Starověké graffiti ukazují gladiátorské souboje

Graffiti staré 1 500 let? Ve městě Aphrodisias (nachází se na území současného Turecka) se na starověkém městském stadionu našly obrázky gladiátorských soubojů. Líčí bitvu mezi dvěma bojovníky: gladiátorem vyzbrojeným s trojzubcem a sítí a gladiátorem vybaveným mečem a štítem).

Starověké graffiti

Jedna scéna ukazuje vítězícího gladiátora s trujzubcem nad hlavou a mířící nad poraženého protivníka, druhá situaci opačnou, bojovník s mečem a štítem pronásleduje prchajícího muže s trojzubcem. Další obrázek ukazuje dva gladiátory při souboji a rozhodčího. Mimochodem, několik tisíc let staré graffiti byly objeveny i v Austrálii.

Zdroj: www.livescience.com/51203-ancient-graffiti-gladiator-combat-discovered.html

Fotky: Memorial Air Show 2015

Tip: Speciál Hus2015.cz

Zajímá vás Jan Hus a akce, které se chystají v souvislosti s 600. výročí jeho upálení? Doporučuji speciální web www.hus2015.cz, najdete na něm spoustu užitečných informací.

Logo hus2015.cz

Projekt Husovského trienia se zrodil počátkem roku 2012 s ohledem na blížící   se 600. výročí Mistra Jana Husa. Husovské trienium slavnostně vyhlásil při tradiční bohoslužbě v Betlémské kapli 6. července 2012 patriarcha Církve československé husitské ThDr. Tomáš Butta jako tři roky příprav na 600. výročí upálení Mistra Jana Husa v Kostnici. Organizaci a iniciaci Husovského trienia má v Církvi československé husitské Komise CČSH pro jubileum M. J. Husa v r. 2015. 

Husovské trienium získalo své

– motto: „Prosím vás, abyste se milovali, dobrých násilím tlačiti nedali a pravdy každému přáli!“ (Husův list z Kostnice Celému českému národu)

– heslo: SOUDRŽNOST, SPRAVEDLNOST, PRAVDA

– logo: zpodobnění M. J. Husa  od Františka Bílka

Církev československá husitská si uvědomuje význam M. J. Husa v širokém ekumenickém kontextu. Doufá proto ve spolupráci na tomto projektu s církvemi v ČR i zahraničí, ale i dalšími organizacemi. Proto na počátku trienia podepsala Memoranda o spolupráci s městem Kostnice a se Společenstvím měst s husitskou minulostí a tradicí a spolu s dalšími církvemi a federací židovských obcí v ČR i s agenturou Help Tour. 

V rámci uzavřených memorand o spolupráci se dílčí projekty  svázané s výročím uskuteční v následujících třech letech a vyvrcholí slavnostmi v r. 2015. Zajímavou vazbou je rok 2013, kdy si připomínáme 1150. výročí příchodu Konstantina a Metoděje na Velkou Moravu. Význam této události úzce spojené s počátky křesťanství na našem území, s jehož dějinami je svázán i Hus jako reformátor církve, nemůže nechat ani Husovské trienium bez povšimnutí.

V rámci trienia se uskuteční řada jednorázových i v jednotlivých letech opakovaných  akcí a projektů různé povahy: kulturní, vědecké, sportovní, určené pro různé věkové skupiny. Z podporovaných projektů zde uvádíme tříletý projekt  Studenti čtou Husa.

Součástí projektu bude vytvoření internetové databáze Husových textů nejen pro výše zmíněný projekt a též „husovské encyklopedie“, která bude průběžně vznikat.

Pořadateli dílčích akcí a projektů jsou náboženské obce, diecéze, instituce i celá CČSH. Husovo výročí si připomenou i další církve vlastními nebo společnými ekumenickými aktivitami, výročí nezůstane nepovšimnuto ani městem Kostnice, ale i dalšími městy v rámci Společenství měst s husitskou minulostí  a tradicí, ale i dalších měst, obcí, spolků a institucí v ČR.  

Husovské trienium je projekt otevřený a zve ke spolupráci všechny, kteří si uvědomují a chtějí aktuálně připomenout či nalézt význam M. J. Husa.

