Video: Svědectví Viktora Laše, muže, který musel uklízet zničené Lidice

Patnáctiminutový filmový úryvek z jedinečného svědectví pana Viktora Laše (1923-2004), který byl na základě rasistických zákonů platných v Protektorátu Čechy a Morava deportován do židovského ghetta v Terezíně. Kromě práce v dolech na Kladensku byl z Terezína povolán do otrockého komanda, které mělo „vyčistit“ právě zničené Lidice, a stal se tak unikátním svědkem nacistického barbarství.

Podívejte se na skvělou mapu historie světa z roku 1881

Můj oblíbený web The Retronaut zveřejnil skvělou „mapu historie“ (ukázka na obrázku ukazuje situaci z let 0 – 700 našeho letopočtu, v mapě je to strana 8) z roku 1881. Jde vlastně o takovou starou infografiku ukazující co, kdy a kde se dělo. Doporučuji prohlédnout a prostudovat, určitě si najdete to své. Více se o mapě a jejím autorovi S. Adamsovi dočtete zde, kompletní mapu v digitální podobě prohlížejte tady.

Mapa historie 1881 (Adams)

Nehvizdy, místo seskoku Kubiše a Gabčíka

28. prosince roku 1941 asi v půl třetí ráno se na pole blízko obce Nehvizdy snesly dva padáky. Operace Anthropoid (více na české Wikipedii) právě začala. Josef Gabčík (nedávno jsem psal o sbírce na jeho pomník) a Jan Kubiš, příslušníci zahraniční armády prodělali tvrdý výcvik ve Skotsku a byli připraveni na ty nejtěžší úkoly, které je na území Protektorátu čekaly. Dostali za úkol odstranit R. Heydricha, což se jim nakonec podařilo. Podrobnější popis výsadku najdete tady.

Zajímavostí je, že Gabčík s Kubušem měli seskočit u Plzně, ale díky chybě navigátora je letadlo RAF nakonec vysadilo u Nehvizd, malé obce na východ od Prahy. Na místě, kde atentátníci seskočili, je malý pomníček. Z centra Nehvizd se k němu dostanete pěšky za několik minut, stačí přejít dálniční nadjezd a dát se cestou podál dálnice doprava.

Nehvizdy, památník na místě seskoku Kubiše a Gabčíka

Na Sibiři byl objeven hrob válečníka z 11. století

Web Archeology.org přinesl informaci o odkrytí hrobu sibiřského válečníka z 11. století. Muž objevený na jihozápadní Sibiři, dostal přezdívku „Bohatýr“ neboli „Velký válečník“. Archeologové zjistili, že zemřel v boji. Jeho levá ruka byla oddělena od těla a ležela kousek dál, na obličeji měl látkovou masku. Oči a ústa zakrývala navíc březová kůra, plnící funkci jakési rakve. Pod ní měl válečník uložené železné figurky ryb, což ruský archeolog označil za pravděpodobně náboženský rituál a záměr.

Na obličeji, blízko nosu, objevili archeologové medvědí tesák, který byl symbolem síly a válečníků vůbec. Bohatýr měl u sebe v hrobě také 25 šípů a pod hlavou koňskou uzdu, což značí, že byl dobrým jezdcem na koni. Zemřel asi ve čtyřiceti letech, měřil 180 centimetrů, což bylo výrazně nad výškovým průměrem obyvatel Sibiře té doby.

Sibiřský bohatýr    Sibiřský bohatýr

Více se dočtete v The Siberian Times, odtud jsou i obrázky.

Sponzorovaný hosting od WebSupport.cz

Den otevřených dveří v chomutovském depozitáři Železničního muzea NTM (30.8. – 31.8. 2014)

Návštěvníci si budou moci prohlédnout téměř 100 kolejových vozidel několika rozchodů a nejrůznějších typů – od drezíny z roku 1850 a parní lokomotivy vyrobené v roce 1870 až po kolejový sněhový pluh z roku 1980. Akce bude probíhat od deseti do pěti hodin.

