Paměť a dějiny 3/2018: Výklad Gulagu v současném Rusku, Žytomyrská poprava a Vorkuta

Hlavním tématem letošního třetího čísla revue Paměť a dějiny je Rusko. Hned v úvodním textu se Tomáš Sniegoň věnuje tomu, jak současní Rusové vnímají období stalinského teroru a dobu gulagů. Popisuje, jak onu dobu vykládají oficiální místa, kde a jak jsou připomínány miliony obětí režimu. Ze studie plyne, že současný ruský stát stále postrádá nějakou oficiální a jednotnou politiku připomínání zločinů páchaných za komunistické éry. Kritický pohled se stále příliš nenosí, a to přesto, že prezident Putin prý nedávno podpořil vybudování nového památníku obětem stalinské éry v Moskvě.

Paměť a dějiny 3/2018

Druhý text Štěpána Černouška čtenářům odkrývá pozadí vzniku a současnost ruského sdružení Memorial, které se snaží připomínat oběti komunistických represí v Rusku. Autor poměrně zeširoka a podrobně popisuje problematiku už od oficiálního odsouzení Stalinových zločinů po jeho smrti, vnímání takzvaného Velkého teroru na konci třicátých let a to, jak se na tato období dívala ruská veřejnost během sovětské éry i později. To, co Memorial dělá, je obdivuhodné, zpřístupňuje databáze obětí stalinského teroru a zveřejňuje maximum dostupných informací z archivů. Následuje článek o projektu Poslední adresa, který se z Ruska dostal i k nám a spočívá v umisťování pamětních tabulek na domy, ve kterých žili oběti komunistického režimu.

Bádání historika Mečislava Boráka se stalo zdrojem textu o epizodě z období Velkého teroru pro české čtenáře velmi zajímavé. Píše totiž o osmdesáti Češích, kteří byli zavražděni v během žytomyrské hromadné popravy 28. září 1938. Šlo o největší hromadnou exekuci našich občanů na území Sovětského svazu – obětmi byli zejména příslušníci české menšiny na Ukrajině. Text samozřejmě jako vždy nabízí historické souvislosti a precizní uvedení čtenáře do problematiky.

Štěpán Černoušek do tohoto čísla přispěl také rozhovorem s Janem Račinským, novým předsedou ruského sdružení Memorial. Jan Dvořák doplnil neznámé životní etapy odbojáře Pravomila Raichla po nalezení jeho vyšetřovacího spisu NKVD v ukrajinském archivu, Adam Hradilek ve svém článku o pracovním táboře Vorkuta nejen dopodrobna popsal to, co se v něm dělo, ale také shromáždil úžasné archivní snímky a sám svými fotkami zdokumentoval, jak oblast vypadá nyní. Radek Světlík se potom věnoval táborům Gulagu na špionážních snímcích, a dal si také práci se srovnáním těchto snímků se současnými záběry ze satelitních map.

Ivo Pejčoch popsal osudy Jaroslav Blahníka, jednoho z agentů pracujících pro CIC také díky tomu, že ho kontaktovali příbuzní a poskytli další informace a hlavně Blahníkovu fotografii. Tento příběh stojí za přečtení, je do určité míry symptomatický a i když čtenář předem ví, jak Blahník skončil, peripetie jeho života jsou téměř neuvěřitelné. Jiří Řezníček psal o Stanislavu Hrabinském, takzvaném “plzeňském fantomovi”. Šlo u muže, který proti režimu bojoval zabarvováním komunistických nástěnek a malováním písmen TGM na zdech. I všechny delší články přečtete jako vždy jedním dechem, ať už jde o text o brněnském vězení Cejl nebo o popis pátrání po pozůstatcích boje u Babic.

Sponzorovaný hosting od WebSupport.cz