Rekonstrukce obličeje ženy žijící před 7 000 lety

Díky vědě a moderním technologiím můžeme pohlédnout do obličeje ženy, která žila před sedmi tisíci lety. Student archeologie Mahsa Vahabi na archeologickém nalezišti v Íránu objevil kromě starého nádobí také kostru ženy.

3D rekontrukce obličeje ženy žijící před 7 000 lety

Vědec Mohammad Reza Rokni se pak pustil do 3D rekonstrukce obličeje této ženy. Použil k tomu kosterní pozůstatky a pravidla symetrie lidského těla, jelikož neměl k dispozici kompletní kostru. Podoba ženy se prý podařila vystihnout asi z 95 %. Parametry obličeje byly sestaveny na základě naměřených dat a tkáně domodelovány, stejně tak jako vlasy, které se nedochovaly a vědci tak použili svojí fantazii.

Zdroj: http://en.mehrnews.com/news/107975/Face-of-Tehran-s-7-millennia-old-woman-reconstructed

Ostatky faráře Toufara se vrací do Číhošti

Podle informací ČTK budou ostatky faráře Josefa Toufara, umučeného komunistickým režimem, v uloženy v červenci pod kamennou desku uprostřed kostela v Číhošti.

Josef Toufar
Josef Toufar, foto: pastorace.cz

V listopadu loňského roku byly ostatky Josefa Toufara i přes protesty Sdružení bývalých politických vězňů vyzdviženy z hromadného hrobu na pražském hřbitově v Ďáblicích. Forenzní genetici na základě analýzy DNA a genetických profilů považují za prokázané, že ostatky patří faráři Toufarovi.

Heslovitý životopis Josefa Toufara najdete zde.

Zdroj: http://www.ceskenoviny.cz/domov/zpravy/toufarovy-ostatky-budou-ulozeny-v-cihostskem-kostele/1231706

Sponzorovaný hosting od WebSupport.cz

Vědci zkoumali 400 000 let staré lidské zuby. Co prozradil prastarý plak?

Znečištění vzduchu způsobené člověkem je možné dokázat až neuvěřitelných 400 000 let zpět. Vědci objevili stopy zplodin v zubním kameni našich velmi vzdálených předků. Šlo prý o následek pobytu v uzavřených prostorách s rozdělaným ohněm, který sloužil k pečení masa. Jelikož tehdejší lidé měli oheň rozdělaný prakticky neustále a vdechovali zplodiny, projevilo se to na jejich zdraví, a to nejenom na zubech, ale i na dýchacím ústrojí.

Zubní plak starý 400 000 let

Vědci z Tel Avivské univerzity měli šanci zkoumat 400 000 let staré lidské zuby v takto zachované podobě vůbec poprvé. Jeskyně Quesem byla 200 000 let nedostupná, takže pozůstatky po tehdejších obyvatelích našli archeologové v dobrém stavu.

Zdroj: http://www.ablogabouthistory.com/2015/06/25/air-pollution-found-in-400000-dental-plaque/#sthash.MTEjcJ99.dpbs

V Peru byly nalezeny 3 800 let staré hliněné sošky politiků a kněžky

Hliněné sošky byly objeveny uvnitř rákosového košíku v budově u starobylého města Vichama v severním Peru, tedy na místě, které je dnes významným archeologickým nalezištěm.

Hliněná soška z Peru

Sošky bývaly pravděpodobně používány při náboženských obřadech prováděných začátkem stavby nové budovy. Dvě z postav, nahý muž a žena, byly namalovány bílou, černou a červenou barvou, prý reprezentovaly tehdejší politiky. Třetí soška znázorňuje ženu s 28 prsty a červenými tečkami na bílé tváři, v tomto případě šlo prý o kněžku.

Zdroj: http://www.ablogabouthistory.com/2015/06/22/3800-year-old-statuettes-found-in-peru/#sthash.ugyZudfX.dpuf

Sedm starověkých divů světa

Seznam nejobdivuhodnějších staveb starověku začal vznikat v době, kdy většina ze sedmi divů světa ještě stála a v podstatě zářila novotou. Za původce nápadu vytvoření seznamu obdivuhodných architektonických kousků z oblasti Středozemního moře a Blízkého východu je považován Filón Byzantský, řecký spisovatel žijící ve 2. nebo 3. století našeho letopočtu.

