Příběh USS Liberty

Krátké shrnutí příběhu USS Liberty a incidentu, který se odehrál během Šestidenní války v roce 1967.

Liberty, Victory, Beaumont

Příběh s dost zamotaným koncem vlastně začal již roku 1936, kdy ve Spojených státech začaly práce na novém typu nákladní lodě pro využití během války. Loď o výtlaku něco přes 14000 tun byla navržena s ohledem na maximální jednoduchost a rychlost stavby. O tom, že návrháři splnili úkol do puntíku svědčí i to, že loděnice byly schopny loď postavit za 42 dnů. Liberty ships se staly páteří dodávek materiálu do Británie a Sovětského Svazu. Bylo jich postaveno celkem 2710, což činí z třídy Liberty naprostý unikát co do počtu lodí jedné třídy. Vzhledem k maximální rychlosti 11-12 uzlů byly tyto lodě vítanou potravou pro německé ponorky. Proto se roku 1943 začala stavět i o malinko rychlejší verze, ta pak byla klasifikována jako třída Victory. Těch bylo sice postaveno jen něco málo přes pět set, ale jedna z nich, Simmons Victory, je loď s pohnutou historií.

Kýl Simmons Victory byl položen v únoru roku 1945 a předána byla čtyři dny před koncem války v Evropě. Druhou světovou válku si tedy moc neužila. Do roku 1958 brázdila oceány jako obchodní plavidlo. O pět let později si už, nyní již ve stavu námořnictva Spojených států, hověla v portlandských loděnicích a prodělávala přestavbu na pomocné plavidlo. Při té příležitosti se jí dostalo nového jména: USS Liberty. Staré námořnické rčení, že přejmenování lodi přináší smůlu tahle kocábka naplnila celkem beze zbytku.

USS Liberty
USS Liberty

O dva roky později se Liberty vrátila do doků, kde prodělala další přestavbu, která definitivně určila její další osud. Ošklivé káčátko zvané pomocné plavidlo vyplulo z doků sice stále s vizáží ošklivého káčátka, nicméně s hrdým označením technické výzkumné plavidlo a s označením GTR5 na přídi a nově klasifikováno jako třída Beaumont. Loď byla vybavena ke sběru a zpracování rádiových signálů – v angličtině pro to existuje označení SIGINT (Signals Intelligence). Zjednodušeně řečeno, jednalo se o mobilní odposlouchávací stanici, která pracovala pro Národní úřad pro bezpečnost, NSA – No Such Agency.

Ze třísetpadesáti členů posádky byla stovka komunikačních specialistů, kteří obsluhovali všemožná zařízení pro pasivní analýzu rádiového spektra. Za zmínku stojí rozhodně i to, že loď byla vybavena na tehdejší dobu unikátním zařízením TRSSCOM. TRSSCOM znamená Technical Research-Ship Special Communications System. Rádio. Tohle rádio umožňovalo komunikaci se základnovou stanicí v Marylandu celkem odkudkoliv. A to tak, že vysílaný signál se odrazil od Měsíce a doputoval až do Cheltenhamu v Marylandu.

Operační nasazení

USS Liberty se pak poflakovala okolo západního pobřeží Afriky a poklidně zkoumala rádiové spektrum. A to až do května 1967. 24 května ji v Abidžanu, přístavu na Pobřeží slonoviny zastihl rozkaz přesunout se do španělského přístavu Roja k doplnění zásob a následnému přesunu k pobřeží Egypta. Důvodem byla eskalace napětí mezi Egyptem a Izraelem. Liberty ve Španělsku doplnila zásoby a po krátkém zdržení způsobeném technickou závadou na hydraulice anténního systému vyrazila 2. června 1967 do východního Středomoří.

Šestidenní válka

V rámci mise měla Liberty stanoveny minimální vzdálenosti od pobřeží na které se mohla přiblížit. V původních rozkazech bylo uvedeno 12,5 míle od Egypta a 6,5 od Izraele. Kapitán William McGongale měl i přes to obavy o bezpečnost lodi a proto konzultoval možnost pokračování v misi dále od pobřeží. Vzhledem k tomu, že pro optimální analýzu UHF pásma bylo třeba mít loď na dohled od pobřeží, jinak efektivita sběru a analýzy dat poklesla až o 80%, rozhodl se kapitán McGongale pokračovat v misi dle původních rozkazů.

Intermezzo – počátek Šestidenní války

Celkem všichni věděli, že se schyluje ke konfliktu mezi Araby a Izraelem. Izraelci si byli vědomi přítomnosti šesté floty amerického námořnictva. 5. června vypukla Šestidenní válka mezi Egyptem a Izraelem a tehdejší náčelník generálního štábu Jicchak Rabin informoval amerického námořního atašé v Tel Avivu, plukovníka E. C. Castle, že Izrael bude své pobřeží bránit a bude reagovat okamžitě a požádal jej o stažení amerických plavidel a pokud to nebude možné, alespoň o sdělení jejich přesné polohy. Podle tehdejšího vyjádření amerického velvyslance v Tel Avivu Williama Barboura žádný takový požadavek nebyl vznesen.

