Komentář: Dva Růžové paloučky a dva České ráje

Zcela typickým národním bludem je loučení Komenského a jeho druhů se zemí na Růžovém paloučku při od­cho­du do exilu; Komenský, původním příjmením Szeges, se o tom ve svých spisech a písemnostech vůbec nezmi­ňuje. Proč by se ale měli exulanté loučit s vlastí, když Slezsko, začí­nající za Žacléřem, bylo tehdy součástí Království českého? Když u Žacléře překračovali zemskou hranici, bylo to totéž, jako když se cestuje z Čech na Moravu. Nicméně ve Slezsku (a Ašsku, v říšském bezprostředním lénu) nikdo nebyl nucen k rekatolizaci. Navíc, který rozumný exulant zakope zlatý kalich a tak se zbaví prostředků na přežití v nejisté budoucnosti?

Růžové palouč­ky však mají Češi pro jistotu hned dva: jeden u Žacléře v lokalitě Černá Voda a druhý péčí Aloise Jirás­ka u Litomyšle mezi obcemi Morašice a Újezdec. Jirásek nesnesl, aby Růžový palouček byl v oblasti osídlené Něm­ci těsně u Slezska a „přenesl“ jej do jazykově čes­ké oblasti k Litomyšli, kde ale široko daleko žádná hranice Království českého nebyla. Malíři nama­lovali vylhané loučení Komenského s vlastí na plátna, jejich reprodukce zamořily školy a kolosální nepravda se stala součástí české historie.

Ze stejných důvodů, proč mají Češi dva Růžové paloučky, mají i dva České ráje – ze své nacionalistické nesná­šen­livo­sti. Ale nepřiznávají se k tomu.

Bohuslav Balbín napsal v třetí knize svých historických miscelaneí: „Právem se litoměřická krajina nazý­vá rájem Čech, vše jest zde neobyčejně úrodné, ať máš na mysli plodiny jakéhokoli druhu, utěšené zahrady, kopce po­rostlé ose­ním a horské stráně ozdobené vinicemi.“ Litoměřicko nazývá „rohem hojnosti celých Čech“, terminus tech­nicus „ráj“ použil také pro okolí Doksan a jejich kláštera.

Déle než jedno století se s charakteristikou litoměřic­kého kraje coby ráje Čech nic nedělo. Používat a rozšiřovat název Paradies von Böhmen (česky: Český ráj) začali v souvis­losti s krajinný­mi krásami Litomě­řicka Němci českých zemí, a byl návštěvníky a turisty šířen dál. Do Litoměřicka i okolních částí severních Čech jich směřo­valo zejména ze Saska a severního Německa více než z Prahy a ze střed­ních Čech.

Český ráj popularizovaly jak publikace věnované severočeským lokalitám, tak i rozsáhlejší díla, např. Somme­rův po­­pis Království českého. V jeho prvním svazku z roku 1833 je Českým rájem (Paradies von Böhmen) nazýván lito­mě­řic­ký kraj s odvo­láním na jeho úrod­nost i malebnost. Někdy bylo v užším smyslu Českým rájem označováno buď okolí sevře­ného labského údolí mezi Leitmeritz (Litoměři­cemi) směrem na Aussig (Ústí nad Labem) a Tetschen (Děčín), Bodenbach (Podmokly) se symbo­lem oblasti, hra­dem Schrecken­stein  (Střekov), nebo západní část Böhmi­sches Mittelgebirge (Českého středohoří), sym­bolizovaná horou Milleschauer neboli Donnersberg (Mile­šovkou). O věhlas této druhé lokality se za­slou­žil Alexander von Humboldt a hosté lázní v Teplitz-Schönau (Tepli­cích-Šanově).