Depo Chomutov

Depozitář NTM se nachází v areálu bývalého lokomotivního depa Českých drah v Chomutově. Přístup do oploceného areálu je možný pouze po značené cestě z Černovické ulice z prostoru nákupního centra Globus (směr Karlovy Vary). V rámci tradiční akce z Muzea do muzea vypraví dne 30. 8. 2014 České dráhy parní vlak z Lužné u Rakovníka do Chomutova a zpět (více www.cdmuzeum.cz). Plné vstupné je za 40 Kč, studenti, děti a senioři za polovinu.

Zdroj: http://www.ntm.cz/aktualita/30-3182014-den-otevrenych-dveri-v-chomutovskem-depozitari-zeleznicniho-muzea-ntm

Památný den vysídlenců bychom si s Němci měli připomínat hlavně my

Lidovky včera upozornily na nový památný den, který Německo zařadí od příštího roku do kalendáře. Půjde o celostátní připomínku obětí vyhánění a připadne na 20. června. Rozhodla o tom německá kancléřka Angela Merkelová, respektive německá vláda. Tato zpráva se postupně začala objevovat ve většině českých médií, jelikož se týká i nás a je docela kontroverzní. Bude totiž připomínat i příběh asi tří milionů Němců, kteří byli po druhé světové válce vysídleni (odsunuti, více na Wikipedii) z území Československa.

Německá vlajka
Zdroj: Wikipedia

Před válkou žily v Československu podle sčítání obyvatelstva něco přes tři miliony Němců a odhaduje se, že podobné číslo by mohlo definovat počet Němců, kteří byli z našeho území vysídleni. Osobně si myslím, že jich bylo nezanedbatelně méně, jelikož dost z nich padlo na frontě. Ostatně i Němci sami uvádějí počet odsunutých někde kolem 2,6 milionu. Vysídlování bylo dohadováno uprostřed druhé světové války, co se týče „československých“ Němců, tak jejich osud dohodl exilový president Beneš s britským premiérem Churchillem a dalšími zástupci pozdějších vítězných spojeneckých zemí. Poválečné setkání válečných vítězů později dohodu zpečetilo a navíc naší zemi definitivně vrhlo do spárů Stalina a sféry vlivu Sovětského svazu.

Odsun Němců nebyl rozhodně idylický a během dvou let při něm zahynulo mnoho odsunovaných, ať už díky hromadným popravám obyvatel německé národnosti běsnícími Revolučními gardami, nebo i kvůli osobním mstám a touze po majetku. Benešovy dekrety jsou zákonem, který byl do puntíku naplněn a navíc stále platí, ať už se to někomu líbí, nebo ne. Vedle dekretů o znárodnění většiny průmyslových podniků, pojišťoven, bank, zavedení centrálního plánování, všeobecné pracovní povinnosti mezi ně patří dekrety spojené především s konfiskací majetku etnických Němců a Maďarů, ztráty československého státního občanství Němcům a Maďarům, zrušení německé university, německých vysokých škol technických, píše se ve Wikipedii. Zkrátka většina Němců byla zbavena majetku a převezena na hranice. V době, kdy se to dělo, se toto řešení zcela jistě zdálo všem jako ideální a nejméně bolestné. Koneckonců, odsunováni byli příslušníci národa, jehož představitelé si Čechy přáli vyhladit, zlikvidovat nebo přinejmenším odsunout někam na hranice Asie a zapojit do práce pro budování Říše.

Odsunovaní Němci si v letech 1945 až 1947 museli být vědomi toho, že jim Československo oplácí stejnou mincí. Německo totiž několik let zpátky zabralo Sudety, a i když šlo o akt posvěcený západními velmocemi, Čechoslovákům to mnoho radosti nenadělalo. V roce 1939 se pak za dalšího souhlasu Evropy pan Hitler napakoval rovnou do Prahy a ustanovil tu Protektorát. O pár měsíců později se díky Hitlerově enormnímu zájmu o Polsko konečně rozběhla druhá světová válka, na kterou „spojenci“ čekali nepochopitelně dlouho. Nutno dodat, že v té době se mezi Hitlerovy kamarády počítal i Stalin, jehož armády vesele útočily na Polsko na druhé frontě.