Sedm divů světa
Sedm divů světa, foto: patz.com

Je nutno podotknout, že ve starověku bylo těchto seznamů více a vytvářeli je různí filozofové a matematici. A jelikož je lidský vkus různý, tak se i v seznamech vyskytovaly nejrůznější stavby, které v tom dnešním seznamu sedmi divů světa už nefigurují. Současný seznam, který je v této podobě citován od 18. století, obsahuje následující stavby (převzato z české Wikipedie):

Název Datum stavby Civilizace Dochovaný Zánik
Egyptské pyramidy v Gíze 2550 př. n. l. Egypťané Ano jediné se dochovaly
Visuté zahrady Semiramidiny 600 př. n. l. Babylóňané NE není známo
Feidiův Zeus v Olympii 435 př. n. l. Řekové NE zničeno požárem
Artemidin chrám v Efesu 550 př. n. l. Řekové NE zničeno požárem
Mauzoleum v Halikarnassu 351 př. n. l. Helénská civilizace NE zničeno zemětřesením
Rhódský kolos 292-280 př. n. l. Helénská civilizace NE zničeno zemětřesením
Maják na ostrově Faru 3. století př. n. l. Egypťané NE zničeno zemětřesením

Egyptské pyramidy v Gíze

Velké pyramidy, které se nacházejí v Gíze na západním břehu řeky Nil severně od Káhiry, jsou jediným divem starověkého světa, který přežil až do dnešních dnů. Tyto tři pyramidy (nejznámější je Cheopsova) byly postaveny v letech 2 700 – 2 500 před naším letopočtem jako královské hrobky. Největší a nejpůsobivější je právě Cheopsova pyramida, která pokrývá 13 akrů a prý byla postavena z více než 2 milionů kamenných bloků, a každý z nich váží od dvou do třiceti tun. Více než 4 000 let byla Cheopsova pyramida nejvyšší stavbou světa, o tento rekord přišla stavba až v 19. století. Témeř dokonale symetrické pyramidy byly vybudovány bez moderních nástrojů a geodetických přístrojů. Vědci se domnívají, že Egypťané používali systém válců a saní k přesunování těžkých kamených bloků. Šikmé stěny, které byly určeny k napodobení paprsků boha slunce Ra, byly původně postaveny stupňovitě a pak vyplněny vápencem. Interiér pyramid byl plný úzkých chodeb a skrytých komor v neúspěšném pokusu odradit zloděje. Ačkoli moderní archeologové našli v rozvalinách různé poklady, domnívají se, že většina z toho, co pyramidy kdysi obsahovaly, byla vypleněna do 250 let od jejich dokončení.

Kdy existovaly starověké divy světa?
Kdy existovaly starověké divy světa? foto: Wikipedie

Visuté zahrady Semiramidiny

Podle starých řeckých básníků byly zahrady vybudovány nedaleko řeky Eufrat v současném Iráku, za vlády babylónského krále Nabuchodonozora II kolem roku 600 př.n.l.  Zahrady byly vysazeny více než 20 metrů ve vzduchu na obrovské čtvercové cihlové terase, vystavěné po vzestupných krocích,  jako je například hlediště divadla. Král údajně stavěl zahrady kvůli milence Amytis, aby zmírnil její stesk po vzdáleném domově. Spisovatelé popsali, že lidé mohli chodit pod krásnými zahradami, které spočívaly na vysokých kamenných sloupech. Moderní vědci odvodili, že aby zahrada přežila, musela být zavlažována pomocí systému skládajícího se z čerpadla, vodního kolo a cisteren. Tento důmyslný systém pak musel vodu z Eufratu dopravit nahoru do zahrad, tedy do výšky mnoha metrů. Ačkoli jsou rozmanité popisy zahrad jak v řecké, tak v římské literatuře, žádný z nich není takzvaně z „první ruky“. Žádná zmínka o zahradách nebyla nalezena ani v babylónských nápisech na kamenných destičkách. Moderní vědci sice věří, že báchorky o Semiramidiných zahradách jsou inspirovány skutečností, ale v této podobě mohly těžko existovat.

