Kniha: Podivuhodné příběhy druhé světové války

Knihu Podivuhodné příběhy druhé světové války jsem si z portfolia e-shopu Megaknihy.cz vybral jako první k recenzi záměrně. Měl jsem jí vyhlédnutou již dříve, protože mě neznámé příběhy a události spojené s druhou světovou válkou dlouhodobě zajímají.

Podivuhodné příběhy druhé světové války

Autor Jesús Hernández své dílo sebraných zajímavostí rozdělil na několik kapitol, například o válce na zemi, ve vzduchu nebo na příběhy týkající se zvířecích aktérů války. Musím uznat, že o většině informací z knihy jsem neměl tušení, jde opravdu o výběr méně známých skutečností, z nichž většinu lze s klidem označit za podivuhodné.

Španělský autor je poměrně plodným novinářem a autorem knih o vojenské historii, ve svém bádání se věnuje zajímavostem, o kterých laická veřejnost příliš neví. V knize jsem se dozvěděl množství informací, kterými lze okořenit debaty o historii druhé světové války, rád bych se o některé z nich podělil se čtenáři této recenze.

Zaujal mě například příběh malíře Picassa, který se během války zdržoval v Paříži a často přicházel do styku s německými okupanty. A věděli jste, že britský ministerský předseda Churchill byl vášnivým malířem? Svůj obraz dokonce věnoval americkému prezidentovi Rooseveltovi.

Z historek o zvířatech ve válce vystupuje příběh polského vojenského medvěda Wojtka, který se svojí jednotkou prošel těžkými boji, se svými kamarády popíjel pivo a dokonce měl vojenskou legitimaci, zřízenou proto, aby se při evakuaci dostal na loď. Wojtek skončil v ZOO ve Skotsku, kde se dožil na mědvěda poměrně úctyhodných dvaadvaceti let. Kuriozně působí informace o tom, že několik stovek německých tanků na východní frontě odstavily žravé myši, když sežraly izolaci u drátů.

O nechuti Stalina létat se napsalo dost, až do roku 1943 do letadla ze strachu z nekvalitných sovětských výrobků nevstoupil. Zajímavé je, že inovace v sovětském leteckém průmyslu brzdil strach inženýrů ze selhání. Když totiž prototyp havaroval, jeho konstruktér byl popraven.

Jako zcela novou věc vnímám informaci o tom, že Švédsko v době útoku Německa na Norsko mělo munici jen na jednu minutu protiletadlové palby… Zajímavé jsou i informace z pozadí německé válečné propagandy. Ta tvrdila veřejnosti, že americké bombardéry vedou nad Německo gangstaři z Chicaga, tedy ti nejtěžší zločinci. Tuto fámu podpořila havárie posádky, které měla na bundách vyšito “Murder Inc”.

Čtenář se dozví i něco o pověstných Hitlerových dálnicích, dojemné příběhy jednotlivců na frontě, o tom, jaký byl za války jídelníček na všech stranách konfliktu. Nechybí ani perlička, že známé pytlíky na zvracení byly vynalezeny pro výsadkáře, kterým se při akcích často udělalo nevolno a znečistili nejenom letadlo, ale i svoje uniformy, což pak při bojích na zemi mohlo působit zvláštně… Autor ani nijak nezastírá fakt, že vojevůdci i běžní vojáci často propadali alkoholu. Dozvíme se i o dost omezené lékařské péči a propagandě pomocí filmového plátna.

Kniha je kuriozitami a zajímavostmi doslova prošpikovaná. Kladně hodnotím fakt, že mnohdy jde o příběhy na půl stránky, bez zbytečných příkras a omáčky kolem. Přesto je ale tato kniha nadmíru čtivá, čtenáře chytí a nepustí. Pokud tedy chcete vědět o druhé světové válce trochu víc, tak směle do toho!

Přes milion dokumentů, 400 tisíc fotografií a 500 knih z archivů Národního památkového ústavu bude on-line – část ještě letos

Sbírky, depozitáře a spisovny Národního památkového ústavu uchovávají ohromné množství historických fotografií, plánů a cenných dokumentů. Díky financím z Evropské unie se letos otevřela možnost zpřístupnit je každému, koho budou zajímat – digitalizací a zveřejněním on-line. První část – listinné dokumenty ústředního seznamu kulturních památek – budou na webu již na konci letošního roku.

