Zlikvidovaní příslušníci gestapa na území protektorátu

V tomto roce jsme si připomněli 75. výročí od provedení atentátu na zastupujícího říšského protektora v Čechách a na Moravě Reinharda Heydricha (27. 5. 1942). Bezpochyby jeden z nejvýznamnějších činů protinacistického odboje na území okupované Evropy si zaslouží zvláštní pozornost, nicméně v protektorátu zemřeli i jiní příslušníci represivních nacistických složek, byť ve srovnání s Heydrichem nevýznamní.

Zaměřme se na příslušníky obávané tajné státní policie třetí říše, jež se označovala zkráceně jako gestapo (Geheime Staatspolizei). Na území protektorátu byly zřízeny dvě řídící úřadovny gestapa – v Praze (pro Čechy) a v Brně (pro Moravu). Pod obě řídící úřadovny náležely desítky tzv. venkovských služeben.
K přestřelkám mezi českými protinacistickými odbojáři a příslušníky gestapa docházelo již v počátečních letech existence protektorátu. Nejpozději od roku 1942 zaznamenáváme gestapáky, kteří byli protinacistickým odbojem fyzicky zlikvidováni. Ze studia odborné literatury (např. práce Jaroslava Čvančary, Vojtěcha Šusteka, Radomíra Sedi, Jana Břečky) i korespondence s několika historiky (Vladimír Černý, Pavel Kreisinger) jsem zjistil, že takových případů nebylo mnoho.

Poprvé byl příslušník gestapa zabit českými odbojáři dne 30. 6. 1942. Tehdy gestapáci a esesáci přepadli pivovar v Cerhovicích na Berounsku. V přestřelce s odbojáři Františkem Peltánem (narozen 1913 v Jindřichově Hradci) a Čeňkem Šilingerem byl zastřelen gestapák Ferdinand Schmidt. Za prchajícím Šilingerem se rozběhl jeho věrný pes, čímž ukazoval nacistům cestu. Šilinger tak padl téhož dne v nerovném boji, Peltán zemřel stejným způsobem 11. 7. 1942 v Kinského sadech v Praze.

O čtvrt roku později (15. 9. 1942) přišlo gestapo zatknout odbojáře Oldřicha Frolíka (narozen 1909 v Praze), pomocníka výsadku Anthropoid. Ten se však ve svém bytu v Praze-Michli postavil na odpor se zbraní v ruce. Předtím než utekl, zastřelil Aloise Grubera a vážně poranil Ernsta Hoeniga. Frolík uprchl služebním automobilem gestapa, ale nakonec byl za velkého úsilí nacistů dopaden. Statečný odbojář byl spolu s manželkou Barborou popraven 26. 1. 1943 v koncentračním táboře Mauthausen.

Pár dní předtím, 5. 9. 1942, byl v Brně komunistickým odbojářem Stanislavem Živným (narozen 1912 v Dačicích) postřelen do nohy gestapák Ernst Florian, který zemřel 31. 10. 1942 na tuberkulózu. Poranění z odbojářovy zbraně zřejmě Florianovi i tak pomohlo zkrátit život. Živný byl v průběhu přestřelky rovněž zasažen a následně dopaden, dne 6. 8. 1943 byl popraven v Berlíně-Plötzensee.

Další zjištěný případ spadá již do poloviny roku 1944. Mladý odbojář Karel Břenek (narozen 1918 ve Vítkovicích), který se 18. 5. 1943 podílel na zapálení kartotéky úřadu práce v Moravské Ostravě, zlikvidoval na hřbitově ve Vratimově výstřelem z pistole gestapáka Heinzeho z ostravské služebny gestapa (7. 7. 1944). Celá akce gestapa skončila fiaskem, poněvadž odbojáři nebyli zadrženi a kromě zastřeleného Heinzeho byli postřeleni i dva čeští konfidenti gestapa. Karel Břenek spolu s dalšími čtyřmi odbojáři spáchal 11. 7. 1944 ve Staré Bělé sebevraždu, aby se nedostali do rukou nacistům.

Antonín Bartoš (narozen 1910 v Lanžhotě), velitel úspěšného zpravodajského paradesantu Clay, unikl 9. 2. 1945 v Tvrdonicích na Břeclavsku z nacistického obklíčení, přičemž usmrtil jednoho gestapáka a další dva zranil. V tomto případě se mně nepodařilo zjistit jména zasažených příslušníků gestapa.

