Do roku 1944 byla v Británii nastavena zajímavě priorita k alokování mužstva. Přednost nemělo letectvo, armáda, ani námořnictvo. Na prvním místě byla výroba letadel. V Británii bylo za války vyrobeno 132 500 letadel. To je obrovské číslo, zvlášť, když ho srovnáme s počtem ani ne osmi set stíhaček, které byly k dispozici v době Bitvy o Británii.
  3. Spojenecké obchodní loďstvo ztratilo jen jedno procento flotil. Proběhlo 323 000 plaveb, z nich bylo potopeno jenom 4 786. Pokud jsme si někdy mysleli, že německé a japonské ponorky způsobovali spojencům těžké ztráty na nákladním loďstvu, byli jsme na omylu.
  4. Británie měla nejméně přídělů v Evropě. Dá se tedy říci, že Britové za války žili hůř než obyvatelé států okupovaných Němci (třeba Francie).
  5. Japonci měli kamikaze rakety. Nejen Němci na války přišli s letadly poháněnými raketovými motory. Stroj nazvaný “Třešňový květ” sloužil Japoncům na konci války k sebevražedným útokům na spojenecké lodě. Touto novou zbraní byly potopeny 3 lodě.
  6. Kdo byl nejzkušenějším bojovým velitelem války? Nebyl to Rommel ani Montgomery, jméno toho chlapíka asi neznáte. Tímto titulem se mohl chlubit britský polní maršál Alexander. Měl výjimečnou kariéru se začátkem v první světové válce, účastnil se i meziválečných konfliktů, bojoval ve Francii v roce 1940, o dva roky později v Barmě, velel Britů na středním východě a nakonec vedl armády ve Středozemí. Kuriozitou je, že v letech 1919 – 1920 velel německým jednotkám v Lotyšsku při válce proti Rusku.
  7. Rozdíly mezi spojeneckými a německými stíhacími esy existovaly. Němci obvykle svoje esa nenechávali chodit na odpočinek. Na druhou stranu měla německá esa velkou výhodu – mohla využívat speciální ochranu a létat na mise, které nebyly tolik nebezpečné a slibovaly bohatý přísun sestřelů. Nováčci pak za ně nasazovali krk. Většina německých esa řádila hlavně na východní frontě, kde týdně masakrovala Sověty ve špatných strojích po desítkách.
  8. Luftwaffe chyběla stíhačka. Zatímco Willy Messerschmitt pracoval na Bf109, jeho konkurent Heinkel stavěl možná ještě lepší He112. Jak víme, “mezek” se stal hlavní stíhací zbraní Německa své doby, Heinkel se do výroby nedostal. I když měl některé parametry (třeba rychlost) lepší… Co rozhodlo o tom, že se nad Británii nakonec pouštěly Messerschmitty? Willy byl prý dobrý společník a Goeringovi se zalíbil i jeho dvoumotorový “Ničitel” Bf110. A navíc, Heinkel měl židovskou krev…
  9. Proč měli Američtí vojáci ve výbavě takzvanou Parsonsovu vestu? Tuto populární bundu pojmenovanou po generálovi Parsonsovi bychom zařadili spíš na módní mola té doby. Design vycházel z modelu pláštěnky, ale bunda byla i praktická a odolná.
  10. Automobilismus v Německu v roce 1939? I přes mohutnou propagandu bylo Německo té doby z hlediska využívání motorových vozitel v porovnání se západním světem sto let za opicemi. I přesto, že se stavěly dálnice a Mercedesy vítězily ve velkých cenách. Když vypukla válka, tak na jedno motorové vozidlo v Německu připadlo 47 lidí. V Británii to bylo 14 lidí, ve Francii osm a v USA dokonce čtyři. A jak už bylo řečeno v bodu 1., s trochou nadsázky lze prohlásti, že Němci na Francii útočili po svých, ti šťastnější na koních a vyvolení v tancích ze škodovky.

 

Božík a Cyprich, kontroverzní slovenská stíhací esa

Aktuálně si připomínáme 70. výročí Slovenského národního povstání. Poměrně známým pojmem je Slovenské povstalecké letectvo (více na Wikipedii), jednotka vyzbrojená mnoha různými typy letadel vzlétající ze středoslovenského letiště Tri duby. Od začátku povstání 29. srpna 1944 do 17. září to tato jednotka táhla sama, 17. září přiletěl ze SSSR napomoc 1. československý samostatný stíhací pluk vedený Františkem Fajtlem.