Ať už Američané reagovali na Rabinovu informaci nebo ne, každopádně na USS Liberty odeslali několik depeší posouvajících minimální vzdálenost od pobřeží na 20 a 15 mil a 8. června nad ránem tuto vzálenost posunuli až na 100 námořních mil. Bohužel, tyto zprávy díky administrativním potížím dorazily na loď se zpožděním větším než malým, což mělo nemalý podíl na tragédii, která následovala.

Jak již bylo zmíněno výše, kapitán McGongale měl obavy o bezpečnost své lodi a ve chvíli, kdy konflikt vypukl, požádal viceadmirála Martina o uvolnění jednoho torpédoborce ze šesté floty jako eskorty a pomocného komunikačního centra. Jeho žádost byla zamítnuta s odůvodněním, že Liberty pluje v mezinárodních vodách pod americkou vlajkou a kdyby se něco dělo, mohou být americká letadla na místě do deseti minut.

Útok na Liberty

První kontakt

K prvnímu kontaktu IDF a USS Liberty došlo 8. června krátce před šestou ráno, kdy ji spatřil pozorovatel patrolujícího letounu Nord Noratlas, který ji identifikoval jako torpédoborec a uvedl polohu 70 mil od pobřeží Gazy. Loď byla na velitelství označena jako nepřátelská. V šest hodin byl report doplněn o identifikaci, že se jedná o americké zásobovací plavidlo a v devět byla informace potvrzena a loď byla označena jako neutrální.

Nord Noratlas
Nord Noratlas

Podle izraelských zdrojů přibližně ve stejnou dobu přišlo hlášení od pilota vracejícího se z mise na Sinaji, který se snažil identifikovat neznámé plavidlo asi dvacet mil severně od El-Aríše a to na něj zahájilo palbu.

V jedenáct hodin službu konající důstojník obdržel záznam o debriefingu pozorovatele Noratlasu a rozhodl o odstranění Liberty z přehledové mapy. Potud žádná potíž – Američané takhle ostýchavě prozkoumávali východní Středomoří běžně – když je Izraelci našli, vzdálili se z dosahu a za pár dní to zkusili znovu.

El Aríš

Potom se stalo relativně rychle několik věcí najednou. Do CCC (Central Coastal Command) přišlo hlášní o ostřelování právě dobytého města El-Aríš z moře. Tohle bylo potřeba prověřit, protože takových hlášení chodilo mnoho. Zhusta se jednalo o zprávy, které byly planý poplach, respektive exploze měly zcela jiné příčiny – stejně tak tomu bylo u v tomto případě (prý vyletěl do vzduchu tamní muničák, co zbyl po Egypťanech).

Do věci se vložilo Nejvyšší velitelství IDF, kam zvěsti o ostřelování došly také, takže námořnictvo nařídilo přesun tří torpédových člunů pod velením Moše Orena z patroly mezi Ašdodem a Aškelonem na průzkum 20 mil severně od El Aríše. Na velitelské lodi INS Daya (T204) zachytil radarový operátor ve 13:41 cíl ve vzdálenosti 20 mil a po několika minutách sledování ohlásil jeho rychlost přibližně 30 uzlů západním kursem. Tato informace byla předána na velitelství floty, kde byl zachycený cíl okamžitě označen jako vojenská loď. A to celkem správně – jakákoliv loď pohybující se rychlostí větší než dvacet uzlů mimo obvyklé námořní trasy je s největší pravděpodobností vojenská. Operátor dále zpřesnil rychlost cíle na 28 uzlů a Moše Oren si vyžádal asistenci letectva.

Izraelské torpédovky
Tři izraelské torpédovky, které se podílely na incidentu.

Zaměřeným cílem byla Liberty, ovšem Izraelci se neradi chlubí tím, že dva nezávislí operátoři (na INS Daya a INS Aya) odhadli rychlost cíle na 25-28 uzlů, přičemž cestovní rychlost Liberty byla 12 uzlů, maximální 17 a v mimořádných případech byla strojovna schopná loď krátkodobě rozpohybovat až na 21 uzlů. Podle amerických zdrojů se v tu chvíli Liberty pohybovala západním kursem rychlostí 5 uzlů.