Například fotoarchiv Národního památkového ústavu obsahuje téměř milion fotografií včetně 70 tisíc cenných skleněných negativů z konce 19. století, tisíců negativů, diapozitivů a fotokopií. Část těchto cenných dokumentů je v současné době na hranici životnosti a zachování informací, které nesou, je jedním z důvodů, proč Národní památkový ústav usiluje už několik let o digitalizaci svých fondů. Sbírky NPÚ však opatrují také plány, staré tisky, matrice a polní náčrtky – a mezi nimi nesmírně vzácné historické unikáty.

Až rok 2014 však přinesl možnost digitalizaci realizovat; Národní památkový ústav získal prostřednictvím výzvy 17 IOP podpořené Evropským fondem pro regionální rozvoj finanční podporu pro projekt Digitalizace fondů NPÚ a zahájil díky tomu digitalizaci 1 200 000 dokumentů, 400 000 fotografií a 500 knih. Od konce roku 2015 je postupně zpřístupní veřejnosti prostřednictvím moderních informačních a komunikačních technologií a umožní do nich nahlížet, bádat a čerpat z nich informace. V úterý 18. února ocenil význam projektu a kvalitní výsledky práce zaměstnanců dílny při své návštěvě NPÚ také ministr kultury Daniel Herman.

Realizaci zakázky vyhrála ve výběrovém řízení firma Handicap, výrobní družstvo invalidů, které se řadí k největším digitalizačním zpracovatelům v ČR a poskytuje špičkové služby v oblasti digitalizace, archivace a outsourcingu lidských zdrojů. Spolu se společností WAY UP, s .r. o., vytvořilo v prostorách generálního ředitelství NPÚ na Valdštejnském náměstí v Praze chráněnou dílnu, kde se ve dvousměnném provozu střídá na 18 skenerech 14 osob se změněnou pracovní schopností.

Projekt Digitalizace fondů NPÚ tím však nekončí – z celkového příspěvku 18 milionů korun získaného z projektu bude také zřízeno nové specializované digitalizační centrum, které umožní díky špičkovým strojům bezkontaktně ve vlastní režii naskenovat nepřenosné vzácné vybavení z hradů a zámků – tedy například obrazy, textilie, koberce či tapiserie, rozměrné obrazy, a podobně. Dodání tří skenerů pro nové digitalizační centrum a zahájení jeho zkušebního provozu je plánováno ještě v první polovině tohoto roku.

Zdroj: TZ NPÚ

Správné vybavení na krátký výlet i několikadenní túru

S postupujícím datem se nám teploty nepatrně zvedají, což pomalu ale jistě znamená konec zimy. Samozřejmě cítím se zastánci zimních sportů, kteří začínají žít s prvním napadeným sněhem a otevřenou sjezdovkou. Jenže právě konec zimy nám otevírá nové možnosti. Možnosti, na které je třeba být připraven. Právě onen tající sníh a ustupující led nám odhalí turistické stezky a nádherná zákoutí, která trpělivě čekala pod zimním závojem bílého sněhu. V postupně zvedajících se teplotách rádi zapomeneme na zimní bundy a vrstvení oblečení. Nabídne se nám několika měsíční příležitost k prozkoumání blízkých i vzdálených krajů. Samozřejmě, že zde mluvím o turistice a ne jen o ni, ale o všech možných outdoorových aktivitách (jízda na kole, air-soft, horolezení, paintball, Mil-sym a dalších), každá z nich je stejně náročná, jako zábavná. Právě ona náročnost ale potřebuje řádnou přípravu a vybavení, které nám dopomůže ke zdolání svých vlastních limitů.