Feidiův Zeus v Olympii

Známá socha Dia byla dílem aténské sochaře Feidia. Umístěna měla být v Olympii, místě starověkých olympijských her kolem poloviny pátého století před naším letopočtem. Socha představovala boha hromu sedící s nahou hrudí na dřevěném trůnu. Zeus byl doplněn dvěmi vyřezávanými sfingami, tělem lva a křídly ptáka. Socha byla bohatě zdobená zlatem a slonovinou a dosahovala téměř a ke strupu chrámu, prý měřila více než 12 metrů. Podle legendy sochař žádal boha, na jehož podobě pracoval, o znamení schválení po dokončení sochy. A skutečně, brzy poté, chrám byl zasažen bleskem. Zeus zdobil chrám v Olympii více než osm století, pak křesťanští kněží přesvědčil římského císaře k uzavření chrámu (ve 4. století). V té době byla socha přesunuta do chrámu v Konstantinopoli kde byla při požáru v roce 462 zničena.

Artemidin chrám v Efesu

Ve skutečnosti bylo Artemidiných chrámů několik. Chrámy a oltáře byly ničeny a poté obnoveny na stejném místě, tedy v Efezu, řeckém přístavním městě na západním pobřeží současného Turecka. Nejzajímavějšími stavbami byly dva mramorové chrámy postavené v letech 550 a 350 př. n.l. První z nich byl navržen krétským architektem Chersifrenema jeho synem Metagenem a zdobili ho někteří z nejslavnějších umělců antického světa. Budova vyhořela 21. července 356 př.n.l., podle legend šlo o noc, kdy se narodil​ ​Alexandr Veliký. Asi o šest let později se začal stavět nový chrám. Nová budova byla obklopena mramorových schody, které vedly k více než  stodvacetimetrové  terase. Uvnitř bylo 127  skoro dvacetimetrových mramorových sloupů a socha Artemise. Archeologové se neshodují v tom, zda stavba měla strop pod širým nebem, nebo byla kryta dřevěnou střechou. Chrám byl z velké části zničen Ostrogóty v roce 262 a jeho trosky spatřily světlo světa až v roce 1860, když archeologové vykopali první ze zřícených sloupů na dně řeky  a to nebylo až do roku 1860, které archeologové vykopali první ze zříceniny sloupců chrámu na dně řeky.

Umístění sedmi divů světa
Umístění sedmi divů světa, foto: Wikipedia

Mauzoleum v Halikarnasu

Mauzoleum v Halikarnasu (nachází se v jihovýchodním Turecku) bylo hrobkou, kterou postavila Artemisia pro svého manžela Mausoluse, krále Carnie v Malé Asii, po jeho smrti v roce 353 př.n.l. Mausolos byl také Artemisiin bratr a podle legendy byla jeho sestra a zároveň manželka tak moc zasažena jeho smrtí, že si jeho popel rozmíchala ve vodě a vypila ho. A kromě toho objenala stavdu obří hrobky, která byla nakonec postavena z bílého mramoru do výše přes 40 metrů. Komplikovaný design budovy se skládá ze tří pravoúhlých vrstev, kombinujících tři architektonické styly. První vrstva byla vysoká skoro 20 metrů, následuje střední vrstva a 36 jónskými sloupy a střecha ve tvaru pyramidy. Na samém vrcholu střechy byl umístěn samotný hrob, zdobený pracemi čtyř sochařů a koňským čtyřzpřežím. Mauzoleum bylo z velké části zničeno při zemětřesení ve 13. století a jeho ostatky byly později použity v opevnění hradu. V roce 1846 byly kousky původního mauzolea vyjmuty z hradního opevnění a nyní jsou spolu s dalšími památkami z Halikarnasu v londýnském Britském muzeu.

