Archiv autora: Tomáš Krystlík

Komentář: Heydrich, konference ve Wannsee, holocaust

V Deníku.cz se píše: „Heydrich předsedal konferenci ve Wannsee, na které dohodl usmrcení miliónů lidí židovské národnosti ve vyhlazovacích táborech smrti.“ Článek je podepsán redakcí a autor(-ři) zcela určitě před jeho zveřejněním rešeršoval(-i). Tento jediný výrok je přímo ukázkovou kvintesencí, jak česká historiografie překrucuje dějiny.

Pokračování textu Komentář: Heydrich, konference ve Wannsee, holocaust

Komentář: Proč Hitler okupoval české země?

Čekal jsem, že při příležitosti 80letého výročí konce československé státnosti někdo z českých historiků popíše, proč Hitler připojil 16. 3. 1939 české země k Německé říši. Kromě nářků nad tím, jaká se Čechům za necelých půl roku po mnichovské konferenci stala opět křivda, tak pravé příčiny záboru zbytku českých zemí dodnes žádný český historik neuvedl. Důvody jimi uváděné jsou dost nepřesvědčivé: rozšiřování německého životního prostoru na východ, zmocnění se českého průmyslu, českých zbraní. Jenže k rozšíření německého životního prostoru se především hodila východní německá území připadlá po první světové válce do Polska nebo pod správu Společnosti národů a území polská. Kdyby rozšíření životního prostoru bylo Hitlerovým motivem pro zabrání českých zemí, nepustil by zase ze spárů Slovensko a Zakarpatskou Ukrajinu. Vyzbrojení Německa mělo být dokončeno v roce 1943, začátkem března 1939 válka nehrozila, tedy žádná naléhavá potřeba radikálního zvýšení válečné výroby podmíněného nutností zapojení českého průmyslu neexistovala. Získat výzbroj od Č-SR mohlo Německo prostou koupí, při použití násilné cesty je obvyklé, že protistrana veškerou výzbroj v okamžiku agrese zničí sama nebo se zničí v boji.

Pokračování textu Komentář: Proč Hitler okupoval české země?

Komentář: České dějiny jsou z velké části vylhané

S výrokem v nadpisu se musí česká společnost, chtíc, nechtíc, smířit. Česká oficiózní historiografie došla v roce 2006 (!), po šesti desetiletích po událostech a po hádce se zahraničními spoluautory sborníku „Německé menšiny v právních normách 1938–1948. Československo ve srovnání s vybranými evropskými zeměmi“, k poznání vyjádřenému slovy: „Učme se žít s tím, že některé prameny čteme a interpretujeme rozdílně, že se naše závěry… mohou rozcházet“. Nepřímo se to také dá opsat slovy tento měsíc zemřelého známého německého historika Arnulfa Baringa, že „česká společnost se vyznačuje takovou měrou národní hysterie, kterou neznáme u žádného sousedního státu“.

Pokračování textu Komentář: České dějiny jsou z velké části vylhané

Sponzorovaný hosting od WebSupport.cz

Komentář: Dva Růžové paloučky a dva České ráje

Zcela typickým národním bludem je loučení Komenského a jeho druhů se zemí na Růžovém paloučku při od­cho­du do exilu; Komenský, původním příjmením Szeges, se o tom ve svých spisech a písemnostech vůbec nezmi­ňuje. Proč by se ale měli exulanté loučit s vlastí, když Slezsko, začí­nající za Žacléřem, bylo tehdy součástí Království českého? Když u Žacléře překračovali zemskou hranici, bylo to totéž, jako když se cestuje z Čech na Moravu. Nicméně ve Slezsku (a Ašsku, v říšském bezprostředním lénu) nikdo nebyl nucen k rekatolizaci. Navíc, který rozumný exulant zakope zlatý kalich a tak se zbaví prostředků na přežití v nejisté budoucnosti?

Pokračování textu Komentář: Dva Růžové paloučky a dva České ráje

Komentář: Cesta k vítěznému únoru 1948

Ideová východiska poválečného státu (1945–1948) před nastolením vlády bolševismu vycházela z nekomunistického odboje. Shrnuta byla v programu Za svobodu zpracovaném v létech 1939–1941 autory Miladou Horákovou, Ludmilou Jankovcovou a Vladimírem Krajinou. Podle něj měl být kapitalismus nahrazen řádem „sociálně spravedlivějším a hospodářsky účelnějším“ a společnost měla být uspořádána na „základě netřídním“, neboť „teprve demokracie hospodářská a sociální trvale upevní demokracii politickou a umožní státům vnitřní rovnováhu a vnější bezpečnost“. Autorům se druhá světová válka jevila jako „boj mravního a politického názoru demokratického… s fašismem a nacismem“. Potíž spočívala v tom, že k „demokratickému názoru“ podle nich patřil nejen socialismus, nýbrž „svým ideovým cílem“ i komunismus.

Pokračování textu Komentář: Cesta k vítěznému únoru 1948

Komentář: Nasáli Poláci antisemitismus s mateřským mlékem?

Varšava očekává podle zprávy ČTK z 19. 2. 2019 oficiální omluvu od Izraele za výroky o polském antisemitismu. Izraelský ministr zahraničí Jisrael Kac údajně rozlítil polské představitele svým výrokem, že Poláci “nasáli svůj antisemitismus s mateřským mlékem”. Jak to vlastně s tím polským antisemitismem je?

Pokračování textu Komentář: Nasáli Poláci antisemitismus s mateřským mlékem?

Komentář: Pochybnosti o české hymně

Zdá se, že česká hymna Kde domov můj? je zřejmě plagiát. Nápěv pochází z druhé věty Koncertantní symfonie Es dur pro ho­boj, klarinet, fagot a lesní roh K297 b, zkomponované Wolfgangem Amadeem Mozartem v Paříži ro­ku 1778, tedy zhruba o půl století dříve, než se konala premiéra hry Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka.

Pokračování textu Komentář: Pochybnosti o české hymně

Komentář: Okolnosti přepadení vysílače v Gleiwitzu nejsou dostatečně doloženy

Britská vláda se od 29. 8. 1939 snažila zprostředkovat přímá jednání německo–polská, které Poláci již několik měsíců odmítali. Hitler s touto aktivitou Velké Británie souhlasil, požadoval však vyslání polského zplnomocněnce do Berlína k jednání, které se mělo konat 30. 8. Otázkou je, nakolik se Velká Británie o dohodu obou zemí snažila a nakolik to bylo britské alibi pro případ vzniku války. Polsko Německu neodpovědělo, zmocněnce nevyslalo a polský ministr zahraničí Józef Beck zakázal Józefu Lipskému, polskému vyslanci v Berlíně převzít jakýkoliv dokument s německými návrhy a o nich jednat. Němci se o tom dověděli, Beckovu depeši s tímto sdělením zachytili a rozšifrovali.

Pokračování textu Komentář: Okolnosti přepadení vysílače v Gleiwitzu nejsou dostatečně doloženy