pr1

Hned v první řadě bychom si měli rozmyslet, kam chceme jet a jaké tam jsou podmínky. Jinak bude u nás na zahradě a jinak o 1000 metrů výše, kde se mění počasí z minuty na minutu a terén zrovna není zralý na otevřenou ortopedickou obuv. Proto je právě volba destinace zásadní pro zvolené vybavení. Pokud bychom se chtěli bavit o oblečení, snad i člověku bez zkušeností dojde, že nemůže očekávat od streetové módy perfektní vlastnosti pro nízko i vysokohorskou turistiku. Měli bychom hned zapomenout na široké džíny s nízkým rozkrokem, nebo plátěnou bundu, která ačkoli stála hotové jmění, tak nesplňuje nutné požadavky. Pohodlí a kvalita je nejdůležitější u bot, s tím se mnou jistě každý souhlasí. Díru v pláštěnce poznáme, až když začne pršet. Nekvalitní obuv se ozve při prvním kroku. Toto heslo by si měl každý pamatovat. Proto je třeba takovou obuv vybírat opravdu pečlivě. Nejlépe si vyzkoušet několik různých bot, jak nám sedí, přečíst si o použitých materiálech a zvolit si nějaký cenový interval. Než se pustíme do vybírání, měli bychom se sami sebe zeptat na dvě otázky, které jsou naprosto zásadní.

pr2

  • Na co budu boty primárně používat? Tedy rozmyslet si, kam v nich budu chodit. Budou-li to jen procházky po udržovaných stezkách, naprosto si vystačím s nekotníkovou botou, která mi dodá pocit pohodlí a volnosti. Jenže ne vždy se dá chodit po stezkách a náročnější turista se bude chtít podívat i mimo ně. V tuto chvíli bychom měli začít uvažovat o kotníkové obuvi. Ta pevně sevře kotník a zafixuje nohu tak, aby nedošlo k úrazu. Její přednosti oceníme při zdolávání kamenitých terénů a skalnatých úseků.
  • Z jakého materiálu by měla bota být, popřípadě s membránou, nebo bez? Na trhu jsou tři hlavní skupiny bot – kožené, textilní a kombinované. Někdo může namítnout, že moderní textilní průmysl je schopen vytvořit materiály s takovými možnostmi, o kterých se kůži ani nezdálo. Někdo s tím může souhlasit a někdo ne. Když si ovšem uvědomíme, že z kůže se šije tisíce let a stále je na trhu v oboru bot na předních pozicích, je to důvod k zamyšlení.

Znáte-li odpověď, můžete se vrhnout na podřadnější otázky, které vám z toho vyplynuly. Znáte-li upotřebení obuvi, můžete začít s vybíráním tvrdosti bot. Ta se řadí do čtyř základních skupin A, B, C a D. Boty kategorie D jsou opravdu nezničitelnou a tvrdou záležitostí hodící se na vysokohorskou turistiku například do Himalájí, obecně na drsné výstupy s možností použití maček. Na druhou stranu boty kategorie A jsou měkké a pohodlné, hodí se například na běžné nošení do města, nebo do lehkého terénu. Za příklad takových nekotníkových bot by se daly považovat boty Boty Tanto Light Hiker od značky Black Hawk. Jedná se o nízkou, lehkou a všestrannou obuv, která vám dodá perfektní pocit z chůze a nezklame vás ani na procházce lesem. Jako materiál zde byl zvolený nubuk semiš, který v kombinaci se síťovinou dosahuje skvělých výsledků na poli vzdušnosti. Jistě oceníte i tvarované antibakteriální vložky, které se dají vyjmout z bot a omýt.