Letectvo

Nicméně na velitelství si dali do kupy informaci o ostřelování El Aríše s informacemi o zatím neznámém, rychlém a tím pádem zcela určitě vojenském plavidle a rozhodli se jednat. IAF na žádost námořnictva odklonila dvě Mirage IIICJ vracející se z mise BARCAP podél Suezského kanálu. Zde je potřeba říci, že vojenské operace IDF nad mořem jsou vždy řízeny námořnictvem. Letectvo v tu chvíli spadá pod velení námořnictva. Alespoň co se týče identifikace a útoku na cíl.

Dassault Mirafe III CJ
Dassault Mirafe III CJ

Mirage se dostavily k Liberty chvilku před druhou odpoledne. Kapitán Spector sklesal do 3000 stop a dvakrát obkroužil loď, zatímco jeho číslo dvě provedlo identifikační průlet. Na torpédovky ohlásil šedou loď bez izraelského označení s jedním komínem a dvěma palnými zbraněmi na přídi. Vlajku, která podle Američanů vlála na stožáru (a celkem není důvod se domnívat, že by tam neměla být, i když například Karel Hellebrand ve své knize tvrdí, že tam nebyla), pilot bohužel neviděl.

Mirage obratem obdržely povolení k útoku a okamžitě provedly čtyři průlety, během kterých loď ostřelovali kanóny – jinou munici po BARCAP misi neměli. Při jednom z nich byla podle kapitána McGongaleho sestřelena i americká vlajka, která do té doby vlála na stožáru. Velitelství v tu chvíli rozhodlo odklonit k lodi další letadla. Jednalo se o pár letounů Dassault Super Mystère, které byly na cestě k průsmyku Mitla, kde Ariel Šaron tlačil Egypťany směrem k průplavu.

Dassault Super Mystère
Dassault Super Mystère

Nad Mitlou měly Super Mystèry poskytovat přímou podporu Šaronovým tankům, takže na externích podvěsech měly kontejnery s napalmem, což není zrovna ideální materiál k potopení válečné lodi. Nicméně rozkaz z velitelství zněl jasně – zaútočte s tím co máte. Super Mystèry dorazily na místo ve chvíli, kdy Mirage dokončovaly svůj poslední průlet a provedly dva útočné průlety – jeden kontejner s napalmem loď zasáhl. Vzhledem k tomu, že loď nejevila žádnou snahu o komunikaci, rozhdl se vedoucí Super Mystère provést další pokus o identifikaci lodi a provedl pomalý průlet ve výši přibližně sto stop a ohlásil na přídi nápis CTR-5 (Charlie, Tango, Romeo, Five) a ačkoliv se sháněl po vlajce nebo jakékoliv další identifikaci nenašel nic. V tu chvíli byl útok odvolán leteckým velitelstvím a na místo byly povolány helikoptéry, aby pátraly po trosečnících. Výsledkem útoku byl poškozený můstek, palebná postavení na přídi a dvě zasažená palivová potrubí, která způsobila požár na palubě.

Námořnictvo

Do oblasti dorazil Moše Oren se svými torpédovkami a vzhledem k tomu, že poslední informace, kterou měl, byla o torpédoborci třídy Z, nařídil okamžitě zaútočit. Když se dostali na dohled a zjistili, že se nejedná o bojovou loď, ale pravděpodobně jde pouze o podpůrné plavidlo, Moše Oren zrušil rozkaz k útoku a rozhodl se přiblížit a pokusit se o další identifikaci. Zde se rozcházejí i izraelské zdroje – podle některých přišel rozkaz odložit útok z námořního velitelství na základě hlášení od letectva a formace Super Mystèrů. Každopádně se zatím nestřílelo.

INS Daya signalizovala směrem k Liberty A-A, což je obecná výzva na kterou volaná loď odpoví svým identifikačním kódem (v případě Liberty NIYR) a volající loď následně odvysílá svůj identifikační kód. Liberty nicméně signalizovala zpět A-A. Prostě na otázku „Ahoj, co jsi zač?“ doprovázenou namířenými zbraněmi Liberty odpověděla „A ty jsi kdo?“. Asi by se nestalo nic zvláštního, kdyby v roce 1956 nezkusili Egypťané stejnou fintu s torpédoborcem Ibrahim Al Awwal po útoku na Haifu. A kdyby u toho tenkrát Moše Oren nebyl. V tuto chvíli si byl jist, že se jedná o Egypťana, který zkouší stejný trik.

Mezitím se na všech třech torpédovkách posádka snažila identifikovat loď vizuálně. Každá loď izraelského námořnictva má na palubě tzv. Červenou knihu sloužící k identifikaci lodí arabských flot. Vzhledem k tomu, že loď byla zahalena kouřem, byla identifikace obtížná, nicméně posádky všech tří torpédovek se shodly na tom, že se jedná o egyptskou transportní loď El Quseir. El Quseir měla podobnou konfiguraci jako Liberty – jeden komín uprostřed, nástavba uprostřed. Anténní soustavy na přední a zadní palubě připomínaly stožáry El Quseiru. El Quseir byla ovšem o třetinu kratší.

