Asi bychom jenom těžko známější sérii neobjasněných vražd, než je ta, kterou historici připisují tajemné a neznámé osobě, pojmenované Jack Rozparovač. V roce 1888 se sériový vrah obestřený pochmurným tajemnem dopustil vražd pěti žen v londýnské čtvrti Whitechapel a tento případ, který děsil snad každou ženu v Londýně, byl uzavřen v roce 1892. Nicméně  historici, kriminalisté a amatérští detektivové dále hledají skutečnou identitu vraha a dlouhý seznam “kandidátů” se rok od roku rozrůstá. Web History.com nedávno přišel se seznamem šesti lidí, kteří by mohli být tím pravým Jackem Rozparovačem. Tak se pohodlně usaďte a hezkou zábavu…

Carl Feigenbaum

Podle jedné hypotézy, se kterou přišel vysloužilý anglický detektiv, byl Jackem německý námořník Carl Feigenbaum, později (v roce 1894) popravený za vraždu ženy v New Yorku. Detektiv Trevor Marriott, bývalý člen bedfordshirské mordparty (tedy oddělení vražd), poukazuje na skutečnost, že u Whitechapelu byly tehdy v provozu obchodní doky a námořníci velmi často chodívali do přilehlých nevěstinců. Jack Rozparovač byl právě na prostitutky zaměřený. Detektiv Marriot si také všiml zarážející podobnosti mezi vraždami Jacka Rozparovače a zabití Feigenbaumovy údajné oběti (jmenovala se Julianna Hoffmanová). Archivy ukázaly, že Feigenbaum byl námořníkem u Norddeutsche Line. Tato společnost provozovala lodě kotvící v blízkosti Whitechapelu, shodou okolností během každého z pěti dnů, kdy proběhly londýnské vraždy. Feigenbaumův obhájce prý před více než stoletím potvrdil, že se jeho klient přiznal, že je sériovým vrahem a mohly by mu tak být připsány i vraždy náležící tajemnému Jackovi.

Princ Albert Victor

Jedním z nejzajímavějších a asi nejsenzačnějším “uchazečem” o ztotožnění s Jackem Rozparovačem je princ Albert Victor, syn krále Edwarda VII. a vnuk královny Viktorie. Tento v řadě druhý uchazeč o trůn zemřel v osmadvaceti letech na chřipku. V roce 1970 britský lékař Thomas Stowell publikoval článek, který naznačoval, že Eddy (tak říkala princi královská rodina i poddaní) spáchal vraždy během záchvatu šílenství způsobené pokročilou syfilidou. Toto poněkud pochybné tvrzení se nesetkalo s pochopením u veřejnosti, jelikož si nedokázala představit, že by při určité shodě dalších okolností mohl na britském trůnu usednou pětinásobný bestiální vrah. Úřední záznamy, novinové zprávy a další zdroje naštěstí dokazují, že princ byl v době vražd daleko od Whitechapelu.

John Druitt

9. listopadu 1888, sedm týdnů po páté a poslední vraždě, byl tento právník vystudovaný v Oxfordu nalezen utonulý v Temži. Kapsy měl plné kamení, takže vyšetřovatelé dospěli k závěru, že šlo o sebevraždu a že tělo bylo na dně řeky po dobu několika týdnů. Druitt předtím utrpěl řadu osobních krizí, včetně propuštění z učitelského místa v internátní škole (které někteří moderní autoři přijali jako důkaz jeho homosexuality), smrti otce a hospitalizaci matky kvůli duševní chorobě. Žádný konkrétní důkaz ho s vraždami Jacka Rozparovače nepojí, ale řádění vraha skončilo těsně po jeho smrti a detektiv Melville Leslie Macnaghten, který vyšetřoval vraždy, uvedl Druitta jako jednoho ze tří nejzávažněji podezřelých.

Walter Sickert

Narodil se v Německu v roce 1860 a vyrostl v Anglii. Sickert se stal uznávaným impresionistickým malířem, který pomohl transformovat britskou výtvarnou scénu. Začátkem dvacátého století vytvořil rozruch svými sugestivními zobrazeními nahých prostitutek a na jednom obraze vytvořil scénu, ve které má muž ruce kolem ženina krku. Tento umělec byl Jackem Rozparovačem fascinován, dokonce si pronajal místnost, o které jeho bytná tvrdila, že jí známý vrah obýval. Tvorbou týkající se Jacka Rozparovače se zabýval i v dalších letech. Spisovatelka Patricia Cornwellová ve své knize popisuje, jak se jí podařilo Sickerta ztotožnit s Jackem Rozparovačem, ale víc než o přednesení důkazů šlo o honbu za senzací. Analýza DNA z dopisů připisovaných Rozparovačovi byla k ničemu, jelikož šlo o falešné důkazy a navíc byl Sickert v době vražd pravděpodobně ve Francii.

Robert Mann

V roce 2009 britský historik Mei Trow oznámil, že s pomocí moderních forenzní a psychologických profilování konečně odhalil tajemství identity Jacka Rozparovače. Podle tohoto zkoumání byl vrahem Robert Mann, pomocná síla v márnici Whitechapel, kde byly oběti zkoumány. Způsob, jakým byly oběti zohaveny, ukazuje, že Jack Rozparovač měl určitý stupeň anatomických znalostí. Kriminalisté také věří, že měl těžké dětství a nízký socioekonomický status. Tento pohled se dost liší od obrazu příslušníka vyšší třídy v elegantní pláštěnce a cylindru. Mannovi bylo přes padesát let, část svého dětství pobýval v chudobinci a pracoval s mrtvolami na denní bázi. Při vyšetřování vraždy Polly Nicholsové, první oběti Jacka Rozparovače, bylo zjištěno, že její mrtvolu Mann v márnici zcela zbytečně svlékal. Trow si myslí, že se chtěl ještě jednou podívat na své vlastní dílo.

Jill Rozparovačka

Dost lidí, včetně spisovatele sira Arthura Conana Doyla, si pohrává s myšlenkou, že Jack Rozparovač nebyl krvežíznivý chlap, ale žena, doslova femme fatale. Jediná žena mezi podezřelými byla Mary Pearceyová, která byla v roce 1890 popravena za vraždu manželky svého milence a dítě. Pearceyová vraždila nožem. V roce 2006 studie australského vědce Iana Findlaye přinesla překvapivé výsledky, které by nahrávaly teorii, že prostitutky vraždila žena. Findlay cestoval do Londýna sbírat sliny z dopisů, které odborníci považují za nejdůvěryhodnější a mohly by být opravdu dílem vraha. A světe div se, analýza DNA ukázala, že odesilatelem dopisů byla žena…

Pozn. Vloni byl za nejvážnějšího podezřelého označen Aaron Kosminski, mrkněte se na jeho heslo na anglické Wikipedii.

Zdroj: http://www.history.com/news/history-lists/who-was-jack-the-ripper-6-tantalizing-theories