pr3

Boty vybrané máme, dále budeme jistě potřebovat i něco na záda. Něco, kam se nám vejde základní vybavení (pití, mikina, bunda, svačina a podobné). Jak asi tušíte, mluvím zde o batozích. Jejich historie sahá daleko až do nepaměti. Od té doby ušli pěkný kus cesty a v dnešní době by je asi ani jejich objevitelé nepoznali. Ale i takový batoh má svá kritéria, která z něj dělají pomocníka a ne přítěž. Volba vhodného batohu je samozřejmě opět na nás. Musíme vědět, jak velký batoh chceme. Jestli nám stačí malý batoh jednodenní (do 30 litrů obejmu), třídenní (do 50 litrů objemu), nebo batoh vícedenní, do kterého snadno naskládáme i větší počet oblečení, spacák, karimatku a občas i vhodný stan, nebo bivak. Pamatujte, že čím je batoh větší, tedy čím více se do něj vejde, tím bude těžší. Každý batoh by měl mít dobře vyřešený nosný systém, obzvláště pak velké krosny, které jsou skoro tak velké jako my a při absenci tohoto systému nebudou pořádně držet a veškerou práci oddřou naše záda a ramena. To může být nebezpečné z dlouhodobého i krátkodobého hlediska. Představme si situaci, kdy zdoláváme kamenitý terén, což je i bez batohu obtížné. Přičtěme si k tomu velkou sto litrovou naloženou krosnu na zádech bez pořádného nosného systému. Stačí jeden špatný náklon, krosna se převáží a vezme nás s sebou tam, kam půjde ona. Z dlouhodobého hlediska si pak můžeme odrovnat záda, což nám může zůstat až do konce života, který může záhy skončit na výše popisovaném kamenitém terénu. Co by tedy batoh měl mít? O dobře řešeném odvětrání zad zde ani snad nemusíme mluvit a přejděme hned k již zmíněnému nosnému systému. Bez dvou ramenních popruhů si to asi ani neumíme, ale i ty by měli být polstrované a řešené tak, aby dobře držely. Bederní popruh je jedním z nejdůležitějších prvků. Ten rozkládá zatížení a přenáší jej z ramen a zad do pasu a nohou. Další popruh, který by neměl chybět je hrudní pás mezi ramenními popruhy. Ten zafixuje pozici ramenních popruhů, čímž zamezí putování batohu po zádech. Dalšími bonusy jsou různé kompresní pásky a popruhy na batohu, které nám zaručí jeho stabilitu. U velkých batohů si dejme pozor na výztuhy zad a vnitřní zádové konstrukce batohů. Ať už tedy velký nebo malý, je třeba si batoh odzkoušet, abychom věděli, jak nám bude sedět a jak jsou právě tyto prvky řešeny. Teprve potom bychom měli začít řešit ostatní věci, jako je materiál, nebo rozložení kapes a možnost umístění CamelBacku. Jedním z těch batohů, u kterých je vidět, že firma opravdu přemýšlela, než jej umístila na trh je batoh od firmy Direct Action – Dust. U tohoto batohu se můžete spolehnout na jeho skvěle vyřešený větrací systém, který udělá vše, aby vaše záda zůstala suchá. Se svým objeme 20 litrů patří mezi ty menší batohy (jednodenní). Navzdory menšímu objemu do něj můžeme umístit CamelBack, který odbourá přítomnost rozměrné flašky v hlavním prostoru a tím poskytne větší možnosti uskladnění. Jeho nosný systém je sestaven ze dvou ramenních popruhů, které jsou konstruované tak, aby se batoh dobře nosil. Zároveň na nich nalezneme hrudní popruh pro jejich fixaci. Jak jsem již zmiňoval, každý nosný systém by měl mít bederní pás. Proto ho nalezneme i u tohoto batohu. Vezmeme si tedy dobrý nosný systém, přidáme k němu kvalitní materiál 500D Nylon Cordura s povrchovou úpravou pro odpuzování vody a všude přítomné YKK zipy, které jsou považovány za jedny z nejlepších na světě, dostáváme batoh, který si při nejmenším zaslouží vaší pozornost.