Ve všech oblastech Paradies von Böhmen se mluvilo německy. Katolický kněz Vojtěch Kramerius ve svých dopisech z let 1849 a 1850 nesl nelibě, že je vše „v té rajské Litoměřicka krajině po­němčeno“, a v souvislosti s ob­dobně nazývanou oblastí Teplicka píše o „hnusných, jedova­tých Němčourech ze všech stran nás kaceřujících“. To bylo pro jazykové Čechy coby nacionalisty nesnesitelné a vznikla potře­ba vytvořit jazykově ryze Český ráj, tj. nějak ho přesunout do česky mluvící části země a ukrást přitom jeho název. V podstatě jedno kam, protože celá česká vlast byla v je­jich před­sta­­vách, přibližně od 40. let 19. století, pozemským rájem. Viz Josef Kajetán Tyl: „v sa­du stkví se jara květ, zemský ráj to na pohled“ nebo Karel H. Mácha: „šírá vlast, ta česká země – nejmilejší Tobě ráj“.

Nicméně do 80. let 19. století se toho mnoho nedělo. Autoři materiálů propagujících do­mácí turistiku stále častěji naznačova­li, že celá česká země je slože­na z mnoha jistě krásných částí – každá z nich je tedy kouskem českého ráje. Ještě turistický průvodce po Čechách, vydaný Františ­kem Řivnáčem v roce 1882 v o­bou zemských jazycích, spojuje termín ráj Český jedno­značně s okolím Litoměřic. Na jiných místech knihy je sice chvá­leno i okolí Turnova a Jičína, ale bez použití podob­ného epiteta.

V roce 1879 publicista Jaromír Hrubý ve své reportáži konstatuje, že pyšný název dali Českému ráji „nějaký Bae­de­ker a po něm poslušní cestovatelé“, a dodává: „Co je nám Čechům do jejich ráje! Či snad tanul právě tento kou­sek české vlasti Tylovi na mysli, když psal ‚zemský ráj to na pohled‘? Ne, rozhodně ne, ležíť celý za severní mezí ná­rodnosti české.“

Český ráj spojený s Českým středohořím umělecky zpochybnila Teréza Nováková v povídce Na zřícenině kos­to­mlat­ské z roku 1883. Hrdinové tohoto díla rozprávějí na hradní věži o krásách Českého ráje ležícího pod nimi a s hoř­kostí si uvědomují, že tento ráj v jazykovém smyslu český není: „Ó, toho ráje, v němž my tak chudi!… Jsme cizinci ve vlastním domě.“

Přemístění Českého ráje nebylo možné dál odkládat. Nejvíce se o jeho přestěhování zasloužil Václav Durych, otec Jarosla­va Durycha. V roce 1886 se rozhodl vydat první podrobnější popis kraje mezi Turnovem, Semily, Jičí­nem, Libání, Sobotkou a Kněžmostem, a pro tuto oblast programově použil název Český ráj. Na stránkách jím re­di­govaného časopisu Slovan lze krok za krokem sledovat Durychův záměr přestěhovat Český ráj. V noticce Český ráj z poloviny června 1886 uvádí, že tímto jménem se právem nazývá „překrásná romantická krajina turnov­ská se svý­mi půvabnými zámky, zříce­ninami, velebným horstvem, skalními městy a různými památkami české slávy a mo­ci“. Vzhledem k neexistenci českého tištěného průvodce však prý tento kraj nenavštěvují čeští, ale spíše němečtí tu­risté. V okolí maloskalského Pantheonu se prý, jak konstatuje jiný materiál, takoví hosté jen hemží, protože „v těch­­to strmých a malebných skalách jest toho více ku shlédnutí, než v některém prušáckém koutě“. V polovině září ohlásil Durych brzké vydání nádherného ilustrovaného cestopisného díla Z českého ráje. První sešit byl distri­buo­ván brzy poté, další postupně následovaly. Durychův vydavatel­ský čin znamenal rozhodující krok pro novou lo­ka­li­zaci Českého ráje. Severní okraj nového Českého ráje se sice nacházel nedaleko národnost­ního pomezí, ale stá­le ještě na českojazyčné půdě.

Roli centra nového, národnostně správného Českého ráje převzal od německých Litoměřic či Teplic Turnov. Okolí Litomě­řic už čeští autoři napříště označovali skromněji – jako Zahradu Čech. Němci z Čech se původního Para­dies von Böhmen nevzdali. Jsou tedy dva České ráje. Kvůli českému nesnášenlivému nacionalismu.

Sponzorovaný hosting od WebSupport.cz