5 nejhorších dozorkyň v koncentračních táborech

Stráže v nacistických koncentračních táborech tvořili nejdříve výhradně muži. Nicméně zavedením ženských stráží do Osvětimi a Majdanku začala nová éra, jelikož se představitelé režimu přesvědčili o tom, že ženy tuto práci mohou vykonávat stejně dobře jako muži. Do konce války působilo v koncentračních táborech na místech dozorkyň více než 3500 žen, které tvořili téměř 7 % počtu všech stráží. Tyto ženy většinou bez vzdělání nebo zvláštního zázemí se buď dobrovolně přihlásily, nebo byly rekrutovány prostřednictvím chytrých náborových technik. Většinou šklo o ženy ženy mladé a svobodné, případně vdané za muže, kteří v táborech také pracovali. Mnohé z dozorkyň tuto práci braly jako plnění povinnosti vůči své zemi.


Maria Mandlová

Maria Mandelová

Rakušanka Maria Mandlová byla jednou z hlavních dozorkyň v Osvětimi-Březince. Kvůli své mimořádné krutosti dostala přezdívku Bestie, měla prsty ve více než půl milionu vražd. Měla absolutní kontrolu nad všemi vezeňkyněmi a ženskými zaměstnankyněmi koncentráku, očití svědci vyprávěli, že stála u brány tábora a jakmile na ní někdo pohlédl, zmizel beze stopy. Dala dohromady táborový orchestr a po skončení pracovních povinností museli vězni ještě pochodovat za doprovodu hudby. Orchestr hrál také při poravách vězňů. Po osvobození Osvětimi Mandlová uprchla do Bavorska, po zajetí podstoupila výslechy a prokázala vysokou úroveň inteligence. Byla předána do Polska, odsouzena k smrti a 24. ledna roku 1948 oběšena.

Irma Greseová

Irma Greseová

Greseová byl jednou z podřízených Mandlové, také pracovala v Osvětimi a jako dozorkyně. Po válce byla za své zločiny ve věku 22 let také popravena, 13. prosince roku 1945. Přezdívali jí Hyena z Osvětimi, dosáhla druhé nejvyšší hodnosti, které se jí mohlo jako ženě dostat. Běžně se podílela na selekci, při které rozhodovala o tom, kdo půjde do plynové komory. Přiživší vzpomínají, že s oblibou mučila ženy, která si vybírala podle toho, jestli byly pohledné, nebo nemocné či oslabené. Během soudního procesu svědci uvedli, že dovolovala vězně napadat hladovými psy, střílela je a bičovala. V táboře prožila několik milostných afér, z nichž jedna vyústila v nečekané těhotenství, které si nechala přerušit jednou z vězeňkyň. Na jaře roku 1945 přešla do Ravensbrücku a poté do Bergen-Belsenu, kde byla 17. dubna zajata Brity. Po skončení války se chtěla stát herečkou.

Hermine Braunsteinerová

Hermine Braunsteinerová

Braunsteinerová byla prvním nacistickým válečným zločincem vydaným ze Spojených států amerických. Za války působila v Majdanku, přezdívali jí Kobyla. Vězně mučila zvlášť ohavnými způsoby, děti zvedala za vlasy a házela na nákladní vozy směřující do plynových komor, mladé dívky ukopávala k smrti. Dostávala záchvaty zuřivosti, které obvykle končily minimálně útokem jezdeckým bičíkem. Když se Sověti přiblížili k Majdanku, Braunsteinerová utekla do Vídně byla na rok uvězněna. Později byla propuštěna na amnestii a žila v Rakousku, na dovolené se setkala s mladým Američanem. Provdala se za něho, přestěhovala se do Kanady a později do Spojených států. O její minulosti nikdo nevěděl a okolí jí považovalo za velmi přátelskou hospodyni. V Queensu jí objevil lovec nacistů a reportér, který odhalil její minulost. její manžel prohlásil, že věděl, co dělala, ale netušil, jak krutě s vězni zacházela. Proces proběhl v roce 1981, v roce 1996 byla propuštěna ze zdravotních důvodů a zemřela o tři roky později v německé Bochumi.

Margot Dreschelová

Margot Dreschelová

Dreschelová začínala v Ravensbrücku, v roce 1942 se vydala do Polska kvůli práci v novém koncentračním táboře v Osvětimi-Březince. Stala se šéfkou administrativy, mezi vězni byla velmi obávaná, protože často nahrazovala lékaře při selekci a sama tedy rozhodovala o selekcích. Se psem po boku nechávala vězně svléknout a stát hodiny nahé. Často docházela do jiných táborů a pomáhala s výběrem žen a dětí do plynových komor. Po německé kapitulaci utekla z tábora, v sovětské zóně ji několik bývalých vězňů objevilo a předalo do rukou vojenské policie. Během měsíce byla v Bautzenu oběšena.

Ilse Kochová

Ilse Kochová

Kochová pracovala v koncentračním táboře Sachsenhausen a později v Buchenwaldu. Drážďanská rodačka se účastnila experimentů, během kterých vybírala vězně s tetováním. Ti byli zabiti a staženi z kůže. Ta byla poté použita jeko studijní materiál ke článku o vztahu mezi kriminalitou a tetováním. Přezdívali jí Čarodějnice z Buchenwaldu. Jejím manželem byl Karl-Otto Koch, velitel Buchenwaldu, kterého Američané popravili hned po osvobození tábora. V roce 1943 byla Kochová obviněna ze zpronevěry, z vězení byla propuštěna v roce 1944. O rok později jí uvěznili Američané. Soudní proces však neprobíhal hladce. Během svého prvního výslechu oznámila, že je v osmém měsíci těhotenství, i ona prožívala v táboře milostné aféry. Odsoudili jí na doživotí a po dvou letech jí byl snížen trest na čtyři roky kvůli nedostatku důkazů. Nicméně byla znovu zatčena a znovu souzena. Svědci prohlášovali, že ji viděli se stínidly lamp vyrobenými z lidské tetované kůže. Nakonec Kochová spáchala ve vězení ve věku 60 let sebevraždu, pohřbena byla v neoznačeném hrobě. Její syn, který se narodil ve vězení, ji až do konce života navštěvoval.

Zdroj: http://www.argunners.com/female-concentration-camp-guards/

1 komentář u „5 nejhorších dozorkyň v koncentračních táborech“

Komentáře nejsou povoleny.