Web 30letavalka.eu prostě nemá chybu. Návštěvníkovi nabízí časovou osu a časovou mapu války, krásný přehled dobových mědirytin a medailonky osobností Třicetileté války. Pokud vás tato doba zajímá, tenhle web si musíte prostudovat. Jde o promo sbírky mědirytin na hradě Český Šternberk.
Pod tímto honosným pojmem si asi mnozí z nás představují různé věci, ale vězte, že jde o odborný pojem, obvykle překládaný jako “dějepisectví”. Jde o je zaznamenávání událostí, dějů a stavů v minulosti (např. na úrovni jednotlivců, společenských vrstev, národů) určitým systematickým způsobem. Historiografie je předchůdcem historické vědy v tom smyslu, že před vznikem (kriticky analyzující) historické vědy existovala jen („nevědecká“ a do značné míry uměleckými styly ovlivněná) historiografie. Z jiného hlediska lze historiografii považovat za jeden z výsledků zkoumání historické vědy, protože zobrazuje stav, proudy a cíle historického výzkumu.
Jaké jsou podle Wikipedie společenské funkce historiografie?
Psal jsem tu o takzvaném vánočním zázraku. Vojáci na západní frontě v roce 1914 uzavřeli příměří (navzdory velení) a slavili Vánoce společně.
Tento příběh je zpracovaný v mém oblíbeném filmu Šťastné a Veselé (o filmu si přečtěte na ČSFD), ve francouzštině je název filmu Joyeux Noël, anglicky Happy Christmas. Pokud si chcete o Vánocích pustit trošku netradiční film (který vás ale dojme víc než Láska nebeská), tohle je ta nejlepší volba. I vy uvěříte, že zázraky se dějí.
Na trailer se podívejte tady:
Památníku našim letcům v RAF na Klárově jsem věnoval krátkou poznámku nedávno. V době, kdy to vypadlo, že památkáři budou chtít okřídleného lva odstranit. Nyní je naštěstí všechno jinak, podle informací Českých novin (tedy ČTK) Ministerstvo kultury schválilo setrvání sochy okřídleného lva na pražském Klárově a zrušilo rozhodnutí magistrátu nařizující jeho odstranění. ČTK o tom informovala mluvčí Prahy 1 Veronika Blažková. Národní památkový ústav rozhodl, že pomník, který radnice umístila bez povolení památkářů, památkou rezervaci nenarušuje.
Foto: wikipedie.cz
Já osobně jsem byl jasně proti odstraňování památníku, bylo by to plivnutí na památku našich hrdinů a i na britské poděkování za jejich oběti. Jsem rád, že to nakonec dobře dopadlo a nebudu se muset k památníku přivazovat…
Vlastně dost dobře nechápu, proč mě baví číst o válčení. Je to hlavně o smrti a utrpení mnoha lidí, většinou nevinných. Hledáme si mezi miliony mrtvých hrdiny, kteří nějak vyčnívali a které známe jménem. Často se proslavili tím, že zabili víc lidí než ostatní – třeba stíhací nebo tanková esa, velitele ponorek nebo slavné generály.
Zdroj fotky: klubzdravazada.cz
Nějaký hezký a dojemný příběh aby člověk pohledal. Takové příběhy ale naštěstí existují, jedním z těch známých je takzvaný vánoční zázrak, který se odehrál na západní frontě první světové války v roce 1914.
Na Štědrý den tohoto roku se na frontě, kde proti sobě byli zakopáni Němci a Francouzi, Angličany a Belgičany, skutečně stal zázrak, který se už nikdy neopakoval. Bavoráci si po setmění ozdobili stromečky svíčkami a postavili je na zákopy. Ano, čtete dobře, onen vánoční zázrak se stal hlavně díky Němcům, byli to oni, kteří přestali myslet na válku a zabíjení a chtěli si alespoň na pár hodin zavzpomínat na opravdovou oslavu Vánoc.