Jelikož válka dopadla dobře a zlý pan Hitler byl poražen i díky možná ještě horšímu panu Stalinovi, mohli jsme si u nás za pečlivého dozoru vítězných mocností (největším dozorovatelem byl Stalin) dovolit trochu pročistit ovzduší a agresory z konce třicátých let odsunout. Jak již bylo řečeno, odsun nebyl idylický, ale určitě bych si dokázal představit několik daleko horších scénářů, jak by mohl dopadnout. Třeba občanskou válkou, masovým vyvražďováním (vraždění, které skutečně probíhalo, masovým s dovolením neoznačím, na to byli jiné experti a jiné kauzy) a tak dále.

Valné shromáždění OSN podle Lidovek v roce 2000 vyhlásilo 20. červen za mezinárodní den uprchlíků. Podle mého názoru je uprchlík a odsunutý trochu jiný příběh, navíc OSN to asi myslela hlavně ve vztahu k uprchlíkům v dnešních dobách. V Německu by se v tento den měly nově připomínat nejen oběti aktuálního vyhánění po celém světě, ale přímo i Němci, kteří na základě mezinárodních dohod museli po druhé světové válce opustit někdejší německé provincie (tedy prostory, kde žilo víc Němců než Čechů) v československém pohraničí.

Když se podíváme do historie na roky 1938 až 1947 pokud možno co nejméně zaujatýma očima, tak pokud si svůj odsun budou připomínat Němci (jako národ, který pod vedením jednoho fanatika rozpoutal světovou válku), tak proč bychom si ho nemohli připomínat i my? Ze Sudet totiž muselo odejít 150 000 – 250 000 lidí (zdroj), tisíce českých lidí byly zavražděny (i když někteří jako důsledek své odbojiové činnosti, což jim slouží ke cti), mnoho jich bylo „odsunuto“ do koncentráků, odkud se nevrátili. Statisíce lidí byly donuceny pracovat pro Říši. Tito lidé byli „odsunuti“ na území Něměcka a nuceně nasazeni do továren.

Pokud je tedy v Německu památným dnem 20. červen a má připomínat odsun Němců, navrhuji, ať se náš pan premiér pochlapí a jako takový malý revanš, po mnoha desítkách let a v době, když poslední pamětníci umírají, vyhlásí tento den památným i u nás. Nebudeme si připomínat jenom ty statisíce lidí, které museli odejít ze Sudet před válkou (a teď je otázkou, zda je označíme za odsunuté nebo uprchlíky, protože mnozí z nich prý podle Sudeťáků odešli zcela dobrovolně a tím pádem tedy uprchli), ale i nuceně nasazené, zavraždené v koncentrácích a na popravištích a i ty další, kteří nějak utrpěli. Jistě, šlo by o malé politické gesto (ze kterého by se v Německu nejspíš po…), ale určitě by Čechům i Němcům zase jednou připomnělo, jak to vlastně všechno bylo…

Audiokniha: Druhá světová válka

Knihy mohou být „konzumovány“ i jinak, než četbou. Existují audioknihy, tedy knihy namluvené, které je možno poslouchat. Jaké to je, poslouchat knihu? To vlastně nemohu říci, protože jsem poslouchal rozhlasové dokumenty o druhé světové válce. A jelikož mě tohle období zajímá, tak jsem se skvěle bavil.

druha-svetova-valka-duze

Když jsem si před dvěma lety přečetl nabídku Audiotéky o možnosti zrecenzovat vybranou audioknihu, rozhodně jsem nevyskočil ze židle nadšením. Spíš jsem zpozorněl. Zkušenosti s audioknihami mám, tento formát mi nikdy moc nevyhovoval. Poslouchat knihu v posteli před spaním v mém případě nemá smysl, vždycky hned usnu a druhý den si to musím pouštět od začátku. A tak pořád dokola. Asi nejsem vhodným konzumentem audioknih. Nicméně když jsem v nabídce objevil audioknihu Druhá světová válka (aktuálně stojí 149 Kč), moje „averze“ k audioknihám byla okamžitě překonána a pustil jsem se do toho.

Historie je mým koníčkem mnoho let a druhá světová válka mě zajímá asi nejvíc, hlavně stopa, kterou v její době zanechali v dějinách Čechoslováci. Z tohoto hlediska jsem byl spokojen. Většina z více než 13 hodin záznamu se týkal naší historie. Na začátek bych měl asi uvést, že nejde o klasickou audioknihu (tedy původní knihu, později načtenou), ale o komponovaný dokument z dílny Českého rozhlasu. V prvních krátkých stopách se posluchač dozví o důvodech vzniku největšího válečného konfliktu v dějinách, chronologicky si zopakuje to, co by měl znát ze školy a mnoho dalšího navíc. Zajímavosti, kuriozity a hlavně dobové záznamy reportáží a projevů – to je to, co dělá z tohoto projektu unikátní věc.

