Paměť a dějiny 3/2017: Romové za komunismu, Praha v nulté hodině a rozhovor se Zorjanem Popaďjukem

Letošní předposlední číslo mojí oblíbené revue Paměť a dějiny se věnuje hlavně menšinám v komunistickém Československu a nabízí nezvykle mnoho obrazového materiálu. Kromě obrazů malovaných Romy i fotografie moravských Chorvatů a reprodukce z knihy Budujeme pohraničí.

Paměť a dejiny 2017/3

Úvodní článek Pokus o převýchovu Matěje Spurného se věnuje pokusům o převýchovu Romů v 50. letech minulého století. Autor se zaměřuje na vztah vlády a veřejnosti k Romům, na  snahu o stanovený zákonných rámců jejich kočování a na zapojování do pracovního procesu. Zmíněny jsou i aktivity směrem k romským dětem, budování speciálních internátů. Volně navazuje další text Kariny Hoření, která zpracovala vyprávění Romů o jejich vzpomínkách na  komunismus. Co vše si Romové pamatují a jak své vzpomínky interpretují je velmi zajímavé.

Ondřej Vojtěchovský se ve článku Soudruzi, nebo vetřelci? zabývá životem jugoslávské emigrace v Československu. Nejvíc mě zaujal článek Jaromíra Mrňky Praha v nulté hodině: konec, nebo nový začátek? Autor podrobně popisuje situaci v Praze v období konce druhé světové války z hlediska rozdělení obyvatelstva podle národnosti. Skladba obyvatel se měnila a ve článku je pohyb srozumitelně popsán. Čtenář se dozví, kolik Němců v Praze žilo, kde byla místa s jejich nejvyšší koncentrací a seznámí se s dění těsně po skončení Pražského povstání, kdy byli Němci internováni na nejrůznějších místech.

Tomáš Habermann seznamuje čtenáře ve článku Souzen bude sionismus s neznámými procesy s izraelskými občany. Po Sovětském svazu na přelomu 40. a 50. let minulého století vztah k Izraeli muselo změnit i Československo a obětmi vykonstruovaných procesů se stali i Ornstein a Oren, politici a diplomaté. Jiří Plachý v dalším článku sleduje snahy StB v 60. a 70. letech o pozdní nalezení takzvaných “Lidických dětí”. Ukázalo se, že ač tajná policie věnovala šetření značné úsilí, šlo o falešné stopy a žádné nové lidické děti objeveny nebyly. Součástí jednoho z příběhů byla i milenka Paula Thümmela (tedy známého agenta A-54), jejíž korespondence naznačovala, že by Thümmel nemusel být mrtev. Každopádně ve článku jsou tři agentovy fotky, což je velká vzácnost.

Adam Šůra vedl rozhovor s Ivou Kelarovou, umělkyni, která se přihlásila k romské komunitě a vybral několik obrazů romských umělců, kteří takto zpracovali své vzpomínky například na holocaust. Jelikož jsem nakonec nemohl přijít na debatu se Zorjanem Popaďjukem do Knihovny Václava Havla, potěšil mě rozhovor s tímto ukrajinským disidentem, který se jako jeden z mála veřejně postavil proti okupaci Československa v roce 1968 a šířil vysvětlující letáky. V tomto čísle najdete i další, neméně zajímavé texty, reportáže a recenze. Já jsem ho jako vždy přečetl s chutí a téměř celé, totéž doporučuji i vám.

Sponzorovaný hosting od WebSupport.cz