Němci se v zákopech nespokojili jenom s rozvícenými stromečky, ale začali zpívat kolegy a křičeli na svoje protivníky v zákopech naproti, aby nestříleli, že ani oni nebudou… Němci se nakonec rozhodli vyjít před zákopy do země nikoho a po chvíli se ze svých úkrytů začali soukat i spojenci. Nejdříve Britové, pak i Francouzi a Belgičané. Překonání nedůvěry muselo být těžké, šlo o život a mohla to být léčka.
Velitelé se nakonec domluvili a sjednali příměří. Vojáci společně zpívali vánoční koledy, uklízeli mrtvá těla z předchozích bojů a ukazovali si navzájem fotky svých blízkých. Měnili si dárky, sloužila se provizorní společná mše a došlo i na utkání v kopané. Improvizované příměří trvalo někde tři dny, jinde až do Nového roku. Bylo ukončeno násilně, velení armád se toto bratříčkování s nepřítelem pochopitelně nelíbilo. Během dalších tří válečných Vánoc se nic podobného nestalo. Zpráva o tom, co se o Vánocích v roce 1914 dělo na frontě se ale díky vojákům, kteří o tom napsali domů, šířila bleskovou rychlostí po celém světě a už v té době bylo toto přerušení války nazváno zázrakem. Oprávněně, protože to opravdu zázrak byl.
Čerpal jsem ze speciálu Xantypy “První světová válka”, který se dá stále ještě sehnat a vřele ho doporučuji, je to skvělý zdroj informací o životě za první světové války.
O vánočním zázraku psal i Technet.
O vědě zvané grafologie si samozřejmě můžete myslet, co chcete. Je to jedna z mnoha možností zkoumání lidské osobnosti, a to podle rukopisu dotyčného (více najdete na asociačním webu grafologů).
Rukopis dr. Emila Háchy, zdroj fotky: grafolog.cz
Náhodou jsem na webu objevil místo, kde jsou shromážděny nejenom podpisy a ukázky rukopisů našich prezidentů, ale i grafologické a psychologické rozbory jejich osobností. Určitě to stojí za prohlédnutí, ale zajímalo by mě, jestli by grafologové stejně popsali autory rukopisů, kdyby je neznali jako známé postavy naší politiky…
Na jednotlivé analýzy rukopisů našich prezidentů se můžete podívat tady.
Knihy Jiřího Šulce mám moc rád. Když vyšla první z nich, Dva proti říši (o operaci Anthropoid, tedy atentátu na Heydricha), modlil jsem se, aby se autor nezasekl a psal dál. Romány na základě skutečných historických událostí se skutečnými postavami mám prostě rád. Koupil jsem si (nebo dostal) všechny další knížky Jiřího Šulce, některé se mi líbily víc, některé méně.
Foto: idnes.cz
Záleželo na tom, čemu se která kniha věnovala. Ale kvalita obecně zůstala. Několik let znamenaly Vánoce novou knížku do sbírky, teď dvouletá přišla pauza. Nelenil jsem a poslal jsem Jiřímu Šulcovi e-mail, jestli něco nechystá a zda nemá náhodou autorskou pauzu. Zde je odpověď:
Vážený pane Handle,
děkuji za Váš zájem. Na obě Vaše otázky mohu odpovědět kladně – ano, pracuji na nové knize, ovšem platí také ano, mám teď pauzu. Před dvěma lety, když vyšli “Zrádci”, jsem začal pracovat na jejich volném pokračování (viz níže), ale když se mi vzápětí narodila dcera, psaní jsem nejprve pomalu, posléze stále rychleji odsouval – až jsem musel cca před rokem připustit, že má-li být ta příští knížka dobrá, musím se jí náležitě věnovat; a protože čas na řádné psaní skutečně nebyl (dcerka má pořád úplně jinou představu o tom, co bych měl dělat ve svém volném čase 🙂 ), sebekriticky jsem psaní přerušil.