Božík a Cyprich

Zdroj fotek: http://aces.safarikovi.org/victories/slovak-snp.html

Fajtlův pluk byl dobře vyzbrojen, létal na Lavočkinech La-5FN a i jeho personální obsazení bylo vynikající. Letci byli zkušení a na východní frontu se přesunuli jako dobrovolníci z RAF. Kromě Fajtla se na “lavočkách” nad Slovenskem proháněli třeba Šrom, Klán nebo Chábera, známí stíhači ze zkušenostmi z Francie a Anglie.

Nad Slovenskem bojovali na straně povstalců i dezertéři z Luftwaffe. Slováci byli na východní frontě po boku Němců a Chorvatů poměrně respektovanou jednotkou plnou stíhacích es. Dva zkušení piloti, Rudolf Božík (přeletěl k povstalcům s celou svojí letkou) a František Cyprich (sloužil doma jako instruktor) se na Slovensku přidali k povstalcům. Předtím létali za Luftwaffe u jednotky JG52 a připsali si dost sestřelů. Nejznámější slovenský stíhač, Ján Režňák, z Luftwaffe nezběhl a válku dokončil na straně poražených.

To Božík s Cyprichem se stali do jisté míry kuriozitami, jelikož si připsali sestřely na obou stranách konfliktu – za Luftwaffe a poté i na straně slovenských povstalců. Pokud si chcete podrobněji prostudovat seznamy sestřelů slovenských letců, doporučuji tento dokument v pdf.

Rudolf Božík 26. června 1944 poškodil bombardér B-17 při obraně Slovenska před spojenci (ještě v barvách Slovenských vzdušných zbraní a pod velením Luftwaffe) a začátkem září téhož roku už řádil nad Slovenskem na témže letadle Bf-109G, pouze s přemalovanými znaky na křídlech a ocasních plochách.

Fero Cyprich zemřel na Slovensku v roce 2009, Rudolf Božík o devět let dříve. Stejně jako Jánu Režnákovi (zemřel v roce 2007, po roce 1989 byl povýšen na poručíka) se jim mnoho uznání nedostalo. Přece jen na tu správnou stranu se dostali příliš pozdě…

Bylo Čechoslováků v Bitvě o Británii hodně nebo málo?

15. září si v Británii (a nejenom tam) připomínají takzvaný “Den Bitvy o Británii.” V ten den roku 1940 došlo ke klíčovému zlomu v souboji o vzdušnou nadvládu nad britskými ostrovy. Do té doby to vypadalo, že německá Luftwaffe snadno smete z oblohy těch několik stovek Hurricanů a Spitfirů, které s vypětím všech sil bránily hlavně Anglii před nálety bombradérů. Němci byli v přesile, měli víc pilotů i letadel a počet bojeschopných pilotů i strojů na straně Velké Británie povážlivě klesal.

Pokračování textu Bylo Čechoslováků v Bitvě o Británii hodně nebo málo?

Věděli jste, že Japonci bombardovali USA?

Ano, opravdu tomu tak bylo, Japonci během druhé světové války bombardovali území USA na americkém kontinentu. Málo se o tom ví a nešlo o žádnou velkou akci, ale do Oregonu skutečně dopadly japonské bomby. Šlo o zdánlivě bezvýznamnou událost, která měla ale dost velký propagandistický význam a která pokračovala silným příběhem, který skončil až v devadesátých letech minulého století.

Letec Fujita

9. září roku 1942 brzy ráno se u oregonského pobřeží objevila japonská ponorka, ze které na svou misi vystartoval japonský námořní letec Nobuo Fujita (profil na anglické Wikipedii najdete tady, je tam i detailní popis akce). Šlo o zkušeného válečného letce a jeho úkol byl poměrně jednoduchý. Měl na svém dolnoplošníku doletět nad lesy na pomezí Kalifornie a Oregonu a mezi stromy shodit dvě zápalné bomby. Ty měly rozpoutat lesní požár a nadělat tak Američanům dost škody. Akce se podařila, Fujita se svým partákem Shojim skutečně les bombami zapálili, ale efekt nebyl takový, jak si představovali. Požár se podařilo rychle uhasit.