pr4

Co na nohy víme a co na záda s sebou máme taky rozmyšlené. Můžeme tedy vyrazit a prozkoumat krajinu, která byla tak dlouho schovaná pod sněhem. Plánování výletu je dost důležitá část příprav. Jenže ne každý výlet se snadno vleze do jednoho dne a je škoda se stále vracet domů, když se dá přespat i venku. Lehce se řekne, ale občas těžko udělá. Pokud nám to podmínky dovolí, tak můžeme přespat pod širákem přikryti pouhou mikinou, nebo bundou. Kdyby to šlo pokaždé, tak snad ani tuto část článku nemusím psát. Jenže nejde. Proto jsou na trhu takové věci, jako stany, spacáky, karimatky, nebo bivakovací pytel – tak zvané žďáráky. S rodinou na kempování stačí obyčejný stan, ale do přírody s sebou si nemůžeme dovolit mít pětikilové monstrum o rozměrech psí boudy. Ideálním řešením v tomto případě je již zmiňovaný bivakovací pytel, neboli žďárák. Prakticky se jedná o přetah na váš spacák, který supluje funkci stanu. Do tohoto vaku umístíte karimatku spolu se svým spacákem. Žďárák je vyroben z nepromokavého materiálu s izolačními vlastnostmi. Po složení váží do tří kil, s rozměry stočené nafukovací karimatky. Snadno se tedy vejde do většího batohu bez toho, aby vám zabral cenné místo, kde byste za normálních okolností měli například jídlo. Obrovskou výhodou je tedy jeho váha a rozměry. Jediná nevýhoda, kterou bychom mu mohli vytknout fakt, že naše věci (např. batoh) zůstanou venku. Když toto pomineme, dostáváme ideální alternativu spaní pod širákem bez problémů s venkovní teplotou, nebo nepřízní počasí. V létě při vyšších teplotách jej navíc můžeme použít jako samostatný spací pytel. Gore-Tex Original US Army US-woodland je bivakovací vak (přetah na spacák) americké armády. Hned z názvu můžeme poznat, že na tento přetah byla zvolena jedena z nejlepších membrán dneška – Gore-Tex. Díky jeho struktuře se dostanou molekuly páry ven ze žďáráku, na rozdíl od molekul vody, které dovnitř díky své velikosti neprojdou. Samotný žďárák je zhotoven z velmi odolného materiálu, který chrání sám sebe. K ideální nepromokavosti dopomáhají podlepené švy. Jediným rizikovým faktorem je tedy zip. I zde byl zvolen velmi kvalitní YKK zip, který je překryt širokou légou pro minimalizování možnosti protečení. Je tedy vidět, že si na tomto bivakovacím vaku dali opravdu záležet. Díky tomu se jedná o kvalitní kus vybavení, který vás nezklame.

Ve třech částech jsme vám zde nastínili dvě zásadní a jednu vedlejší problematiku. Vždy je totiž důležité co máte na nohou, dále co na zádech a kde budete spát (nepočítáme-li jídlo a pití). Proto je dobré vědět, co si máme koupit a co si kupujeme. Uvědomit si, že máme jen jedno zdraví a v tomto případě se nevyplácí šetřit. Ušetřená pětistovka nám bohužel záda do původní polohy nevrátí a zlomený kotník nenapraví.

______________________

komerční sdělení

Letecký most Žatec – Ekron

Pojďme se společně podívat na jeden střípek naší historie, o kterém mnoho z nás slyšelo. Ačkoliv motivy, které k němu naši zemi vedly nebyly z nejčistších, nakonec nám (i přes to, že jsme se k našim novým přátelům později otočili zády) zajistily přátelství mnoha dobrých mužů a žen na Blízkém východě. Pokračování textu Letecký most Žatec – Ekron

Audiokniha: Panovníci českých zemí

Audiokniha Panovníci českých zemí je v Audiotéce zařazena do sekce pohádek. Hodí se ale spíše do škatulky historické a populárně naučné. O co vlastně jde? Vladimír Brabec čte krátké medailonky o našich panovnících, a to od Sáma až po Masaryka.

Panovníci českých zemí

Kdybych měl říci, komu by se tato kniha mohla líbit nejvíce, jistě bych jmenoval žáky a studenty zabývající se dějepisem. O každé postavě z našich dějin se totiž posluchač dozví to, na co se ho při zkoušení může zeptat učitel. Tedy kdy král vládl, čím se zapsal do dějin a pár dalších zajímavostí.

Audiokniha trvá dvě hodiny a dá se poslechnout na jeden zátah. Určitě bych doporučil například pro studenta třední školy před zkoušením v hodině dějepisu poslechnout si příslušné kapitoly. Mnohou souvislostí se v tomto omezeném formátu posluchač nedozví, ale informace mu jistě pohloubí znalosti a vylepší orientaci na ose českých panovníků.

