Archiv autora: Tomáš Krystlík

Komentář: Mýtus o rozpoutání první světové války Německem

První světová válka jako boj o svobodu, spravedlnost, sebeurčení a demokracii, termíny šířené Wilsonem, Masarykem a dalšími, jsou bludy, které v české společnosti přetrvávají dodnes. Ne, že by takové vznešené myšlenky Wilson, francouzští liberálové a svobodní zednáři nevzývali, leč příčiny války byly prozaičtější. Vedla se o udržení nebo získání větší moci mocností. To není marx-leninský názor, nýbrž závěr vycházející z fakt. Francie chtěla odčinit porážku z války v roce 1870–1871, získat zpět Alsasko, Lotrinsko a navíc německá území na levém břehu Rýna, Rusko mělo válečné cíle dalekosáhlejší, oslabit Německo, rozčlenit Rakousko-Uhersko, zvýšit vlastní vliv na Balkáně, proniknout ke strategicky důležitým místům v Turecku, požadovalo Halič, Bukovinu, Východní Prusko a Slezsko [Brod 2002]. Německo válečné zisky naplánovalo nemělo, jeho cílem bylo zabránit válce na dvou frontách. Nejvíce si přála hospodářsky zničit Německo Velká Británie, i válkou.

Pokračování textu Komentář: Mýtus o rozpoutání první světové války Německem

Komentář: Falšování dějin druhé světové války spojenci

Do moderních dějin téměř všech evropských států je nutné zakalkulovat cenzuru historiků a jejich manipulaci s důkazy. Zejména to platí o obou světových válkách a o výkladu zločinů německého nacionálně socialistického státu, kdy američtí, britští a francouzští historici po druhé světové válce vybrali do knižního vydání oficiálních svazků Aktů k německé zahraniční politice (Akten zur deutschen auswärtigen Politik, ADAP) pouze to, co pokládali za vhodné, takže některé dokumenty nebo pasáže v nich chybí. Důvodem bylo, aby se světová veřejnost nedověděla, že i spojenci v druhé světové válcše nesli svůj nemalý podíl za její rozpoutání.

Pokračování textu Komentář: Falšování dějin druhé světové války spojenci

Komentář: Jak to bylo s Neněmci v německých ozbrojených silách za druhé světové války

Typickou ukázkou aplikace českých dějepisných lží je článek “Do jednotek Waffen-SS nevstupovali jen Němci. I Švýcaři či Švédové měli ,,spasit” svět od židů”. U jen sám titulek článku sugeruje čtenářům nepravdu. Převažující motiv u dobrovolníků-cizinců pro vstup do německých Waffen-SS se lišil podle země jejich původu. U středo- a východoevropských národů převažovala představa boje proti bolševismu a likvidace komunistického režimu v SSSR, u západo- a severoevropských zase pangermánské představy, likvidace židů hrála trochu roli snad jen u islámských divizí Waffen-SS. Naprosto nepravdivou je informace v článku, že „cizinci mohli být přijímáni do Waffen-SS, protože zde nepanovala tak přísná kritéria na ,čistotu´ rasy jako v jiných německých vojenských či paramilitárních organizacích,“ bylo to přímo opačně. Článek navíc opomíná, že do Wehrmachtu, Allgemeine SS a Waffen-SS se mohli lidé dostat i z donucení, nedobrovolně. Jak to tedy vlastně bylo s povoláváním a vstupováním do německých ozbrojených sil?

Pokračování textu Komentář: Jak to bylo s Neněmci v německých ozbrojených silách za druhé světové války

Komentář: Jak se rukovalo do československých jednotek za druhé světové války

Připomeňme, že za první republiky se žid, byť se hlásil k národnosti československé, nemohl dostat k vojenskému letectvu, panoval pro ně nulový numerus clausus. To pokračovalo za války i u československých perutí v rámci britské RAF, až si nedostatek pozemního personálu a ztráty leteckých posádek vynutily uvolnění onoho omezení. Nicméně i nadále platilo, že kdo chtěl se stát vojenským pilotem, musel svůj židovský původ zapřít, jinak se pilotem neměl šanci stát.