Alespoň v mém případě se Druhá světová válka nedala poslouchat na dobrou noc, nebo jako podkres k práci, je třeba dávat pozor. Obecně jako velkou nevýhodu audioknih vnímám fakt, že posluchači vnucují vlastní tempo konzumace obsahu. Někdo může záznam považovat za ideální, jinému chybí spád (zdá se mu všechno tak nějak pomalé), další posluchač nemusí stíhat. Zde vedou knihy klasické, tempo četby si každý určuje sám.

Tato „audiokniha“ určitě poslouží zvídavým jako zdroj informací. Já většinu reálií znám, projel jsem si opět časovou osu války, zopakoval si reálie. Rychle, přehledně, zajímavě. Ovšem přínos pro mě byl jinde. Zaujaly mě neznámé skutečnosti, koriozity a hlavně dobové rozhlasové záznamy. Tak třeba Vlasta Burian – nejdřív vtipně řečnil proti Němcům při mobilizaci, pak si dělal legraci z Beneše a Stalina v propagandistických pořadech za protektorátu. Voskovec a Werich a ukázky jejich vysílaní z USA domů. Projevy politiků obou stran konfliktu. Autor projektu Marek Janáč musel nepochybně trávit studiem archivu desítky nebo stovky hodin a tímto projektem si získal mojí pozornost amatérského milovníka historie.

Po chronologickém popisu událostí války proloženém krátkými exkurzy do archivu následuje série v průměru hodinových dokumentů, věnujících se vždy nějaké zajímavé oblasti z dějin druhé světové války. Tajné pokusy na lidech, vědecké objevy (věděli jste, že za teflon, dálkové ovládání a klimatizaci „vděčíme“ válečným výzkumům?), tajné zbraně Německa, propaganda, vznik Izraele, ale třeba i současný neonacismus. To všechno jsou témata dokumentů, tentokrát podrobně zpracovaných, s vyjádřením historiků a odborníků na problematiku. Třešničkou na dortu jsou pak autentické rozhlasové záznamy z procesu s K. H. Frankem.

Třináct hodin poslechu jsem zvládl za týden, cestou do práce a z práce. Skvěle jsem se bavil, dvakrát si popletl cestu a hlavně jsem se dozvěděl spoustu informací (jimiž se dá hezky „blýsknout“ při debatách u piva), které jsem před tím neznal. Je to jistě způsobeno tím, že mě obsah vyloženě bavil, ale i kdybych chtěl, tak chybu na tomto projektu najít nemůžu.

Na Slovensku se diváci mohou těšit na speciál k výročí povstání

MOJE POVSTANIE.SK je multimediální projekt  realizovaný pro mladé lidi v souvislosti s 70. výročím SNP s cílem představit tuto událost prostřednictvím příběhů individuálního hrdinství obyčejných lidí. Základem projektu je série šesti krátkých filmů produkovaná v spolupráci s RTVS (jde spojené státní televizi a rozhlas), hlavní hrdiny příběhů hrají známé osobnosti a „hrdinové“ dnešní doby – Dominika Cibulková, Celeste Buckingham, Tomi Kid Kovács, Lukáš Latinák, Majk Spirit a Miro Šatan.

Mojepovstanie.sk

Premiéra je naplánovaná na 30. srpen od 20:20 na Jednotke.

Zdroj: http://slovensko.rtvs.sk/clanok/kultura/vaclav-mika-spolu-s-tvorcami-predstavili-projekt-moje-povstanie-sk

Metody poprav v historii, tradiční i neznámé

Poměrně morbidním, ale vůbec nezajímavým tématem, jsou popravy, nebo chcete-li exekuce a jejich vývoj v průběhu staletí. Novinář Josh Aden sestavil desítku více či méně známých  způsobů, jak zprovodit ze světa člověka.

Svatý Sebastián
Svatý Sebestián, foto: hadrian6.tumblr.com

Pokračování textu Metody poprav v historii, tradiční i neznámé