Chválit Vladimíra Brabce je nošením dříví do lesa. Je jedním slovem skvělý, jeho hlas a projev se k dějinám prostě tak nějak hodí, a to bez debaty. Pokud si tedy chcete trošku srovnat nepořádek mezi českými králi (já osobně jsem ho měl opravdu velký), Vladimír Brabec je perfektním průvodcem. Nenuceně a zajímavě proplouvá staletími a uspořádává naše dějiny – stručně, jednoduše a přehledně.

Pokud se vám z mojí recenze zdá tato audiokniha až příliš jednoduchá a určená zejména dětem a studentům, nenechte se prosím mýlit. I já jsem se skvěle bavil a dvě hodiny strávené s českými panovníky prostě musím označit do dobře investovaný čas.

Pro zajímavost, zde jsou panovníci, zmínění v audioknize:

1. Sámo
2. Svatopluk
3. Kníže Václav
4. Boleslav I. Ukrutný
5. Boleslav II. Pobožný
6. Jaromír a Oldřich
7. Břetislav I.
8. Vratislav II.
9. Přemysl Otakar I.
10. Václav I.
11. Přemysl Otakar II.
12. Václav II.
13. Jan Lucemburský
14. Karel IV.
15. Václav IV.
16. Zikmund Lucemburský
17. Jiří z Poděbrad
18. Ferdinand I. Habsburský
19. Rudolf II.
20. Ferdinand II.
21. Marie Terezie
22. Josef II.
23. František II.
24. František Josef I.
25. Tomáš Garrigue Masaryk

Pompeje z Lega

Jedná se o vůbec největší model historického města vyrobeného z Lego kostek. Pompeje jsou zachyceny tak, jak vypadaly v okamžiku zničení sopkou Vesuv v roce 79 našeho letopočtu v kombinaci s podobou z roku 1 700, kdy byly Pompeje objeveny a jak vypadají dnes.

Pompeje z Lega

Historický model je středobodem výstavy v archeologickém muzeu v Sydney, kde by ještě nedávno byly ukázky z Lega nemyslitelné.

Zdroj: http://theconversation.com/lego-pompeii-creates-less-pomp-and-more-yay-in-the-museum-36059

Rodokmen oživuje ztracenou paměť, jeho vytvoření zajistí odborníci

Zajímáte se o historii vašeho rodu? Kdo jste a odkud jste přišli, čím byli vaši předkové, jak žili? Pátrání po předcích je nejen budováním mostů mezi minulostí, přítomností a budoucností, ale hlavně poznáním sama sebe.

Sestavováním nejen rodokmenů se zabývá genealogie, která zkoumá vztahy mezi lidskými jedinci, vyplývající z jejich společného rodového původu. V poslední době je velmi populární především díky digitalizovaným matrikám. Mnozí si tak sestavují rodokmen sami. Představuje to náročnou práci, protože je nutné hledat ve starých záznamech psaných kurentem, často v němčině nebo latině. Je nutné se také dobře orientovat ve starých mapách, vyznat ve farnostech, v zápisech v gruntovních knihách, vědět co je berní rula a zvládat mnoho dalších věcí.

Pro sestavování rodokmenů je, jak je vidět, potřeba mnoho zkušenosti a dostatek času. Pokud nemáte jedno nebo druhé, pak můžete využít služeb profesionálních genealogů. Na webu Rodokmeny Zdeňka najdete nabídku nejen na sestavování rodokmenů, ale také pomoc při vašem vlastním pátrání. Paní Zdeňka věnuje každému klientovi individuální péči podle jeho potřeb, přání či finančních možností.

V problematice rodokmenů bývá trochu zmatek v pojmech. Proto je dobré si ujasnit ty základní.