Nicméně Fujita se stal národním hrdinou, koncem války se dostal do výcviku kamikaze, ale svůj poslední sebevražený let neprovedl. Po válce se byl několikrát podívat ve městě Brookings, tedy na místě, které svojí akcí během války ohrozil. Bylo mu oficiálně “odpuštěno” tehdejším americkým prezidentem a městu předal jako dar 400 let starý samurajský meč, vzácnou rodinnou památku.

Fujitovo letadlo

Město Brookings ho jmenovalo čestným občanem, Fujita přednášel na školách dětem a byl vnímán jako bojovník proti válkám. Zemřel v Japonsku v roce 1997 v pětaosmdesáti letech na rakovinu plic a jeho dcera nechala o rok později část jeho polela pohřbít v Brookings.

To, že se Fujita stal v USA velmi známou a respektovanou  osobností, dokazuje i to, že v New York Times vyšel po jeho smrti krásný nekrolog. Fujitův profil najdete také v japonské World War 2 Database.

Zdroje fotek: https://twitter.com/RealTimeWWII/status/509823978865971200/photo/1 a https://twitter.com/RealTimeWWII/status/509822707899588608/photo/1

Režisér Petr Nikolajev chystá film o československých legiích

Režisér Petr Nikolaev připravuje celovečerní film (pracovní název je Příběh legií) o československých legionářích. Jak to s projektem vypadá, se můžete podívat do deníku natáčení. Z poslední zprávy o filmu na iDNES.cz je vidět, že autoři berou film vážně a sám režisér se byl podívat (mimo jiné i z letadla) u Zborova.

Web filmu nabízí přehlednou časovou osu historie československých legií.

Zatím není jasné, kdy bude film hotov, režisér Nikolaev uvedl pro iDNES.cz, že film by měl v kinech za dva roky. Na filmu prý spolupracují historici Stehlík a Kvaček.

Petr Nikolaev (ČT)

Petr Nikolaev na snímku ČT.

8 skvělých citátů o historii

Můj oblíbený blog The Medievalists vydal přehled dvaceti nej citátů o historii. Já si dovolím výběr zúžit na 8 opravdu nejzajímavějších citátů známých osobností.

Churchill citát

“Historie se opakuje, historici opakují jeden po druhém.” Robert Brooke (1887-1915), anglický básník

“Lidé, kteří tvoří historii, o ní nic nevědí. Můžete to poznat z toho, jakou historii tvoří. G.K. Chesterton (1874-1936), anglický spisovatel

“Povinnost, kterou máme k historii, je jí přepsat.” Oscar Wilde (1854-1900), irský spisovatel

“Historie je víceméně nesmysl.” Henry Ford (1863-1947), americký výrobce aut

“Historie ke mně bude laskavá, protože jsem měl v úmyslu jí psát.” Winston Churchill (1875-1965), britský politik

“Historie je jediná laboratoř, kde testujeme konsekvence myšlení. Etienne Gilson (1884-1978), francouzský znalec středověké filozofie

“Kdo položí ruku na kolo dějin, aby ho zastavil, tomu budou rozdrceny prsty.” Lech Walesa (1943), polský politik

“Historie je opravdu o trochu víc než evidence trestných činů, pošetilosti a neštěstí lidstva. Edward Gibbon (1737-94), anglický historik

Berlíňané postavili památník psychicky nemocným vyvražděným nacisty

Český rozhlas přinesl reportáž o prvních obětech systematického nacistického vraždění, šlo o pacienty psychiatrických léčeben. V Berlíně jejich památku nově připomíná dlouhá modrá zeď ze skla. Vznikla přesně tam, kde se o životě a smrti desetitisíců duševně nemocných za druhé světové války rozhodovalo.

Psychicky nemocní byli vražděni v plynových komorách, šanci na přežití měli jen ti, kteří byli schopni pracovat. O těchto zločinech se v Německu dlouho mlčelo, na veřejnost se informace o nich dostaly až v osmdesátých letech minulého století. Záznam reportáže si můžete poslechnout v přehrávači níže.

Metody poprav v historii, tradiční i neznámé

Poměrně morbidním, ale vůbec nezajímavým tématem, jsou popravy, nebo chcete-li exekuce a jejich vývoj v průběhu staletí. Novinář Josh Aden sestavil desítku více či méně známých  způsobů, jak zprovodit ze světa člověka.

Svatý Sebastián
Svatý Sebestián, foto: hadrian6.tumblr.com

Pokračování textu Metody poprav v historii, tradiční i neznámé