V úterý 5. dubna 2016 se podařilo získat do sbírek Národního muzea dva významné rukopisy – dopis Antonína Dvořáka rakouskému estetikovi a hudebnímu kritikovi Eduardu Hanslickovi ze dne 25. 10. 1882 a kvitanci Josefiny Duškové, ve které potvrzuje svému mecenáši hraběti Christianu [Christophovi] Clam-Gallasovi, že od něj přijala penzi ve výši 250 guldenů. Oba dokumenty byly vydraženy na 703. aukci organizované aukčním domem J. A. Stardardt GmbH v Berlíně, která proběhla v hotelu Kempinsky v centru města, za 9 500 a 1 600 eur. Výjimečná akvizice mohla být realizovaná díky finanční podpoře Ministerstva kultury ČR.
Atmosféru potemnělých sálů s vrzajícími řadami dřevěných sedadel, do kterých pozdně příchozí směruje paní uvaděčka za pomocí baterky, pro běžného smrtelníka-návštěvníka biografu zapovězenou promítací kabinu s promítacími přístroji a kotouči filmu, seznámení se s prvními provizorními promítáními kočovných kinooperaterů stejně jako s velkorysými moderními premiérovými kiny časů prvorepublikových i uvolňujících se let šedesátých, mnoho desítek filmových plakátů vylepovaných týden co týden v pražských ulicích a různé další atributy fenoménu pražských biografů ‒ to vše návštěvníkovi nabídne a připomene výstava realizovaná ve dvou sálech hlavní budovy Muzea hlavního města Prahy od dubna 2016 do února roku 2017.
Stanislav Motl je známý hlavně díky svým skvělým televizním reportážím a asi nebudu sám, kdo ho počítá mezi takzvané “lovce nacistů”. Rozhodl jsem se, že si ho proklepnu i jako spisovatele, respektive autora literatury faktu. Moje volba padla na dílo Svědek z cely smrti, protože při bližším zkoumání anotací všech Motlových knih mi přišlo tematicky nejvíce zajímavé.
Známé nakladatelství zabývající se kromě jiného vydáváním časopisových speciálů o druhé světové válce dnes vrhlo na novinové stánky další povedený kousek. Takže hurá do trafik!