Pokud budeme sledovat pouze mužskou (otcovskou) linii předků, pak mluvíme skutečně o rodokmenu. Jde vlastně o nejjednodušší formu rodinného stromu, kdy pátráme po nositelích stejného jména (příjmení). I když se jedná o základ rodinné historie, pátrání může být poměrně náročné. Na území Čech a Moravy jsou některé matriky dochované až do 17. století, takže se lze dostat teoreticky k 10. – 13. generaci. V nejstarším období se v matrikách uváděly pouze základní informace a rodinnou historii je tak většinou nutné doplňovat z jiných zdrojů.

Často si lidé pod pojmem rodokmen představují tzv. vývod. Sestavení vývodu je nejčastější požadavek při pátrání po předcích. Podobně jako u rodokmenu se vychází z určené osoby a sleduje se linie jejích předků. Na rozdíl od rodokmenu však po mužské i ženské linii. Znamená to, že v 1. generaci, což jsou rodiče určené osoby, to je otec a matka, ve 2. generaci jejich otcové a matky, což jsou již 4 osoby. Takto můžeme postupovat dále až třeba k 7. generaci, která zahrnuje 128 osob (pokud jsou známy všechny osoby).

Poslední, nikoliv nejméně významnou, formou uspořádání rodinné linie je rozrod. Jedná se o všechny potomky určeného jedince. Většinou jde o sledování původu například šlechtických rodů nebo významných lidí (umělci, vědci apod.). Sestavení rozrodu je velmi náročná činnost, protože se často nelze opřít o logické vazby (linie předků) a je nutné procházet matriky stránku po stránce a prozkoumat řadu dalších historických podkladů. Při vytváření rozrodu lze postupovat dvěma způsoby: buď sledujeme jedno příjmení, a pak zahrnujeme jen osoby nesoucí toto příjmení, nebo sledujeme potomky synů i dcer, bez ohledu na příjmení.

_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _

komerční sdělení

Národní muzeum spouští dobrovolnický program

Národní muzeum spouští program dobrovolnictví a nabízí tak příležitost zájemcům z řad veřejnosti podílet se na životě a běhu největší muzejní instituce v České republice. Své místo si v muzeu může najít opravdu každý – student hledající odbornou praxi, senior mající zájem o uplatnění v kultuře či někdo, kdo hledá smysluplné a naplňující využití svého volného času. V rámci programu se mohou dobrovolníci zapojit do rozmanité škály činností – od odborné práce, jako je například zpracování sbírkových fondů či asistence při přípravě programů pro veřejnost, až po pomoc s administrativou.

Programy dobrovolnictví jsou v České republice etablovány v oblasti sociální péče či vzdělávání, méně často v oblasti kulturních institucí. Právě oblast péče o kulturní dědictví přitom představuje mimořádnou šanci na jedinečnou pracovní zkušenost. Rozbíhající se dobrovolnický program Národního muzea proto nabízí příležitost zájemcům z řad veřejnosti zařadit se do týmu odborníků a pracovníků muzea a podílet se na životě a rozvoji této instituce.

V rámci programu, který v Národním muzeu od února tohoto roku funguje, mají zájemci šanci zapojit se dle svého zaměření a časových možností do rozmanité škály činností. Práce dobrovolníků tak může například přispět k efektivnějšímu zpracování sbírkových fondů a jejich digitalizaci. Stejně tak se mohou zapojit do přípravy doprovodných programů a dalších akcí pro veřejnost.

Národní muzeum nabízí příležitost poznat muzeum „zevnitř“ nejenom studentům, kteří hledají odbornou praxi nad rámec povinností stanovených školou, ale každému, kdo se chce uplatnit v kultuře a hledá smysluplné a naplňující využití svého volného času. Odměnou dobrovolníkům je právě tato příležitost i šance seznámit se se zajímavou činností, kterou práce jednotlivých oddělení obnáší, poznat nové lidi i věci. Tento krok otevírá muzeum aktivitám široké veřejnosti a zároveň si od něj i muzeum samotné slibuje zkvalitnění svého chodu i nabídky služeb. Aktuální informace týkající se programu a nabízených dobrovolnických pozicí získají zájemci jednoduše na stránkách Národního muzea – http://www.nm.cz/Volna-mista-Narodni-muzeum/Dobrovolnicky-program/

Zdroj: TZ NM