Ale ta další knížka je pořád rozepsaná, a určitě bych se k ní moc rád vrátil – měla by se zabývat aktivitami Moravcova agenta A-54 v době jeho působení v Protektorátu, a tedy zákonitě by měla pokrývat i činnost odbojové skupiny “Tří králů” (Balabán-Mašín-Morávek), kteří jej měli v Praze “na starosti” po dobu Moravcova exilu… Takže mi můžete držet palce, ať se mi to dopsat podaří. Ten příběh si určitě zaslouží být vyprávěn znovu a znovu – myslím, že jich v minulosti tolik nemáme.
Díky také za tip na Váš blog. Přiznám se, že jsem jej neznal, a tak na něj v budoucnu rád “zabrousím”. Jak píši výše, času je málo, ale zajímavých myšlenek také, a ty se u Vás najít určitě dají. Takže díky.
Přeji pěkné svátky, a do nového roku hodně zdraví, štěstí a úspěchů.
S pozdravem,
Jiří Šulc
Doufám, že se nové knížky brzy dočkáme, i když samozřejmě chápu z vlastní zkušenosti, že narození dcery trochu přehodí priority pro trávení volného času. Jiří Šulc totiž není profesionální spisovatel, psaní je pro něho jenom koníček.
Piloti a navigátoři RAF za druhé světové války hodinky fasovali, byly vlastně jedním z jejich pracovních nástrojů. Začátkem války (v roce 1941) šlo o americké hodinky Waltham, konkrétně typ A11 podle značení USAAF, označovaný v RAF jako Mk VIII. Dalším americkým výrobcem hodinek pro RAF byla firma Bulova (1942).
V roce 1943 přišla na řadu švýcarská firma Longines, dodnes fungující a známá značka. Longinesy (viz fotky), se mi líbí nejvíc. Občas se tento model dá koupit, cena samozřejmě závisí na stavu, ale obecně se částky pohybují v desítkách tisíc.
V roce 1944 byly letcům RAF vydávány hodinky od firmy International Watch Co. Některé zdroje uvádějí, že mezi letci RAF byly rozšířené i hodinky Omega, to bylo ovšem podle všeho až po válce. Upozorňuji, že jde o hodinky, které piloti fasovali, určitě měla většina z nich i svoje hodinky jiných značek.
Fotky: http://www.cjbalm.com/auto-aero/aitem202.htm
Čerpal jsem z Google Answers: http://answers.google.com/answers/threadview?id=507772
Když jsem zde nedávno psal o tom, jaké oběti za druhé světové války zaznamenali Poláci při odbojových akcích, mohlo to možná vyznít tak, že chci hanět naše odbojáře a hrdiny. Rozhodně to tak není, našich odbojářů si vážím a obdivuji je. Chtěl jsem jenom upozornit na to, jak se nacistické okupaci postavili Poláci a že jejich odboj byl masivní a přinesl obrovské oběti. S trochou nadsázky jsem napsal, že pokud by někdo mohl Čechy označit za zbabělce, tak jsou to Poláci. Naši odbojáři samozřejmě zbabělci nebyli.
Uniforma gen. Eliáše, VHÚ Armádní muzeum na Žižkově
Teď bych chtěl upozornit na to, jaké oběti měli za druhé světové války Čechoslováci. Čísla si vypůjčím ze článku Češi hlavy neklonili, měli statisíce hrdinů, ukazuje se 65 let po válce, upozornil mě na něj na Twitteru věrný čtenář @merencin. Údaje jsou z VHÚ.
Počty padlých v letech 1939 až 1945
Počet Čechoslováků v boji
Východní fronta – 32 000
Západní fronta – 12 000
Střední východ – 1 000
Domácí odboj – 100 000 (partyzáni a členové odboje)Oběti z řad Čechoslováků
Celkem padlo, bylo popraveno nebo zavražděno 350 000 lidí
Východní fronta – 5 620
Západní fronta a Afrika – 1 200
Partyzáni – 9 000
Slovenské národní povstání – 18 000
Oběti poprav – 8 500
Koncentrační tábory a holokaust – 307 680