Kolos Rhódský

Kolos byla obrovská bronzová socha boha slunce (Helios) postavená obyvateli řeckého ostrova Rodos během dvanácti let ve 3. století př. n. l. Hlavní město bylo na začátku 4. století př. n. l. terčem makedonských nájezdníků a  podle legendy místní obyvatelé prodalí nástroje a vybavení co na místě nechali Makedonci a peníze použili na stavbu bronzové sochy. Tu navrhl sochař Chares a jeho dílo bylo přes 30 metrů vysoké, nejvyšší z antického světa. Bylo dokončeno kolem roku 280 př. n.l. a stálo šedesát let, než bylo zničeno při zemětřesení. Socha nebyla nikdy opravena a znovu postavena a když o mnoho stovek let později Arabové napadli Rodos, putovaly zbytky bronzu do šrotu. Z tohoto důvodu archeologové nevědí moc o přesném umístění sochy a ani jak vlastně vypadala. Většina věří, že líčila nahého boha slunce, který držel v jené ruce pochodeň a ve druhé ruce oštěp. Dokonce se říkalo, že socha stála jednou nohou na každé straně přístavu, ale většina vědců nyní souhlasí tvrzením, že nohy sochy byly pravděpodobně postaveny blízko sebe, jelikož musely držet obrovskou váhu celé sochy.

Maják na ostrově Faru

Maják na ostrově Faru byl umístěn na malém ostrově zvaném Faros v blízkosti města Alexandrie. Navrhl ho řecký architekt Sostratos a dokončen byl asi v roce 270 př.n.l, za vlády Ptolemája II. Maják pomáhal navigovat lodě v rušném nilském přístavu. Archeologové našli starověké mince, na kterých byl maják zobrazen, a vyvozují z nich, že stavba měla tři úrovně: čtvercový půdorys sole, osmibokou úroveň ve středu a válcovitý vrchol. Nad tím stála pětimetrová socha, s největší pravděpodobností  Ptolemája II. nebo Alexandra Velikého, po němž bylo město pojmenováno. Přestože se odhady o výšce majáku různí a pohybují se v rozmezí 60 – 180 metrů, většina moderních vědců věří, že to bylo asi 120 metrů. Maják byl postupně zničen během série zemětřesení v letech 956 až 1323. Některé jeho pozůstatky byly objeveny v dolním toku Nilu a podle posledních zpráv by se měla stavět jeho replika na místě, kde stál původně.

Zdroje:

https://en.wikipedia.org/wiki/Seven_Wonders_of_the_Ancient_World

http://www.history.com/topics/ancient-history/sevens-wonders-of-the-ancient-world

http://www.patz.com/wonders_of_the_world.htm

Víte, že se v Normandii vylodil i šestapadesátiletý syn amerického prezidenta?

Nejstarší americký voják, který se účastnil vylodění v Normandii v roce 1944, se určitě této krvavé události účastnit nemusel. Bylo mu neuvěřitelných 56 let, trpěl artritidou a měl vážné srdeční potíže. Kromě toho, že byl starý a nemocný, byl také synem prezidenta Spojených států amerických. Jeho otec Theodore Roosevelt (starší) byl ve funkci v letech 1901 – 1909. Brigádní generál Theodore Roosevelt Jr. si ve štábu 4. pěší divize vyprosil povolení k účasti při útoku na pláži nazvané Utah. Apeloval i na svého vzdáleného bratrance Franklina D. Roosevelta, který byl americkým prezidentem právě v té době a žádost nakonec schválil.

Theodore Roosevelt Jr.

Theodore Roosevelt Jr.

Generál Roosevelt přistál na Utahu s první vlnou a osobně měnil plán útoku pod německou palbou, která předčila i ty nejhorší očekávání. O měsíc později obdržel Roosevelt vyznamenání Medal of Honor a doporučen k povýšení na generálmajora. Když mu jeho velitel generál Dwight D. Eisenhower volal, aby mu tuto šťastnou zprávu sdělil, bylo mu řečeno, že Roosevelt zemřel na srdeční infarkt v noci na 12. července 1944. Byl pohřben se svými kamarády na hřbitově amerických vojáků v Colleville-sur-Mer.

Zdroj: https://www.warhistoryonline.com/war-articles/5-facts-may-know-normandy-invasion.html