Pánové na Liberty toho měli už také dost, kapitán McGongale vyhodnotil, že torpédovky se blíží v útočné formaci a nařídil zahájit palbu, což byl konečný dílek do skládačky: Moše Oren ohlásil na velitelství námořnictva nepřátelskou loď a ve 14:37 vydal rozkaz k útoku. Zaútočily všechny tři torpédovky a naštěstí zasáhlo jen jedno torpédo. Během přesunu ke druhému boku lodi, i na torpédovkách zaregistrovali nápis GTR5. Oren okamžitě nařídil přerušit útok a vše ohlásil na velitelství. Bylo 14:47.

Stále nebylo jasné o jakou loď se jedná, Oren ohlásil, že by se mohlo jednat o Rusy, což na velitelství způsobilo značné pozdvižení – nejprve Orena odvolali, pak rozkaz zrušili a vyžádali si od něj přesnou identifikaci. Teprve nyní byl Oren schopen identifikovat loď jako americkou. Na místo byly vyslány remorkéry a Oren nabídl Liberty pomoc při záchranných pracech. Liberty to okamžitě odmítla. Z radarů torpédovek Liberty zmizela deset minut před šestou večer směrem k místu setkání s torpédoborci americké šesté floty.

Dohra

Na Liberty zemřelo 34 mužů, 171 bylo zraněno. Posádka dokázala těžce poškozenou loď udržet na hladině a v doprovodu dvou torpédoborců šesté floty dopravila loď na Maltu. Po nutných opravách na Maltě a následném přesunu do Spojených států byla Liberty vyřazena ze stavu a později sešrotována. Vyšetřování na americké i izraelské straně skončila se stejným výsledkem: Jednalo se o chybu a nikoliv o cílený útok na americké plavidlo.

USS Liberty po útoku
USS Liberty po útoku

Posádka Liberty obdržela Prezidentskou citaci a kapitán McGongale byl vyznamenán Medailí cti, nejvyšším americkým vojenským vyznamenáním.

Izrael zaplatil po roce kompenzace rodinám pozůstalých a po dvou letech i raněným, celkem něco málo pod sedm milionů dolarů. Vyjednávání o náhradě škody na lodi byla relativně dlouhá a skončila až v roce 1980, kdy došlo k dohodě a Izrael zaplatil šest milionů dolarů ve třech splátkách.

O průběhu celého incidentu se dodnes vedou spory, jejichž základem je, zda útok byl cílený s tím, že Izraelci znali identitu Liberty nebo zda se opravdu jednalo o chybu v identifikaci lodi.

  • CRISTOL, A. Jay. The Liberty Incident Revealed: The Definitive Account of the 1967 Israeli Attack on the U.S. Navy Spy Ship. Naval Institute Press, 21. srpen 2013
  • GREENBERG, Matti Lt. Col. The Attack on “Liberty” Incident, 8 June 1967. Israeli Defense Forces, History Dept. – Research and Instruction Branch. Červen 1982.
  • HELLEBRAND Karel, RADINA Vladislav. Chel Ha’avir – Izraelské Letectvo. Svět křídel, 1994.
  • A Chronicle of the U,S, Navy’s Space and Space Related Activities, 1944-2009. Applied Research Laborarory, Penn. State University. 2010.
  • USS Liberty Veteran Association Inc. A Report: War Crimes Commited Against U.S. Military Personnel, June 8, 1967. 8. červen 2005.
Mapa a časový plán incidentu
Mapa a časový plán incidentu (klik pro zvětšení)

2 thoughts on “Příběh USS Liberty”

  1. …v tomto “článku” jsou použita nějaká data. která zřejmě neodpovídají skutečnostem a související s výrobou a konstrukcí lodí typu Liberty. Jedná se o program výroby, který byl rekordně zkrácen až na 4 dny a 151/2 hodiny od položení kýlu a tímto neodpovídá údaji, který je tu použit. Běžně dosahovaná doba stavby se pohybuje kolem 230 dní na začátku výroby, ale v průběhu je průměrná doba stavby 42 dny…..

  2. Ano máte pravdu – jedná se o překlep – místo 42 jsem napsal 24. Jinak okolo toho rekordu – za těch čtyři a půl dne to sice jednou zvládli, nicméně se jednalo spíše o stachanovecké P.R. pro tisk, protože většina výbavy byla montována dodatečně po spuštění na vodu – těch průměrných 42 mi přijde jako relevantní údaj pro představu o tom, jak dlouho ta stavba trvala. Každopádně díky za ostříží zrak a upozornění v článku to opravím.

Komentáře nejsou povoleny.