Komentář: Je česká domněnka, že gestapáci z řad českých Němců byli krutější než gestapáci z Říše, mylná?

V české společnosti je hluboce zakořeněné přesvědčení, že nejkrutější gestapáci byli sudetští Němci. Nicméně nová, ke konci roku 2018 ještě nedokončená studie historiků Jana Vajskebra a Jana Zumra z Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) o úřednících Gestapa v protektorátu to nijak nepotvrzuje, ba nepřímo ji vyvrací.

Ze 183 oběma historiky identifikovaných vyšších úředníků protektorátního Gestapa byla čtvrtina z Rakouska, ostatní pocházeli ze staré Říše a jen tři (sic) z českých zemí. Vysoký podíl úředníků Gestapa z Rakouska byl podle autorů této studie způsoben „naprůměrným počtem zaměstnanců úřadovny Gestapa ve Vídni“, z nichž část byla přeložena do protektorátu. Jan Zumr k nízkému podílu Němců českých zemí coby středních a vyšších úředníků v protektorátním Gestapu říká: “Není to tím, že by Němci z Říše nedůvěřovali českým Němcům. Primárně to souvisí s personální politikou uplatňovanou uvnitř Gestapa. To dělilo zaměstnance na úřední a neúřední síly. Úředníci se dělili ještě do několika skupin, pro nás byla důležitá skupina kriminálních úředníků z výkonné služby, která se dělila na střední a vedoucí. Střední výkonná služba začínala kriminálním asistentem, který byl na nejnižším stupni žebříčku úředníků Gestapa. Aby se člověk mohl stát asistentem, tak musel absolvovat dvanáctiměsíční školení, následně byl jmenován mimořádným kriminálním asistentem a až po pěti letech mohl být jmenován řádným kriminálním asistentem. Při dobrých služebních výkonech ta lhůta mohla být zkrácena, ale v praxi to znamenalo, že pokud se někdo ucházel o službu ve střední výkonné službě, nemohl, přestože nastoupil ke Gestapu už v březnu 1939, dosáhnout na vyšší hodnost než na kriminálního asistenta, to znamená, že stál na úplném dně hierarchie úředníků Gestapa. Pokud se člověk chtěl stát dokonce kriminálním komisařem, tedy úředníkem na nejnižší pozici ve vedoucí výkonné službě, a nepracoval předtím u policie, tak musel absolvovat 34měsíční školení a kurzy. Po absolvování devítiměsíčního kurzu pro kriminální komisaře v Berlíně byl jmenován kriminálním komisařem na zkoušku a po zkušební době, která byla minimálně šest měsíců, mohl být jmenován řádným kriminálním komisařem.“ [Černá]. Je tedy otázkou, kolik sudetských Němců mohlo mít zájem o absolvování dlouhé, šestileté doby k dosažení služební definitivy v období od odstoupení území Německu do vypuknutí války, která způsobila, že schopní vojenské služby pak byli povoláváni přednostně do Wehrmachtu, posléze i do Waffen-SS a Allgemeine SS. Potřeba vojáků na frontě byla tak naléhavá, že čas od času se personál služeben Gestapa početně redukoval a gestapáci byli posíláni na frontu.

Zákonitě se vynořuje hypotéza, kterou zatím nikdo nezformuloval: zda oni kruťasové u protektorátního Gestapa v českém povědomí nebyli vlastně vídeňští Němci znalí češtiny (rakouští neboli alpští Němci začali sami sebe označovat za Rakušany teprve po skončení druhé světové války), protože před repatriací po vzniku ČSR bývala Vídeň podle počtu tam žijících Čechů největším českým městem na světě, větší než Praha. A právě z takové Vídně byl do protektorátu v roce 1939 přeložen velký počet úředníků Gestapa. Byť část z nich byla po určitém čase zase stažena, zbytek i nadále tvořil čtvrtinu vyšších úředníků Gestapa v protektorátu. Jan Zumr ještě dodává, „že v protektorátu na rozdíl od jiných oblastí nacistického Německa ale nebyli jednotliví úředníci vyměňováni tak často a zůstávali zde mnohdy po celou dobu války. To si vysvětluji tím, že bylo potřeba dobře znát české prostředí a když už ho někdo poznal, tak ho neposílali pryč.“ [Černá] Pokud k rotaci úředníků Gestapa v protektorátu nedocházelo tak často jako v ostatních okupovaných zemích, tak k žádoucím „znalostem českého prostředí“ musela patřit i schopnost domluvit se česky. Jak bylo řečeno, byla hlavním personálním zdrojem protektorátních úředníků Gestapa z Rakouska jejich služebna ve Vídni, takže je pravděpodobné, že do protektorátu byli záměrně překládáni především ti z nich, kteří ovládali alespoň částečně češtinu. A vyslýchaní Češi, nerozeznávajíce vídeňské dialekty nebo vídeňský akcent, je považovali za sudetské Němce, se kterými však oni neměli nic do činění vyjma toho, že s nimi a s Čechy před rokem 1918 sdíleli společný státní útvar, Rakouské císařství.

Literatura:

Černá, Aneta: Nemáš ženu a děti? Na povýšení zapomeň! Unikátní sonda do života velitelů gestapa. 2. 12. 2018. https://www.info.cz/magazin/nemas-zenu-a-deti-na-povyseni-zapomen-unikatni-sonda-do-zivota-velitelu-gestapa-38430.html

Sponzorovaný hosting od WebSupport.cz