Paměť a dějiny 2/2016: Co se opravdu dělo v kryptě, Češi jako dozorci holokaustu a kdo byl vlastně Nižňanský

Druhé letošní číslo revue Paměť a dějiny má všeříkající motto – Válka skončila, násilí pokračuje. Většina článků se věnuje událostem odehrávajícím se během druhé světové války, některé z nich mají samozřejmě přesah téměř až do současnosti. Neznámé příběhy známých lidí, případně neznámé příběhy neznámých lidí, jsou hlavní náplní opět velmi zajímavého čísla.

Paměť a dějiny 2/2016

Petr Klinovský se v úvodním textu pustil do zjišťování podrobností o dozorčím personálu v romském táboře lety u Písku. Co byli dozorci zač, jak vypadala jejich služba a jak skončili po válce? odpovědi nejen na tyto otázky najdete v detailní studii. Myslím, že mohu prozradit hlavní a pro někoho možná udivující sdělení článku – z původně nápravného tábora se stala přestupní stanice romského holokaustu za dozoru českých četníků a úředníků. Autor rozebírá i jednotlivce a jejich chování k vězňům a dotýká se také násilí, kterého se někteří dozorci dopouštěli.

Druhým ústředním textem je článek Jana Vajskebra o vysokém důstojníkovi SS Bernhardovi Vossovi. Kariéra tohoto válečného zločince byla velmi bohatá, z velitele důstoujnické školy SS se stal jedním z pražských nacistických pohlavárů a měl na svědomí potlačování studentských nepokojů a následné popravy. Dále se účastnil operace Barbarossa a vysídloval obyvatele Benešovska kvůli budování rozsáhlého cvičiště SS a koncem války byl aktivní při plánování vzniku takzvané Svatováclavské roty, tedy českých dobrovolníků, kteří měli sloužit u SS. Asi i úplný laik pochopí, že Voss skončil po válce na pankráckém popraviště. Výše vidíte obálku recenzovaného, na které je právě Voss během soudního líčení. Řekli byste to do něj?

Pavel Kmoch působil jako poradce při natáčení filmu Anthropoid a i když jak na úvod svého textu sám uvádí, se mu nepodařilo zajistit historickou správnost scénáře a detailů, je jeho popis těch několika hodin v kostele v pražské Resslově ulici perfektní. autor uvádí na pravou míru zažité nepřesnosti a omyly, které má většina z nás zažity po mnoho let díky filmům a knihám, které se více než důkazů držely fantazie autorů. Pokud si tedy chcete sled událostí projít pohledem odborníka, čerpajícího z archivů a vlastního zkoumání na místě, určitě doporučuji tento článek. Za pozornost stojí kromě textu samotného i skvěle zpracovaný poznámkový aparát. Operaci Anthropoid se věnuje i text Vlastislava Janíka o rodině Růhových – ta pomáhal parašutistům hned na začátku jejich působení na území Protektorátu.

V dalším článku se Pavel Zeman věnuje tajnému projektu T4, tedy plánu na likvidaci tělesně a duševně postižených lidí během druhé světové války. Mezi členy personálu, vykonávající hrůzné dílo, byli i někteří Češi, a to s přesahem až k holokaustu Židů v polských táborech Bezlec, Treblinka a Sobibor. V dalších, neméně zajímavých článcích, se historici věnují například konci kladenského oddělení Gestapa (ano, měli na svědomí likvidaci Lidic) nebo příběhu Ladislava Nižňanského. Tento muž, často označován za původce likvidace několika stovek civilistů během ledna 1945 na Slovensku, má velmi zajímavý osud. Bojoval po bohu Wehrmachtu na východní frontě, pak na straně povstalců během SNP a válku končil jako velitel v protipartyzánských jednotkách. Poté se dostal do vojenské rozvědky, byl pravděpodobně dlouholetým dvojitým agentem a nakonec pracoval dlouho v redakci Svobodné Evropy v Mnichově. Prokop Tomek ve své studii o Nižňanském přinesl mnoho informací, které jsem doposud neznal. Osud člověka, který se na konci života stal mediálně velmi sledovanou osobou a nikdo si neodvážil zapochybovat o jeho vině, má mnoho zajímavých konsekvencí.

I ostatní, nezmíněné texty, stojí za přečtení. Týkají se hlavně poválečného dění na našem území. Já osobně jsem s tímto číslem strávil několik večerů během dovolené a jsem zase o trošičku “chytřejší”.

Sponzorovaný hosting od WebSupport.cz