Dne 22. 2. 1945 se uskutečnila protipartyzánská akce ve Velké Bystřici u Olomouce. Olomoucké gestapo ve spolupráci s vojenskými (wehrmacht) i policejními posilami (Schutzpolizei) obklíčilo dům rodiny Nyklovy. Během krátké přestřelky na půdě domu byl partyzánem Václavem Mikoláškem (narozen 1921 ve Velici na Českobudějovicku) zastřelen Johann Schlesinger, člen služebny gestapa v Olomouci. Nacisté poté zapálili půdu, kde uhořel nejen Mikolášek, ale i dva sovětští partyzáni. Další dva zranění partyzáni, včetně těhotné Jiřiny Nyklové, byli odvezeni do gestapácké věznice, kde brzy zemřeli.

Nejkurióznější případ se stal měsíc před koncem války na Vysočině. Začátkem dubna 1945 přijelo na služebnu gestapa ve Velkém Meziříčí zatýkací komando, aby zatklo Alexandera Schobera (narozen 1892), jenž nějakou dobu spolupracoval s českým odbojem. Gestapák své kolegy nešetřil – zastřelil Josefa Juritsche a zranil do krku Ewalda Taudta. Poté byl sám postřelen a o pár dní později zemřel v nemocnici ve Velkém Meziříčí.

Konce války se nedožili ani žádní odbojáři, jimž se podařilo v protektorátu zabít gestapáka. Výjimku představuje pouze parašutista Antonín Bartoš, který se stal po válce poslancem Národního shromáždění za národní socialisty a po únoru 1948 utekl na západ, čímž ochránil svůj život před nebezpečím ze strany další totality. Stejně jako několik dalších účastníků druhého odboje (např. František Moravec, František Bogataj) se pak v zahraničí podílel na organizování protikomunistického odboje v Československu.

Ve všech uvedených případech se jednalo o obranu odbojářů během zatýkání, nikoliv o cílené atentáty. Jinak tomu bylo v případě Antona Lehnera, vedoucího gestapa v Plzni (1940–1943) a od června 1943 v Jičíně. Dne 6. 5. 1945 ho v jeho jičínské vile zatkli partyzáni z Rovenska pod Troskami. Ještě téhož dne ho zastřelili u Křečovic, protože se do oblasti začala blížit německá vojska. Jiné případy fyzické likvidace příslušníka gestapa českým odbojem mně nejsou známy, ale vyloučit je nemohu.

V řadě případů příslušníci gestapa přežili střelná zranění. Jednalo se např. o Jakoba Neubauera z klatovské služebny gestapa (20. 3. 1940 v Domažlicích postřelen Janem Smudkem), Georga Mischkeho (13. 5. 1941 v Praze zraněn do břicha Josefem Mašínem), Dittmara Bingela, Willyho Lingnera, Alfreda Jägera (v noci z 19. na 20. 12. 1941 v Praze těžce zraněni Václavem Morávkem), Rudolfa Weissera (17. 6. 1942 v Praze těžce zraněn do břicha Oldřichem Vosmíkem), Ernsta Hoeniga (15. 9. 1942 v Praze vážně postřelen Oldřichem Frolíkem), Heriberta Dufka, Adolfa Wiesnera, Františka Vilkovského (3. 1. 1945 těžce zraněni v Moravské Ostravě Antonií Bohatcovou, která střílela z koltu parašutisty Vladimíra Škachy, příslušníka výsadku Silver B).

Na území České republiky, avšak mimo území někdejšího protektorátu, byli zastřeleni další tři gestapáci. Událost se stala 4. 8. 1944 v hostinci v Životicích na Těšínsku. Jednalo se o akci vykonanou polskou odbojovou organizací Zemská armáda (Armija krajowa).

Kromě příslušníků gestapa zemřeli v boji proti českému protinacistickému odboji též příslušníci Schutzpolizei, německého četnictva, německé armády (wehrmacht i Waffen SS), protipartyzánských útvarů a jiných represivních složek nacistického Německa. Český odboj zlikvidoval rovněž řadu českých kolaborantů – nejvýznamnější byla likvidace Františka Šmída, výkonného konfidenta brněnského gestapa, k níž došlo 7. 2. 1945 ve Valašském Meziříčí.

článek byl publikován v Národním osvobození, č. 16/2017, 2. 8. 2017, s. 8. a zde je vydán se souhlasem autora

Sponzorovaný hosting od WebSupport.cz