Pokračování textu Komentář: Jak se rukovalo do československých jednotek za druhé světové války

Komentář: „Konečné řešení české otázky: Vhodné poněmčit, ostatní zlikvidovat!“ aneb Lži české historiografie se opakují

Článek autora Martina Nekoly s názvem v nadpisu v uvozovkách vyšel 27.04.2019 v časopise 100+1 zahraniční zajímavost a tradičně obsahuje i 74 letech po válce množství nepravd a dezinterpretací.

V článku se píše: „Devětadvacátého září 1940 zasedli oba nejmocnější muži protektorátu von Neurath a K. H. Frank) k poradě u Hitlera, který stanovil tři potenciální řešení: Čechům mohl být jednak ponechán určitý typ autonomní správy, což ovšem vůdce považoval pouze za krajní možnost, kdyby mezinárodní situace nedovolila jinak. Tvrdil, že česká mentalita a svéráz by vedly k odboji a sabotování Říše zevnitř. Druhou variantu představovalo neustále probírané vysídlení přebytečného národa jinam. Ani Hitlerovi nevadila brutalita a civilní ztráty, jež by tak rozsáhlou operaci zcela jistě provázely; nepřál si však vakuum, které by po Češích vzniklo a jež by ani kolonisté německého původu povolaní z celé Evropy nemohli uspokojivě zaplnit. Za stávajících podmínek se proto přikláněl k postupné asimilaci.“

Pokračování textu Komentář: „Konečné řešení české otázky: Vhodné poněmčit, ostatní zlikvidovat!“ aneb Lži české historiografie se opakují

Komentář: Nepravdy o konci války v Evropě

S výročím konce světové války v Evropě se v českých sdělovacích prostředcích již po desetiletí opakují nepravdy lži a dezinterpretace historie, týkající se dohody spojenců, kdo a až kam postoupí v bojích proti Wehrmachtu, proč a kdy byla stanovena demarkační linie mezi Rudou armádou a Američany, přeceňuje se význam Pražského povstání, nehorázně se přehání počet českých obětí německé okupace a hlásá se, že transfer československých Němců nařídili na konferenci v Postupimi spojenci.

Pokračování textu Komentář: Nepravdy o konci války v Evropě

Komentář: Doplňuji jen zažitý výklad historie

Snažím se oficiózní historiografii pouze doplnit o fakta a možné příčiny, kterým se vyhýbá, zatajuje nebo je dezinterpretuje, nepodávám ucelený historický výklad a to z jednoduché příčiny: Mnou zjevované a pro naprostou většinu čtenářů dosud neznámé informace by namíchány do množství faktů a interpretací historie známých ze škol a z médií zapadly, nebo by se k nim prokousalo a uvědomilo si je jen velmi málo čtenářů. Proto mlčky spoléhám na to, že oficiózní výklad dějepisu je čtenářům dostatečně znám, neopakuji ho a soustřeďuji se jen na věci historiky pomíjené a záměrně zkreslené.

Pokračování textu Komentář: Doplňuji jen zažitý výklad historie

Komentář: K.H. Frank po smrti Heydricha

V článku „Friedhof Prag-Ďáblice. Paradigmawechsel“ v mnichovském Sudetendeutsche Zeitung Jaroslav Šonka píše v českém překladu: „Po Heydrichově smrti hrál nejdůležitější roli v protektorátním režimu Karl Hermann Frank z Karlových Varů. K masakrům v Lidicích a Ležácích značně přispěl; v rozmluvě s Hitlerem měl je dokonce i požadovat.“ To odporuje skutečnosti.

Pokračování textu Komentář: K.H. Frank po smrti Heydricha

Komentář: Jak to bylo se zabíjením Němců českých zemí po první světové válce

V Novinkách.cz, což je internetová forma Práva, vyšel článek Stanislava Dvořáka, který je tak poplatný zkreslenému podání české oficiózní historiografie, že to naléhavě volá po nápravě. Jak to i se souvisejícími událostmi tedy bylo?

Pokračování textu Komentář: Jak to bylo se zabíjením Němců českých zemí po první světové válce